Na běžkách loni, kulinařina, nádhera...
Irena Hrobská
17. ledna 2018 · Jaroměř ·
Provlála jsem dnem, ani nevím
jak. To byly fofry. A zase jsem prožívala svá zpoždění. Jak já to dělám! Nevím.
Nejen včera, i dnes jsem přiklusala na danou hodinu o něco déle. Dvakrát. Ještě
že jsou telefony. :-)
Ráno přestalo sněžit; vylezla jsem na půdu, snesla hůlky, boty, běžky a do luk. Než jsem se vypravila, v běhu vyřídila pár telefonů, čas hodně utíkal... Předpokládané dvě hodiny se scvrkly na hodinu a půl, nakonec zbyla hodina. Stačí. Jedu. Aspoň hodinku pod stromy, pod oblohou, u řeky, s výhledem na město zespodu... Na běžkách nadšená. No - stopa nezpevněná, pod sněhem praskal led v kalužích traktorových brázd. Loni jsem svou trasu dala nejprve za 90 minut, před koncem sněhové pokrývky za 40 minut. S přehledem. Dnes jsem měla trasu poloviční. Byla jsem mokrá jak myš. Nevím, k čemu je funkční triko. Bořila jsem se, přeskakovala z jedné stopy do druhé. Ani jedna nedržela. Přesto to bylo krásné. Nádherné. Zase jsem plula pod stromy na břehu Labe. Podjela jsem železniční viadukt. Dělí Jaroměř a Josefov. Lemuje ho nádherné stromořadí. Těch stromů jsem si všimla až loni. Vlastně běžkovala jsem tu loni poprvé.
Zase jsem se po roce kochala. Hledala jsem pohledy na domy, řeku, keře, které
jsem si loni oblíbila. Nad lukami vede cesta. Z ní pozoruji z auta terén, kde
se dnes proháním na běžkách. Cestu lemují překrásné prvorepublikové vily. Dnes
jsem si je zas mohla prohlédnout zezadu. Z ulice není vidět, jak se jejich
terén svažuje do luk. Jedna se dívá okny s modrými rámy. Má modré brýle :-) Krásná. Stará. Nejvíc se mi líbí kulaté okénko
ve štítě. Zvláštní - koukám na paneláky, vilovou čtvrť, gotický chrám sv.
Mikuláše, barokní kostel sv. Jakuba i pevnostní empírový kostel Nanebevstoupení
Páně zdola. A z jednoho místa.
Štěká na mě můj psí přítel z loňska. Loni jsem ječela, o to víc kolem mě
skákal. Dnes jsme známí. :-) Jeho pán ho loni vždy z dálky poutal na
provaz.
Volám od lesíka paní Moni, ať mi dá deset minut. Dává mi k návratu víc. Zlatá.
Splavená vyběhnu kopec a po zasněženém chodníku přijíždím k domu. Odemykám
branku a spouštím se ke vchodu. Než Moni přijde, zadělám na chleba. Na
patnáctou máme být ve Dvoře Králové. Plánovaný odjezd v 14.30. Zpoždění asi o
patnáct minut. Manžel jede předpisově; přesto u cedule Dvůr Králové v
15.00 :-) Šikula. Na místo konání jsme doběhli s asi dvou
tříminutovým zpožděním. Začíná se ochutnávkou, tedy - vlastně jsme přijeli
včas. Vmísili jsme se :-) Kulinářská akce :-) Milí lidé, rodinné prostředí. Něco jsem se
přiučila do kuchyně... Cestou domů zjišťuji, kolik hovorů jsem propásla. Vyřizuji
je. A hodnotíme své zážitky. Zářím, že jsme jeli spolu. Manžel dnes dostal při
převazu na prst penicilin. Přesto se obětoval a doprovodil mě. Taky chtěl být
se mnou. Jsem šťastná.
Chlebík mezitím krásně vykynul. Ještě chvíli zákaznický servis. Zvoní paní
zastupitelka - přišla pro dárkové poukazy do tomboly. Trávíme příjemnou
hodinku. Líbí se jí u nás. Obdivuje naši kočku a kozu. Micinka přišla z
obhlídky zahrady a mračí se v manželově náručí. Nechce se ukazovat. Je to
hraběna. Doma strpí pouze nás. Během návštěv někam zaleze a není k nalezení. Ať
venku nebo doma - je neviditelná. Až když návštěva nasedá do auta, zjeví se
odněkud. Jenže dnes je zima. Musí to přetrpět, chce-li si užívat teplo. A naše
koza? Vyprávím, jak se k nám dostala, jak byla drahá, jak se manžel ptal, kolik
stála, jak jsem se ho zeptala na jeho odhad, jak si myslel tisíc korun a jak
jsem mu to teprve asi před dvěma lety vyjevila, jak se dost podstatně
mýlil... :-)
Ve 20 hodin školení. A ještě chvíli doháním denní resty.
Byl to krásný den, jen kdyby mi tak neprosvištěl pod rukama. Dopřávám si
vystoupení z pendolina dne a sedám si ke kamnům. Jsem ráda, že jsem neposlechla
a nesundala světýlka ze zahrady. Na sněhu jsou kouzelná... Pokud zamrznou,
přežijí i přes Hromnice. :-) Za chvíli postel a ráno další běh :-)
Dobrou noc!