Na chvilku odletět daleko

Ještě budík nezvonil, už jsem vzhůru. Jedu plavat. Dnes na nádraží nepojedu autem. Hezky si tam doběhnu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-10-rano

Kočky čekají na snídani. Naše dvě kočičí kamarádky. Žofinka a Mourek. Sama sobě nejdřív kurkumu s pepřem svým parazitům. Nemají rádi slunce. Tak jim ho už asi třetí měsíc posílám. Prosvětluji tělo. Mimo to zapperuji na různých frekvencích různé parazity. Škrkavky, roupy, SARS, obnova organizmu…

Hlídám si čas. Počítám na cestu tak dvacet minut. Mám sbaleno. Ručník, plavky na sobě… Mixuji si koktejl. Hele, veverka! Škrábe se po plotě. Prý tu máme dvě. Tuhle černou tu vidím často.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-10-do-hradecka

Zamykám. Mourek přibíhá ze zahrady. Odemykám. To mu nemohu udělat.

- Tak pojď, kluku!

Na nádraží jsem asi za deset minut. Cestou míjím bývalou mlékárnu. Mamka tam pracovala po tatínkově smrti. Na to si nepamatuji. Asi krátce. Jen aby měla na uživení dětí. Kdykoli jsme šly okolo, ptala jsem se jí, nač jsou ty velké houpačky. Visely tu hliníkové nádrže z nákladních aut. Svážela sem mléko. Logicky. Naše mléko. České. Od českých krav. Místní. Maličko slzím. Tady po tom dvoře mamka určitě štrádovala z práce pro mě do školky…

Na peroně chvilku čekám. To si mi často nestává. Většinou přiběhnu. Naskočím. Jedeme. Rychlík je tu. Usazuji se v kupé. To já nerada. Spíš do otevřeného prostoru. Hned jedeme. Vzpomněla jsem si, jak se na nás Ivka vykašlal. Rozvedl se se mnou. Abych nemusela k soudu, v ten den jsem šla ke zkoušce na fakultě. Byla jsem omluvená. Bylo mi to platné jak mrtvému zimník. Rozvedli nás i tak. Po rozvodu smutná jsem jela s holčičkami na Štrbské Pleso k Ivině švagrové a švagrovi. Mamka nás dovezla na nádraží. Naložila kufr, kočárek, Denisce bylo sedm, Lindušce rok a půl; držela v náručí krásnou panenku v modrých šatečkách. Tu jsme nesměly dát z rukou. Dnes odpočívá v chatičce na gauči. Už nikam necestuje.  Mamka nás nastěhovala do kupé. Ani jsem si nevšimla, že zmizela. Až v Chocni jsem přišla na to, že už dávno jedeme. Byla jsem celá vedle. Sama na dalekou cestu. Bez Ivulky. 

Druhá asociace: S maminkou jsme se vypravily do Soči. Vidím nás odjíždět místní dopravou. Po chodníku poskakuje Deniska a Linduška vedle druhé babičky. Svěřila jsem holičky do jejích rukou. S mamkou jsme nejprve jsme mířily vlakem do Moskvy. Teprve pak jsme se přemisťovaly JAKem. V Picích přijel dlouhatánský rychlík. Průvodčí popadli naše kufry. Nasunuli je do vagonu. Odjezd. Nebyl čas hledat náš vůz. Až ve vlaku jsme se zorientovaly.

Běžím Hradcem. Jsem jak dálkový běžec – myslím tím toho kačera s ploutvemi z pohádky. V bazénu je dnes docela hlava na hlavě. Pice mají prázdniny. Babičky s dědečky a vnoučky. Mává na mě spolužák Jirka. Milé. Milý. Plave ke mně paní z domova Harmonie. Jezdí sem prý na kole. Po cyklostezce. Popisuje mi, jak jede městem stále v bezpečí. Tady někde ústí i cyklostezka od nás. Stejná paní mi vypráví, jak její tříletý vnuk má cukrovku. Těžkou. Vyjely mi oči.

- Jak na to přišli?

- Náhle mu vyletěl cukr. Doktorka ho hned nechala odvézt do nemocnice.

Pokouším se naznačit, no – jako slon v porcelánu – aby nevěřili doktorům. Ó, Ireno, drž pusu! Pusa ještě pronesla:

- To mu zlikvidují slinivku!

- On má pumpu přímo v břiše. Bez léků by umřel. To jako musí brát léky. To byste ho nechala umřít hned?

Je to marné. Maminka mu prý všechno naváží, hlídá čas, obsah cukru, lepku... Jo, tak dobře. 

Plavu, plavu pryč. Mám tu paní, která taky chodí pěšky. Bydlí u nádraží. Cvičíme si ve vodě. Plaveme. Jdu do vířívky. Konec. Na vlak.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-10-domu

Podchodem jsem se na chvilku začlenila do skupinky mladých. Nedá mi to. Nahoře na kopečku je oslovuji s otázkou, jestli chodí rádi do školy. Ano. Chodí. Kladu jim otázky. Tři kluci vlevo, tři holky vpravo. Na nádraží s nimi jde pan učitel. Deváťáci.

- Já si vaše odpovědi nahrávám. Zveřejním je na FB.

Ochotně souhlasí. Ano, chodí do školy rádi. Ano, dostávají i jiné známky než jedničky. Ano, holky to řeší tím, že se doma učí. Kluci prý moc ne. Sympatické mladé tváře. Normální - jako za nás. přátelští mezi sebou. 

Dnes jsem se hezky prohnala. Mám chvíli na nákup. Letos jsem byla nakupovat párkrát. Taky to jde. Od půl šesté v knihovně druhý díl přednášky o historii střední řemeslné školy. Dnes kovářství. Jedu autem. Mám víc jak deset tisíc kroků. Nic se nemá přehánět.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-10-na-prednasce-o-kovarstvi-konich-podkovach

Už se vypráví. Usedám do první řady. Mladý člověk nás seznamuje se vším okolo kovářství. Jak se pečuje o bosá kopyta. O čištění kopyt… Vše má podpořeno fotografiemi. Poslouchám, ani nedutám. Hovoří s nadšením pro obor. Ukazuje nám plastové podkovy. Podkovy rehabilitační. Hřebíky kováky. Ty už dnes vyrábí strojově. Kovář umí vykovat podkovu. Ale na válečné pole se už vozily podkovy vyrobené v továrně. Kovář je jen upravil.

Asi po hodině a kus se ke slovu dostává mistr Vítek.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/20226-02-10-ssr-dnes-o-kovarich-podkovarich

Moudrý praktik:

"Ten, kdo dělá rukama, je dělník.

Ten, kdo dělá rukama a hlavou, je řemeslník.

Ten, kdo dělá rukama, hlavou a srdcem, je umělec."

Tolik tolik zajímavého se dozvídáme. Jak vzniklo, že když najdeš podkovu, budeš mít štěstí? Kov byl nedostatkový, drahý. Nálezce se s podkovou stavil v kovárně. Kovář zaplatil jako za kov. Z jedné a půl podkovy ukul jednu novou. Věděli jste, že železo hoří? No, prý jako prskavka. Najednou ho nemáš.

Když přišly pneumatiky, zaniklo řemeslo kolářství. Nebylo třeba vyrábět obruče… Na závěr dostávají prostor dvě kovářky. Kovářství je pro opravdové chlapy. Toto jsou holčičky tintítka. Přinesly si pro nás na ukázku železnou růži. Dvanáct hodin práce.

- Proč jste se se dala na umělecké kovářství?

- Táta mě přihlásil. Máme doma kovárnu.

Druhá odpovídá, že z důvodu blízkosti školy.

Škola má široký záběr – od Budějovic po Znojmo.

Letos poprvé závěrečná zkouška nebude složena ze tří prací. Pouze jedna na asi dvacet dnů. Je to těžší, pokud nezvládne, má smůlu. Loni v čase nezvládlo deset žáků. Ne odborně, ale časově. Měli šanci ještě v září. Zvládlo pět. Ještě jeden pokus – letos v červnu. Nezvládne-li, nedostane výuční list.

Doma. Mourek jde ven. Žofinka čeká věrně na paničku.

TV Šalingrad dnes s ing. Rudou Vávrou o torzních polích, o světle ze země, o nepochopitelných věcech, které jsme dřív uměli, znali; zatajili nám to. A taky o tom, že Rusko získalo kontrolu nad Grónskem. A je po žížalkách. Totiž na světě kvůli – píše laik – torzním polím by nebyla rovnováha na planetě. 

🔴RUSKO ZÍSKALO KONTROLU NAD GRÓNSKOM

⚡️ ČO SA STALO:

Dánsko a Rusko podpísali dlhodobú nájomnú zmluvu na Grónsko na deväťdesiat deväť rokov. Dánsko získalo energetické zdroje a oddlženie. Rusko získalo strategickú základňu v severnom Atlantiku, prístup k vzácnym kovom, uránu a kontrolu nad Severnou námornou cestou. Spojené štáty stratili leteckú základňu Thule a svoj vplyv v Arktíde.

📋V TOMTO ČÍSLE:

• Ako Belousov strávil sedem rokov prípravou tejto operácie

• Prečo Dánsko s dohodou súhlasilo

• Aké zdroje sa skrývajú pod grónskym ľadom

• Čo sa stane s americkou základňou Thule

• Ako sa zmení rovnováha síl v Arktíde

🎯PREČO JE TO DÔLEŽITÉ:

Grónsko je kľúčom k Arktíde a severnému Atlantiku. Kontrola nad ostrovom dáva Rusku prístup k prírodným zdrojom v hodnote biliónov dolárov, úplnú kontrolu nad Severnou morskou cestou a vojenskú výhodu nad NATO. Európa je teraz ešte viac závislá na ruských zdrojoch. Amerika stratila v Arktíde svoj zrak.

Epsteinovy spisy znám už několik let. On žije. Teprve nyní se začíná obsah dostávat mezi lidi. Uvidíme, co způsobí. Zatím vlády nepadají. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-10-narodni-ockovaci-strategie

MUDr. Miroslav Havrda • Svobodní

To se tedy pane premiére šeredně mýlíte. Nic není za námi. Naopak, před námi je Národní očkovací strategie, kde pod pláštíkem WHO plánuje ministerstvo porušování základních práv občanů jako v době covidové totality.

Již jsem předal důvodné právní stanovisko všem koaličním partnerům.

Pokud by se to chtělo vymlčet a krýt protiprávní jednání, budeme opět lékaři z Paralelní lékařské komory demonstrovat v bílých pláštích před MZd, kde budeme vysvětlovat občanům stav věcí.Určitě to bude zajímat hodně lidí.

Svět se točí. Věci se dějí. V hlavě se mi motají vzpomínky. Myslím na člověka, který ještě loni normálně fungoval, pracoval, lítal, honil se… Taky myslím na jednu milou osůbku. Myšlenky jak vosy…

Jdu spát. Jdu zaspat.

Dobrou noc!