Na Den armády na kolo :-)
Už zas večer. Prohlížím si fotky z dnešní vyjížďky. Nemohu se donakochat krásou barevného podzimního kabátku stromů. Fotila jsem donekonečna jejich zrcadlení v Labi. Ještě jednu fotku. Ještě. Tak ještě támhle ten úsek. A ještě v kontrastu s modrou oblohou. Jeď! Jé a támhle! No to musíš seskočit. Jela jsem úsek k Černožicím. Co jsem se tu najezdila okolo loděnice za mamkou. Mami, mami! Dnes čtu ve vzpomínkách - Den armády.
Dnes je prý 6.10. V ten den maminka vždy plakala; dělala u VÚ 8521 civilního zaměstnance. Vdova. 2 děti. Bez politické příslušnosti. Důstojníci, jejich manželky, nemakačenkové, semtam ochlastové dostávali obálky s odměnami. Mamka nedostala nic. Byla potřebná. Já na gymplu. A co? Přežily jsme?! Nemohla jsem mít to, co ostatní holky. Přesto se do těch dob vracím, dívám, vzpomínám s láskou. Bídu jsme netřeli. Každé prázdniny ve Frutě v Černožicích. Navazovala jsem nová přátelství, poznala jsem maminčinu kamarádku Milku z dětství, naprosto sedřenou - oproti mé krásné mamince. Naučila jsem se, že když zahouká siréna na přestávku, nepustím lopatku a smetáček v okamžiku zametání střepů z rozbité sklenice. Pamatuji si, jak mi Erika spolužačka - říkala: No, Ireno, snad to dometeš? Tak to je pro mě dnešek - Den československé lidové armády - s vojáky, generály, tanky, obrněnými transportéry, parašutisty - jak moje Deniska říkala parašuty, letadly, sklady, opravnami - tam právě mamka v kanceláři dělala - u "hadrářů", se státní hranicí, s pohraničníky a jejich psy.
Mami, tolik jsi prožila. Tolik jsi trpěla. Tolik jsi vydržela. Tolik jsi dokázala. Tolik jsi mě naučila. Tolik jsem od tebe získala. Tolik roků jsi tu byla. Tolik Tě mám v hlavě i v srdci. Mami, děkuji!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-06_Kocici_snidane/
Kočky sedí venku za oknem. Vpouštím je na snídani, kupodivu se Zrzečka nechá omýt Mourkem. Způsobně čekají na dobroty. Mourkovi dáváme stále granulky na rozpuštění písku. Ale už mu přilepšuji lžičkou kapsičky.
Gratuluji Shindymu. Má na triku Brutal Assault. Už dávno dávníčko chystá příští ročník. Dnes slaví narozeniny. Všechno nejlepší!
Volá sekretářka starosty. Dnes ve třináct jsme měli mít schůzku. Poslala jsem předevčírem přes podatelnu dopis. Nemá na mě nervy. Je prý zdravotně indisponován. No jo, řádí kovid. :-) Chci totiž ujasnit to s tou sochou. Napsal mi, že ji nechtěli odstranit, ale někdo ji jako na potvoru zrovna polil rudou barvou. Tak ji uklidili. Pro jistotu. Něco jako s maršálem Koněvem. A Ministerstvo národní obrany to zatrhlo. To jsou věci! A mně to pořád nejde do hlavy. Protože o odstranění se rozhodlo dřív než ji někdo polil. Chci nakouknout do zápisů zastupitelstva a udělat si v tom jasno. Chci vidět, že se mýlím. Ale já se asi nemýlím.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-06_Bagetky/
Po obědě zadělávám na bagetky. Rychle kynou. Vybrat vhodný program na pečení. A šup, šup, na kolo!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022.10.06_Zas_konecne_na_kolo_okolo_Labe,_vedle_dalnice_k_pracharnam
Volá snaška. Dnes nemohou. To se mi hodí. Jedu se hýbat.
Den jak víno. Jedu po novém úseku cyklostezky. Bezpečně místo nebezpečnou alejí. Jedu jako král dole vedle cesty. Cítím se i tam nahoře na cestě jako řidič bezpečněji. Úzko pro auto, cyklistu, chodce. Očima si prohlížím, jestli by tu mohly stanovat v příštím ruce návštěvníci Brutalu. Před tou hnusnou dobou tady - kolik je to? - asi před třemi lety - tu vegetili Francouzi. Do nosu nasávám vůni tlejícího listí. Hned mi mozek vyhodil dávné dávné obrazy - sbírám kaštany s holčičkami. To je let. A je to tam propojeno. Vůně a obraz.
Na soutoku šup k Černožicím. Tam se narodila 26.1.1927 malá holčička. Říkali jí Vendulko, Venuško, někdy někdo Slávinko. Křtěná Věnceslava. V Černožicích se nejen narodila, ale trávila poslední léta svého života. Tam o něj nešťastnou shodou náhod přišla. Kdyby ředitel nechal opravit sprchu! Dnes ráno jsem protahovala tělo. Napadlo mě, když sklouzla v koupelně, jak někdo v protokolech poznamenal nad sedící maminkou na dlažbě, že je ve svém věku atletka. No, a se zlomenou nohou. Mami! Šlapu dál. Míjím loděnici. Jedu k jezu ve Smiřicích. A dál. Přes Smiřice k čističce. Dnes nevidím faguli. Možná proto, že svítí slunce, plamen není vidět. Je tady to pole, o kterém mi říkal klient? Prý mrkev, cibule. Přístupno autem i z druhé strany od cesty. Sklizeno. Ne, počkej. Počkej, počkej! Tady se ještě kropilo. To jsou lístečky mrkve. Seskakuji. Vyndávám igelitku. Co to je to I G? Z čeho vzniklo slovo IGlit? IG? U kraje červené bahno. Nacházím místečko porostlé nějakou liánkou. Stejně mi ulpělo červené bláto na špičce. Kyprá zem. Košík plný... Jedu ještě kousek. Že bych se prosmýkla přes starou cestu? Ne. Před odbočkou na Lochenice se obracím. Letos jsem ještě nedojela k Předměřicím. Obracím se. Pozoruji odrazy stromů v zrcadle Labe. Nekonečná galerie. Tak přece jenom u loděnice sjedu ten krkolomný kopeček. Po cestě směřuji k Semonicím. Ani okem jsem nehodila do ulice na DD. Nezajímá mě. Jestlipak teče sprcha tam, kde má? Toho hnusa v čele to nezajímá. Ten měl stát před soudem!! Zrušil fci recepční, zrušil údržbáře. Na lidech mu vůbec, ale vůbec nezáleželo. Jen aby se zavděčil páníčkům, teda bývalým kolegáčkům na kraji. Furt stejná banda.
Okolo učiliště - joj, tady jsme asi před třiceti lety učila. Namáhám se a vyšlápnu kopec k dálnici. Tam dole pod mostem jezdím autem. Tam se nově dává přednost sjíždějícím z dálnice. Mohli tu taky postavit kruháč. Zrovna mám štěstí. Nikdo nesjíždí ani nenajíždí. Honem. Kousek a sjeď pod cestu. Do bezpečí. Pozoruji stříkající letadla. Kazí nádhernou modř. Jedu okolo dálnice. Tuhle cestu znám teprve rok. Tady jsem se chtěla loni prohánět po nedodělané dálnici. Zrovna tu dělníci tehdy sázeli stromky. Ten, který jim velel, mě oslovil jménem. Vozil mi žlutým autíčkem ryby. Teď při malování jsem našla podlouhlý kalendář s recepty... Krájím na jednom z prkének, které jsem dostala spolu s nožem jako dárek. Tady jsem vyjela nahoru. Ztratila jsem se. Na obzoru hledám tři rozpadající se součásti pevnosti. Hroutící se prachárny. Nikomu neleží jejich osud na srdci. Tak jednoduché. Neleží v katastru města. Hotovo. Tak je necháme spadnout. Městská kasárna leží na katastru, bum bum, bum - přesto zbořit. Nazdar bazar. Památka nepamátka. Tady nahoře nad městem už to znám. Vím, kam která cesta vede. Mohu si vybrat. Jestli dolů okolo hřbitova nebo... Já se ještě pokochám Sněžkou, Krkonošemi, kouknu do dálky, tam někde za městem končí dálnice na Trutnov... Přehlédnu tu krásu dole pod sebou. Stromy, město. Šlapu k vojenské stavbě. Jo. Tady letos? Asi jo, letos přece řádil ten divný chlap. Vyhrožoval klukům. A kluci na kolách řvali strachy. Nebo loni? Ten jeden velký neznal svou adresu. Divné setkání. Sjíždím po trávě - teď už vím kudy - dolů do civilizace. Pár domků, okolo nádherné kouzelné jabloně, vypadá jak z pohádky. Jedno jablko sbírám. Ochutnám. Kyselé. Koušu ho až domů. Rybník. Vodník. Vyšlápnout ke Kimberly, Kratzer, Kaufland. Kruháč. Zase štěstí - projela jsem ho bez aut. Nádraží. Přejezd. Domů.
- Peťuš, to byla nádhera!
- Tak sis to užila? A nepřišly holky?
- Ne, dnes byla u nich přece návštěva. Tak se mi to hodilo. Vyměníš ty filtry?
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-06_Vyzivit%2C_vymenit_filtr%2C_lediky/
- Ve sprše jsem ti vyměnil. Vidíš? Jsou celé hnědé. Tenhle je z držátka a tenhle ze sprchy.
- Jo, paní říkala, že se má měnit po půl roce.
- Máš ještě dva a dva.
- Ale kam je mám uložit? Abych je po půl roce našla!
Rychle sportovní výživu! Do dvaceti minut. Pocta svalům.
- Peťuš, máme tady ty minipárečky. Co kdybychom se zprasili? S bagetou.
- A křeníčkem.
- Nemám. Musím vyrobit.
Jejka, zajímavé. Europoslankyně na Václaváku mluvila, ale překladatelka řečnila úplně o něčem jiném. To je sranda! :-) Neznalost nebo úmysl?
Ztraceno v překladu. Tlumočnice nezvládla projev | (2:01) | video: ČTK
"Vy jste bojovali za demokracii a za právní stát. Vy jste donutili svou vládu padnout a osvobodili jste se ze sovětské totalitní nadvlády a za to si vás vážím," zněla slova europoslankyně Andersonové.
Tlumočnice proslov následně volně přeložila. "My musíme bojovat za mír, demokracii a naše práva, protože je to naše povinnost a žádná vláda to za nás neudělá. A nemůžeme být pořád pod něčí botou, totalitními právy jako doposud."
Mor. Čerstvé ořechy. Bože - nežer to! Tak jen tři, pět.
Naroste ti břicho!
Konec. Krásný den s přírodou před očima! V přírodě. Barevné kožichy stromů. Přehlídka. Mám v očích stále nádherné obrázky.
Ještě cvičení na info vidění.
A teď už konec a spát!
Dobrou noc!