Na druhý pokus
Už je čtvrtek. Na desátou měla přijít slečna. Omluvila se. Zdrchal ji pohřeb babičky, nemoc maminky, příprava na zkoušky… Hodí se. Uvařím lečo. Poctivé, letní, domácí, skvělé. Včera jsem u pultu zkoumala, kolik masa je v točeném, v dalším točeném, v gothaji. Všechny tři jen 70% masa. V tom případě gothaj. Klasika do leča, do bramborového salátu... Naplněný špekem a škrobovým pojidlem. Dřív prý to býval kvalitní salám. Dodržoval ČSN. Už dávno salámy nekupuji. Dnes výjimka. Krájím cibuli na sádlíčko. Papriky. Rajčata. Mám ve zvyku naše jahody, naše maliny, naše ostružiny, naše rajčata sníst. Nezpracovávat. Stíháme se sytit čerstvým BiO. Rajčátka všeho druhu se mi kupí na košíku. Vybírám ta velká a výjimečně krájím do leča. Letos jsem koupila hodně sadeb rajčat a okurek v Lidlu a Kauflandu. A rostou. A rodí! A chutnají vynikajícně.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-25-leco-bublaninu-s-tvarohovym-kremem
Už asi třetí den chci upéci bublaninu podle maminčina receptu. S chutí do toho. Asi pět vajec – kolik váží vejce, tolik moučky a polohrubé. Lžíci solamylu dávala maminka. Půl pr. d. p. místo pěti vajec šlehám osm. Copak z toho vyleze? Malinko horké vody. Těsto není piškotové, spíš mazlavé. Kladu rybízem, jahodami. Šlehám tvaroh, šlehačku. Natřít. Posypat čokoládou. Pozvala jsem Petrouška na oběd. Dnes má volno. Pochutnáváme si na leču pod slunečníkem.
- Pe´ťuš, od dopoledne se chystám k Lindě zalévat a nakrmit Kitty.
- Pojedu s tebou.
Tak to si mohu dát víno po obědě. Jedeme. Stoupáme výš. K horám. Okouzlují mě asi od dvancáti třinácti let, dky jsem v nich byla poprvé. Pamatuji na ten údiv. Bylo to v létě. Stoupali jsme nevím kam. Lišejníky na kamenech. Kosodřevina. Modré nebe. Nemohla jsem se vynadívat.
Těsně před odbočkou do divočiny vždycky zahlédnu slečnu Sněženku. Hledám ji dnes telefonem. Ne, asi nestihla.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-07-25-jsme-tu
Péťa dole dělá manévr. Obrací se na můstku.
- Peťuš? Mně to včera dvakrát v kopci chcíplo. Na kolikátku vyjíždíš kopec? Na jedničku nebo na dvojku?
- Na jedničku. Divej. Rozjedu se a jedu, jedu. A jsme tady.
Odemykám. Kitty už mě vítá. Dá-li se říci kontaktu s černou dračicí vítání. Kočička jde hned na kočkolit. Tvoří a tvoří. Vybírám. Zametám. Odnáším. Držela to v sobě, až přijedu. Otevírám dveře na terasu. Zalévám kytky. Otevírám i dveře z koupelny na terasu. Kitty mám pořád na očích. Petroušek si pochutnává na kafíčku nahoře na lavičce pod lipou. Tam je moc krásné posezení. Překrásné. Na talířek dostal dva kousky buchty. Zvenku slyším pískot kánětě. Kropím kytky. U toho se dívám na kroužícího dravce. Dva tu pozorují svět pod sebou. Jestlipak si nebrousí zuby na Kitty.
Vracím se do domu. Stoupám nahoru. Kočka nikde. Zalévám. Kočka pořád nikde. Volám Lindě. Pozoruje na kameře.
- Mami, jak jsi zalévala venku, doprovázela tě. Ocásek zdvihnutý. Ještě ji vidím v 15.20 hod. Aha. Jde dolů po cestě. Asi k potoku.
- Tak to je dobré. Ale raději bych byla, kdyby vystoupala zas nahoru k domu. V kolik to bylo?
Sestupuji dolů. U potoka vodnice. Volám. Ano, zbytečně. Kočičí madam, já k vašim nohám padám, se určitě schovává někde v houští. Vracím se zpátky nahoru. Zalévám semínka trávy. Škrábu se po terasách z červené hlíny.
- Asi pojedeme, co tady budeme dělat, když utekla.
- Jdi do domu a podívej se, jestli tam není. V ložnici na parapetu. Nebo u Lindy na parapetu. A máš prý zkusit na židli pod stolem.
Péťa hlásí – kočka nikde.
Kroužící káňata. Znepokojení. Kitty se nevrátila z vycházky. Jedeme. Stavujeme se pro mléko.
- Peťuš, tady přišla na svět naše Žofie.
Divočinou.
- Mami, už se vrátila. Hned jak jste odjeli. Kouká do koupelny. Nikdo. Vyskočila na okno. Nikdo. Obchází, šmudlinka, dům.
- Počkej, tak to ona bude celou noc nacvičovat výskoky do prvního patra. Až zítra přijedu, bude na mě volat nahoře z okna.
- Sundej mě! Sundéééj mě! Nemáme se otočit? Ale do sedmnácti máme být doma.
- Ne. Jeďte. Bude celou noc obíhat dům.
Na výjezdu z divočiny jsem zas nestihla zachytit Sněženku.
- Peťuš krávy a Sněžku vždycky nedám. A když jedu sama, tak nemohu zastavit.
Fotím pole s kulatými rolemi slámy. Uklidňující. Dýchám zhluboka. Cítím smutek. Tu černou cestovatelku jsem pomáhala porodit. Když Micinka chytila zánět, nesměle tenhle černoušek pít její mlíčko. Každé dvě hodiny jsem ji krmila kapátkem. Rok na to jsem jí pomáhala porodit jejích pět koťat. Pět jich myslím bylo. A teď tam kmotra bude obíhat dům. Sama. Není zvyklá.
Vyzvedáváme na dvou místech, co je třeba. Doma.
- Mourku! Ahoj! Peťuš, kde mám počítač?
- To já nevím. Ty sis´ ho nakládala.
Aha, spoléhala jsem...
- Já vím, kde zůstal.
- Jedem. Pak ti koupím benzín.
- Mourku, tak za hodinku jsme zpátky! Vydrž!
- Peťuš, já jsem tak ráda, že jedeš se mnou. Ale to je vždycky, když mi něco nastěhuješ do auta. Já si pak myslím, že je to v autě a zapomenu. Kolikrát se to už stalo.
- Máš pravdu.
- Já si to vždycky sama odexpeduji.
V autě si povídáme. Druhý pokus vyšel. Stíhám vyfotit Sněžku. Tetelím se radostí, že se kočinela ubytuje doma. Ta káňata…
- Peťuš, raději čekej pod kopcem. Vyběhnu tam sama.
Cestou volám:
- Kitty, Kitty!!
Á, sedí za zídkou. Na pozorovatelně. Zmerčila mě určitě už dole pod kopcem.
- Pocem!
To byl skok! Přeskočila zídku. Metoší ke mně. Zastavila se. Prskla.
- No jo, nechali jsme tě tu. Pojď ke mně.
Vede si mě ke vchodu. Běží přede mnou jako pejsek.
- Tak dělej, dělej. Odemykej. Ať už jsem doma!
Vyndávám z lednice misku s masem. Pochutnává si. Stačila ještě prsknout. Zle se zatvářit. To už je mi jedno. Odcházím.
Jedeme. Na výjezdu na státní cestu – ano, je tam! Na obzoru nás stopuje hora hor. Krásná paní. Občas slečna. Někdy stará dáma. Někdy prostovlasá. Jindy se závojíčkem. Někdy s bílým hermelínem. Krásná. Skrývá tajemství. Teprve se dozvíme, že je to pyramida. Symbol našeho kraje.
Doma. Domlouvám termín se smutnou slečnou. S hrnčířkou Baruškou si domlouvám výrobu keramických slepic. Volá mladá krásná štíhlá zákaznice, dnes už kamarádka. Mohu se stavit pro jídlo?
- Můžeš.
- Seš doma?
- Sem.
- Za chvíli jsem u tebe.
Koupeme se v zapadajícím sluníčku. Jeho zlato oslňuje.
- Spěchám. Mám mobil doma na nabíječce. Má přijít bratr.
Její holčička, ta, která je kouzelná, nadaná, a která ji v dubnu poslala tam, kam se to nikdy mamince neříká, už je od tatínka doma. Poslouchám, jak byla v Bruselu na brigádě. Jak si myslela, že francouzština stupeň mírné porozumění. A ono žádné… Odjíždí.
Jdu nakrmit naše kočeny. Žofinka vždycky dělá ofuky. Mourek, ten udělá mňam mňam a hotovo. Žofie tančí okolo misky. Nechce. Mraucá. Zas tanečky. Kousek masa vyndávám. Už se chytá.
- Mami, ty ses´ vrátila? Já to vidím. Jak ona k tobě utíkala. Mamko, děkuji.
- Nemusíš. Já bych neusnula. Jsem ráda, že mě dnes jen poprskala, a že mi neurvala ruku. Taky mi ji mohla sežrat, že jo?
Poslouchám, jak to mají v Hevizu takové, no… Mnoho domů na prodej. Ve vinařství víno jen v plastové láhvi. V restauraci neochota.
Hele, Maďarsko pro mě bývalo před padesáti lety symbol svobody, módy. Hned jak jsme překročili hranici, stánky s nepřeberným množstvím zeleniny. A u stánku vodovod na umytí ovoce a rukou… Překrásná Budapešť. Bílá jako Paříž. Přenádherná. Balíčky kalhotek s názvy dnů. To unás prodávali jen v Tuzexu. Přivezla jsem si je s Budapešti. Trička s potisky, svetříky neobvyklých vzorů, barev, plavečky na šňůrky. Nápis pod prsem a na zadku. Starorůžové šaty - mamce se na mně tak líbily. Nezahodila jsem je. A za pár forintů. Mám je pořád. Výborná vína. To se mi tam ani nechce. Takhle jsem vnímala Bulharsko. Socialismus přetřený kapitalismem. U moře spravovaná lehátka. Neúcta k soukromému vlastnictví. Ráno jsme si vybrali nová neopravovaná lehátka. Nechali jsme si na pláži přes poledne slunečník, osušky… Když jsme přišli, naše věci naházené na starých lehátkách. Ne, Bulharsko mi stačilo.
Dělají si odpoledne výlety do okolí. K Balatonu. Po památkách. A já jsem šťastná doma. Dnes jsem si dozvukovala s kamarádkou. Ta její holčička letěla domů v den, kdy spadla počítačová síť. Příprava – už nebudete létat. Já ani nechci. Už nemám vůbec důvěru. Nedůvěřuji bezpečnosti. Nalétala jsem se dost. Stačilo.
Jdu spát.
Šťastná!! Radostná!! Tetelím se blahem ve svém světě. Doma. S Petrouškem. Kočkami...
Dobrou noc!