Na Hrádek!
Pondělí. Kašlu večer na poradu. Nebaví mě být stále v pozoru. Dnes jsem svobodná. Bez povinností.
Ráno. Rukou z postele zvedám roh závěsu. Ó, dnes mě nevábí sluníčko. Vstávám ale s vervou. Jedeme na výlet. Do jedenácti hodin mám čas. Kočky, kamna, dýchací cvičení, přemítání…
Okolo Dušiček začal čas prolínání světů živých a mrtvých. Brána se už zavřela. Vstoupili jsme do času zklidnění, kdy je dobré být chvíli sám se sebou. Vstoupit do sebe. Zamyslet se. Zpytovat.
Včera začalo adventní období s energiemi ohnivého střelce. Prý nám pomohou být vytrvalými. Tedy – zvyšují se naše šance uskutečnit potřebné změny. Jaké? To se právě člověk koukne do sebe, aby věděl.
Prosincové novoluní - ve starých dobách zvané také mrtvý Měsíc, nastalo včera ráno. Dvanácté v tomto roce. První ze dvou v tomto měsíci. Na to druhé se můžeme těšit 30. 12. 2024. To bude letos třinácté.
Zkoumala jsem a hledala. Platilo pro den s číslem jedna. Ono se to přelévá i dál:
Živel oheň a číslo dne jedna jsou indicie, které nám ukazují, že se vyplatí být pečliví a vytrvalí. Je vhodné nic nezanedbávat a využít naši sílu a mentální bystrost, které budeme mít všichni na rozdávání. Mnozí z nás dostanou nějaký nápad, takové vnuknutí "shůry" a většinou bude i velice originální. Rozhodně se pokuste ho zrealizovat, protože právě tento den, pokud si dáte určitý cíl, je velká pravděpodobnost, že se vám ho podaří díky silné energii brzy dosáhnout. Pokud máte potřebu cokoliv změnit, od zaměstnání počínaje a u nefungujících vztahů s partnery či přáteli konče, rozhodně to udělejte. Veškeré změny v tomto období přispějí k vaší spokojenosti.
O vztah je třeba pečovat denně. Je to jako s výchovou dětí. Nejsi důsledný a pak ti potomek před návštěvou řekne něco, co bys jindy nevnímal.
Stárneme. Petroušek pracuje v mužském kolektivu. Dlouho jsem nevnímala, že zhrubla jeho mluva. Už vím, co chci změnit. Vrátit jeho vyjadřování dopůvodní ušlechtilé podoby. U práce si hudruje. Irituje mě to. - Tak to nedělej, když tě to netěší. Už máš na to nárok. Už totiž nic nemusíš.
Ok. Chvíli pohoda. A zas.
-To nemůžeš pracovat s radostí, nadšením, elánem a láskou?
Ticho. Přemýšlí. Mně to vadí. Jako kdybych u nepříjemné práce – mytí oken, vinutí věnečků - nadávala. Ne. Realizuji se. Raduji se z výsledku.
Včera jsem si sama v sobě uvědomila, no, díky FB, svůj celoživotní devastující program o mé nešikovnosti. A jak se mi podařily čtyři adventní věnce! To byl koncert! :-) Protože jsem šikovná.
Čtu dál:
Tato pravidelná fáze Měsíce nám pomáhá zbavit se nepotřebného a začít znovu s pomyslným čistým štítem. Stačí vždy jen vědět, které novoluní je pro naše znamení to nejvhodnější. Nyní je ale vhodné období naprosto pro všechna znamení a ve výhodě není žádné. Proto dost výmluv a začněte konat!
Je nutné si uvědomit, že se konec roku neodvratně blíží a naším úkolem bylo v roce 2024 najít rovnováhu sami v sobě. To je totiž klíč k dalším úspěchům, ale i k pevnému zdraví, které je to nejcennější, co máme. Naučte se s ním lépe zacházet a udělejte vše, abyste se cítili uvnitř sebe spokojeně a naplněně. Všechny úkazy včetně úplňků a novoluní nám k tomu byly a nadále jsou nápomocny. Příroda je mocná čarodějka, a pokud její kouzelné síly správně využijeme, můžeme si užívat život plnými doušky ve zdraví. Počínaje tímto novoluním ve dnech následujících budete pomocí svých snů, jež jsou součástí vašeho vědomí, vedeni s moudrostí a láskou vaším vyšším já. Tak si je pokuste zapamatovat a nezapomínejte, že nikdy není pozdě si své sny skutečně prožít. Přeji klidný adventní čas.
Bude jedenáct. Ještě řasy. Sukni. Péťa je tu.
- Jak to vypadá?
- Vypadá to dobře, Peťuš. Za chvilenku můžeme jet.
- Abychom tam nepřijeli na poledne.
Nemám vůbec obavy, že by drželi pauzu na oběd. Pořádají výstavu, to se jede i v pondělí. A bez pauz.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-02-na-hradek-u-nechanic
Vyjíždíme. To já ráda. S Petrouškem.
- Peťuš, víš, že se s tebou vůbec nebojím? Jsem v dobrých rukou.
- Ale cos´ ´to vybrala za počasí?
Usmívám se. Putujeme na Hradec. Péťa komentuje:
- Copak tady ta auta dělají?
Na původní cestě do HK vysazují nové stromy. Dvě malé dodávky… Posedla mě radost. Je to pár let, kdy se tady usilovalo o podříznutí alejí jako něčeho život ohrožujícího. Ne. Tady jsou nové stromy. Perfektní!! Skvělé! Celá alej nově vysázená. Škoda těch starých. Ty neprořezávali. Staré sorty nemrzly...
Víme, že odbočíme asi v polovině obchvatu Hradce. Trefili jsme se správně. Raději už zapínám Waze. Vesnice tady se mi slévají - Smidary, Všestary, Stěžery, Svinary. Pozorujeme krajinu. Domy.
Parkoviště. Příjemná hlídačka. Péťa špásuje:
- Tak hledám deset korun.
- Jo, to bylo. Dnes čtyřicet.
Vcházíme do areálu. Odskakuji si. Krásné čisté toalety. Spěchám k pokladně. Petroušek už má zaplacené vstupenky.
Nečekáme. Máme štěstí. Autobus dětí asi někde v útrobách zámku. My máme komorní velice příjemnou společnost asi šesti žen. A vynikající průvodkyni. Nemá chybu. Krásně vykládá. Začíná historií:
Reprezentativní sídlo Harrachů. Nejmladší zámek u nás. Nebyl přestavován. Postaven na zelené louce. Výstavba začala 1839 ve stylu neogotiky. Inspirace v Anglii dle tzv. Tudorské gotiky.
Snaží se držet se vánočního tématu. Ozdoby, stolování, jídlo, zvyky a tradice, barborky, Mikuláš, Lucie, Štědrý den… A okořeňuje dobrými skutky Harrachů.
Mně se moc líbí, jak propojuje pohanské svátky s těmi na ně naraženými – křesťanskými.
- Ale že ti předci byli šikovní, co? Je období plic a tlustého střeva, tak si naordinovali půst.
- Ti byli chytřejší než my.
- My jediní na světě máme čerta.Ostatní mají satany, ďábly, Lucifery. Čert črtá krajinou… Je to takový hodný blbec.
- Ano, my máme obdivované pohádky s čertem.
- A tady ta slunce na přivolání sluníčka, ty výtvory z jablíček, to bylo pěkné procvičování jemné motoriky a pravé mozkové hemisféry. To už by dnešní děti nedaly. Doktor Jan Stránský říká, jak jim mobil doslova vyžírá, likviduje, ničí mozkové buňky.
- Vy jste učitelka?
- Ano.
- Já taky.
Ach, dozvukujeme si. Paní bydlí asi dva kilometry odsud. Už by se taky nerada vracela do školství.
Ostatní paní se hezky zapojují do hovoru. Říkáme si, jak dodržujeme tradice, co doma dosud děláme. Já jsem nikdy nelila olovo. Ale bačkorou si hodím.
- Já už ne.
- Já abych věděla, jestli budu poletovat nebo doma v klidu.
Procházíme tajnými dveřmi. V knihovně nejsou vůbec patrné. Jsou maskované jako regál s knihami.
- Tady na druhé straně je ten krb.
- Jak se tři dny musel zahřívat.
- A ty knihy by se tady ničily. Tak tady jsou jen hřbety. Ale jinak tu jsou knihy české. Harrachové podporovali Němcovou, Erbena…
- Váš kastelán u nás byl na přednášce loni, a vyprávěl, jak nějaký kluk v jeho sklárně nebo někde se něčím provinil. Harrach viděl jeho nadání. Dal ho na školu. Kluk pak pro něj pracoval.
Pomalu se blížíme na konec prohlídky. V chodbě nahlížíme do místnosti, kde je taky vánoční výzdoba, ale taky u zdi opřené ski. Harrachové nebyli ti, kteří by sem přivezli první lyže. Oni je jen rozšířili. Prvním byl Josef Rössler-Ořovský.
Totiž on byl nadšený bruslař. Napsal si do Skandinávie pro brusle. Když uviděli v podpisu sky – poslali mu brusle i lyže. Ski. První sjezdovka u nás byla na Václavském náměstí. Večer ho s bratrem sjel na lyžích.
Bylo nás tam pár a hlavně žádné děti. Postřehla jsem, že na konci větvičky jednoho překrásně nazdobeného stromečku zbyl jen drátek. V jiném pokoji zas byly pokácené skořápky se svíčkami. Prý jedna chyběla. Asi bych si prohlídku neužila. Takhle jsem jen ukázala na jednu z mnoha překrásných ozdůbek a paní průvodkyně hned, ale hned věděla.
- Teď jsem se k tomu chtěla dostat. To jsou malé olšové šištičky zapíchané do mechu…
Ozdobičky naši předci měli originální, líbivé, překrásné. Odnáším si skvělé zážitky.
Vynecháváme kavárnu. Je čas oběda. Jedeme do pivovaru Beránek asi deset km odsud.
- Peťuš, vzdalujeme se. Obrať to.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-02-na-obed-do-pivovaru
Poslechl. Zajeli jsme si asi šest kilometrů.
- Já to rád zaplatím!
Řehtám se. Má pravdu.
Dávám si tatarský biftek. Petroušek z pondělního menu medailonky.
- Nemám rád hospody, kde se nenajím.
Už zas brblá.
- Peťuš, já tu miluji záchody. Šrouby a matice. To je jedna písnička, víš? Ty jsi šroub a já matice. A jdu se tam podívat.
Poněkud s jedem:
- A nezapomeň si mobil.
- Nezapomenu, Peťuš. Budu fotit.
Vracím se.
- Nechceš pomoci s topinkami?
- Chci.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-12-02-nad-hradcem-slunce
Pochutnali jsme si. Domů. Nad Hradcem svítí paneláky. A hotel Černigov z kraje osmdesátých let. Doufám, že ho nezbourají, matláci úplatní.
Peťuš, jdu si na hodinku lehnout. Probouzím se. Za okny tma.
- Petroušku, prosím tě, nedojel bys se mnou ještě na jeden věneček na dveře na větvičky?
Jel. Ale mně se už dnes nic nechce. No, bylo to dnes moc krásné. Pro mě. Čtu v mailu upozornění Pinterestu:
- Irena, tyto piny si zamilujete.
Jenže já čtu:
- Irena, tyto pitominy si zamilujete.
Obojí je pravda. :-)
Petrouškova hodina. Jde mi dát dobrou noc:
- Koníčku, děkuji ti za hezký výlet.
Usmívám se. Použil maminčino oslovení.
- Petroušku, za ten výlet děkuji já tobě. Já vím, že to není tvé oblíbené.
- Ne, dnes to bylo moc hezké. Ta paní krásně vykládala, měli jsme to komorní. Mně se to líbilo. Hezky prováděla. Bylo tam cítit, že to dělá s radostí, srdcem.
Malé krátké sdělení. Udělal mi radost. Loni jsem ho na Hrádek u Nechanic vytáhla poprvé. Pocestovali jsme kousek po světě, ale za humny na pseudogotickém Hrádečku s červenou omítkou jsem nebyla. Tak letos podruhé.
Děkujeme.
Dobrou noc!