Na koni nebo na voze?
Odpočívám; v pracovně binec po malování. Ležíčkuji. Venku to vypadá na léto.
Ještě v posteli sleduji dokument o zabíjení lidí remdesivirem. Pán, který přežil havárii, zkontroloval si ruce, nohy. Už tu je lékař. Injekce. Pán se probral se šlaufem na dýchacím přístroji. Vyndal si hadičky. Zjevil se na recepci. - Co to je? - Dali jsme vás na podpůrné dýchání. - Chcete říci, že špatně dýchám, když tu stojím? - Ten se zachránil. Ostatní neměli to štěstí.
Vylez! Vyčistit dveře do pracovny, omýt vstupní z kapiček. Upravuji si nástěnku. Tohle vyhodit, tamto, ještě toto. Tohle obtáhni.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-22_Doma_-/
Vyrábím lívanečky z F1, F3, PDM a namletých ovesných vloček. Lehounké placičky zdobím marmeládou za studena, tvarohem.
- Peťuš, mám tu proteinové lívanečky.
- To zní skvěle.
- Tak přijeď. A kdybych tu nebyla, máš to připraveno.
Jsou syté. Sníš jeden, dva. Stačí.
Jedu dnes Náchod.
Auto odbočuje. Chci ho podjet. Ten kretenosaurus jede dál. Troubím. Brzdím. Zařazuji se za něj. Před Skalicí si to hasím po obchvatu. Ne. Vtlačil se mi tam další kretenosaurus. Troubím. Brzdím. Kdybych uměla ten grif s tím prstem. Jenže nevím, který se vztyčuje. Panebože, ten blb odbočuje. Aspoň na jeho úrovni troubnu. Ireno, uklidni se. Nebuď agresivní. Poslouchej zprávy z fronty. Jsou úplně jiné, než někdy zahlédnu na meinstreamu. Dnes večer nám prý hnus v barvě fialek něco bude vtloukat do mysli.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-22_Nachod/
Kontrola jizvy z minulého roku. Výborná. Skvělé. OK. Jen to oddělení má nepříjemný název. Seděla jsem v čekárně schovaná za sloupem. Bušila tam do lidí TV. Hlavně, že se tu otravovalo s rouškou. Ale TV, vlnění a pořad o válčení - ten není nezávadný.
Mám mladou skvělou doktorku. Sestřičky mi řekly, že jsem se měla hlásit.
- Ale na dveřích máte napsáno prosím neklepat.
- Tak příště nás zastavte.
Příště bude za rok touhle dobou. Sestupuji z kopečku náchodské nemocnice. Fotím překrásný zámeček vrŕŕŕšku, kulatýho. Parkuji - jak jsem četla na nemocničním parkovišti - v přilehlých ulicích. Jsem pohyblivá, svítí slunce. Nic se mi nestane. Žíly se mi nezkrátily. Ale co ti nepohybliví, chromí, o holích? Tak velká nemocnice bez patřičného parkoviště?
Slunce. Mír. Radostno. Stále držet vibraci. Chtěla jsem zajet přes hranici pro levné jahody. Nebo borůvky? Dvě hodiny. Pozdě. Už nic nebude. Nechám to na Indy.
https://www.facebook.com/RaptorTV.cz/videos/765878987929813
https://www.facebook.com/RaptorTV.cz/videos/5486525224760276
Dnes 81. výročí napadení SSSR nacistickým Německem. 1941 spálená země. Fuj, to muselo být strašné. Nedovedu si představit tu hrůzu. Dívám se na vzpomínkový akt. Pár lidí, asi přátel, se sešlo. Děcka. Tedy Morava. Pod podstavcem s tankem zapálili okolo rudé hvězdy kahánky. Vlevo naše, vpravo vlajka SSSR. Zní Sojuz něrušímyj respublik svobodnych... Nikdy mi ta melodie nic neříkala. Dnes si pobrukuji. Škoda, už neznám celý text. Dlouho jsem ji neslyšela. Někdo srovnával text ruské a americké hymny. Přátelské, budovatelské a agresivní ničící.
Svištím domů. Stavím se pro barvu. Na konci zimy jsem koupila kbelík osmnácti kil za 219 korun. V řetězci. Dnes si vybírám odstín. Minimum je kilo. Taky přes dvě stovky. To je kauf. :-) Osmnáct kilo a jedno kilo za 200. Nevadí. Paní mi označila víčko kapičkou. Upozorňuje mě, abych se od kapky nezašpinila.
Doma se hned vrhám na zeď. Čert mi byl dlužen tu meruňkovou. Až ji budu chtít zatřít, nepůjde to. Zas se budu trápit. Opatrně natírám. Už to nebudu přetírat.
- Peťuš, odkryj mi bazén.
Jdu se smočit. Uzemnit. Spláchnout ze sebe cestu. Mám se! Už nemusím nikam dojíždět.
- Už to tu prosím tě skrámuj.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-22_Moje_prvni_knizka_-_Birliban_jde_do_skoly/
To se mu řekne. Všechno omýt, vyprášit prach, otřít, nablýskat. Roztřídit. Probírám se knihami, metodickými příručkami, cvičebnicemi... Tady je má první přečtená knížečka Birlibán jde do školy. A tyhle malé - pamatuji, kdy jsem je dostala od pana Bouly. Paní Boulová dělala vrátnou ve vojenské nemocnici. Měli vlčáka. Pan Boula nosil zlaté rámečky u brýlí. Jednou mě hlídali; dostala jsem ty dvě miniknížečky. Kouzelné. Mám tu i příběh Kátynky. Často o ní píšu - má pomní na konci parku s nápisem: Kätchens ruhe. 1827.
Přestaneme se rozplývat. Vrtat v dětských knížkách a pracujeme. Urovnat. Jdu pověsit bílou deku, záclony. Sedám na gauč a hledám vlakové spojení v pátek brzy ráno do Brna. Vždycky jsem dojela před devátou na hl. n. Dnes jsem už v nemocnici v čekárně marně hledala na IDOSu. Pořád mě to táhlo na Chlumec, na Kolín, ku Praze. Ale já chci do Brnečka.
Hledám. Ne. Zas na Kolín. Úplně jiným směrem. Vymýšlím si - z Hradce. Z Pic. Zkouším IDOS obelstít. Ne. Nenechá se. Žene mě opět nelogicky na druhou stranu. Hledám v pět ráno. Ve čtyři ráno. Ve tři ráno. Vždycky se do Brna dobelhám v deset... Jízdní řád protkán přestupy. Než si v hlavě srovnám, že nemusím honit autobusy. Autobusová doprava českými dráhami. To značí náhradní doprava autobusem. Lezou mi oči z důlků.
- Peťuš, nejezdí vlaky.
- Díváš se dobře? Vždycky jsi jela v půl šesté.
- No. Dívám. Ale nic nevydívám. :-)
Volám poradci. Do Rosic. Prý je ta strana republiky - LTD - celá rozkopaná. Oni z Brna jezdí na Phu někudy přes HavlBrod. No jo, ale to já se nedostanu.
- Zkus RegioJet nebo Flix bus.
- Aha, to je ten zelený.
Odjezd Flix Busu někde daleko od nádraží v Picích.
- Ne, to by ses tam nedostala, když to neznáš.
Hledám na mapě trasu. Nemyslitelné. Ireno, hledej. Zkus HK, zkus Pice. Zkus zavolat. Zmáčkni pětku, zmáčkni, čekej...
- Dobrý den. Potřebuji se dostat v pátek do Brna. Abych tam byla v deset.
- Tak to pojedete z Hradce ve tři padesát pět do Phy. A z Phy vám to jede v půl šesté.
- Počkejte. To je vtip? To já mám jet do Brna přes Phu?
- No, jinak se nedostanete.
- Peťuš, to já si zavolám do hotelu, a zaplatím si nocleh. Třeba se tam zítra během dne doškobrtám. A v pátek ráno v klidu vyběhnu z hotelu na Výstaviště. Ještě zkusím ten Jet.
- Halo, halo. Potřebuji z Jaroměře...
- My nevypravujeme linky z Jaroměře.
- Ano, vím. A jezdíte z HK nebo z Pic? Potřebuji být v deset v Brně.
- Vyjíždíme v devět...
- Aha, tak to nestihnu.
Zas mi navrhuje "ledaže byste"...
- Peťuš, já snad pojedu k Lindě do Phy a od ní ráno do Brna.
Dívám se do telegramu. Připojila jsem se do skupiny LDW. Československý víkend rozvoje lídrů. Volám poradci. Zná Brno. Kdybych náhodou jela Flix Busem, co je blíž Výstavišti? Stará nemocnice nebo Zvonařka? Zvonařka je nádraží. Proběhnu Vaňkovkou a jsem před nádražím. Tak deset minut.
Jdu ještě hledat.
Jsem rozechvělá. Až sem jsme se doplácali. Copak nám ten fialovej večer bude povídat. Snad nebude mluvit o koňské dopravě.
- Zavolej Karlovi. Já tě zase v Hradci předám.
- To by mi už volal.
- Karle? Prosím tě, mohla bych s vámi jet v pátek do Brna?
- Ne. Na sto procent ne. Nemohla.
- Aha.
- Co blbneš? Jasně. Ale jedeme už v půl šesté.
- No jako vždycky.
Péťa hovoří do hlasitého odposlechu.
- Karle, já ti ji zas přivezu k bance.
- Jo, jako vždycky.
Uf! UF! UFF!
- Péťo! Mně je do breku. Já se celá chvěju. Já bych se tam nedokodrcala.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-22_Dobry_bus/1543156992
Pink. Na Telegramu mám od svého poradce krásný autobus z Pic. To bych zvládla.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-22_Koupila_jsem_skvele_bedny_regalky/
Myju. Rovnám, uklízím. Sbírám prádlo. Petroušek sestavuje bedýnky - regálky na ovoce, na láhve s vínem. Voní dřevem.
- Peťuš, nemám zalité okurky a rajčata.
- Tos´ neřekla.
- Tak říkám.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-22_Sbiram_pradlo_a_lelkuji/
Sbírám prádlo. Věším nové. Upozorňuji, kde mám rajčata po zahradě, aby věděl, až tu nebudu.
- Nemůžeme pomoci všem, ale padnout vás nenecháme.
- Kdo to povídal?
- Kdo asi? Vyhlásili 7% úrok. Lichva.
Sedm procent? To se mi před dvanácti lety zdálo o čertech se třemi. Sehnala jsem si levný úrok. Ten, kdo nemá zafixováno, tak se z toho pozblázní. Bude platit o dva tři roky dýl. Nebo velké neúnosné splátky. Tak hlavně, že nás padnout nenechá. :-)
Končím. Stírám. Končím. Ještě tohle. Končím. Pořád končím. Sedám k FB. Probírám se. Koukám, jestli jsem nepropásla u někoho narozeniny. Čtu:
Lidé, které možná znáte.
Prohlížím obličeje. Takové hezké radostné tvářové divadlo. Někoho znám, jiného ne. Jak může UI vědět, koho asi tak mohu znát?
Nebýt vzrůša s dopravou do Brna - bylo to tu na světě dobré. No tak zas jako co se týče originality - hm, to byla hozená rukavice. Vesmírná inteligence, to nevymyslíš. Jedeš do Tater, vezmeš to přes Prahu. A hezky za kuropění. Pokrok jde nějak pozpátku. Vázne to. Debilizují nás. Odzbrojují. Vrážejí do rukou mobily, ntb. Přístroje na debilizaci. Na zastavení vývoje intelektu dětí. Konec konců i dospělých.
Jdu chytat poselství. Ze snů.
Dobrou noc!