Na kopřivy

"Dělat nic je velmi těžké... nikdy nevíte, kdy to bude hotové."

Leslie Nielsen,

herec a komik
(1926–2010)

Musím říci, že dělat nic náhodou umím. A lehce. :-) 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-14-snidane

Začínám v půl desáté. Mourek mi potichu přišel mraucnout k posteli. Drzoun. Vstávám před devátou. Fofry. Nejdříve kočkám. Koupelna. Vyrýt pampeliškové kořeny. Dvacet minut mírně vařit. Než já popiju všechny své nápoje – ó je! To už mám za sebou ranní přípitek medovou vodičkou na svět, lidstvo, MÍR…

Půl desáté. Zvonek. Mourek už dávno vyhopsl do zahrady. Žofinka, ta se na zvonek někam propadne, není k nalezení. Pozoruji kosa v pítku. Ten se v něm vymáchal, vykoupal, vyčepýřil. Klientka po změření, nákupu, termínu utíká do práce. A Žofie – kde jsi – se nenamáhá ozvat se, že si lebedí na židličce v zimní zahradě.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-14-v-zahrade

Dnes mělo pršet. Slunce se drží až do večera. Teplý den. Kupodivu! Koruny třešní jak závoje nevěst. Zahrada v plném vítání jara. Nádhera. Jdu dolít vodu do kosího bazénku. Zalít svůj nový záhon. Volám sběratelce vypsaných propisek za posledních dvacet let. Ano, Linda v Pze předala. Má radost. Je jich hodně a hodně starých značek. :-)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-14-na-koprivy

Vytahuji kolo. Pojedu na vršky kopřiv. Nenahlásila jsem. Petroušek by mi dopumpoval. Jdu si nalézt pumpičku. Ano, umím to. Hustím vzduch do přední pneumatiky. Jak by řekla novotvary tvořící maličkatá Linduška – plojmatika.

Jedu. Hned na kraji stezky mladé kopřivy ostré jak břitva. Mám dvoje rukavice. Jako zelená bosorka zo stareho mlyna – rukama – to já ne. Jedu ještě kousek. Hele, hluchavka purpurová. Kytičko, dovol, já si tě taky natrhám. A když už jsem tady, co kdybych si vyjela támhle na obzoru k prachárnám. Jedu. Ze stezky uhýbám do pole. Vyšlapávám prudký kopeček v Semonicích. Vyhnula jsem se Černožicícm. Nějak jsem dnes neměla chuti vidět dům, kde mamka v době kovidu neměla zuby nebo je měla v puse vzhůru nohama. Hrůza. Ne. Vyjíždím do kopečka přes starou zemskou stezku. Tudy karavany po staletí vozili zboží od nás k Baltu. A ze severu kůže, sůl, jantar… Dnes stezka o pár metrů vedle. Jenže zatím až do Polska nevede. Nemáme totiž hotov. Joó, Polácí, ti už kolaudovali dávno. A naše dálniční stezkaře an nepozvali. Jak to ti naši inžernýři dělají, že stavějí blbě, nekvalitně a pomalu. 

Rychle přejet krátký nebezpečný úsek. Sjíždím vedle nájezdu na dálnici. Mami, tady bys to nepoznala. Tvá cesta do Neznášova s tvou maminkou okolo kapličky… Ztratily byste se. Kaplička je někde posunutá, ale já už jsem ztratila v myslil, kde. Jen kousek od svého místa, ale už jsem ji dlouho nezahlédla. Šlapu okolo pole, lemovaného hromadami hlíny. Co to je? Večer na hovorech se starostou na to někdo upozornil. Všude tady okolo polí jsou hromady nějaké divné hlíny. Kdo a kdy pole lemuje, nikdo z lidí ani starosta nevěděl. 

Letí proti mně nějaký dravec. Krouží. Vzdaluje se. Točím ho. Mám sluchátka v mobilu, takže bez zvuku. Říkám: 

- Vidíte? Jak se vyhýbá dálnici? Jen nad polem.

A orel najednou frr přes dálnici. Za ní šup do pole. Asi se mu povedl lov. Blížím se k smírčímu kříži v Libinách. Fotím ho. I večer na hovorech se starostou na něj přišla řeč. Vypadá jak žena nakloněná dopředu. Nikdo si netroufne s ním hnout. Jinak ortel.

Stará krásná prachárna před rozpadem. Za ní se podívám do Krkonoš. V oparu vidím ještě na Černé hoře sjezdovky. Sněžka – jen, že o ní vím. Mířím k domovu. Bylo to perfektní.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-04-14-zelene-jaro

Petroušek hrabe po včerejším ukládání nášlapů trávník. Tam, kde jsem zrušila záhon pokládá mozaikově vyryté drny s mladou loni nasetou travičkou.

- Kafé?

- Ano. 

Nesu mu svačinku. Kafíčko. Měla jsem v plánu zajet za Ivou.

- Peťuš, pojedu zítra. Dnes proliju ty drny. Zaliju túje, aby se hnojivo rozpustilo. A pak pojedu na slovíčko se starostou.

Hotovo. Osprchovat. Jedu.

- Á, paní Hrobská je tu…

- Jako pan Vodvárka.

- Tak když je tu Irena, můžeme začít. Jsme všichni.

Smějeme se.

- Na začátek chci poděkovat dvěma pracovníkům z Bastionu I za nádhernou názornou vlastivědnou vycházku pro páté třídy. Absolvovala jsem ji v pátek, v příšerné zimě. Ale bylo to překrásné. Poučné. Nádherně připraveno s názornými pomůckami. Interaktivní. 

Dozvídám se, jak měly být na dvou místech města a ve dvou vesnicích radary. Zastupitelé schválili jen ve vesnicích. Místo toho jezdí dvě měřící auta. Ptám se.

- Pořád měří?

Lidi se smějou. Vědí, kam mířím. Jestli jsem tam náhodou nejela.

- Měří. A hodně lidí přišlo o řidíčák. 

- Aha.

Prý naším městem vede svatojakubská stezka do Santiaga de Compostela. To jsem nevěděla.

Manželka hrobníka líčí, kterak se v sobotu v pevnosti porvaly dva cikánské klany. Co s tím! Dokonce napadli dva brigádniky Brutal Assault. Paní je v nemocnici.

Hana:

- Poláka na ně.

Ten už umřel. A uměl si to tu srovnat do latě. Měl stavební firmu. Cikáni museli pracovat. 

Říkám:
- Jo, při prvním Brutalu u nás se strachy vysáčkovali z města. Však v srpnu přijedou a vysvětlí jim to.

O bojích gangů nevím. Ale přikládám svou zkušenost asi dva měsíce starou. Parkovala jsem. Cikánka s houfem dětí a kočárkem prostředkem silnice.

- Dámy, máte tu chodníky! Jsou bezpečnější.

- Ty, k., neříkej nám dámy. My nejsme dámy.

Z oken na mě lítala sprostá označení.

Starosta vysvětluje. Zástupce romů taky. Chtějí sbratřit všechny lidi světa a z Josefova udělat luxusní čtvrť.

Řehtám se nahlas:

- Pane starosto, kdy to bude? Mně už totiž za rok bude sedmdesát.

Hlásí se lidi z Hruštiček, Polcovského dvora. Na tom obchvatu, který si tak pochvaluji, se změnilo naprosto bydlení. Místo polí mezinárodní cesta.  Prý lidé přebíhají frekventovanou cestu nad stezkou. Zkracujíci cestu, aby nemuseli scházet dolů pod eskapádu. A po stezce jezdí auty domů. ŘSD to tam nijak neoznačilo. Hluk. Nenaměřili hodnoty. Lidé z míst, kde dřív žili s jeleny, srnkami, musí zajít za starostou. Vznést protest, podat návrh na měření hygienou.

Soucítím s  lidmi. Naprosto se jim změnilo bydlení. Jedna paní říká, že se v sobotu na zahradě neslyšeli. Hřmot z cesty je slyšet až do starých Hruštiček… Nedá se tam spát.

Jo, my jsme se taky odstěhovali z paneláku kvůli řevu z hospod. Bydleli jsme si v zahradě v klidu se sluncem jako v nebi; než se sem vyselil ten odporný dům na náš plot. Kdy slyšíme každé prdnutí od sousedů. Spodní tón jejich tepelného čerpadla. No jo, no. Soucítím. Ale kdo soucítí s námi!

Domů. Zapomněla jsem mobil na nabíječce. Vezu Hanu. Ale nakupovat moc nebudu. Aplikaci mám v zásuvce.

LP zlobí. Je urážlivý. Hrozná vlastnost. Sebestředný. Docela mně to hněte. A naschvály? Hochu, asi přišel čas…

A tady recepty od zelené bosorky zo stareho mlyna:

Kopřivový balzám https://www.youtube.com/watch?v=CpOWnM2Wbbw

Silné protizánětlivé účinky. Velmi vysoké analgetické vlastnosti. Ulevuje od bolesti kloubů, artritidy, ulevuje svalům a nervové bolesti. Vršky kopřiv jsou antihistaminikum, tzn. zmírňují svrbění a opuchnutí po poštípání hmyzem. Vršky a listy kopřivy jsou velmi často přísadami v kosmetice. Bohaté na polyfenoly, minerály prospěšné pokožce. Má čisticí účinky. Uklidňuje podrážděnou pokožku. Redukuje začervenání, akné, ekzémy. Je ohromný antioxidant. Zpomaluje stárnutí pokožky; díky omega tři mastným kyselinám a aminokyselinám, vitamínům A, K, C, D, hořčíku, draslíku pomáhá proti dermatitidě, psoriáze, vyrážkám. Pokožku vyhladí, rozzáří a zpevní. A to je jen špička ledovce královny bylin a její koruny – vršků kopřivy.

Čtyři hrsti kopřivových vršků nasekat na co nejmenší kousky. Nasekanou kopřivu vložíme do ohnivzdorné sklenice. Zalít 500 ml olivového oleje. Může být i jiný olej. Třeba z hroznových jadýrek. Utěrku dát na dno pánve. Postavit sklenici na utěrku. Nalít vodu. Kopřivu mírně čtyři hodiny zahřívá a stále ji zamačkává do oleje. Po čtyřech hodinách vypnout plotnu. Nechat chladnout pod utěrkou dvanáct hodin. Nejlépe přes noc. Po asi dvanácti hodinách znovu podruhé zahřívá. Předtím doplní hrst kopřivy z předešlého dne. Už obsahuje méně vody. Pokud je kopřivy ve sklenici příliš mnoho, lze odebrat a vyždímat olej z odebrané kopřivy do sklenice. Znovu zahřívat čtyři hodiny. Vypnout. Přikrýt utěrkou. Nechat olej s kopřivou asi osm hodin úplně chladnout. Doba louhování ve studené vodě prvního i druhého dne může být delší, ale nepřekročit dvacet čtyři hodin. Kopřivové vršky se vyždímají přes gázu. Odměří si, kolik má kopřivového oleje. Má ho trošku víc jak 500 ml. Nasekám si včelí vosk. Na 100 ml použít 10 g včelího vosku. Tedy celkem 50 g. Včelí vosk vloží do kopřivového oleje. Zahřívá, dokud se včelí vosk úplně nerozpustí. Sleduje. Občas zamíchá, sleduje, jak se vosk rozpouští. Olej nechá asi pět minut odstát. Nakapká asi dvacet kapek oblíbené přírodní esence. Šalvěj, meduňka, skořice, hřebíček – dle výběru. Promíchá. Nalévá do dóziček s víčkem. Nebo do skleněných nádob. Zelený balzám krásně vypadá. Balzám nechá pár hodin ztuhnout. Má nádherně zlatozelený nádech a nádhernou hladkou texturu. Krásně se roztírá. Hned se vpíjí do pokožky. Vydrží asi rok v uzavřené nádobě při pokojové teplotě. V letních měsících doporučuje uložit ho do lednice, chladné místnosti, sklípku.

Mnoho pozitivní energie posílá zelená bosorka ze starého mlýna.

Jiný recept z minulého roku https://www.youtube.com/watch?v=Oq-qF44F7Ok

https://www.youtube.com/watch?v=_V2s0yqfgaQ&t=149s

Hluchavka purpurová – možno si z ní připravit pesto jako z medvědího česneku, použít do pomazánky, na salát, jen tak si ji ochutnat.

Hluchavka je ženská bylinka. Příznivě působí na močové cesty, ledviny, dělohu, vaječníky; má silné protizánětlivé účinky. Díky její schopnosti detoxikace organismu čistí krev a celé tělo; má čisticí a močopudné účinky. Uklidňuje mysl, odbourává stres, nervozitu, vhodná při nespavosti. Odpradávna ji bylinkáři doporučují ženám na sedací koupele nebo napařování či koupání ve vaně . Příznivě účinkuje na hemeroidy a vaginální mykotické obtíže. Je to ženská bylinka. Nese s sebou mocnou energii jara a nového života. Vnějšně se používá na popáleniny. Má stahující účinky při řezných ranách. Takže zastavuje i krvácení. Vkládá se do šatníku proti molům. Zakopávala se u maštalí, aby dobytek prosperoval už od jara, byl zdravý a plodný. Její nektar se saje z kvítků.

První recept – hluchavkový oxymel. Je to vysoce medonosná bylinka. proto se s medem bude náramně doplňovat. Hluchavku naseká a vloží do sklenice skoro do plna. Do poloviny nádoby nalije ocet. Já použiju ten svůj, jablečný. Dolít medem od včelaře. Nejlépe nepasterizovaný. Oxymel promíchá. Protřepe. Nechá macerovat za občasného protřepání šest neděl. Pak scedí vyždímat přes gázu. Používá jako kúru při ženských problémech. Nebo na jaře jako přirozenou očistu organismu. Dává si dvě polévkové lžíce před spaním. Uchovává ho v komoře při pokojové teplotě. Vydrží i několik let. Ale bosorka ho užívá vždycky do roka.

Čaj z hluchavky. Dva kousky květů a větviček hluchavky zalije pět minut odstátou horkou vodou. Nechá louhovoat deset až třináct minut. Pije po douškách. Doporučuje se maximálně dva šálky denně.

Poslední recept je tinktura. Nasekanou hluchavku vloží do sklenice. Zalije 52% bílým alkoholem. Tinktura je o moc silnější než oxymel, taky o mnoho déle vydrží a je účinnější. Stačí patnáct kapek třikrát denně mezi jídly a nebo před spaním. Užívá ji jako dvoutýdenní kúru při potížích – výše. Maceruje v tmavé místnosti šest neděl. Pak ji přecedí přes gázu. Většinou ji užívá v tmavé láhvi s pipetou pro snadnější kapání.

Hluchavku si taky nasuší. Přidává do čajových směsí pro ženy. Vysuší se asi do sedmi dnů v tmavé dobře větrané místnosti.

Mnoho pozitivní energie posílá bosorka zo stareho mlyna.

A já se loučím!
Dobrou noc!