Na mém světě je krásně

Zas do nového týdne. Pondělí. Mě se to už netýká, přesto pondělky moc nemusím. V době, kdy jsem studovala a učila, vlastně celý život, jsem se už v neděli těšívala do školy. Na spolužáky a pak na žáky, učně, studenty. Pondělky byly novým malým začátkem. Obklopena lidmi, které jsem měla ráda. Milovala jsem všechno – výuku, učitele, exkurze, divadla, porady… Byla jsem takový poslušný pěšáček. Pokud se mi něco nezdálo, ozvala jsem se. Neuměla jsem diplomaticky. Nešlo mi nasadit si košík na pusu. Procházelo mi to na studiích. Vždy jsem mluvila rázně, přímo, konkrétně. Nemám ráda přetvářky, lhaní, škrabošky. Nikdy v životě jsem nebyla na maškarním plese. Tam by mě nikdo nedostal. Zůstalo mi to dodnes. Čisté čelo. Pokud někomu chci něco říci, jdu mu to sdělit přímo. Do očí. Nejsem srab, nepomlouvám, nevzkazuji. Normálka. Slušnost je slušnost. Čest je čest. Dnes už ledacos raději přehlédnu. Proč se jitřit. Svou energii si šetřím pro sebe. To vždycky říkám lidem: Pokud chceš být silný, potřebný pro rodinu, pro blízké, pokud chceš pomáhat, nejprve začni péčí o sebe. Pak teprve můžeš rozdávat. Nevím kdy, ale najednou pondělky nee. A pátečky ano.

V ředitelské fci jsem měla štěstí na možnost několikrát se potkat na školení s dr. Svobodou s ostravské PF. Asi před deseti lety jsem s ním telefonovala ohledně snu. Nesmírně vstřícný vzdělaný milý člověk. Končil úslovím tady někde z Orlických hor, pamatuji-li si to dobře: Nejprve sám se najez a teprve pak půjč lžíci bližnímu. Svobodovo moudro platné po staletí.

První zpráva dnešního dne na FB u Tomáše Magnuska. Tomáš u mě na škole vedl dramatický kroužek. Nabídl mi roli ve svém prvním filmu. Donesl mi scénář. Nevyužila jsem. Měla jsem hrát uklízečku. Nezvládla bych to.

Dotýkají se mě odchody čestných moudrých vzdělaných lidí. Vlastně to je nepřesné. Ne. Dotýkají se mě odchody čestných moudrých lidí. Moudrost se nestuduje na školách. Ta se získává žitím. Moudrá je i obyčejná nevzdělaná stařenka. Velice ráda mluvím se starými lidmi. Obohacují mě. Včera odešel hudebník, trumpetista, hudební aranžér, dirigent, kapelník tanečního Orchestru Václava Hybše. Z našeho kraje. Narodil se v Polici nad Metují. Pravidelně tu desetiletí hrával v divadle na vánočních koncertech. Maminka na něj chodila. Další legenda, velká osobnost české kulturní scény už není. Doprovázel Hakena, Matušku, trávil šedesát let s Karlem Gottem. Umírají. Loni jsem s ním poslouchala bilanční rozhovor. Velice hezky vyprávěl. Někde v povzdálí za kamerou seděla jeho žena Jarmila. Občas mu napověděla. Byl skvělý, vtipný, seriózní, čestný. Nepomlouval, vyprávěl o životě, zpěvácích, kolezích. Mám ráda čisté čestné pravdomluvné lidi. Mám ráda, když mohu říci názor a druhý ho přijme. Mám ráda, když mi někdo slušně řekne, že jsem mu vstoupila na kuří oko. Narovnáme vztahy. Jedeme dál. Petroušek mě odnaučil urážlivosti. Jedná o nejhorší emoci. Odrazí se jako od skály a vrátí se. Uhodí. 

Petroušek věří radaru. Včera hlásil, že dnes bude už teplo. Zima jak v psinci. Jedu do Penny koupit kytky. Vybírám harlekýnky domů a tulipány na hřbitov. Balím si batůžek svící, nůž, nůžky, zapalovače. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-13-na-hrbitov-a-zpatky

Běžím pěšky. Mířím do kopce. Dnes jsem při stoupání telefonovala, zadýchala se. Čtvrtý měsíc trénuji… Všímám si rozkvétajících stromů. Něžná nesmělá kvítka opylují čmeláci. Kousek jdu po modrých fáborcích. Asi tu šla nějaká šipkovaná.  Procházím místy dětství. Mám ráda na konci města sejít z cesty na louku k potůčku. Živá voda. Energie. U hřbitova se rozhlížím po kraji. Zvičina. Na ní stojí turistická Raisova chata. Vpravo Krkonoše. Sněžka. Černá hora. Jdu nejprve k Vitouškou hrobu. Vytáhnout narcisy, vložit tulipánky. Svíčky. A teď k naší hrobce. Vyprazdňuji batoh. Plním lucerny. V duchu rozmlouvám s maminkou. Dívám se do hor. Klušu zpátky. Nahoru k té lípě, kterou nějaký vagabund upálil. Všechny stromy rozvité. Jen ona ne. Kmen objetý nějakou pilou. Lípa umřela. Oheň někdo uhasil. Jizva zacelena. Strom umřel na strach. A na bolest. 

Doma. Petroušek jede na své raisy. :-) 

- Prosím tě, v montérkách?

- Ty já nejraději.

Jde se převléknout.

- Takhle mohu?

- Moheš.

Jdu chvilku na zahradu mičurinit. Mezitím se setmělo. Petroušek přivezl mléko.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-13-pred-veceri

Kočky přiběhly ze zahrady.

- Ještě máte čas.

- Asi bych jim dala.

- Tak jen pár kousků.

Běží zas ven.

V Japonsku byla nedávno s velkým ohlasem vydána kniha psychologa Hidekiho Wady s názvem "Breaking the Eightedy Barrier" (Překonání bariéry osmdesáti). Od vydání se knihy prodalo přes 500 000 výtisků a odborníci předpovídají, že se stane bestsellerem a v nadcházejících měsících dosáhne milionové hranice.

Dr. Wada je předním odborníkem na zdraví starších lidí. Své bohaté zkušenosti shrnul do 44 pravidel, která odhalují tajemství klidného a naplňujícího života po šedesátce. Tato pravidla se zdají být jednoduchá, ale obsahují hlubokou moudrost ...

Hlavní myšlenky pro překonání této bariéry - Zde jsou jeho klíčové principy:

• Odmítnutí přísné medicíny: Wada tvrdí, že po osmdesátce není nutné agresivně snižovat krevní tlak nebo hladinu cukru v krvi. Příliš mnoho léků a drastické diety mohou seniora spíše oslabit.
• Mírná nadváha je v pořádku: Na rozdíl od mladších lidí doporučuje seniorům jíst, co jim chutná, a udržovat si mírnou nadváhu, která poskytuje tělu rezervy pro boj s nemocemi.
• Pohyb a aktivita: Důležitá je chůze (i krátké vzdálenosti) a neustálé zapojování mozku. Zapomnětlivost podle něj často nepramení z věku, ale z toho, že mozek přestáváme používat.
• Psychická svoboda: Doporučuje nestýkat se s lidmi, kteří jsou nám nepříjemní, nesledovat neustále televizi a klidně se vzdát řidičského průkazu, pokud se na to člověk necítí.
• Přijetí nemocí: Namísto neustálého boje proti každé diagnóze je lepší naučit se s nimi žít v harmonii.

Kniha obsahuje celkem 44 rad, které mají pomoci lidem mezi 60. a 80. rokem připravit se na šťastné a aktivní stáří.

• Každý den se projděte.
• Když jste naštvaní, zhluboka dýchejte.
• Neustále se hýbejte; nenechte své tělo stagnovat.
• V létě pijte vodu, i když je zapnutá klimatizace.
• Důkladně žvýkejte jídlo – mysl pracuje s ústy.
• Ztráta paměti není způsobena věkem, ale nečinností.
• Nepřehánějte užívání léků.
• Nepokoušejte se snižovat krevní tlak nebo hladinu cukru v krvi, pokud to není nezbytně nutné.
• Samota může být klid, ne izolace.
• Není ostuda být lenivý.
• Řidičský průkaz není ve stáří povinný.
• Dělejte, co milujete, a vzdejte se toho, co nemilujete.
• Nezavírejte se doma.
• Jezte, co vás dělá šťastnými – malé přibírání na váze není na škodu.
• Netravte čas s lidmi, které nemáte rádi.
• Nedívejte se příliš mnoho na televizi.
• Nebojujte neustále s nemocí; naučte se s ní žít.
• Optimismus je nejlepší lék.
• Ovoce, sluneční světlo a čerstvý vzduch jsou zdrojem štěstí.
• Mluvte o tom, co máte na mysli.
• Pokud je to nutné, změňte názor – není to problém.
• Přestat se učit je začátkem stáří.
• Stačí být vděčný – úsměv přináší štěstí.
• Stáří není břemeno, ale dar.

Dr. Wada nám připomíná, že období po 60. roce života není koncem života, ale začátkem jednoduchosti a klidu. Toto je doba, kdy začínáme vidět život jasně a stáváme se k sobě upřímnými.

Stručně řečeno:

Žijte jednoduše, každý den se trochu hýbejte a více se usmívejte. Obejměte své tělo a svůj věk s láskou – a uvidíte, že štěstí je blíž, než jste si mysleli.
Sdílejte to se svými blízkými – moudrost nezná věk.Neobdivujte mladé: všichni jsme byli mladí.Obdivujte staré – viděli svět a zažili život.Obdivujte staré lidi, kteří mě míjejí za úsvitu: rybáře, houbaře, cestovatele! Obdivujte ty, kteří se stále starají o sebe, o své vlasy, boty, úhledné a elegantní oblečení.Obdivujte ty, kteří nikdy neztratí radost ze života, kteří se vidí ve svých dětech a vnoučatech, kteří jsou plní touhy i po nejtěžších lekcích života.Neobdivujte mladé! Být mladý je snadné.
Obdivujte staré – dokázali zůstat navždy mladí.

Intuitivně dodržuji. Léky neberu, Snažím se zdravě jíst a hýbat se. K těm lékům jsem dnes na FB četla:

Cituji článek:

NEMOCNIČNÍ PODVODY

Moderní pole smrti maskovaná jako "medicína"

Nemocnice nejsou chrámy uzdravování. Jsou to zisková jatka, vlastněná megakorporacemi, financovaná velkými farmaceutickými společnostmi a řízená poslušnými strážci v bílých pláštích. Uvnitř už nejste lidskou bytostí; jste fakturačním kódem, laboratorní krysou a terčem.

Mnoho lidí stále věří, že nemocnice existují proto, aby zachraňovaly životy.

Ale pravda? Jsou jedním z nejnebezpečnějších míst, kde se můžete nacházet.

💉 ZBYTEČNÉ LÉKY, ZÁkroky a operace

Nemocnice vydělávají více peněz, když jste nemocní, než když jste zdraví.

• Propaguje se nespočet operací, které ani nejsou nutné: od zbytečných císařských řezů až po odstranění žlučníku a náhradu kloubů. • Léky se předepisují jako bonbóny, ne k léčbě, ale za účelem zisku, často s ničivými vedlejšími účinky.

• Vakcíny se aplikují po desítkách, zejména v porodnicích, kde se s novorozenci zachází jako s věcmi během několika minut po narození.

Toto není léčení. Je to monetizované mrzačení.

🔥 PEKELNÉ ZÓNY ELEKTROMAGNETICKÉHO POLE

Nemocnice jsou zaplaveny elektromagnetickými poli a vysokofrekvenčním zářením. Nejedná se o bezpečná prostředí:

• Wi-Fi routery v každé místnosti

• 5G vysílače integrované do zařízení

• Bezdrátové monitory a chytré intravenózní přístroje neustále přenášející data

Pacienti, obzvláště ti citliví, jsou energeticky smaženi v nejzranitelnějších místech a lékaři si toho ani nevšimnou (nebo, co je horší, všimnou si).

🔥 RENTGENOVÉ TESTOVACÍ ZAŘÍZENÍ = POMALÁ SMRT

Radiometry. CT vyšetření. Mamogramy. MRI. PET vyšetření.

Nemocnice vyžadují neustálé testování, ne pro vaši bezpečnost, ale pro zaplacení pojištění. Tyto přístroje bombardují tělo ionizujícím zářením, které poškozuje DNA, zvyšuje riziko rakoviny a urychluje stárnutí.

"Udělejme další sken, jen pro jistotu."

Překlad: "Dáme jim další dávku záření a vybereme dalších 5 000 dolarů."

🔥 JÍDLO JE JED

Nemocnice jsou místem, kde byste se měli léčit, že?

Proč tedy krmí pacienty:

• Základním vývarem z mikrovlnné trouby

• Geneticky modifikovanými ingrediencemi

• Hydrogenovanými oleji

• Zpracovaným masem

• Semennými oleji a sladkými svačinami

• Vodou z kohoutku bohatou na fluorid a chlór

Na benzínové pumpě je více živin než v nemocniční jídelně.

Léčení začíná jídlem a oni to vědí. Proto vás záměrně krmí nezdravým jídlem.

🔥 SMRTÍCÍ PROTOKOLY A COVIDOVÁ ODDĚLENÍ

Nezapomínejme, co nemocnice dělaly během COVIDu:

• Intubovaly pacienty, když to nepotřebovali

• Byl jim injekčně aplikován Remdesivir, který jim zastavil ledviny

• Odepřely jim včasnou léčbu osvědčenými léky

• Izolovaly pacienty, zakázaly návštěvy a nechaly je zemřít samotné

Nebyla to pandemie. Bylo to masové lékařské zabíjení s peněžními bonusy za každé úmrtí.

"Nemocniční protokoly pro úmrtí" stále platí.

A tiše zabíjejí lidi dál.

🔥 SLEDUJTE PENÍZE

Všechno, co nemocnice dělá, je navrženo tak, aby vás demoralizovalo a uplatnilo od vlády. Nedopřejte si uzdravení, dopřejte si maximální zisk. • 13 000 dolarů za diagnózu COVIDu

• 39 000 dolarů za ventilátor

• Přes 70 000 dolarů za chemoterapii a ozařování

• Přes 100 000 dolarů za velkou operaci

• 500 dolarů za pilulku Tylenolu

Je jim jedno, jestli přežijete. Zajímá je, jestli je zbohatnou.

🔥 PRAVDA: NEMOCNICE JSOU ZBRANĚ

Nemocnice jsou moderní rituální komory smrti. Studené. Bezduché. Dezinfikované. Všechno na nich, od osvětlení přes uniformy personálu až po vibrace přístrojů, je navrženo tak, aby vás demoralizovalo a udržovalo ve strachu.

Zaujala mě vzpomínka:

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-13-vzpominky-jarmila-capkova/1708354721

Jarmila Čapková (Goebbelsovi):

"Nedávná návštěva Vaší excelence v Praze se mi zdá být dobrým znamením pro můj záměr, který pramení z velkého duševního zoufalství. Jako nejvyšší zástupce duchovního života Německé říše je Vaše excelence jistě mužem, na kterého se může obrátit žena zlomená neštěstím s nadějí a důvěrou. Prosím Vás o příznivou pozornost a jediné slovo přímluvy
[...]
Zbývá mi již jen domněnka, že malíře Josefa Čapka přivedlo do koncentračního tábora shodné příjmení s jeho zesnulým bratrem, spisovatelem Karlem Čapkem. Zasvěcenci však dobře vědí, jaký rozdíl panoval mezi oběma osobnostmi bratrů, a jistě není myslitelný takový paradox, že by měl živý trpět za zemřelého, muž, který by mohl dokázat mnoho užitečného, pro toho, jehož dílo už patří jen literárním dějinám...
[...]
Můj choť prodělal v ochranné vazbě těžké plicní onemocnění a já děkuju osudu, že při jeho slabé tělesné konstituci a při jeho věku nenastala katastrofa. Jeho smrt bych sotva přežila, neboť i můj psychický stav je velmi nepříznivý. Cítím však, že se už nacházím na hranici svých psychických sil..."Odpověď: "Z nařízení pana říšského protektora byla na základě Vaší žádosti doručené 13. května 1941 znovu přezkoumána možnost propuštění Vašeho chotě Josefa Čapka. Při tom se prokázalo, že propuštění Vašeho chotě se nejeví ani v současnosti možným."

https://magazin.aktualne.cz/kultura/umeni/josef-capek-1945-koncentracni-tabor-bergen-belsen/r~e25c2c12830e11ea842f0cc47ab5f122/?lp=1&fbclid=IwY2xjawRKVIdleHRuA2FlbQIxMABicmlkETFabjBPV2FxZndVUzlkdlZGc3J0YwZhcHBfaWQQMjIyMDM5MTc4ODIwMDg5MgABHnT7V-XA9gfo8dSgRA1Rm0EKIopsSMTtusqgpu8HRb3yQW1NrxHUPkVOJfFA_aem_qv-UO3FxIob1J3Cov3L_zg

Učila jsem český jazyk. Vozívala jsem děti, žáky, studenty do Malých Svatoňovic do Muzea bří Čapků. Prováděla tam učitelka jazyka českého, pozdější starostka. V části muzea visí obrazy Josefa Čapka. Maloval seriál politicko satirických kreseb; Josef Čapek jimi zobrazil vzestup a povahu diktátorských vůdců, symbolizovaných párem typických vojenských bot. Varuje před nástupem diktátorů. Jde o srozumitelné a výstižné kresby. Poslední kresba knihy dokonale vystihuje realitu, tedy že se příběh bude opakovat. Co více zaujalo moji pozornost:
"Zrodily se – jako mnoho jiných věcí – z chaosu. Nebo jsou vrchností danou z vůle národa i boží? Ať tak či onak – jsou nejvýsostnějším výrazem rasových a duchových ideálů národa"
"Jeden diktátor – dva diktátoři – tři diktátoři"
"Čím větší číslo bot, o tolik méně občana"

Jeho excelence, kulhavý ďábel, ho nemohla pustit. První z bří odešel na kraji válečné epochy. Druhý zemřel na úplném konci války.

Mnoho k přemýšlení.

Dobrou noc!