Na nic se neptej, nic nepoznamenávej

Druhý zmrzlý. Venku maličko tepleji oproti včerejšku. Střídají se kapky a slunce. Vstávám. Kočky venku. Žofka aktivnější, divočejší. Mourek starý dobrák. Petroušek by řekl:

- To je vůl jako já.

Žofka se dobývá dovnitř. Otevírám dveře do zahrady. Obě kočky vtrhly do domu. Hned mňau mňau, máme hlad! Než připravím porce masa, Žofie zpacifikuje nic netušícího Mourka. Zleva, zprava. Je to uličnice. Ženou se k miskám. Žofka zas trošku zlobí. Dám si. Nedám si. Dám si. Nechci. Jeden aby ji poprosil. Tak jo, dám si.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-14-pred-snidani-a-po

Dnes je den, kdy si zase lehají spolu na teplou dlažbu. Žofinka ňuchne čumáček do Mourkova kožichu. Ten ji myje jak o závod. V černobílé době o přestávce v TV vysílali koťata v košíku. Je to nejlepší kino. Jak začaly teplé dny, odcházel mourek hned po snídani ven. Ale dnes - je ten den, kdy k nám byl zaveden é-lektrický proud, ne, kdy se kočky muzlají. 

Jdu si předposlední den pro kopřivu… Volám kamarádce.

- Neříkej, že voláš! To není možné. Držím v ruce telefon, že tě vytočím.

- Já jsem na tebe myslela už před deseti minutami.

Takhle to máme. Depeše na dálku bez telefonu a drátů.

Mixuji koktejl s pampeliškou a kopřivou. Pampelišková doba pomalu odchází. Dá mi to víc a víc práce najít nějakou kvetoucí u stromu.

Vyřizuji si ještě jeden hovor. Během něj se dozvídám, že se něco děje u gymplu. Aha, cvičení hasičů. Večer dávám větičku, proč si nevybrali třeba úřad. Hned mi tam někdo odpoví přehnaně korektním tónem, že …vážená paní Hrobská…

Proč jste si nevybrali třeba jednu z budov úřadu? Rušili jste výuku

Hasiči města Jaroměře

Irena Hrobská Vážená paní Hrobská. Taktické cvičení na požár kuchyňky na MěÚ Jaroměř proběhl v listopadu 2024. Přejeme hezký den

Martin Beran

Irena Hrobská nejde o to rušit výuku. Jelikož jste sama byla pedagog,tak víte, že i škola musí mít evakuační cvičení. Tady jde hlavně o to aby se zasahující seznali s prostředími atd. Děti taky potřebují vědět co v případě mimořádné události dělat,jak se chovat. Nejlíp na to jak zasahující tak děti připraví právě takové cvičení..

Irena Hrobská

Martin Beran Souhlasím, ale naplánovala bych to na posledních 14 dnů školního roku. Správně, cítím totiž, jak mi dávno vždycky do plánu výuky zasahovaly exkurze, cvičení CO; a ČŠI se neptala proč není učivo v souladu s plánem, zkrátka muselo být v pořádku. Je mi to dnes už jedno, netýká se mě to. Přemýšlím si tu, že jsem měla mlčet. K čemu můj názor! A znovu zdůrazňuji respekt před prací hasičů. Všude, u požáru, na cestě u nehody, otevírání dveří... Poklona, já bych se bála. Nezvládla bych to. Vy se nebojíte. Snad mi rozumíte. Pokud, tak svůj názor smažu... Nemám potřebu tu být otloukánkem za názor. Přeji hodně zdaru ve vaší práci. A děkuji.

Martin Beran

Irena Hrobská nemyslím si, že třeba mazat názor. Mate jiný a to je super.. mit všichni stejný názor byla by to nuda.. chápu i váš úhel pohledu, vidíte to z té druhé strany zase.důležité je přeci výsledek a připravenost. Hezký večer.

Irena Hrobská

Martin Beran Děkuji! I Vám!!

Člověk aby se bál napsat dotaz nebo poznámku, aby ho neutloukli. Nakonec komunikace dobře skončila. Někteří blbečci osmailovali můj dotaz. Včera se neučili. Měli majáles. Dnes měli cvičení. Ano, co je mi po tom. Jenže právě ten pedagog ve mně vzpomíná, jak inspekce šla po všem. I po souladu plánu osnov se zápisy v třídní knize. Šlo nám o každou hodinu. Pokud máš dvě hodiny předmětu týdně, vyšlo to zrovna na středu a čtvrtek, učitel ztratil týden.  Ireno, drž pusu… Oni nechodili v tvých botách. Přece každý prošel školou, všichni jsou chytří víc než rádio.  Když se naplánuje cvičení do doby, kdy se intenzivně ve škole pracuje před koncem školního roku, tak se to naplánuje a smiř se s nezájmem. Tečka. Smutek.

Posílám fotky koček Lindě. Už dlouho je neviděla. Volá.

- Maminko, děkuji za fotky koček.

Orientuji se ze zamyšlení.

- Dnes už jedu domů. Teď jsem byla tři dny v práci od nevidím do nevidím, zbytek dostuduji doma.

Blesklo mi hlavou, že když od nevidím do nevidím, mohla by být zítra doma.

- A zítra jedeš?

- Ne, zítra jsem doma.

- A v pátek jedeš?

- Mami, zítra je pátek.

- Jo takhle, už rozumím, tři dny máš hotové. Jo, tak to dnes bude Wilsonka.

Linda se řebí mé pomatenosti.

- Tak už dnes nic nestuduj, lehni si.

- Stavím se ještě ve Světí pro kytky.

- Včera jsem byla. Ráda tam jezdím. Jsou tam milí.

-Tak já jen,a bys věděla, že jsem v pořádku. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-14-rebarborova-limonada-obed

Ochutnávám rebarborovou limonádu. Neoslovila mě. Moc rebarborová. K obědu špecle ze včera obložené zeleninou. Mňamka nesmírná.

Volám Ivě.

- Ivo, mám pro tebe tři rajčátka, petrželku. Ještě koupím pytel hnoje. Dovezu ti to buď dnes, nebo zítra na pohřbu.

- Koho?

Odpovídám.

- Já jsem zapomněla.

- Ivo, neboj, přijedou pro tebe. napiš si to na stůl.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-14-ven

Je čas proběhnout se. Beru do batůžku pixlu jídla, Collagen SKIN, čaj. V Metuji zakalená voda. Má stále čirou. Je vidět na dno. Dnes ne. Asi hlína z dešťů. Vybíhám šance. Vzduch čistý. Vidím Sněžku, dokonce vysílač na Černé hoře. Předávám jídlo. Mažu s prázdným batůžkem do polí. Já už se tak těším! Klušu na konci města okolo starého domu. Tady bydlel spolužák Ládi Bátory. Slavná parta kluků ze čtvrťáku. My teprve prvačky. Jednoho z nich jsem si vzala. Stará brána na řetěz. Krásné kovářské dílo. Jak by to řekla mamka? Máchla by paží:

- Všechno je pryč!

Pokračuji po polní cestě dál, dál, dál. Pozoruji nově vysázené mladé stromy. Srdce plesá. Tady se sází a sází. Konečně docházím na křižovatku. Aha! Jedna cesta vede dál do vesnice. Uhýbám vpravo k Mrštníkům. Dívám se na mladé žito. Krásně vysoké. To bych očekávala tak na konci června. Zafouká-li vítr, vytváří se vzorce, víry, bože, zelená! Lék na nervy. Na nic nemyslíš. Přehlížíš pole. Hm, chápu Josefa Václava Sládka…

Sbíhám kopeček od rybníků. Blížím se ke škole. Na oploceném pozemku běží srnec. Nestihla jsem si ho vyfotit. V civilizaci. Nejkratší cestou po šancích domů.

Míjím růžový keř. Na dálku si ho fotím. Zadávám do Lens. Co to je? Objevuje se: Tamaryšek. To slovo znám. Ale teprve dnes si ho propojuji s rostlinou. Áha!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-14-k-domovu

Přecházím cestu. Teď je třeba být ostražitý. Jdeš po cestičkách. Je třeba dávat pozor, abys nespadl ze šancí. Najednou se kolem tebe mihne cyklista. Kretén. Div mě neshodil. A já si budu dávat pozor. A jak takového uvidím, tak uvidí! Těš se, prezente. Proti mně šla slečna s pejskem. Brblám.

Já jsem se ho taky lekla.

A to šla proti němu. Viděla ho. Já ne.

Kdepak jsou ti obchůzkáři!!! Jak povídal starosta, že nabral šest nových, aby chodili po dvou. Jako ve dvojicích. Po dvou chodíme všichni.

Petroušek mě čeká doma. Venku fučí. Začínají padat obrovské kapky.

Jdu na tělovýchovnou schůzi.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-14-zkusila-jsem-plnene-housky-s-zitnym-kvaskem

Mám připravené žehlení. Zadělávám na housky. Přidávám trošku žitného kvásku do těsta. Budou chlebové. V devatenáct kurz kvašení. Vede nás velice příjemná mladá paní. Bývala učitelka. Na YT koukám na její vaření ve Thermomixu. V mých očích skvělá!

Večer. Sdílím moudrost na FB:

Když se naučíš přijímat, začne k tobě chodit víc, než sis kdy dovolil očekávat. Většina lidí si myslí, že musí víc tlačit, musí víc dělat, musí víc dokazovat, ale pravda je mnohem jemnější.

Když otevřeš prostor pro přijímání, tak energie se začne hýbat směrem k tobě. A možnosti, které jsi dřív naháněl, si tě najednou začnou nacházet samy. Tvoje otevřenost je tvoje frekvence a vesmír na ni odpovídá.

Pravda pravdoucí. S upřímností děkuji za všechny dary. Za veškerou přízeň vesmírného pána. Raduji se z hodných lidí. Z krásné přírody. Ze zvířat. Ze zdraví. Z hojnosti. Z největšího mého daru – z toho se raduji nejvíc. Souhra, soužití, láska s milovanou osobou.

Dobrou noc!