Na ořeších

Vkládám dnešní otočeníčko, zamyšleníčko, počteníčko. Kontroluji statistiku. dnes poprvé 1490 čtenářů. Ale to je první výjimka. Jinak tři sta, osm set... Většinou o víkendu to vyšplhá. Děkuji. Za rok touhle dobou budu platit za doménu a ještě za něco. Asi Vám napíšu č. účtu, kam mi můžete naskládat na platbu. Děkuji předem. Hlavně se tam má prý napsat DAR. 

Papírek na dnešek: 

- Buchtu

- Žehlit

- K Ivě

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-06-snidame

Čím začít? Snídaní. :-) Ne. Nejdřív kočkám. Pak přípitek na hezký den. Pak koktejl pro mě. 

Jdu do dne. Líbí se mi moc, jak se podzim sklání pomaloučku k zimě. Ještě pořád to není strakatá kobyla. Ale dočkej času! Nejen že se stráně zbarví do malířské palety. Ale najednou spadne listí. A to už bude známka toho, že se naše živitelka, odstrojila k zimnímu spánku. Zatím ještě jen voní, chystá se, dává poslední úrodu. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-06-karlstejnsky-kolac-po-obede

Jdu s chutí a láskou vyrobit buchtu. Petroušek si včera objednal. Jsem sama doma. Klid. Pohodově se pracuje. Pouštím si doposlech o medbedech. Zní to jako hudba budoucnosti. Jako konspirační bublina. Jako fantazie ze říše pohádek. Patřím k těm, kteří věří. Možná naivně. Jj, úsměvy o slaboduchosti. Jen se smějte! Však uvidíme! A vy uvidíte!

Svět se pomaloučku mění. Nové kulisy, noví hráči, nové informace, nové technologie. Večer poslouchám konec Karolky Stonjekové. Hraje mi na mou notu. U obrázku nepříjemného pirátského zjevu píšu:

- Tak to se povedlo, piráti prolhaní, ono to prý nefungovalo Ostatně jako stavební povolení a jiné e hrátky.
Jinak z hlediska sémantického nepravdy bývají lživé. 

Na přesnosti vyjádření jim nezáleží. Jsou mladí, hloupí, vykrámovaní. Ale berou to vážně. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-06-tak-urciteeee/1693140934

Slyšela jsem, že e-občanky u voleb nefungovaly. MP3, alias predajkyně tarifů a mobilů, alias nejnesympatičtější předsedkyně PS se musela vrátit k volbám s plastovou kartičkou. 

Tak před pěti šesti lety jsem slyšela, že během čištění našeho světa, naší modré, se budou vytrácet figurky zlounů, škůdců, politiků… Budou nahrazeni maskou, dvojníkem, klonem. Aby lidi nezešíleli z náhlých změn. To by se vylidnily vlády nelidů. Dnes zmizela jedna původně nesmírně oblíbená, u mě pak už jen atomová bába. Copak provedla? Relativně mladá! Možná ji uštkli a nepřežila. Už je v propadlišti dějin. Bylo to tak náhlé. Všechno se mění, jen volby zůstávají stále stejné, neměnné. Kdyby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali. Večer na Šalingradu probírala Renata příspěvky, v nichž by si někdo mohl myslet, že snad byly zfalšované. Někde v malé vísce nebyl ve výsledcích ani jeden hlas SPD. Přitom tam volila celá rodina právě tuhle stranu.

U Heleny Heclové čtu:

Od Okaa Okaho

Z dnešního Aeronetu: "A přestože vláda znehodnotila za 4 roky 30% úspor českých občanů obrovskou souhrnnou 30% plošnou inflací, přestože ceny elektřiny prorazily strop a staly se nejdražšími v přepočtu parity kupní síly na světě v ČR. Tohle všechno způsobilo v pátek a v sobotu u voleb jen to, že dohromady SPOLU a STAN dostaly skoro o 400 000 hlasů více než v roce 2021! Česko zešílelo?" Ptám se: o jakém probouzení lidí tady pořád mluvíme? Děje se to čistě jen v rámci naší malé bubliny a ještě k tomu dost omezeně. Někdy mám fakt chuť se na všechno vykašlat. Kdybych neznala daleko skvělejší díla autorů minulosti, ještě před šedesáti lety jsme byli někde úplně jinde, šíleně jsme celkově zblbli. I oni, páč jsou už na obláčku, musí mít pocity marnosti.

A taky hned ráno:

Britská karma? Nebo zase práce vyvolených, kteří se chtějí zbavit posledního zbytku bílých? (... Se svou manželkou má dvě děti, které jsou vychovávány v židovské víře své matky. Jeho manželka má příbuzné v Izraeli a celá rodina včetně Starmera dodržuje šabat a ctí židovské tradice.)

Na žádost muslimské lobby Keir Starmer legalizoval ve Spojeném království manželství mezi bratry a sestrami, otci a dcerami a syny a matkami.

Prosba jednoho z poslanců ke Starmerovi: — Pane Starmere, chápete, co děláte?

Legalizujete manželství mezi bratry a sestrami, mezi rodiči a dětmi. To představuje katastrofální zdravotní rizika pro lidi, z nichž mnohá lze odhalit až po narození dítěte. Pokud bude tato praxe pokračovat z generace na generaci, Angličané zmizí.

Starmer: — Ano. Svůj postoj jsem již vyjádřil. https://www.facebook.com/reel/1325202868948253/

Od Okaa Okaho

Přiznám, že mám malou prasečí radost, že jsou německé platy ztraceny. 😂🤣🤡 Fialo, Fialo, a tolik lidí jsi oblbnul. Jak to všechno pěkně dokonale zrežírovali. Jenerál Laudon, pardon Foltýn, zatroubil k ústupu před nepřítelem už před volbami. Statečný generál. Zaplať bůh, že vypadne rybí oko a podržtaška Berndta Posselta profesůrek, který se divil, že nutella je v Německu levnější. A asi i kvalitnější. Mladí progresivní ukázali, jak jsou disciplinovaní. Prý u voleb bylo volit hodně mladých. Naházeli pirátům vrchovatě hlasů. Přitom piráti nám předvedli, jak všechno, na co sáhnou, likvidují, zničí, pokazí. Fungující změní na nefungující. Jak stavební povolení zarazit, nadělat miliardové škody. Žádná finanční zodpovědnost. Na magistrále usilovali o pěší zonu. Jediný okruh v Pze.

Jen se prohodila křesla, přiběhnou noví, mladí, bez životní zkušenosti. A ti nám ukážou. Volby mě nechávají v klidu. Jsem v zajetí důvěry v Atlas tři i. Snad to nebude bouda na lidi.

Napadlo mě uvařit si z odkrojků kočičích biftečků hovězí polévku. Povedla se. Flaxy vytvoří hutný vývar. Poledne.

- Haló, haló, je tam ta kuchařka, co peče tu skvělou buchtu?

- Peťuš, už ji mám. Ale ještě kompot. A vařím polévku. A chci jet pomoci Ivě nasbírat ořechy. Prý si mám přijet. Má jich dost. Dá mi. 

Petroušek už je tu a já se ještě plácám doma. Volá Linda.

- Mami, kde seš?

- Jedu k Ivě.

- Jsem už na semaforech.

- Nemám čas.

Naložila jsem do auta termosku s kompotem, buchtu, kanystřík s moštem, boty na zahradu. Jedu. za chvíli se začne stmívat. Linda už je tu. Mávám. Petroušek se jí pověnuje. Přivezla tašku šunek. Já nejdřív vyzvednout balíček z Číny. Stavila jsem se s jídlem u zákaznice. A – ješiši. Fronta na semaforech až skoro k nám. Kudy? Předjíždím kolonu. Odbočuji přes sídliště. Vypadá to tu jak pod pirátskou vlajkou v Pze. Vše ucpané. Maličko jsem si pomohla. Jenže nápad jet přes sídliště mělo přede mnou asi dvacet řidičů. Už jedu nahoru k nemocnici. Tam jsem přivedla na svět své dvě dcery. A tatínek tam naposledy v listopadu 1959 vydechl. Už jedu jako král. Volná cesta. U Ivy sedí mladší syn. Hned vyklízí pole.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-06-u-ivy-na-oresich

- Ivo, jdeme sbírat, pojď.

Její Beníček má radost, že jsem přijela. Dostala jsem za úkol od staršího Mijanka, zkontrolovat stav v lékové krabičce. Doufám, že to zkontroloval Olik. Protože já na to v letu do sadu zapomněla. 

Sbíráme. Ďafe na nás krásný pes, nějaký lovecký. Patří mladé. Jak řeknu:

- Pocem!

Zdrhá strachy do zahrady. Štěká strachy. Vrtí u toho ocasem. 

- Ivo, já jsem tady v sadě nikdy nebyla. Vůbec nevím, že máte dva ořešáky. Jako my. Jeden s malými. A jeden s nádhernými velkými.

Pejsek od mladé doráží. Najednou se otevřou dveře z domu do zahrady. Zbabělec vběhne dovnitř. Nejmladší je doma.

- Nemám rohlíky a mlíko. Kolik je. ty bys mi nedojela?

- Je moc brzy. Počkej, zavolám Veronice. 

Iva mi jde nasypat ořechy do krabice. 

- Ivo, mlíčko jsem ti zařídila. Večer ti ho přiveze, až pojede z práce.

Hlavou mi běží, jak naše maminka, když ještě neměla auto, na to si ušetřila až v padesáti letech, to jsem se vdávala, jak moc pracovala. Z práce na kole domů. Převléknout. Jela jsem s ní na kole na zahradu. Žádné ven. Vůbec jsem neodmlouvala. Jely jsme česat jablka, sbírat ořechy, hrabat trávník, listí. Pak hromady listí pálit. Smrdět dýmem. Večer zmrzlé domů. Maminka zatopila. A takhle to bylo celý podzim, dokud bylo co dělat. Kde jsou dnes mladí?!!

- Seš hodná, že seš tady se mnou.

- Jsem ti to slíbila.

Povídáme si. Pořád nevěřím, že jsem stará. Jsem soběstačná. Mám Petrouška. Iva je sama. Obrovský sad jabloní. Sbírám na zemi švestky. Moc dobré. Není nikdo, kdo by sem z mladých přišel, jablka otrhal, zpeněžil. Naše mamka si z práce na zahradě ušetřila na auto. Nebo na výměnu okna. Nebo na nový plot. Makala. A my musely s ní. Divná doba, nezdá se?

- Ivo, tak já jedu.

- Počkej! Já jsem myslela, že mi ještě něco pomůžeš. Oni vždycky jen přijdou, jestli ještě žiju. Proletí tu, ale...

- A co potřebuješ?

- Hledala jsem na půdě plata na ořechy. Suším to doma. Já asi pro oči nevidím.

- Dám si krabici do auta. Nechceš teda mošt?

Odnáším kanystr s moštem, termosku. Ořechy. Přezouvám boty. Vracím se do dvora. Vystupujeme na půdu. Když jsem tu byla asi před čtyřiceti lety, měla tu její tchýně nádherný pořádek. Zrní pro slepice. Půda čistá. Přehledná. Žádné skladiště kočárků, hraček, nábytku, židlí. Brutar je tu, houpací kohouti, hračky. Staří odešli. Nastěhovali se mladí. Iva se přesunula do výměnku na dvoře. Zvelebila chaloupku. Zmodernizovala.

Hledám očima něco jako plato.

- Ivo, divej, tady jsou ta plata.

- Ale já myslím dlouhé tak dva metry.

- Hele. Tady na ta krátká můšeš nasypat. A tady jsou ta delší.

Podpírám jedno plato na trámek a na druhém konci podkládám kolíbkou.

Jdeme dolů. Zhasínáme.

- A co já s tím koškem?

- No dáš to tam, jak jsem ti to připravila na půdě.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-06-posvitime-si-na-uplnek

Jedu domů. Stavuji se v Penny. Mám svobodu. Petroušek mě čeká.

- Co potřebuješ pomoci?

- Peťuš, obrovskou krabici s ořechy. Těžkou. Jsou krásné. Lepší, než máme my.

Volám Ivě. Kontroluji, že se z půdy bezpečně vrátila po schodech. Má už mléko. Tak hotovo. Pro dnešek žádné lamentace. Svět se točí, jak mu to dovolíme. Kdo nechce šlapat naším tempem, ať si kluše podle svého. On ho život taky dožene.

Mourek hlasitě chrápe na teplé dlažbě. Žofinka už taky hodinku spí na mém křesle.

Užívám úplňkové noci. Užívám dům. Užívám si nezávislost. Svobodu. Život. A jdu koukat do sebe.

Dobrou noc!