Na pláži zbylo hodně z toho, co přinesla pěna dní

Tvůj úspěch je limitovaný jen tvou představivostí a tvou tvrdou prací.

Mark Hughes- zakladatel Herbaife.

Jinými slovy - svůj život si držíš ve svých tlapkách.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-12_Uspech_drzis_ve_svych_rukou_TY/

Osm. Ještě mohu do devíti spát. V devět se spouští Rumba. Kdybych ji tak uměla odprogramovat. Ještě jsem se nedostala k nastavení hodin. A k programování. Ale každé ráno v devět má program, pokud mám otevřené dveře, spuštění. Jak jsem to dokázala, netuším. Netuším, jak program zlikviduji. Dnes jsem vzhůru před devátou. Ani jsem se nevylekala. Spustila. Na desátou mám být u Eriky. Běžím do zeleného chrámu pro kopřivy. Kouzelné ráno. Ptáci šťastní. Hnízdí. Slepýši, ještěrky už změkli. Štvou Zrzku i Moura. Moc šustí. Kočičáci, kdybyste raději obrátili pozornost třeba do hromady větví z vánočních stromečků. Tam byste našli možná něco na zub.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-12_Na_terase/

Mám klasicky stále dost času. Chronos mi dopřává. Kairos teprve nastává.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-12_Snidane_-_svacina_-_obed/

Maraton štíhlosti - nafotit snídani, svačinu, oběd...

- Ahoj mami, už jsem u Budějovic. Dala jsem ráno Kittynce mlsky.

- A kde je Český Krumlov?

- Ještě pod Budějovicemi. A co děláš!

- No, chystám se na desátou k Erice.

- Mami, tak to máš co dělat.

- No, mám. Maluji se.

- Mami, to nestihneš.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-12_Quinci/

Jedu lážo plážo. Vím, že Erička mě zná. Mám tu svou šikovnou holku nesmírně ráda. Představte si! Melíry dělá tak poctivě - že každý pramínek bere tak, jak ho minule nabarvila. To prý některé kadeřnice nepraktikují. Takže moje odrosty jsou znovu zabarveny přesně vlásek na vlásek. Erika mi vychází mi vstříc, chci, aby mi vlasy ustřihla, aby vypadaly jako uškubnuté,  jako když umolásáte tupým nožem lano. Takové nezarovnané. Ale vypadá to upraveně. Dnes jen stříhačka. Původně jsme měla chuť zajet do Polska. Co bych tam asi tak sháněla? Nic. Cestou domů mě napadne stavit se v obchůdku s nezbytnou krásou. Ale mám plné police hrnečků. Jedu dál.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-12_Berou_nas_hezky_u_huby/

Zastávka v družstvu pro hrušky. A jablka - páne - tak obrovská a za hubičku. Jen šestkrát stříkaná.

Stavit se v zahradnictví? Ale proč? Mám. Už jsem asi minula myčku aut. Neminula. Támhle je odbočka. Nechávám se zlákat. Tak Ireno, hezky předveď svou blbost, svou nemožnost. Svou naprogramovanou nešikovnost. Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. Vjíždím na rampu. Hlavně si prosím tě neobstříkni frizúru. Vhoďte mince 10, 20, 50 Kč. Jasně. Vhazuji deset. Pamatuji si, když mě to Linda učila, že desetikoruna stačila. No? Nic. Měla bys někde ještě něco stisknout. Šamponování? Ne, blbeček zmáčkne mytí disků. Hlavně, že umím číst. Vím, co chci. Umyju si dva disky, když chci obejít auto, voda ztrácí intenzitu. Vhazuji pět, nic. Tak ještě pět. Jasně, že nic. Chtějí 10, 20, 50! Neumíš číst? Auto je tak jakoby napůl umyté z pylu. Pouštím stěrače. Odjíždím. Doufám, že mě nikdo neviděl. Nepotřebuji vycapovat program své rodiny - studuj, studuj...

Nedá mi to. Stavím se aspoň v Kaufu. Nic nepotřebuji. Ale na páse mám něco vždycky. Doma. Rýži s kari. Vařím ji normálně v rendlíku. Mám nový. Těžkotonážní. Takový malý těžký za pět set. Dávám do rýže kus krůtích prsou. Rýže chutná jako z vývaru. Ohřívám polévku. Na talíři vidím, že se v ní pokoušela kraulovat černá odporná masařka. Liju ji do drtiče. Jo, fajn. Bezva den. :-) Se zvířátky. 

Pán tvorstva přišel z roboty. Podává mi dva dopisy. Divím se. Co to je?

Jeden z ostrahy domu. Samolepky. Ano. To víme. Druhý? Úhledným tiskacím pečlivým písmem nadepsaná adresa. Že by se vzbudila z mrtvých ta potvora, co mi před dvěma lety vnucovala, že má Petroušek přítelkyni? Ta už je potrestaná. Vychlastaný hlas už přestal chřestit. Zpáteční adresa chybí. Čtu. Už vím. Iveta. Blíží se výročí maminčina úrazu. Dojemná žádost, aby mohla navštívit maminčino místo odpočinku. Určitě. Vyšetřování skončilo. Proč by nemohla. Odkládám dopis. Přečtu si ho zítra. Dnes jsem ho zběžně přeletěla. Zrovna včera a dnes, vlastně v posledních dnech si lámu hlavu, kdo byl škůdce. Napadlo mě... Ne, to ne.

- Mohl to být někdo, kdo se na tebe hezky usmíval.

- Peťuš, mohl. Ale já jsem jim všem důvěřovala. Měla jsem je ráda. Věděla jsem, že mě pomlouvají. Dovolila jsem si chtít horký čaj. Mít mamku na sluníčku. Oblékat ji v zimě teple do té ledové chodby. A v horku obléci na lehko. Chtěla jsem, abych ji tam měla v bezpečí.

Jdu sázet něco. Rajčata? Kytky?

Loni a předloni jsem nasadila cibuli. Do doby sklizně se zmenšila tak, že by mi to nikdo nevěřil. Nebyla vůbec vidět. To nedokáže každý. Ale jak to, že mi to před dvaceti lety šlo! Narostly nám krásné velké cibule. Svázala jsem je do svazků. Péťa je měl navěšet na provázek pod stříšku chatičky. Pozorovaly jsme ho s Lindou z lavičky. Péťa bral z kolečka svazek po svazku. Věšel. Když už měl skoro hotovo, provázek prasknul. Řehtaly jsme se všechny tři. Já, mamka, Linda.

- na tu hamižnost jednou zajdete! Zpuchřelý provaz. Navážu nový.

Vidím mamku, jak se směje. Bránice od smíchu pulsovala. Petroušek v chatičce vzal mamčino staré klubo. Natáhnul. Začal navěšovat znovu. Když už byl skoro hotov, cibule se zase ocitly na zemi. Na oko zuřil. Šel si k sobě do šuplíku pro pevný provaz.

Letos pod meruňkou při okopávání stromů nechal - nevím, jak to dokázal. Na podzim obryl. Na jaře rozhrnul. Přesto mám pod meruňkou asi deset cibulových rostlinek. Tak nevím, jestli narostou. Možná se zase se schylujícím se létem stanou menšími a menšími, až budou nejmenší na celém světě. 

- Tak copak budeš sázet?

- Peťuš, támhle pod tu jabloň zase okurky a papriku. Loni mi to tam šlo. Nebo jestli tam mám zasázet cibulky? Ne. Dám je tady k tomu ryngleti. Peťuš, tady jsem loni v neděli 16.5. sela ředkvičky. Myslela na potlučenou maminku. Nenapadlo mě nic zlého.

- A můžu se tu chvilku posadit a dívat se, jak pracuješ?

- Peťuš, zasloužíš si. To já budu ráda, když tě tu budu mít. Takhle mě tu chtěla mít mamka okolo státnic. S Linduškou a Deniskou. A já se raději učila u divadélka.

Kypřím jejím krumpáčkem ztvrdlou hlínu. Nedávno Péťa stromy rozhrnul. Pak je všechny znovu nakypřil. Je to tvrdé. Prohnojuji půdu slepičím hnojem. Mám asi tři druhy cibulí. Zkoumám pytlíčky. Ty mrňky, těch je šedesát kusů. A tady ta velká - jen devět. Rozprostírám si je na hlínu. Vzpomněla jsem si, že mi zbylo moc salátů. Zahradník vám místo dvaceti nabalí čtyřicet, ale napočítá dvacet. Nedělá s tím štráchy. To kdyby některý uvadl, přetrhl se. (Maminka taky všem dávala kilo jablek k dobru. Kdyby bylo některé shnilé.) Kolem rynglátka dávám cibule. Utíkám pro balíček novin se sadbou salátků od včera Pod meruňku k těm zbylými loňským taky a na zbytek píchám do země salát. Uvidím. Kozel zahradník. Jestli mi letos ty cibule nevyrostou, za rok se na to vykašlu. Cibule potřebuje sluníčko. To tady má. Kde dělají soudruzi chybu? Některé jsou už v pytlíčku plesnivé. Táhnu pytel černozemě z Mountfieldu. Taky plesnivá. Čerstvá a plesnivá. Doufám, že plíseň sluníčko vydezinfikuje. Plesnivý svět.

- To bude letos třešní! Podívej! Jak jsou vršky obsypané!

- Ani se nepodívám. Vzpomenu na to, jak mi je loni ořezal. Zlobila jsem se. 

- No, a jak se na ně dostanu, když jsi to ořezal? Já se tam prostě nedostanu. Nemohu si utrhnout ze země!!

- Tam stačí dát požární žebřík. Já ti natrhám.

- Ale já si chci natrhat sama. A ne ze žebříku. Jen tak. Do pusy. Na žebřík ať si lezou cizí lidi, kteří chtějí třešně.

- Pozor, ať se neuhodíš! Máš tam větev!

- Neboj, vím o ní.

- Já jsem prve tvaroval vpředu tu zelenou kouli, jak jsi chtěla.

- Povedla se ti. I ten druhý keř. To bych tak nedovedla. I Linda si všimla, jak umíš tvarovat. Uvolnil jsi místo té azalce. Tam mi to hezky pokvete. To budou mít lidi z chodníku hezké pokoukání.

- Uhodil jsem se o krmítko. Až do krve.

- Petuš, ty se uhodíš, i kdyby to krmítko bylo dva metry vysoké. Ty se neomylně vždycky trefíš. Pamatuješ, jak jsem v paneláku nechala pootevřené dveře do koupelny. Bing! Rozrazil sis čelo. Ty tak poctivě vždycky narazíš. :-)

Řehtám se. I on.

- No, jsem šikovnej, šuby duby.

Jj. To má napsáno myslím jako jednu průpovídku na šuplících v pracovně. Šuby duby.

Ještě zahrnuji cibuli. Už musím. Rychle sprcha. V sedmnáct jedeme na Akademii školy Na Ostrově. Těším se. Mají to vždycky originální. Letos morbidní téma - Budeme se bát. Na scéně rakev. Viselec. Hřbitov. Dobrá. Raději bych něco radostného. Jaro. Les; Loď - námořníci. To měli asi před pěti lety. Dobře. Divná móda. Já tu funerální tematiku k dětem nemusím. Rozhrnuje se opona Uvádí můj synovec Mijanek se svou sympatickou kolegyní. Celoživotně se přátelili. Mijanek. Bylo to nedávno. Vrátily jsme se s maminkou z LVT. Radovala jsem se, že přišel na svět. V červenci 1969. A z Mijanka je takový velký klučínek. Kolik tak může mít let? Už je to velký chlapec. :-)  Vyrostl. Nabral podobu své maminky, mé sestry Ivy. Co jsem se ho nahlídala. Co příhod jsme spolu zažili. V dubnu jsme čekávali na maminku dole pod kopcem u Kousalů. Lítala jsem s ním po stráni - třešňovce. Tam jsem pár let před tím, možná i potom, sáňkovávala se Stáňou Matějovským.

- Babi, my ti ukážeme, jak s tetou (na tom jsem si hlupačka zakládala - teta!) sáňkujeme. Mamka vytřeštila oči. Jo. Předvedli jsme ji výběh bez sáněk do kopce. Seběhnutí kopce pravděpodobně s pokřikem sáňkujeme!

Mijanek s rodiči v publiku nacvičuje krátkou melodii; v závěru je tam taková složitější melodická klička. Během představení přijde:

- Opáčko! Hm, jde vám to. Máte na víc! 

Akademie se mi líbí. Vůbec ji nechci kritizovat. Ono dá práci s dnešními dětmi sestavit, nacvičit, zrežírovat. Bylo to hezké. Ale řeknu si své. Za mě - to bylo před sto lety - jsme museli něco předvést i co se týče paměti. Recitovali jsme. To mi chybělo. Chválím - měli tam scénky - děti je uměly nazpaměť. Hovořily nahlas. Projel tam taky Večerníček na jednokolce. To jsme teda my neuměli. Zabílené tváře dětí s černými kruhy okolo očí v mé mysli vyvolávají obraz dnešního mrtvého jedovatého světa. Asi jediné. Nikomu to nevadilo. Tak pšššt!! Zdůrazňuji - nekritizuji. Děti vzdávaly hold svým třídním. Bravo jim. Vydržet poslední dva roky a nezešílet... Dvě výtky - neveselý morbidní motiv a trošku víc duchovního. Jo a ještě jedna věc. Prvky sexu. Mladičká paní učitelka... To by za nás vůbec nepřipadlo v úvahu. Tančil tam dětský profesionální pár. Hoch se vznášel nad zemí. Tančil tak lehoučce, suverénně, skvěle. Vedl svou holčičí partnerku s jistotou. To je připomínka k tomu sexu - za nás by neexistovalo být oblečen jako dospělý do vyzývavých šatů. Ježíšmarja, snad to někdo zas honem někam nepoletí hlásit - Hrobská to zdrbla. Ne. Jen porovnávám. Posun doby. Posun mravů. Na konci mě moc dojala písnička. Zatajovala jsem city. Žádné slzy! Ale chtěly se spustit. V první řadě potlesk učitelům, co s dětmi dokázali nacvičit. A v druhé řadě dík dětem, že to zvládly. Měly to dva roky těžké. Zastavily se tam před těmi dvěma lety. To není z mé hlavy. To psycholožka. Uvidíme, jak se budou vracet ke svým učitelům ze středních škol. Pokud to bude tak do října listopadu - je to v pořádku. Pokud déle - něco je špatně.

Kráčím z divadla nadšená. Osvěžující pocit, že už se zas něco kulturního mohlo dít. Že se děti mohly předvést rodičům. A rodiče tleskali svým, těm po nich, česky po tom - potomkům.

Děkuji snašce, že nám obstarala lístky. A že do čtvrté řady. Péťa mi povídal, že jsme jak Hujerovi. Bylo nás v řadě moc. Seděla jsem na kraji a soustředila se na děti, na humor, výkony, učitele. Mají - myslím - výborný sbor. Taky se omlazují. Ředitel po dvaadvaceti letech odchází. Na jeho místo přišel nový. Mijanek a jeho sympatická milá kolegyně - si jako že taky vybrali za sebe náhradu, oživení... Nesmím zapomenout na jeho kolegu učitele Jandíka. Vtipný. Morávek Jandík - skvělá dvojka. Kluci už nejsou kluky. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-12_Vratili_jsme_se_domu_-/

Doma nás čekají trhači. Zrzka ani nezdvihla oči. Spala na křesílku. Moureček na dlažbě. Petroušek šel ještě zalít. Chvíli jsme seděli v zapadajícím sluníčku na terase.

- Peťuš, tady je krásně.

To jsme si vybudovali na stará kolena. Děkujeme, Vesmírná inteligence!

Jdu mu připravit krabičku s barvami duhy na zítřek. Poslouchám na FB:

Vláda zakázala hodně webů. Označila je za dezinformační. Vláda určuje, kde je pravda. Máme si hlídat weby, z nichž si čteme. Jako zdroj nám určila naše milá vláda Nadační fond nezávislé žurnalistiky se sídlem v chatové oblasti. Bylo o něm natočeno několik videí jako o nedůvěryhodném zdroji!!! Dále nám vláda určuje jako správného guru, který nám má pomáhat ověřovat ty správné informace, web Manipulátoři.cz. Šéfredaktor webu Manipulátoři.cz Jan Cemper je veden ve výroční zprávě Ministerstvem vnitra jako extrémista; účastnil se několika extrémistických akcí; byl vyhodnocen jako potencionálně nebezpečný člověk; byl usvědčen několikrát ze lží, nectil presumpci neviny v případu Karla Ritenhose, několikrát lhal, dělal tendenční články... Tenhle člověk je určen jako důvěryhodný zdroj Úřadem vlády ČR!!!  Takoví lidé nám určují, co je nebo co není pravda. Nebo vládou doporučené organizace spřátelené s vládou. Např. Čeští elfové - jakási skupina lidí, která ověřuje informace; vydávají výroční zprávy, které po nich nikdo nechce. Upozorňují co je a co není nebezpečné. Zaměřují se na lidi s nesprávným unijním názorem. Dlouhodobě pracují neprofesionálně s řadou faktických chyb. Dalším webem je Demagog.cz. Je to organizace tvořená převážně studenty a stážisty - hm, tak šestnáctiletí moudří budou rozhodovat o tom, co si smíme myslet. 

Messinger od Radky z Holandu. Posílá obrázek Lucinky - Hvězdářky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-12Hvezdarka_-_Lucinka_Holandanka/

- Normálně si ustelu na svetru své paničky.

- Vyřiď jí, že brácha Bruno minulý týden plachtil z 5. patra. Nic se mu nestalo. Je tulivý. Byl prý vyděšený. Ale už si hezky hraje.

- Ta naše už objevila, že může zdrhat z okna z patra. Nevím, jak to dělá, ale provlikne se ventilačkou a pak najednou stojí za dveřmi a chce dovnitř

- Vidíš? Z inteligentního vrhu.

- No jo, blboučká není. Teď tu bašti šunčičku. Bere si ji přímo od mych úst, velice opatrně.

Pěna dní nanesla na pláž tolik informací, zážitků, kontaktů, doteků. Teď utřídit. A spát!

Děkuji.

Dobrou noc!