Na polštářku, u mističky, s hračkami, snesena bezpečně dolů

Půl jedné v noci. Vysílají tři Havajané. Dr. Pikora, Petr Macinka a Filip Turek. Přísně tajné na XTV. Pochopila jsem, že vyhodnocen bude ten, kdo zjistí, odkud šly vlny.

https://www.youtube.com/watch?v=H7VWaCyUX08

Pan Macinka pouští to video s mladou dámou která se nemůže rozhodnout, jestli mít děti. Bojí se totiž, aby do pěti let neshořela i s dětmi. Má v hlavě naděláno. Vymytý mozek. To se učí někde ve škole? Že se přehříváme, až shoříme??? To snad ne. - Kjava. Vypadá tak inteligentně. Klame tělem. Všichni tři Havajané se hroutí v křeči smíchu. Čtu vtipné komenty donátorů. Koruny  označují výšku daru. 

Adam Paclt

249,00 Kč

Uz pristi tyden ma byt v americe verejne slyseni o UFO kde to pry konecne praskne ! Tak treba pirati a zeleni zmeni objekt sveho zajmu ! :) otezka je, co reknou mimozemstani na Gretu.. :))

Stanislav Míček

50,00 Kč

Ano pořád slyším vlaky. Jste v Hostivaři.

Macinka pohotově odpaluje:

- To slyšíte jugoslávský Orientexpres. A tady za rohem je Istanbul.

71MARECZEK

100,00 Kč

nevíte jestli je v noci tma nebo Greta řekla,že jde jenom o jiný "odstín" světla ???

Jan Panuška

100,00 Kč

Já jí klidně řeknu hned, že svět končí do 5 let, jenom ať se to nemnoží.

Vlastimil Pešek

100,00 Kč

Mám svoji FVE za svoje a jen pro sebe. Dotace považuji za sprosté slovo.Jedu si svůj poloostrov několik let a pro mě je to jediné rozumné řešení.

Ondra N

50,00 Kč

Čekám, kdy vám do chlastu spadnou mladé sovičky a ožerou se s vámi

Klimbla mi hlava. Bodejť by ne! Vždyť jsem sloužila od osmi hodin. Ireno, prober se. Ohlédni se za ekologicky žhavým dnem. Lidi se diví, že je horko. Normální. Červenec. Tak to bývá. Možná za mého dětství bylo maximum šestadvacet. Vždyť mě blokli za obrázek, který ukazuje stále stejné teploty už třicet let. To se FB silně ´nelíbilo. Taková dezinformace! Jakmile bloknou, neomylný důkaz – je to pravda.

Ejhle! Havajané zmizeli. Tak to bylo rychlé! Aha, vysílaní skončilo. Tak to u mě zas proběhl mikrospánek.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-18-zofka-jako-dopoledni-program

Ráno:

Osm. Běžím domem. Pozor pod nohy! Šedá princezna si hoví na židli. Hned jak mě zahlédla, otevírá tlamičku. Žaluje.

No jo, jenže já rozumím každé páté slovo. Něco jako že, kde je maminka? A že ji štve celý svět.

Hladím ji. Chválím ji. Jak je ohleduplná. Nelítala domem a nekvílela. To jen několikrát za den zabrečí. Vykřikne žalostně:

- Haló, jsem tady! Ztracena!

Rychle jí hladím. Ať ví, že je nalezena. Prý i její bratříček pláče. A ten to má někde přes zahradu. Kupodivu jejich máma je neshání. Neroní slzy.

Do půl dvanácté mám na programu Žofku. Hračka, která vyžaduje péči.

- Lindo, ona za sklem vidí svět.

- Mami, tak jí dej nějakou ohrádku…

Pro toho péráka není žádná ohrádka. Beru ji ven. Raduje se z trávy. Hopsá k plotu. Brečí. Křičí.

- Tady je někde máma. Tady je tráva, plot, to znám. Tady někde jsou cecíky s mlíčkem.

Mourek. Zlatý Mourek. Hlídač stáda. Žofinka se k němu vrací. K jeho vlastnostem přičítám trpělivost. Žofka si z něj vytvořila tátu. Je už z nové generace těch prdlých. Hledá u něj stále cecíky. Mourek se vždycky důrazně odvrátí. Je to totiž normální. Kocour! Žádné TO. Fluidní nesmysl.

- Už toho nech! Já jsem kocour!

Žofka po něm jede. Miluje ho. Mourek ji umyje, polaská. Poceluje. Žofinka v něm má svého člověka. Jak ho vidí, běží k němu. Přede.

Jako před téměř dvěma, vlastně už třemi lety Zrzečka, i tahle venkovanka se snaží projít sklem. Naříká, když vidí terasu, v ní věci, ale nelze tam přes sklo vstoupit. Zkouší taky šplhat po omítce. Zrzečka to taky zkusila. Kočky kočičí venkovské! Kde jste rostly? V pralese?

Jdeme domů. Máme splněno. Vycházka odškrtnuta. Příval hormonu radosti přijat.

Po obědě sebou bucla na židli. Rozvalila se. Usnula spánkem spravedlivých. Dělám zvuky. Pouštím centrál. Ani sebou nehne. Pračka vyprala první várku. Máchám v octové vodě. Kotě stále odpočívá. Seznamuje se s novými a novými hračkami. Vysilující. Únava ji přepadla. Mohu jít na zahradu do bazénu.

- Cos´ té kočce dala? Je tam rozpláclá na židli.

Kropím zahradu. To je úroda! Mám moc ráda klovnuté třešně – jsou nejsladší. A prasklá rajčátka – také. Zbývá mi zalít vpředu.

Odepisujeme vodu.Vody jsme vyplácali nevím o kolik kubíků více. Ale o hodně. Jestli řekne fň!! Neřekl.

Na osmnáctou dvě klientky. Dcera s matkou. Matka kuchařka a uklízečka nádherně odpaluje velikosti, ale výsledky se dnes nehýbou. Mírně zhoršeny. Drží prázdniny. Semtam vínečko. Až zas začne cvičit s hrnci a posilovat břišní svaly se smetákem, pocítí zlepšení. Dcera – vynikající. Štíhlá. Jen bříško. A to se na cm zmenšilo.

Beru kotě; jdeme ven. Mourek hlídá. Vedu ji peříčkem na schůdky chaloupky. Nakukuje. Strká dovnitř hlavu. Hup. Je vevnitř. Seznamte se. Tady můžeš za deště a nepohody vegetit. Micicinda ti z nebe kyne – jdi dál.

Telefonuji. Při telefonování nemohu natáčet. Jen fotky. Malá na kmeni. Malá na větvích. Malá chce spadnout. Ječí. Výmykem se dostává zpět. Běžím pro něco do domu. Vracím se. Kotě nikde. Běžím se podívat na ulici. Není. Tak je v zahradě.

- Péťo, ztratila se mi Žofka.

- Bébébéb. Mňau! Ponóóóč!

Je někde v koruně třešně podle jekotu. Hodná - ozvala se na zavolání. Ono to s tou inteligencí nebude tak strašné.

- Támhle!

- Drž mi žebřík.

- Prosím tě, dej si ho na tu tlustou větev. Nemusím ti ho držet.

Péťa leze do koruny. Bere kvičící kotě. Podává mi ho. Chovám. Přede. Horolezkyně. I teď v noci si vyskočila za mou hlavu. Probírá se mi pacinkami ve vlasech. Sestupuje na ramena. Hladím ji. Olizuje mi prsty. Aha, asi to je přijetí. Jsem její taška, krmička, cecík. Přede.

Jak jsem klimbla, zmizla. Jdu se podívat. Dnes druhou noc. Sama si vybrala židli. A to já mám ráda. Zrzečka se nikdy na židli nenaučila. Tenhle malý šedý zázrak ano. V duchu mám takovou nějakou teorii. Zrzenka byla rychlá náhrada za zmizelou Micinku. Vesmír to cítil. Nechal ji tu odnosit koťátka. Zmizela. Tuhle kočku jsem si vyčekala. Ta nám doufám zůstane déle. Děkujeme vesmírná inteligence.

2:22 hod. Už je dnes. Hádejte, co je za den!

Dobrou noc!