Na skok v polské Lubawce, Chelmu Slezském

Mlha, sluníčko, černý smog, bílá království Mrazíka - to byl můj den. Od jara jsme měly s klientkou v plánu návštěvu starého polského městečka s tradicí zpracování lnu. Konečně dnes se plán uskuteční.

Nechce se mi vylézt. V deset máš být v Trutnově. Lez, lez! Vyjíždím v půla deset. To dám. Kdyby klikatá cesta do hor neměla překážky. V Kocbeřích kácejí les u cesty. Stojíme. Posílám klientce SMS o zpoždění. Netušila jsem, SMS putovala k zcela jiné klientce. :-) Odhaduji telefony podle koncových čísel, podle data a hodiny volání... Intuitivně. Sraz - první benzínka v TU. Ploužím se kolonou přes vísky s radary. Sjíždím kopec, Trutnov. Ještě se trefit do první benzínky. Jsou tu dvě za sebou. Benzínka není průjezdná. Volám klientce Daně. Ozývá se Blanka :-) 

- Irenko, my taky na Kocbeře jezdíme. Ale nevím, proč jsi mi poslala SMS, že stojíš.

- Blani, omyl. Zavolám!

Dana radí postavit se do nejkratší fronty k tankování, pak projet. Vidím ji na druhé straně. Projíždím bez tankování dle rady. (Mimochodem nikdy jsem netankovala, nevím, kudy se to tam leje, na co jezdíme, kolik to stojí, jak se to dělá. Stojany mě děsí. Ta hadice! Už vidím, jak jí kropím prostor. ) Parkuji. Jedeme. Lubawka. V životě jsem tenhle přechod nepoužila. Kdysi velmi velmi dávno jsem znala pána. Měl krásná dvojčata. Nádherná, inteligentní. Jeho paní Alžběta emigrovala do Německa. Patrik a Karolínka. Nemohla jsem si dnes vzpomenout na jejich jména. Patrik troubil na trubku, Karolka myslím ovládala housličky. Inteligentní, veselé, společenské... Převážně je vychovávala babička v Chrudimi. Druhá bydlela v Polsku. Přijíždívala za vnuky přes Lubawku. To byla dlouhá historie. Jejich tatínkovi jsem trošku pomohla při jeho útěku za hranice... Je to v temnotách... Návštěva ve čtyři ráno v jeho opuštěném bytě...Mohli tam čekat... Měla bych co vysvětlovat... Tak dávno to je... Dnes už bych tak odvážná nebyla... Jedno z dětí umřelo. Myslím Karolínka... 

Projíždíme Trutnovem. Čtvrtí, kde bydlel babiččin bratr. Bylo mi asi sedm, osm. Hrála jsem si v naší ulici. Na cestě zastavil starý Rťák.

- Holčičko, nevíš, kde tu bydlí paní Venuška Kopecká?

- Nemyslíte Venušku Konečnou?

- Jo, jo, myslím.

- Tak to Vám ukážu.

Naskočila jsem beze strachu do autobusu k cizímu člověku a dovedla jsem ho bezstarostně - a cítím pocit radostně - až dolů k poli. Do našeho domečku. Tak jsem ho viděla poprvé. Dnes se mi tahle vzpomínka vybavila. Strejdu jsem viděla jen párkrát v životě. Byl nesmírně hodný. Přívětivý. Milý. Jedeme dál. Po pár minutách jsme v Polsku. Paní Dana si jde proměnit. Okolo kantorku projíždí policie. Směnárník se prý smál. Je tu nějaký světový summit 34 nebo kolika zemí. Policie hlídá... Stavujeme se v lese. Jdeme za závoru ulevit si. Manžel paní Dany ukazuje na ceduli na závoře. Jo, čůrali jsme v kamerami monitorovaném lese.

Lubawka. Asi průmyslové město. Jako naše Svoboda nad Úpou, Trutnov... Asi textilky, papíprny... Jinak hezké staré historické město. V srpnu tu mají slavnosti; lidé vycházejí do ulic v krojích. Jak u nás? V Čechách jsem kroj neviděla nikdy v životě. Tradice... Pokračujeme do Chelmu. Božínku, to je krása. Nádherné. Vedou mě k řadě starých domečků. Dvanáct apoštolů - jeden domeček se kdys dávno zřítil. Majitel se prý o něj nestaral. Obchůdek se lněným zbožím. Muzeum? Obojí. Dana se ptá na paní Terezu. Dnes tam není. Prodává asi její manžel. Dana mě vede do zadních místností. Stavy, vochly, kolovrátek... Ta slova se dnes ztrácejí. Anglikanismy je nahrazují. Nemohu si vzpomenout, jak se jmenuje stojan s koudelí, ze které se bralo vlákno na kolovrátek...  Po zdech kytice a věnečky lnu. Náš len je prý nizoučký, na semínko. Polský len je vysoký, na lněné látky. Takhle se tu žilo. Odjakživa chudí dřeli na panstvo nahoře nahradě, v zámku... 

Vybírám tašku. Nemohu si vybrat. Vzorů, vzorů, barev... Utěrky, pytlíčky na mouku, hrách... Šijí to ženy ve spolku... Pán si ode mě bere koruny. Bez EET. Sama si počítám kurz. Ukazuji na kalkulačce. Vracím si od něj z krabičky s českými padesátikorunu. Výrobky vkusné, ekologické, krásné, neropné. Vracíme se do Lubawky. Biedroňka. Nic nechci. Jenže! Pomeranče - nádherné na omak. Mandarinky. Jů, tady se prodává půl ananasu. Až doma jsem zjistila, jak je sladký, voňavý, vynikající.

- Irenko, přivoň, to jsou malinová rajčata.

- Ta znám, v létě jsem si pro ně jezdila do Kudowy.

Fakt - VONÍ!! Ta prosincová rajčata voní. Beru dvě. Ta jsou drahá v létě i v zimě. A sladká! Rajčatová! Krásný svazeček šnytlíku, beru dva, petrželky, beru dva - vkusné balení. Uvařím pastu do polévky. Brokolice - ZELENÁ. Z Kauflandu mám doma opadanou, žlutou, zvadlou, vyšlochtalou, opadající ubožačku. Jdu ovocem a zeleninou. To u nás, krutě německé, podřadné, nechutné, z umělé hmoty. Nic jsem nechtěla, k autu jdeme obtěžkáni voňavým barevným chutným ovocem a zeleninou. Nic jsem nechtěla. :-)  Rozdělala jsem si hned pomeranč. Kůra měkká; mohla jsem se do něj dostat jen rukama bez nože. Sladký, voňavý, mikulášský!

Cestou míjíme vrtule elektrárny. Tam se točily v sluníčku. Zpátky vidím v sluníčkové mlze míhat se čárky... Co to je? Jo, vrtule. Pán se ptá,  jestli chci dovézt pod vrtule. Děkuji, fotím z auta. I na Novém Hrádku měli vrtule, ale podfuky zlikvidovaly provozovatele - náš stát okrádá své vlastní lidi. Tahle dvě monstra jsou vysokánská. Vyšší než na Hrádku. Nefučí, přesto se točí. Tam nahoře prý fouká...

Míjíme dřevěné stavby na loukách. Krásná krajina. Tři koníci. Jeden hnědý, spíš červený, morovatý. Než jsem vytáhla mobil, mám ho jen půlu na obrázku :-) Kopce viditelné cestou k Trutnovu od nás. Teď je míjíme v Polsku.  Z obzoru nás stále sleduje naše Sněženka. Hora hor. V Čechách. 

Zlatá Olešnice. Kdysi dávno se tu rýžovalo zlato. Ukazují mi lom. Patří nějaké cizince. Ulamují naši českou zemi a vyvážejí kámen pryč.

Dřív se kradlo pomaloučku, každý. Kradené zůstávalo v zemi. Lidé zhodnocovali chalupy, chaty, stavěli si domy... Dnes se tu krade nestydatěji, než za Třicetileté války kradli Švédové... A vyváží se to ven. Všechno v české režii. Dnes jsem se dozvěděla, že v Poslanecké sněmovně minulý týden jednali o naší energetice. Mluvilo se tam o tom, že nám tu nepatří nic! Němci s námi zacházejí drsně, krutě, proto to zdražování. Kupujeme si od nich svou energii!! Alena Vitásková měla projev. Rozdělila ho do tří částí. Do roku 89 - všechno jsme vybudovali, postavili, zaplatili, byli jsme energeticky SOBĚSTAČNÍ. Do roku 2004 - jakž takž. Po vstupu do EU nemáme nic, vše je německé. Někdo ve sněmovně poznamenal, abychom si všimli, odkud kam vedou trubky - jestli z Německa na východ nebo z Ruska na západ... Za paní Vitáskovou chodili o přestávce muži!!! A VZDÁVALI JÍ HOLD, jak vše po pravdě řekla. Oni by to prý nedokázali. Hanba!

Trutnov. Benzínka. Mlha. Děkuji. Loučím se. Hezký výlet s klientkou a jejím mužem. Frčím domů. Ve Střítěži - vím to, vím. Radar. Vesničky od Trutnova jsou radary protkané. Vyletím z mlhy. Radar - ukazuje rychlost devadesát. Brzdím, co to dá. Volám Péťovi, že jsem v mlze neviděla...

- Budeš to mít za tisíc. Jako já, jak jsme jeli v létě do Špindlu...

Uvidíme. Jestli... Nebyla jsem pozorná.

Rychle Penny, banka, klienti. Ve dvacet školení. Přivezla jsem si dva balíčky krocana. Piersky indyk. Ptala jsem se v obchodě Polky, jestli je to krocan. Nerozuměla.

- Je to velké kuře?

Odkývala. Vařím dvě dochucovací pasty do polévky.

- Přepni si jedničku! 

Babiš v Maroku. A čtyřicet podnikatelů. Vidím osobu mně blízkou. Usmívám se. Ještě hledám na Nově. A pak už jen čekat...

Poslouchám Soukupa - nazývá věci pravým jménem. Barnevernet jsou gestapáci. Náš stát je ubožák. Posudek na paní Michalákovou psal "odborník". Víte, co u něj našli?! U odborníka na dětskou psychologii? Tisíce pornosnímků s novorozeňaty. Šikanozní Barnevert - odebral děti v roce 2011 a od roku 2004 své blonďáčky nikdy neviděla! O mladšího už přišla, byl dvouletý. Takové politiky jste si zvolili, lidi! Tfujtajxl! Norský fašistický Barnevernet zničil životy lidí a naši neumějí pomoci. Má pravdu, Soukup. Barnevernet posudky cinknul rukou pedofila!!! Odsouzeného!! Za pedofilii!!!

Jsem šťastná. Valím před sebou úkoly - napsat vnučinkám kouzelný třpytivý dopis, nachystat koledičky, připravit uvítací psaní pro novou holčičku v manželově rodu, nazdobit okna, podnikat... Pomaloučku jdu adventem... Kamna hoří. Pasty hotové. Dva druhy - jednu s krůtím masem, jednu zeleninovou. Z polského nákupu :-)

Přeji krásnou klidnou noc! A srdce plné lásky!