Na sněhu a v divadle

Právě jsem se vrátila :-) z divadla. Hráli Dana Homolová, Jaromír Nosek, Ivana Jirešová a Jakub Zindulka. Duchem proti své vůli. Ruce nebolely. Jen bránice dostala zabrat. Hráli s plným nasazením. Bravo! Bezvadná zápletka. Nečekané rozuzlení. Skvělé herecké výkony. Vtipný text napsala Jakub Zindulka. A režíroval si to Jakub Zindulka. S jeho otcem jsem byla dlouho v kontaktu. Když jsem učila na gymnáziu, zvala jsem si do literárního klubu herce, spisovatele, muzikanty, režiséry. Mezitím jsem vyhrála v konkurzu místo ředitelky malé školy, školní družiny, mateřské školy, školní jídelny. Tam jsem si chtěla přetáhnout jako hosta Stanislava Zindulku. Měla jsem tehdy kontakt i s Radovanem Lukavským. Setkala jsem se s ním ve vzdělávacím centru. Charismatický člověk. Krásná výslovnost. Nádherná čeština. Mám od něj podepsanou knížku. Pamatuji, jak vyprávěl, že ho z totaleinsatz vytáhl Vlasta Burian. Uprostřed války od něj odcházel do Vinohradského divadelní parťák Jaroslav Marvan. Burian si vyžádal přímo z Reichu na Arbeitsamtu okamžité uvolnění herce Radovana Lukavského jako nezbytnou náhradu za odcházejícího Marvana. 

S panem Lukavským už jsme plánovali besedu. Měli jsme domluveno, že přijede vlakem. Ne. Odešel. Navždy. 

Se Stanislavem Zindulkou už jsem měla plakátky, ale volal, že onemocněl. Opravdu. To jsem slyšela na hlase. Sípal jak hejkal. Pak jsme si ještě volali. Nepletu-li se, říkal mi, že jeden ze synů je nějaký matematik. A druhý herec. Tehdy jsem se dozvěděla, že je to vodník z Princezny ze mlejna. Nespojovala jsem si otce a syna. Pak jsem složila fci ředitelky. Zůstala doma s maminkou, a bylo i po besedě s panem Zindulkou. Ale setkali jsme se ještě ve Dvoraně ve Smiřicích, kde měl svůj pořad. Poznal mě. Vyfotili jsme se. Byl milý. Dvorana - místo, kam maminka chodila do tanečních s garde babičkou.

Tak dnes jsem po mnoha letech viděla Jakuba. Vůbec bych ho nepoznala. Taky chlapec zestárnul. Je právě o deset let mladší než já. Vodníka točil asi v osmadvaceti nebo tak nějak. Dnes zralý pán.

Jedu domů tmou. Hustě sněží mokrý sníh. Škoda. Přála bych si, kdyby se udržel. Tak ráda bych se vypravila zase na běžky.

Dnes ráno jsem vstávala v šest. Já? V šest? Ano. Nahánějí mě, abych se nechala prosvítit, prozkoumat, provlnit na preventivní prohlídku. Absolvuji z toho tak akorát odběr krve. Tečka. Snad mně jménem zákona nebudou vyhrožovat. Toho pomáhat a chránit se docela bojím. Je doba, kdy někteří lidé nemají v hlavě mozek. Pak svoboda někam utekla. Spoutali ji do zákonů, zákazů, výhrůžek. Dovolí si na staré, slabé, bezmocné. No, dobře.

Volám do ordinace. Neberou. Píšu SMS. Mohou mít prázdniny nic. OK. Chvíli otálím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-30-pred-snidani

Vybírám popel. Krmím kočky. Horkou vodičku. Furt nic. Tak si dám druhý hrnek. Tentokrát s kurkumou, pepřem, citronem. Venku bílo. Na krev jindy. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-30-hra-se-slunickem

Ireno. Mrskni sebou. Jeď. Nebo ti to bude tát pod nohama. Připínám běžky u domu. Klušu po travnatém břehu. Kopec je zamaskován sněhem. Jenže pod ním led. Hůlky ti jsou k ničemu. Nezapíchneš je. Kloužou. Nějak jako začátečník jsem se spustila do pole. Oběhla jsem jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát malou louku. Dřina. Hrozná dřina. Sněhu málo. Jedu brázdou po traktoru. Ještě jednu loučku. Pět. To stačí. Jsem zpocená. Nekvalita povrchu. Není radost. Není sníh. Krásné bylo pozorovat mladé sluníčko. Už je tu asi pět neděl. Hrálo si se mnou. Vykukovalo za smrkem. Za lípou. Za remízkem uprostřed louky. Za hodinu se dívalo na celé pole. Moc krásné sluníčko.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-30-dovnitr-ven-dovnitr-ven

Docela ráda vyšlapávám kopec. Nahoře si odepínám běžky. Jdu domů. Mám splněno. Sportovní výživa mi přišla k chuti.

Chvíli pracuji. Kočky dnes hledají včerejší den. Dovnitř, ven. Dovnitř, ven.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-30-jablicek-moc-dobrutka

Mamka mě zásobila kompoty, džemy, marmeládami… Taky naloženými jablky. Už mnoho let si všechno dělám sama. Mami, děkuji, žes´  mě všechno naučila. Mě, takového neumětela. Mám naložená jablka bez ničeho z roku 2021. Beru tři sklenice. Vyrábím své těsto ze škraloupů z mléka. To nejsou škraloupy - takové ty trapné blanky z mléka z krabice. Škraloup od krav je jako máslo. Těsto je nádherné. Krásně se vyválí. Podsypávám vlašskými ořechy. Maličko strouhanky. Vanilku. Trošku skořice v cukru. Tři nohy hotové natotatašup. Linda se ohlásila.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-30-u-obeda

Brambory na páru. Keltskou sůl, kmín. Naše babičky věděly, proč kmínek. Fungoval nejen jako ochucovadlo a podpora trávení – ke zmírnění nadýmání. Co je hlavní fcí je schopnost neutralizovat toxický solanin. Vyskytuje se ve starších a klíčících bramborách a jejich zelených částech. Ty se tvoří na světle. Brambory i v košíku přikrývám. Zelenou odkrajuji. Je to takový protijed proti solaninu. Znám jednu nimru, která vybírá kmín z brambor. Neuvěřitelné. Dělá to s podporou rodičů. Hloupost tříská světem. 

Na brambory pokládám krůtí prsa. Kořením kořením. Mám ráda hezky stolovat. Svíčka. Květiny. Ubrousek. Jablečný kompot jako doplněk k dnešní dobrůtce. Jsem šťastná. Obědvá v nejlepší společnosti. Sama. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-30-duchem-proti-sve-vuli

Linda je tu. Péťa si dává kávu. Linda kakao. K tomu štrůdlík.

- Chystej se do divadla.

Chystám. Chci jet v půl sedmé, aby na mě nečekali lidé v řadě. Zas přijíždím za pět minut začátek. Omlouvám se. Nikdo se nemračí. Sedím uprostřed vedle bezva sousedek. Zprava kolegyně, s níž jsem studovala češtinu.

Hra – směju se a řehtám. Konečně se uvolňuji ze svého zážitku před čtrnácti dny v lukách. Jménem zákona. Nelidé akurátní. Ach! 

Nosek hraje tak skvěle, až se zajíkám. Umí si trhnout nohou opravdu originálně. Všichni hrají na plný plyn. Paní Homolová – suverénní výkon. Ivana Jirešová, Jakub Zindulka… Dnes bez přestávky. Ve čtvrt na devět jsem doma. 

- Ty už jsi tu?

Nezdržovali přestávkou. Tě péro a domů! Jsem tu. Peťuš, pobavili mě. 

Je třeba jít do hajan. Žofka zaparkovaná v koši. Mourek se opovážil po tolika letech spaní na koši spávat v mé lenošce. Proč ne? Když jsme si ho nechali, ať se tu má dobře. Byly doby, kdy se tu plížil vystrašený přikrčený pod oknem jak krokodýl. Jsem ráda, že u nás našel domov. Kamna sálají. Voní tu bylinky. Dům se ukládá. Sfouknu svíčky. Sebe.

Dobrou noc!