Na startu

"Nádech. Výdech.

Nádech. Výdech.

Jaký nádherný dar od života. Nádech. Výdech.

Začátek a konec.

Nadechněte mír, vydechněte zmatek.

Nadechněte víru, vydechněte starosti.

Nadechněte lásku, vydechněte vztek.

Dech je milostivý dar. Dokud ho máme, vždy budeme mít božskou příležitost pokračovat."

Iyanla Vanzant

Ano.1.7. Dnes to začalo. Dětem a učitelům. Vždycky jsem se na ten čas těšívala. Celý život. Jako dítě. Jako učitelka. Posledních osm let to pro mě neznamenalo odhodit školní povinnosti a nechat odpočinout nervové soustavě. Většinou mi tak v červnu, pak  od května trhávalo oko. Pak už od dubna. Dva měsíce stačily na regeneraci. Upřímně musím přiznat, že jsme se pak ke konci prázdnin zas už hodně těšívala do školy. I jako žačka, studentka, učitelka. Milovala jsem školu. Její vůni. Přípravný týden. To bylo práce! Těch posledních pár let ve fci ředitelky jsem pracovala dál. Odvoz bylin. Psaní kroniky. Vyplňování lejster. Dohled na stavební úpravy... To už nebyly prázdniny. Pominula čirá radost. Zaplať bůh jsem na radu Petrouška složila fci. Zůstala doma s maminkou. Netušila jsem, že se do školy, do své milované už nikdy nevrátím. Už bych se tam nikdy taky dobrovolně nevrátila. V mých dobách klasická škola obnášela naučit se základy všeho. I toho, co tě nebaví. I toho, co ti nevoní. I toho, co ti nejde. V mé aprobaci sem patřil i přednes zpaměti. Jednou za rok naučení se přiměřeného prozaického textíku. Cvičení mozkových závitů. Zadávání domácích úkolů. Z našich škol odcházeli připravení jedinci do učebních oborů, studijních. Měli jsme skvělé odborníky na všechno. Řád panoval v továrně, v obchodě, v RAJi, ve společnosti celkově. Ty doby se nevrátí. Jsem přívrženec domácí výuky. Ta klasická drilová už pozbyla funkčnosti. Lidem se snížil IQ. Prezident se chlubí podprůměrnou sto sedmičkou. Neumí číst projev. Mektá. Přečte-li nesmysl, mnohdy se neopraví. Je mu fuk, že věta pozbyla smyslu. Jo, zesměšnit Milouše za jeho bojlery - brojlery, to nedalo moc práce,. Nahrávka z Červeného Hrádku obíhala na audiokazetách. Vysmívali jsme se. Proč nikdo nevystříhá přeřeky čteného textu agenta Pávka? Milouš hovořil spatra. Tenhle neumí ani přečíst. Až pozdě jsem z rozhovorů třeba s Xaverem zjistila, že to měl v hlavě v pořádku a dobře srovnané. Byla to jen příprava na konečné předání moci dravcům.

Ježiši. Půlnoc. O hodinu jsem zas přetáhla ATB. Ireno, neplkej.

Dnes se čas nezastavil. Jen opticky. Jako když natáhneš gumu praku. Naopak. Čas odstartoval odpočítávání. Ode dneška kluše ještě rychlejším tempem. Začaly prázdniny. A to ten běžec pádí daleko daleké větším tryskem.

Děti se dva roky neučily. Nároky na ně se snížily. Písemky se psaly přes počítač. Dovolte, abych se zasmála. Pamatuji, když za mnou Linda přišla na učiliště, jely jsme pak třeba spolu domů. Říkala mi.

- Mami, měly.

- A kde?

- No, mami, to ti nemohu říct. Ty bys je příště vyhmátla.

Na maturitním večírku mi dali v krabici od bonboniéry krásně psané taháky. A to já milovala. Museli na ně vyhmátnout jen to nejdůležitější, to, co si nepamatovali. Pak je třeba ani nepoužili. Měla bych psát v příčestí ypsilon. Byly to paralelní třídy nesmírně pilných a šikovných studentek. První nástavbový obor na učilišti. Tam maturita měla opravdu úroveň. Když jsem přešla na gymnázium, to byl koncert. Ano, byl tam Albrecht, který si nedělal starosti, taháky si zoomoval. Nic si nemohl pamatovat. Jen to ofotil. Toho jsem s gustem chytila. Napařila pětku. Tihle protekční frocové jsou oština všude a vždycky. Za každého počasí. :-)

No nic. To je minulostí. Dnes už bych své dítě do vzdělávacího ústavu nesvěřila. Ani do školky, ani do školy. Víme proč. Víme, co se zařazuje do výuky.

Myslím na toho malého hošíčka, jehož mámu snad zabili loni mezi Portáškami a Růžovou horou. Bůhví, jak se usmrtila i se svým synkem. Chlapeček už by byl o víc jak půl roku starší... Nesl by paní učitelce do školky kytičku. - Myslím na tu maminku ze včera. Přijela autem na parkoviště Macochy. Vyndala kočárek s dvouletou. Chovala ji. Pak ji vzala na prsa. Čtyřletou do náruče. Skočila. Ty dvě holčičky už taky nikdy nepoznají ten hezký předprázdninový červnový čas. - Taky myslím na tu druhačku. Plakala na balkoně v červnu, v čase jahod, třešní, školního focení, školních setkání s rodiči a učiteli… Nemohla vzbudit maminku. Ono to funguje, viďte, pane Čtvrtníčku!! Copak s tou holčičkou je? Má tatínka? Prarodiče? Kde je? Jaké bylo její těšení! Bez maminky. Usnula navždycky.

Napadá mě slovenská mladá herečka. Jednačtyřicet – to je mládí!! Z Ameriky odletěla do Švýcarska nechat se zabít. Po očkování už nemohla ve svém zdravotním stavu vydržet. Jak ta se těšívala jako holčička na Slovensku v dobách své školní docházky na prázdniny?

A co Pavel Žur? Včera jsem četla, že byl LGBT, podporovatel Ukrajiny, propagátor očkování. Chjo. Taky býval klučík. Taky očekával v době vůně prvního sena, zrání prvního ovoce ten zasloužený čas odpočinku po náročném učení…

Přála bych si moc, kdyby si děti užily prázdniny po svém. Aby je rodiče vedli. (Vedli? Mají na ně čas?) K čemu? K četbě. Aby si uměli přečíst něco dle svého gusta. Aby si zdokonalovali mozek. Aby třeba i poznávali květenu n našich lukách. Tohle všechno už se nevede, nevyžaduje. Aby si vytvořily třeba herbář. Pod vedením babičky, dědy. Aby si zdokumentovaly život na louce. Život včel. Je jedno co, hlavně aby se rozvíjely. Když už to teda ve škole nedělají. Tady u nás v květnu dvakrát čtyři dny volna. My jsme vždycky dostali, pak i nandávali nálož úkolů. No jo! Úkoly se nesmí. To by se dětičkám zavařil mozeček. A mohlo by se zvýšit jejich IQ. Vždycky se najde pár pitomců, kteří přece prošli školou, tak do jejího provozu a práce učitelů mohou žvanit. A píchají tak dlouho, až to vyjde. A aby těch dvou let léžingu – sami to předvedli ve scénce na školní akademii!! A aby toho léžingu, volníčka a cochcárny v květnu před finišem do vysvědčení nebylo málo, ještě dostali týden na nácvik akademie. Ještě za mého ředitelování by tohle u ČŠI (České školní inspekce) neprošlo. Pět dnů volna záleželo na řediteli školy. Dny vykrývaly čas okolo vánočních prázdnin, velikonočních a květnových oslav. Jeden den se měl nechat na volno v důsledku vypnutí proudu… Učilo se do posledního dne. 

Aby se lidi nerozvíjeli. Aby zůstali v nevědomosti. Aby hezky jako stádo byli lehce ovladatelní, aby mocenské struktury zůstaly u moci – info ZDE: 

https://www.facebook.com/liab.david/videos/1053239335658452

Jak dlouho si ještě počkáme na evoluční skok?

Ježiš, co to píšu? Přeji krásné prázdniny! Dělejte si, co chcete. A tady bych mohla popřát dobrou noc!

Když jsem jezdívala do Holan jako hlavní vedoucí, většinou jsme vybíraly s Miluškou – Karlovaračkou - běh tak, abych mohla s holčičkami jet do Varů na festival. Plavaly jsme v Thermalu. Miluška věděla, kde má čert mladé. Festival nebyl v západním stylu. Dnes?

Den filmu. Mezinárodní festival Karlovy Vary pro snoby na červeném koberci zahájen. Vyšší společnost v uvozovkách chodí ve vypůjčených šatech a hledá kamery, fotoaparáty. Celebrity jsou směšné. Neznámé české herečky ve Varech se nakrůcají. Nikdo je nezná. Hrají si na vyšší společnost. Na velký svět na jedné straně. A na druhé by chtěli zavést status umělce; v něm by údajně neplatili sociální a zdravotní. Na jedné straně herci z českých divadel hrají hogo fogo, vystupují z drahých aut, dávají rozhovory. A na druhé straně jsou na tom umělci špatně? Chtějí zavést status umělce, aby lépe parazitovali na chudých. Nic! Žádná podpora od státu. Žádné placení garantované mzdy Hrajete si na velký svět. K smíchu. Bartoška sosáček zapíchnutý ve státní kase. Tak maličká zemička. Tak vysávaná. Tak zkoušená. Továrny patří cizincům. Nic není naše. Nic. Kašírovaný svět půjčených aut, kostýmů, rozhovorů… Trapné. I tady bych mohla popřát dobrou noc.

A já ráno okouknout zahradu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-07-01_Rano/

Po obědě jsme v relaxu pod slunečníkem s Petrouškem spekulovali. Kdy vyklidíme dílnu. Zítra? Za týden? Dnes! Jdeme na to. Chaloupka už dostala novou střechu. Zeď ze šancovek je už nakloněna víc jak o půl metru do našeho pozemku. Zeď postavil tatínek na kraji hradebního příkopu. V šedesátých letech do něj nákladní auta s kvílivým motorem navážela láhve od limonád s mechanickým uzávěrem. Přicházely korunkové láhve. I pivní se vyvážely. Přicházely eurolahve. A za naším plotem se díra začala zvedat. Když jdete na město, řeknou, že to je vaše věc. Oni navezli hlínu na naši zeď. Ta se naklání do zahrady. Chápeš? Tak si ji, korporátní šmejde, na vlastní náklady opravíme. Tedy vše vyklidit,0 protřídit. Nepotřebné vyházet. Kam si dám květináče, kýblíky na rajčata, okurky… Roztřídit hřebíky, nářadí. Hele, sázecí kolík. Vyroben ručně. Že by při pracovním vyučování? A druhý! No vida! To se už dnes neučí. Pracovní vyučování není třeba. Vaření, dílny, ruční práce… K čemu? MONTOVNY!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-07-01_Mame_tu_modre_brouky/

Na dně jednoho květináče mám dva suché modré krásné brouky. Taky spáchali sebevraždu? Měli důvod?

Z dílny vyvážíme hraničku šancovek. Rovnám je pod ořechem. Docela se mi to povedlo.

- Hele máme plachet. Překryjeme to. Až budou padat ořechy, už tu nebude binec.

Ano. Souhlasím.

- A co kdybychom to ovázali provazem.

Ano. Ovázali.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-07-01_Hotovo%2C_i_Mourek_to_poznal/

Večer. Konec. Sedím na vetché lavičce. Původně si ji stloukla maminka. Asi před třemi lety ji Petroušek opravil. Už je zas nebezpečně vetchá. Mourek přichází. Pochopil, že přišel jeho čas.

- Hop!

Inteligentní! Hup na lavičku vedle mě. Pomazlit.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-07-01_Zalit%2C_a_domu/

Mourku, ještě je třeba zalít. Koušou komáři. Jdu na to. 

- Já jdu do domu. Nenechám se sežrat. 

Hm, kde je jeho smysl pro plnění úkolů?!  :-) S komáry vyšuměl. 

Agent Pávek šel uctít oběti svého režimu. Chucpe! Kdyby se třeba šel poklonit na Staroměstské náměstí u příležitosti popravy sedmadvaceti českých pánů… Neutrální. Ale jít se poklonit obětem svého působení! Tfujtajbl!!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-07-01_Baronek/

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-07-01_Kdyz_mas_za_domem_les/

Linda se svým bydlením na samotě u lesa má hodně zážitků. Hopká tam zajda. Kitty čučí, co to je. Kuna si přišla obhlédnout její auto. A včera – srneček. :-)

Poslední zamyšlení. Aktivistka Thunbergová řešila se Zelenským ekologické dopady války. On ji prý ubezpečil, že dodržují uhlíkovou stopu. Já se potrhám. Tak s našimi nafukovacími tanky – to věřím. A s elektrickými? To věřím taky. To si po obědě vybijí baterku a žádné starosti s uhlíkovou stopou.

Děkujeme Českým drahám za to, že odvezou ukrajinské rodiče s dětmi na Ukrajinu na prázdniny. Hlavně se nám zas pak do školy vraťte! Neměl by tu kdo učit!!! Děkujeme. 

Tečka.

Dobrou noc!