Na stezce :-)
To byl krásný den. Až na ty čmeláky na obloze. Dnes kropili celou republiku. I u našich sousedů. Jakmile vyleze sluníčko, vturánu startují. Vitamín D se přece nebude zdarma dostávat do lidí. Ale mohli by být klidní - teď už do nás nejde celým tělem, jen obličejem a kousky lýtek. I když! Dnes mi na stezce ve Smiřicích dvě důchodkyně vyprávěly, jak u loděnice v Černožicích zastavil pán, shodil ze sebe hadry a šup do Labíčka. No, přijímal D celým tělem a ještě se otužoval v podzimní voděnce. Byly z toho per plex.
Ráno pěkná kosa. Mourek se vyskytl u francouzského okna, kudy jsem pouštěla Zrzečku. Spěchala jsem mu dát na přední terasu. Mácovi to trvalo, než doběhl. :-)
Dnes jsem ochutnala poprvé nový produkt. Protein drink mix. Ten původní byl koncipován jako mlsátko. Používala jsem ho do zdravých koulí. Tvaroh, hrneček kokosu, tři čtyři lžíce PDM - byl dostatečně sladký, jednu dvě lžíce medu. Koule. Do každé mandli. Obalit kokosem, karobem, kakaem. Natočila jsem video do skupiny na telegramu, na FB, do své skupiny, na instagram. Tam jsem si ještě pohrála s reels. A totéž z ochutnávky. Mňamka výborná, veganská, bez cukru, slazeno stévií, má jemnější chuť a je vynikající. Nahrazuje mléko do koktejlů. Jasně - mohu ho mlsat, použít do různých receptů.
Jdu sbírat ořechy. Do košíčku házím ty ve slupce. Krabici od zboží beru na čisté ořechy. Letos je nebudu udržovat ve vlhkosti co nejdéle. Nemohu přece sníst celý strom. Mami, vím. Do bedny. Na slunce. Převracet, aby nezplesnivěly. Mamko, už deset let si je musím obstarávat sama. Až teď vidím, v čem všem jsi mi pomáhala. V čem jsi mi ulehčovala život. Zvládám. Jenže nevím, kam dřív skočit. Loupat jablka, posbírat švestky. Žehlit. Louskat zbytek loňských ořechů. Mami, je toho moc.
Jdu vyčistit šmouhy ze včera na tabulích u zimní zahrady. Dvě myju zvenku. Tři mi ještě zbývají. Ty nechám na Indy. Zítra je taky den. Budu sázet, mýt, louskat, sbírat... A večer v dívadle usnu. :-)
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-01_Po_praci_obed_-/
Telefony. Od jedenácti se chystám na kolo. Původní plán, že se do oběda vrátím. Ne. Dávám na páru brambory, červenou řepu. Miluji celer. Ten jsem zapomněla přiložit. Melu strouhanku. A dnes - tramtarará! Obalím si pár kousíčků krůtích prsou. A na sádlo! A nač mám to ghí? Já pořád nevím, co to je. Mamka měla přepuštěné máslo v černém smaltovaném plecháčku značky SFINX, jiná nebyla. A byla kvalitní! V tom plecháčku přepouštěla máslo. Až v současnosti, když se objevilo ghí, mi zní v uších - musím přepustit máslo. Mastila nám s ním knedlíky, nudle s mákem... Otevírám sklenici s ghí. Dobrota. Jdu si sednout na houpačku. S chutí pojídám. Zapíjím sklenicí vína se zbytkem moštu. Takový burčák po mém. U nás se říká po mojem. Volá Petroušek. Hlásím úmysl vyjet na stezku. Dostávám požehnání.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-01_Na_stezku_a_domu/
Jenže on neví, že mám úmysl jet na dálnici. Jak jsme v sobotu viděli ty davy na kolách, na koloběžkách, na bruslích, s kočárky, to byl legální den otevřených dveří. To se dozvídám až ve Smiřicích od oněch dvou důchodkyň. Prý je otevřená - no, asi jen hotová - dálnice z Hradce do Smiřic. A v prosinci otevřou ten kousek ze Smiřic do Jaře. Nevěřila jsem, že se dočkám. Hnuli s tím. Pořád nikde nic. S maminkou jsme pozorovaly z jejího balkonu v DD hromady hromad hlíny. Hotovo. Štve mě to, už neuvidím přes navýšený val ze staré státní silnice Sněžku. Dnes jsem tu holku nádhernou pozorovala ze stezky. Teda - ona pozorovala mě.
Péťa ani Linda se mnou nechtějí jezdit. Ráda se kochám. Seskakuji. Fotím. Touhle podzimní dobou se na hladině Labe mihotá stříbro. Jako v pohádce. Kdyby byla tma, takhle přesně by se zračil Měsíc. I dnes jsem poprvé bez maminky na tomhle světě fotila ten třpytící stříbrný zázrak.
Za Smiřicemi rostl předloni hrách. To jsem jela za maminkou, ale nejdřív jsem tam šla pro ni naškubat lusky. Ejhle! Z kola pozoruji, co to tam roste v nádherných hrobečcích. To vypadá jako mrkev. To není možné. Takhle na zimu? Nevím, co tu sklidili před mrkví, ale myslím, že je to letní dosev. Za smiřickou čističkou odpadních vod jsem si už poněkolikáté seskočila. A šla jsem se na pole mrknout. Zavlažovací systém nestříkal. Zatáhla jsem za nať. Jo! Uhádla jsem! Je to pole s mrkví. Udělala jsem polní pych. Malý. Leč kradla jsem. Šlapkala jsem dál až skoro k Lochenicím. Tak mi to řekl minulý týden klient. Dojela mě skupinka důchodkyň. Rozložily se tu ke svačině. I z nich jsem tahala rozumy, kudy na Trotinu a na dálnici. Odsud byly jasně vidět praporky autobazaru. Ženy netušily, kudy. Dojely nás i ty dvě. Rychle jsem se rozloučila. Neb se kolem nás mihnul cyklista jako blesk. Věděla jsem, že nemám šanci ho dostihnout. Ale sledovat ano. Jela jsem po cestě, kudy jsme se vypravily s Lindou, já ještě tehdy na své Rozinantě, zkoumat terén a zastavily jsme u nekonečných hromad cibule a dýní Hokkaidó. Asi je neprodali v řetězcích, tak tu čekaly na svou zkázu. To bylo někdy před Vánocemi. Dnes tu je hromada květáků? Nebo zelných listů. Tehdy jsme se obrátily a jely zpátky. Dnes makám za tím chlapem. V poli jede vlak. Jak asi přelezu železniční násep? Normálně. Kde by mě napadlo, že tu jezdí auta. Dvě mě potkala. Najíždím na krásný železniční přejezd. A za ním asi padesát metrů ta divoká státní silnice. V ulici stojí paní. Seskakuji. Povídám si s ní. Vyzvídám. Ptám se na cyklistu. Jo, projel. Už je pryč. :-) Ukazuje mi na nedalekou dálnici. Její vnuk přijel od Jaroměře, musel se spustit s kolem z vysokého náspu.
Jenže vím, že bych prý měla jet asi padesát metrů po téhle hnusné cestě na Trotinu a tam je nájezd.
- To je. Ale viděla jste teď to policejní auto?
Něco se mi mihlo. Nevěřila jsem očím. Za chvíli jelo po dálnici na Hradec černé auto. Taky tam jel traktor. Prý tam jezdí prominenti. Sami na dálnici. Děsilo mě zdolání cesty od Hradce na hranici. A pokuta. Ono se to asi nesmí. Paní mi ukazuje sud na koupání. Prodává je její dcera. Valím oči. Místo vířivky dřevěná vana s kamínky. V těch se topí. Vodu si vyhřejete třeba na čtyřicet stupňů. Venku je sníh. Koupete se v kulichu. Unikátní. Zábavné. Tenhle sud je mobilní. Můžete si ho půjčit. Nebo dát na zahradu. Nebo existuje sud pevný. Bez koleček. Tak to jsem ještě neslyšela. Můj Petroušek říká vidět koně blít, hada s..t, stíhačku po zábradlí couvat, ale tohle, hm! To jsem ještě neviděla.
Vyptávám se, kudy do Smiřic. Jestli musím zpátky na stezku. Ne, nemusím. Támhle zahnu. Za přejezdem zastavuji cyklistu. Ptám se, kam má namířeno. Prý do Rodova. A na dálnici ne? Ne, to nemá v úmyslu. Znovu se ptám na Smiřice. Doporučuje mi půl kilometru se vrátit zprátky na stezku a jet pohodlně. Kudy chci jet si prý pamatuje hrozné kamení. Nedávám se vlevo - fakt, tudy bych nechtěla ničit své nové kolo. Vpravo na stezku - já blbaňa - taky ne. Mám svou hlavu, ne? Pod přilbou. Dávám se rovně. Se musím na tu stezku napojit. Intuitivně. Jo, to si myslím. Kousek jedu, potkávám děsně obrovitý traktor. Ale hrozný. Zrzka se bojí popelářů. Tady by vzala roha a už bychom ji nikdy neviděli. Jedu dál, dál, cesta končí. Zpátky už po měkkém povrchu nejedu. Odbočuji vpravo po strništi. Tvrdé kolíky nevím čeho, jestli po kukuřici, nesmím za žádnou cenu seskočit. Zranila bych se. Prohání se tu vítr. Neslyším ze sluchátek nic. Jen šlapat, šlapat, šlapat. Blbísku! Snad se nebudeš muset vracet! Stezku ani můstek přes slepé rameno nevidím. Už, už se chci obrátit. Seskakuji. Dva metry a jsem na asfaltu. Hurá. Na můstku přes slepé rameno Labe odpočívám. Přes můstek se mihlo triko s nápisem FRYNTA. Nezavolala jsem, jel jak ďas. Ale určitě to byl prodejce mého kola. Pan Frynta. Dívám se na řeku. Do slunce. Jsem silná. Bez tréninku jsem zas zvládla pro mě dalekou jízdu s překážkovým závodem kdo s koho.
Už musím svištět. Šlapu od dvou hodin. Půl šesté. Do šesti chci být doma. Nedá mi to. Před čističkou předjíždím bruslařku. V protisměru v dálce oranžové triko. Seskakuji u mrkvového pole. Bruslařka mě míjí. Jdu si zkusit vytáhnout ještě mrkev. Bavila by mě brigáda - tahat mrkev do svazků. Á, hledím, tady se někdo pokoušel už o totéž. Nať urvaná. Pár si jich vytahuji. Rychle pryč! Naskakuji. Drandím až domů.
- Peťuš, kolo mi jemně předlo.
Jde se podívat. Prý malé přední kolečko bylo zaskočené nebo zaschlé. To jsem mohla pana Fryntu zastavit. :-)
Jedu na nákup. Vracím se po tmě. Spokojená. V Penny nabízeli granulky pro sterilované kočky ze 150 za 80 korun. V TESCO ty samé. Jenže přídavkem koupíš-li si za 199, dostaneš šest kapsiček Gourmetu. Stojí přes šedesát korun. Kam asi mířím? Naví mají víno, které miluji podstatně zlevněné. Co toje, že takhle na podzim dávají láhve kvalitního vína za hubičku? Normálně stojí už nekřesťanské peníze. Má široké hrdlo a zavírá se na zavařovací víčko. Nádherná láhev! Skvělejší obsah. Mají ho v červeném i bílém provedení. :-) Bílé nemají? Klekám. Hledám. Nacházím. Beru lahve. Musím je schovat. Dělám si zásobu na ten slibovaný výpadek proudu. Jak se tomu říká? Blackout. Jak nám ho plánují. Jak nás jím straší! V Německu státní rozhlas uveřejnil kuchařku Vaříme bez proudu. Padesát receptů. Neumím už dokonale německy. Tak budu pít víno. V Číně v obchodech svítí svíčkami. No, moc tomu nevěřím, mají tam ty Tři soutěsky, jak čekají, kdy se protrhne. Tak zatím snad vyrábí při tom čekání proud, ne? Ale před dvěma lety jsem taky nevěřila, jak tam pod vlivem 5G padali lidé kolmo na obličej na ulici. Proto si dělám zásobu vína. Maskuji to pod kočičí žrádla. Prorovnávám pytlíky špaldových mouk. Aby to necinkalo. Couvám do dvora. Jednou se mi podařilo lehce odřít lak. Hadrem jsem ho utřela z fasády. Jak si tak lebedím, něco drhne. Jo. Odřela jsem auto. Ale z fasády jsem to zas utřela tím hadrem.
- Peťuš, já jsem.
- Já jsem to slyšel.
- No, já právě taky. Jinak bych si toho vůbec nevšimla.
Mám zlaťouše. Nad hlavou mu to svítí, zítra to rozleští. Má tu někdo chlapa se svatozáří? Jsem osamělá majitelka? Tak to jsem šťastná. Co, šťastná! PŘEŠŤASTNÁ!
Dobrou noc!
P. S. Na stezce jsem poslouchala
https://www.svobodny-vysilac.cz/2021-09-18-plandemie-podvod-tisicileti-pokracuje-vii-na-vase-zdravi/
Pod pořadem jsem našla přepis slov z vysílání, souzním. Sílu má každý v sobě. Všichni ji máme. I ti skuhralové, co tvrdí, jak je v práci nutí. Jsme v zajetí umělosti. Slyšela jsem, že už budou umět člověku napíchat do těla svalovinu. Jděte se bodnout! Chci zůstat Boží bytostí, kristovským člověkem. Ne tím, jemuž kolují v těle tělíska, na která přišli němečtí patologové. A vylezli s tím odvážně ven.
Dnes jsem slyšela dvě obrovské rány. Takové jsem slyšela loni někdy v dubnu. Dozvěděla jsem se, že v Náchodě slyšeli tři rány... Mám pocit, jestli se nehroutí základy Evropské mumie. Jupí! Text zde!
Ukradeno:
Drazí, chtě nechtě se mě situace kolem taktéž dotýká. Nikterak dění v médiích,
kde se především koróna virus šíří nesleduji a nepřidávám tak entitě zmatku a
strachu svojí energii, ale informace se ke mě přesto pochopitelně dostávají.
A tak si říkám, opravdu se tolik z vás bojíte této nemoci? Nebo jaké pohnutky vedou k tomu, že si všichni tak dobrovolně nechávají vpravit do těla něco, o čem vlastně téměř nic neví? Ze strachu o své pohodlí?
Lidé, kterých se to týká, to je vám vážně lhostejné, co si vpravujete do svého organismu? To vám na sobě TAK málo záleží? Že takhle riskujete svoje zdraví a ochotně se očkujete čímsi, co ani nezaručí 100% ochranu?
Je mi smutno z toho, jak málo využíváte svojí vlastní sílu a moudrost. Jak se necháváte spoutat strachem a skáčete jeden po druhém do jámy lvové. Ať už z pohodlnosti nebo ze strachu.
Chápu vás.... Přesto se ale musím zeptat.
Jaký odkaz tím zanecháváte svým dětem, budoucím generacím? Že pod tlakem podlehnete? Že o vaší svobodě rozhoduje politika a ekonomie a někdo jiný? Že moudřejší ustoupí, aby měl klid? Že je prostě lepší držet hubu a krok? Že to má své výhody a to je hlavní? Že zdraví je až za cestováním, potěšením a kulturou?
Omluvte mou upřímnost, ale slabí lidé tvoří slabou společnost. Proto naši rodiče cinkali klíčemi? Aby na to o pár let později zapomněli? A abychom my mlčky dělali něco s čím ve skutečnosti vůbec nesouhlasíme, ale raději nad tím nepřemýšlíme, jen proto, abychom žili jak jsme zvyklí?
A lidé, kteří se nebojí používat zdravý rozum a vyjádřit nesouhlas mají být nakonec ti, kteří budou na okraji společnosti? Společnosti ustrašenců, kteří ochotně a dobrovolně odevzdali svou moc, kvůli vidině pohodlného života.
Nejen smutno mi je....
Kvalitní život je život, který si člověk tvoří sám, v souladu se svým vlastním vědomím, svědomím a vnitřním vedením. S úctou k sobě sama, své bytosti, svého těla a spolehnutí se na SEBE sama, tím zároveň jedná s respektem k sobě i druhým a šíří tak vibrace laskavosti.
Jste důstojné bytosti... obdařené nesmírnou silou svého vlastního nitra a mysli a máte schopnost změnit život kolem sebe tak, jak si přejete aby byl.
Jaký svět si přejete? Co si přejete pro své děti? Aby dýchaly čerstvý vzduch? Znaly hebkost trávy, poznaly krásu zvířat, vůni moře a majestátnost stromů? Zdánlivě to možná nesouvisí a přesto jsem přesvědčená, že ano.
Protože přirozenost se ze světa velmi rychle vytrácí. Přecházíme stále více na umělé osvětlení, umělé vitamíny, umělé trávníky, drogy se staly součástí každodenního života a bez nich spousta z nás nedokáže fungovat. Kloužeme čím dál tím víc po povrchu a odpojujeme se stále víc a víc od své podstaty.
Naše imunita slábne, žijeme v čím dál větší oddělenosti od přírody a zvířat, v zájmu své vlastní ochrany a pohodlí se izolujeme a platíme za to čím dál větší avšak neviditelnou daň. Ekonomika roste, rozum a zdraví úsudek slábne. Strach vítězí.
Zapalte si svíčku, pusťte tichou hudbu a na okamžik relaxujte. Utište se chvilku a naslouchejte svojí duši. Opravdu chce povrchní pohodlí? Nebo je divoká, nespoutaná a odvážná, hrdě vyjadřuje kým je a to, pro co si sem přišla.
Jste tím, kým skutečně jste nebo jste spíše "produktem" společenského průmyslu?
Důvěřujte si! Odpovědi přijdou... A je zcela v pořádku, pokud vaše odpověď bude jiná, než ta moje. A jak s odpovědí naložíte je také na vás. Já vás nesoudím, nejde mi ani o to, aby se někdo cítil vinen.
Já vás pouze žádám o jediné - Opravdu a upřímně se sami sebe začněte ptát.
P. S. 2
Skandální odhalení patologů, co obsahují injekce Covid!
https://rumble.com/vmtygr-skandln-odhalen-patolog-co-obsahuj-injekce-covid.html
Šokující tiskovou konferenci rakouských soudních znalců v Patologickém institutu v německém Reutlingenu začal YouTube okamžitě mazat a německá vláda zaslala výhružky americké sociální síti GAB, že musí všechna podobná videa mazat, jinak si německá státní moc na americkou společnost došlápne
Ve vakcínách proti COVID-19 byla oficiálně objevena cizorodá tělesa podobná sondám, sentinelům s anténami, diamantům, chobotničkám a dalším nano a mikro objektům! Šokující tisková konference rakouských soudních znalců v Patologickém institutu v německém Reutlingenu v němčině:
https://www.bitchute.com/video/oakJVTmo3FMa/
https://www.bitchute.com/video/2AAXMXH1xcY7/
Německé orgány jsou v nejvyšší pohotovosti po tiskové konferenci patologů, jako když kopneš do vosího hnízda. Alternativní americká sociální síť GAB.com dostala výhrůžky od německé prokuratury.
Celá americká a rovněž německá alternativa žije v posledních hodinách závěry a dozvuky naprosto šokující pondělní tiskové konference rakouských výzkumníků z řad soudních a forenzních patologů, kteří se rozhodli, že přestanou mlčet a odhalí světu, co se ve skutečnosti nachází ve vakcínách proti COVID-19 a co provádí s lidskou krví. Tisková konference proběhla v Patologickém institutu soudního lékařství v německém Reutlingenu na dálku pomocí online prezentace a podle posledních zpráv tiskovou konferenci již vyšetřuje německá kriminální policie a oddělení na potírání extrémismu.
Rakouští lékaři streamovali své závěry studie z Rakouska, takže nebyli zatčeni, ale není vyloučeno, že Německo požádá o jejich vydání. A čeho se dopustili? Na tiskové konferenci totiž uveřejnili unikátní fotografie z forenzních rozborů zjevně něčím kontaminovaných vakcín a krve očkovaných lidí proti COVID-19 za pomoci vakcín od firem Pfizer, Moderna, AstraZeneca a Johnson & Johnson. Snímky byly pořízeny nejmodernější biorezonanční metodou a rovněž elektronovým mikroskopem.
Ve vakcínách se podle patologů nachází cizí a dosud neidentifikované kontaminanty v podobě nano a mikro objektů, jejichž původ a funkce je pro patology podle jejich slov neznámá a nevysvětlitelná. Ve vakcínách se nachází autonomní objekty s animací, tedy se samovolnou hybností, které se pohybují v krvi a cestují koordinovaně a bez vysvětlení cévami, přičemž končí vždy na stejném místě.
Některé končí v oblasti plic, jiné v blízkosti srdečního svalu, jiné se přesunují do lidských svalů. Některé tyto kontaminanty vypadají jako kosmické lodě, resp. průzkumné sondy s anténou, která čouhá z vrcholu sondy. Chovají se jako naprogramované sondy s funkcí, tzv. sentinely, které mají nějaký úkol, ale nebylo možné zatím zjistit, jaký úkol by to měl být. Vakcíny by takovéto kontaminanty nikdy mít neměly, protože pro to není důvod.
Soudní patologové z Rakouska nafotili krev očkovaných lidí a obsah vakcín. Záběry je doslova vyděsily.
Výzkumníci na tiskové konferenci hovořili o tom, že přestože jde o kontaminanty, v žádném případě nejde o nečistoty, špínu, nebo prostě kontaminaci ve smyslu špatné hygieny nebo sterility. Nejedná se o částice prachu, plastů, dřeva, kovů nebo jiných materiálů, které se běžně označují za kontaminaci. Nafocené objekty podle výzkumníků nevypadají jako špína nebo kontaminace, ale jako uměle vyrobené objekty z oblasti nano-inženýrství.
Kontaminace má vždy charakter typických štěpů plastů a kovů, které pod mikroskopem lze bezpečně identifikovat, protože mají typický tvar a rysy. Ovšem v případě těchto vakcín bylo nalezeno celé spektrum podivných objektů, které nepochází jen z jedné rodiny, ale hned z několika rodin nano a mikro objektů. Nejde totiž jen o sondy v podobě člunů či sond, ale jde i o chobotničky.
Ve vakcínách byly nalezeny kontaminanty, které jsou tvořeny umělými polymery na bázi silikonu, uhlíku a jeho oxidů. Tyto kontaminanty se podobají olihním, resp. malým chobotničkám s chapadly, které cestují v těle očkovaného člověku stejně autonomně jako ty zmíněné sondy. Podle výzkumníků mají tyto objekty velkou spojitost se vznikem podivných vláken v lidském těle, která se najednou po očkování objeví a začnou v těle člověka růst. Tato vlákna jsou složena opět z dlouhých polymerů silikonu, uhlíku, jeho oxidů a rovněž hliníku.
Kromě toho je v těchto vláknech možné identifikovat i plasty, jejichž původ je nejasný, protože to vypadá, jako kdyby po vstříknutí vakcíny se lidské tělo naučilo samo syntetizovat plastické hmoty na bázi polymerových vazeb uhlíku, chloru, hydroxylů a organických esterů. Teoreticky by tělo bylo schopné syntetizovat plasty, jako např. polyestery, ale pouze jako důsledek nějakého experimentu, protože žádný lidský orgán v lidském těle neměl evolučně důvod syntetizovat plasty ve svém těle. Jenže ta vlákna opravdu mají původ v plastech a dokonce už dostala svůj název jako morgellony.
Více + bohatá fotodokumentace na Aeronetu:
https://www.youtube.com/watch?v=ZzgkOAhN4j4... odstraněno
P. S. 3
Vyhozený primář Ctirad Musil - otázky a odpovědi
https://www.facebook.com/103543191540983/videos/225302182955041