Na svatého Jána

"Kdes chodila dnešní noci?

Sbírat bejlí na nemoci.

Kdopak s tebou chodil, kdo tě lesem vodil?

Nejmilejší přítel, sám svatý Jan Křtitel."

https://www.jimejinak.cz/svatojanska-noc-bylinky-ohne-a-oslava-zivota/

Svatojánskou noc slavíme 24. června. Touto nocí vrcholí období magických rituálů spojených s kultem vody, ohně a zeleně, které navazují na předcházející Slunovrat. Čáry a kouzla měly především očistný a milostný charakter. Lidé dříve cítili, že v tomto období se propojuje reálný svět s tím nadpřirozeným. Slunce, které dávalo sílu, dávalo také naději. Lidé věřili, že si v tomto období mohou přivolat lásku, štěstí, zdraví a hojnost. Říkalo se: "Svatojánská noc, kouzelnou má moc." nebo také "Každá nemoc má svou pomoc."

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-24-masox-uklidit-osveta-do-skupinky

Sluníčko je tu. Nejdelší noc v roce za námi. Silné energie patří i k dnešnímu dni. Nastává svatojánská noc. To se chodilo na byliny. Já byliny trhám pokud možno v pravé poledne. V noci netrhám. Napadá mě, jestli nebyla svatojánská noc ze včera na dnešek. Dnes jsme měli iniciovat to, co chceme, aby nás provázelo do konce roku. Nemusí se k tomu dělat sáhodlouhé rituály. Všechno je energetické. Stačí lusknutí prstu.

V noci z 23. na 24. června se chodilo na bylinky, které během svatojánské noci nabývaly kouzelných sil. Věřilo se, že je křtí sám svatý Jan a že dokáží zahnat nejrůznější nemoci a chránit před zlými silami. Moderní výzkum bylin tuto starou moudrost potvrdil. V bylinách se kumulují účinné látky právě v tomto období.

V různých krajích se sbíraly různé byliny, podle toho, co zde rostlo. Základní léčivkou ve svatojánské směsi je kvítí svatého Jana (třezalka), dále se sbíral pelyněk černobýl, dobromysl, heřmánek, mateřídouška, devětsil, šípková růže, zvonek, jelení skok, mydlice, chrpa, bludníček, kapradí, rozchodník. Důležité bylo nasbírat devatero kvítí, aby si koření zachovalo magickou moc.

Krásné názvy bylinek. Copak asi dělal bludníček?

K těm bylinám. K dnešnímu svátku sv. Jana patří určitě třezalka. Poznáš ji lehce. Rozemneš její lístečky, prsty ti zčervenají. Prý rostla pod ukřižovaným  J. K. na Golgotě. Kapaly na ni kapky krve. Na začátku devadesátých let tu vycházely levné sešity. Např. Michael Hesemann – UFO kontakty, A přece létají atd. V sešitovém vydání vyšly dva díly Marie Treben - Zdraví z boží lékárny. Všechno jsem to tehdy hltala jako hladový člověk. A hned jsem experimentovala, tvořila. Např. jitrocelové listy jsem proložila cukrem, zakopala hluboko pod strom. Zatížili jsme prkénkem a cihlou. Na podzim jsem měla ve všech sklenicích sirup. Až na jednu. Tu jsem neutemovala kvalitně; objevila se plíseň. Třezalku jsem poznala jako pro mě novou bylinku. Do té doby jsme s maminkou sbíraly jen byliny na nachlazení – podběl, petrklíč, mateřídouška, černý bez, lipový květ, možná chudobky… Třezalka a její příběh pro mě byla posvátným zjevením. Díky Marii Treben už to pro mě dekády let není novum. Hned jsem si vyrobila olej sv. Jana. Fungoval. Měla jsem ho několik let. V lednici postupně žluknul, ale na popáleniny zabíral ihned i žluklý. Od té doby si dělám tinktury, suším, mrazím… Letos jsem poprvé podle Bosorky zo stareho mlyna vytvořila balzámy a krémy. Loni jsem si vyrobila tinkturu z vlaštovičníku. Ten jsme nikdy za bylinku nepovažovali. Spíš za plevel. Jenže všechny plevele jsou byliny. I ten protivný pýr je bylinkou. A prý nesmírně rád miluje, když ho dolujeme z půdy. Kořen přetrhneme. To se mu líbí. Pak se skvěle rozmnožuje. Bylinkou je i ta nezničitelná bršlice kozí noha. Tou se cpu celé jaro. Někde jsem zaslechla, že se nesmí zveřejňovat, že je asi na třicet nemocí. Bršlice má mírně laxativní účinky. Když pleju, všechny malé rostlinky spasu. No, pak jsem ve střehu. Nemám dnu, na tu je prý bršlice vynikající. Ale po notné dávce z pletí nestačím vybírat zatáčky. Letos jsem si poprvé natrhla svízel přítulu. Nikdy jsme ho doma nesbírali. Je na otoky, na jarní únavu, pomáhá s povadlou pokožkou v obličeji, na celulitidu. Odvar ze svízele se může kloktat při problémech se štítnou žlázou, při obrně hlasivek. Čaj odvodňuje, pomáhá při chudokrevnosti, rychle léčí kožní choroby, rány, vředy, uhrovitost. Uvidíme, jestli bylinka najde u mě místo.

Z FB

Svízel syřišťový (galium verum) se častěji vyskytuje ve vyšších polohách, je vzpřímený, dorůstá výšky 30 až 60 cm a nese zlatožluté květy, které silně voní po medu. Svízel povázka (Galium mollugo) má žlutavě bílé, jemné kvítky, podobné šáteru latnatému (nevěstin závoj), s lehkou medovou, poněkud trpkou vůní. Velmi často ho najdeme na stráních a okrajích cest, v době květu spíš leží než stojí. Léčebný účinek všech uvedených druhů svízele je, podle stanovíště, přibližně stejný. Také se stejným způsobem používají.

Svízelový čaj čistí ledviny, játra, slinivku a slezinu od chorobných látek. Kdo trpí poruchami soustavy lymfatických žláz, měl by denně pít tento čaj. Čaj ze svízele působí také proti bledničce, vodnatelnosti a píchání v boku.

U nás roste asi svízel povázka. Ale proč ne přítula? :-)

Žijeme v zahradě. Od jara spásám vše, co tu roste. Jaroušek Dušek tvrdí, že máme svoji zahradu značkovat. Ona nám pak ptošle to, co nám geneticky prospívá. Jediné, co nejím, je taková krásná světle zelená bylinka, kterou už nechci zažít v puse. Na tu si dávám pozor, abych se nespletla.

Už druhý den má být parno. Sliboval Petroušek - radar. A nic. Svítí slunce. Zatáhne se. Čekáš déšť. Vyleze slunce. 

Odškrtávám si body z papírku. Objednávka. Hřbitov. Lipový květ ten už dnes zas nedám. A dopoledne v parčíku budou hrát děti z hudebky. Ne. To taky nestihnu. Ve dvě jedu na kosmetiku a masáž k Tamaře. Stavím se na hřbitově, než k ní pojedu. Ne, pojedu tam až z kosmetiky. Mohla bych jet na kole. Stavit se na lipovém květu. To nestihnu. Navíc je zataženo. Lipový květ se trhá za slunce. Kombinuji. Přepočítávám čas. Peču letní jahodový dort. Čas běží. Ušlehám si šlehačky a mascarpone. Nechám ztuhnout, až přijedu, dozdobím. Odpoledne se tu zastaví náš Honzík. Naše dvě mladší děti s námi mají soucit. Jsou připraveny nám pomoci. Kvůli Honzíkovi peču dort. Bych se na něj dnes vykašlala. Reorganizuji čas. Stíhám. 

Dnes slaví všichni Janové, Jéňové, Jendulkové, Honzové, Honzíčci, Honzulkové… Dívám se na FB – páne jo, to jich tu mám. Nejen Jan, ale hledej i Honza. Píšu jim přání.

V Česku se na svatojánskou noc na návrších pálily ohně – pálení Jána, svatojána, korunované májkou či ozdobeným smrčkem – jankem. Slavnost doprovázela hostina, tanec a sportování zápolení, také se metala žhavá polena a přeskakoval oheň.

Sluníčko je nejblíž k zemi. Začíná se vzdalovat. A spějeme k podzimu a zimě. Před pár lety jsem slyšela, že den trvá už jen asi osmnáct hodin. Teď prý už jen asi čtrnáct. Kdo to má stihnout! Teď byly Vánoce. Je tu léto. A už se zas těšíme na Vánoce. Jak na tobogánu. Držet si klobouk, aby nám neuletěl v prudkém letu. Svatým Jánem léto vrcholí. Příroda má již největší kus práce za sebou. Vstřebala všechnu dostupnou sluneční sílu a expanduje. Růst rostlin je na vrcholu. Kvetou lípy, růže, bez a příroda omamně voní. Dozrály jahody a třešně, léčivé byliny v sobě mají tu největší sílu. Růst se transformuje v dozrávání.

Před čtyřmi roky jsem u studánky ve Smržově vytvořila hezkou mandalku. Netušila jsme, že na jižní Moravě tornádo zlikvidovalo vesnici. Letící plech tehdy zabil paní učitelku.

K Tamarce přijíždím s pětiminutovým zpožděním. U ní je klid, mír, sladká ruština. Vždycky se snažím naučit se a zapamatovat aspoň jedno dvě nová slova.

U Tamary pod mikromasáží očí, očních víček, presurou bodů padám do spánku. Cítím, jak mi bere ruce. Nechce mě budit. Tak mi nanáší olivový krém.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-24-u-rodicu

Rychle na hřbitov. Vyměňuji gerbery za listopadky. Nebo chryzantémy? Zapaluji hromadu svící. Chvilinku si sedám k meditaci. Už jeď! Mrknutí do Krkonoš.

U nás už stojí Honzíkovo auto. Péťův Šemík je za ním v zákrytu. Utíkám dozdobit dort. žádné štráchy s ním nedělám. Je to letní jahodový. Místo na půl rozřezávám placku na tři díly. Potírám buchtu jahodovým džemem. Krém. Plním jahodami. Znovu. Znovu. Nesu na stůl ovoce. Hostím. Gratulujeme.

Já vás vyfotím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-24-s-honzikem

Ti dva patří k sobě. Mají se moc a moc a moc rádi.

Péťa fotí mě s Honzíkem. Jsem naprosto odlíčená.

Joj, běž z dálky, ať mi není vidět bílý obličej. J

Sedíme. Povídáme. Co je nového. O plánech. Radujeme se. Hodujeme. Jen tak.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-24-vecer-v-zahrade

Večer Petroušek kontroluje čerpadlo. Zaléváme. Stříhám růže, odkvetlé klacky irisů. Kosatců z maminčiny zahrádky.

Péťa se vzdálil. Kam asi? Na kotelnu přece. Kamasi, kamasi? J

Klekám do trávy. Češu lesní jahůdky. A že jich tu máme. Okolo chaloupky bylo jejich hlavní stanoviště. Tam už nerostou. Našly si jiná místečka.

Bylo to hezké v hotelu Země. Jen teď nevím, jestli ty Vánoce budou za půl roku nebo dřív. Jeden nikdy neví. Zem se točí rychleji. Nebo pluje?

Dobrou noc!