Na Viktorce v Ratibořicích
Neděle. Nemám moc času. Po obědě se chystám do Ratibořic do hereckého hotelu Viktorka. Moc se těším. Potkám se zase s duchovními lidmi, které poslouchám na You Tube. Měla bych zasadit motýlí keř. Ale maňana. Ono stačí, že třídím prádlo do pračky. Je třeba program stihnout tak, abych já stihla vyprané prádlo vymáchat a pověsit před odjezdem.
Přijede LP. To já už tu nebudu. Klukům upeču bublaninku. Ať mají hoši něco na zub. Připravuji jim ovocný pohár. Brzy ráno jsem si namočila rozinky. Proplachuji je. Jsou do tvarohu. Pytlíčky s vanilkou si přesýpám do malé skleničky. Vyklepávám pytlík do tvarohu. Datlový sirup. Dostanou tvaroh, maliny, jahody, šlehačku. Petroušek vybírá nový štangl do ložnice. Přetěžuji ho. Už se kejkluje.
- Mají nosnost na deset, dvanáct kil.
- Peťuš, to je málo. Mám tam roznošených věci a je to velká tíha.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-31-rychle-mnamka
Oškrábat brambory – ó, paleček mě bolí. Už jsem myslela, že je v klidu.
- Petroušku, tak z našich brambor už nemáme nic. Tři řádky na dva tři obědy.
Řehtáme se.
Ohřívám polévku s knedlíčky. Smažím květák k bramobrám.
- Peťuš, jdu pověsit prádlo a frčím. Pozalévej mi květináče…
-Jeď pomalu, mají akci.
- Jé, díky. Ó!!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-30-na-viktorce
Parkuji u Viktorky pět minut po čtrnácté.
- Už to začalo!
- Když máte před sebou hlemýždě, cyklisty rozcapené po celé cestě do Babiččina oudolí… Krotíte se, abyste nebyli agresivní. Pořád jsem si říkala:
- Jedeš na duchovní akci!
Ženy u vchodu se chápavě smějí.
První přednášející na pódiu je numeroložka ze Slovenska. Nahrávám si její povídání o generacích v dekádách. Bohužel jsem neslyšela léta desátá, dvacátá, třicátá. Ve čtyřicátých letech teror, válka, sexualita. Padesátá léta, to jsem já:
50. léta
Lidi mají rádi pevnou půdu pod nohama. Lepší je pro ně dostat měsíčně mzdu, než jít do nejistoty.
1960-1969
Generace lidí, pro něž byla velmi důležitá rodina, zázemí, harmonie. V 60. ročnících se víc začalo přihlížet na estetiku, na módu. Lidé cítili potřebu být upravení, cítit se dobře. Období, kdy nám velmi záleželo na tom, aby nám fungovaly vztahy. Jak rodinné, tak pracovní, společenské. Byly to nejkrásnější roky století, kdy každý každému pomohl, nikdo necítil potřebu někoho okrást nebo obohatit se na něm. Byla to doba, kdy si soused sousedovi nic neukradli. 60. ročníky – nejsilnější generace. Proč? Přece láska. Cítili potřebu ve vztazích držet společně. Ve čtyřicátých letech byla charakteristická sexualita. Čili nyní plodili lidé ze čtyřicátých let. Přes den pracovali a večer se milovali.
70. léta – to byla generace lidí s darem, schopností léčit, harmonizovat, pomáhat. Být nápomocní. Mají přirozené dary pomáhat lidem, terapeuti. Je to jako dar. Sedmička je fyzické číslo. Souvisí opět se sexualitou. V 70. letech byla podporovaná porodnost rodinnými přídavky a novomanželskými půjčkami. Říkáme jim Husákovy děti. 70. ročníky byly spíš zaměstnanecké typy a pomalu se pouštěly do podnikání.
80. ročníky – osmička jsou peníze, potřeba moci, vládnutí, hlavně mít moc a kontrolu nad vším. 80-89 – je generace, která si nenechá rozkazovat, nenechá se řídit. Jsou to lidé, pro něž jsou důležité peníze, stabilita. U čtyřicítek je to stabilita v hmotě. U osmdesátek je stabilita v penězích. Musí jim to šustit. Pro osmdesátky je dobré, aby ukázaly, kolik mají v peněžence nebo se odprezentují zlatou kartičkou. Je to generace – osmička jsou také velké korporace. Všechno, co je ve velkém objemu; do osmičky patří i vojsko, armáda, všechno, co je uniformované. Armádu dnes nemáme. Proto osmdesátky nalezly do korporátů. Je tam systém, pravidla. A mohu tu řídit, rozkazovat. Byla to generace, která se už ve škole začala prosazovat, nedala rozkazovat. Byla tíže ovladatelná. Dělali si, co chtěli oni. Mezi osmdesátými roky se začaly rozvíjet už nové duše věku vodnáře. Děti, které rozmýšlely uplně jinak, než děti z našeho starého systému. Častokrát nebyly pochopené. A kdyby v té době byly diagnózy ADHD , dys atd., bylo by takových hodně. Protože oni už tehdy přemýšleli jinak než jsme přemýšleli v jejich věku my.
90.
To je mladá generace lidí, která je velmi inteligentní. Pokud máme v datu narozeni dvě a víc devítek, umíme si stáhnout mnoho informací shora. Mnohé věci ovládáme tak, že nikdo nám je neřekl, ale my je jednoduše víme. Tyto děti byly ve škole nejvíc trestané, protože se ve škole nechtěly učit, co musely. Tyhle děti už vyrůstaly v kvantové fyzice. A to, že z oblaku prší, je nezajímalo, protože to byla pro ně blbost a nepodstatná věc. Tito géniové mohli být špatnými žáky. Nejlépe se učí přímým poznáváním. Tahle generace velmi cestuje a učí se v terénu, za pochodu. Ale ne, co musí, ale to, co chtějí. To, že naše děti teď přiletěly a už mají letenky a sbalený kufr na další dovolenou, je nutno jen přijmout a neřešit. Oni neumějí žít usazeným způsobem života, jako jsme žili a žijeme my.
Učitelka, která měla v devadesátkách v datu narození jen jednu devítku, třeba 1900, nebyla ani devátého, ani devatenáctého, ani dvacátého devátého, ani zářijová – neuměla a nemohla ty děti nic naučit. Protože její přirozená inteligence nebyla na úrovni ani na výšce těch dětí. Bez urážky. Tady nejde o naučenou inteligenci, ale o vrozenou inteligenci, kterou mají devadesátkou děti v sobě. Proto častokrát tyhle děti byly ve škole nepochopené se svými schopnostmi, kvalitami – to bylo potlačené.
Generace 1900 – všichni, když máme na začátku jednotku a devítku a máme novou generaci dva tisíce. Jednotka je ego, mám pravdu, chci dosáhnout svůj cíl. Devítka – jsem moudrý, to jsou vědomosti. Naše generace 1900 si stále něco potřebuje dokazovat, častokrát nám chybí pokora. Devatenáctka v tarotové numerologii je sluníčko. My stále se sebou soupeříme a chceme být ta jednička na obloze. Ukázat, jak jsme moudří. Podíváme-li se na dvou tisícovou generaci, děti narozené od roku 2000, první dvojčíslí je dvacet. Dvacítka znamená rodina, rod, národ. Tedy toto naše století je o vrácení se k rodovým hodnotám. K vrácení se ke svým předkům, ke svým kořenům. To, co nám umí odevzdat jen rod, protože my jsme se v devadesátých letech od rodu odstřihli. Pokud nám nebudou fungovat kořeny, nebude se rozvíjet ani koruna. Generace devadesátek si potřebuje uvědomit, že tím, že se nebudeme bavit se svými rodiči, že nedoneseme vnoučata rodičům, že si děti vychováme sami, právě tato generace nejvíc ubližuje svým dětem. Otce a mámu nevytrestáš. Vytrestáš své děti, které ti to za dvacet roků vrátí. Generace dvoutisícová - zatímco my tisíc devět set jsme se cítili prosadit vždy sami, generace s dvacítkou na začátku, dvojka na začátku – potřebuje kolektiv, tyto děti neumějí žít samy. Vždy potřebují kamarády, sourozence a vždy někoho blízkého. Oni si nepodávají jen ruku. Potřebují se stále objímat. Jsou velmi kontaktní. Potřebují velmi mnoho lásky a něhy. Pokud máte dvoutisícové děti – objímejte je, hlaďte je, muzlikujte se s nimi, dávejte jim hodně lásky a mnoho něhy. Budou vám za to vděčni. Nemusíte jim nic říkat. Tahle generace má velmi dobře vyvinutou intuici. Velmi dobře vyvinuté vnímání, cítění. Všechno naciťují bez slov v emocích. Doporučuje je vystískať, pohladit, opusinkovat dvoutisícovky. Určitě se k vám začnou vaše děti chovat úplně, ale úplně jinak, než jak to bylo dosud. Změní se vztahy s vašimi dětmi. Budou potřebovat staré rodiče. Protože cítí, že tu lásku dostávají od rodičů nebo od starých rodičů . Sami pracují.
Generace 2000-2009
Nula je nula. Nic. Nula ale také znamená zrod něčeho nového. Vajíčko si představíme jako nulu. Vajíčko je zárodek, který se má nějak vyvinout. Tahle generace měla přinést velký přerod do společnosti, ale nula znamená, že tato generace nemá energii. Jsou to velmi mladé duše, které neumějí s tímto systémem bojovat právě proto, že nemají sílu. Ty duše byly velmi málo připravené na tento systém a na tento život. Potřebujeme pro ně mít velké pochopení.netlačit je do ničeho. Být jim nápomocni. Pomáhat jim. V první řadě jim dát lásku. Oni to nezvládají mentálně. Je to generace, která si nejvíc ubližovala fyzicky. Tím, že mají dvě nuly – nebo nula něco – i desítka je nula – je to genrace, která se neumí ozvat. Neumějí vyjádřit to, co cítí, to, co chtějí, co přežívají, co se v nich odehrává. Bude to generace – podle dne a měsíce narození – jen která otevře cestu dalšímu desetiletíi 2010-2019. Třetí číslo je jednotka. To jsou lídři. Kteří potřebují vystupovat na veřejnosti. Kteří potřebují vést. Pětka – potřebuje řídit. Osmička potřebuje moc. Jednotky – 1900-1910 a i tyto desítkové děti 2010-2019 – jsou hubaté. Naše vnoučata si vždy vydobudou to, co chtějí. Budou tolik vyprávět, až jim ustoupíme a povolíme.
Poslední generace jsou dvacítkové děti. Pozor, jsou tu dvě dvojky. Citlivost, jemnost, láska, intuice, potřeba emočního zázemí. Lidé, kteří pracujete ve velkých korporátních firmách, podnikáte, nemáte čas na své děti, požádejte staré rodiče, aby vám s dětmi pomohli. Aby jim někdo dal lásku, někdo dal cit, někdo věnoval pozornost. Protože dvacítkové děti –generace dětí 2020-2029 – rodí se malí géniové, pokud mají rodinné zázemí. Pokud mají stabilitu, jistotu, umějí svůj kanál vnímání a napájení se velmi dobře otevřít. Pokud dítěti strčíte do rukou mobil, energetika dítě oslabuje, vyčerpává, vysává z nich kvalitu, kterou v sobě máme. Všechna zařízení TV, počítače, internet – ano, ale nesmí být závislost. Je to jako s ohněm nebo s nožem – dobrý sluha, zlý pán. Pokud nastane závislost, je konec. Je nutno dát pozor na dvoutisícovou, hlavně dvacítkovou generaci, protože tyto děti přicházejí s obrovskými dary z Univerza, které elektronika VYMAZÁVÁ.
Celý den jsem jako v nebi. Přijela Jana Kiara. Poslouchám její knihy od Sidorovova. Překládá už několikátou. Najde se na You Tube. Jenže já jsem zatím u první. Je to pro mě tak důležité čtení, že si kapitolky vracím. Tím se zdržuji.
Jana je na pódiu s Martinem Pávkem. Cestovatelem a hledačem souvislostí v Jížní Americe. Zkoumá civilizace. Zapomněli nám je dát do učebnic. O portálech jsme se nikdy neučili. Ráda ho poslouchám na Klenotech života. Velice poučné rozhovory s Ivou Keňaz. Martin zkoumá frekvence kontinentů vitálních pro život.
https://www.youtube.com/watch?v=G6-8naUWxnA&list=PLxP_DY4ifkyYKGjpwfJOb5bfICPraZtKS
https://www.youtube.com/playlist?list=PLX7I2ot1yoFHJNagl2W1uLtXB0beZLJ3l
Tohle je první můj Sidorov. Už ho budu mít doposlechnutý.
Jana Kiara si předává slovo s Martinem. Velice milý člověk. Krásné povídání. Opáčko.
Jdu si objednat kafe. Personál vynikající. Trpělivá usměvavá obsluha. Vybíráme kafe pro mě. Se šlehačkou.
- Irenko!
Jejda, Tomáš Magnusek. před sto lety u mě učil počítače a vedl dramatický kroužek. Nabídl mi roli uklízečky do svého prvního filmu.
Seznamuje mě se svou krásnou přítelkyní.
- Ty jsi zase nabral. Máš tak nádhernou ženu?
- No, kráska a zvíře.
:-)
Fotíme se. Jdu ven. Prohlížím si u stánku tinktury s palo santo… A náhrdelníky z Jižní Ameriky… Vracím se od stánků poslouchat povídání o rostlinách, bylinách. Všechno znám. Ale překvápko, a milé; vidím na vlastní oči, jak se elektrody připojí do květináče a na listy. Posloucháme zpěv nebo hru květiny.
Andrea dostala dárkem kalu. Vítr ji shodil se stolu.
- A připojte tu kalu. Spadla. Jak bude zpívat.
Chviličku. Zpívala krásně. Vnímala zájem o sebe. Nyní má hrát a zpívat nevidomá Sára. Sára se k rostlině jemně připojuje. Kala reaguje na Sářin zpěv. Husí kůže. Rostlina a člověk na sebe reagují hudebně.
Všechno hezké někdy končí. Jedu domů. Opatrně. Petroušek jel kus města přede mnou. U domu se mi sama otevírá brána. Petroušek se řehtá...
Doma kontroluji zalité kytky. Sbírám prádlo. Kočky jsou po večeři, obejdují, co by ještě… Liju mlíčko od krávy. Ředím horkou vodičkou. Mourek stihl vypít obě misičky.
- Hele, vybral jsem výklopný nosič s nosností dvacet kilo.
Sedám. Jsou to Němci. Germáni. Bratři. Nejde mi několikrát platba odeslat. Ireno, cvič si mozek. Mám už asi rok tzv. e-kreditku. Nepoužívá ji. Přesunu tam potřebnou cifru. Odešlu z ní platbu. Nikdo mi na ni podle čísla nemůže. Číslo neznám ani já. Kdepak ho najdu? Cvičím si mozek. Přišla jsem na to. To je potřeba. Furt ve střehu. Zkontrolovat, jestli mi náhodou několikrát nestrhli peníze. Z e-kreditky platba prošla jako po másle. Jak mi to dnes říkala numeroložka? Že jsem stále za hvězdu. A kdyby ne, tak to uženu a jsem tou hvězdou stejně. Hi hi. A to někoho děsně irituje. No, máš se, voe, narodit s dvěma devatenáctkami.
Ptám se, co LP. Jestli jim chutnalo pohoštění. O čem si povídali.
- Petroušku, když si pod sebe nasčítáš jako v kalkulačce datum narození své a moje, víš, co ti vyjde?
- To nevím.
- Tak to zkus.
- 1982.
- No, oba. 1982. Proto si prý tak dobře rozumíme. Byli jsme sourozenci. Ať to bylo, jak to bylo, patříme k sobě, no.
Já prožila krásný den! Přenádherné.
Dobrou noc!