Na vlastivědnou vycházku do Hradečka

Páteček. Ráno nemusím čistit okénko u kamen. Vybírat popel. Vytírat okolo kamen. Ještě netopíme. Teplo. Kočičáci to cítí. Jsou venku. Otevírám okno v ložnici. Slyším tu malou šedou křiklounku nadávat zahradou. Běží odněkud od chaloupky. Jestlipak nebude tak drzá a neskočí do domu oknem. To zas já běžím rychle odsunout dveře do zahrady. Je tu. Dračice. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-10-snidame

Mourek decentní trpělivý kočičí gentleman. Sedí na parapetu francouzských dveří. Vyndávám z lednice misku s masem. Dávám vařit kapku vody. Zalévám ledárnu. Matlám prsty maso, aby se od horké vody zahřálo.

Mám v diáři napsáno slovo mrkev. Nevím, nevím, jestli to stihnu. Chtěla jsem si zajet na pole. Loni jsem dostala ve velkém tlustém pytli od klienta směs celerů, mrkví, petrželí. Jen asi dvakrát jsem pytel vsunula z terasy do chodby. To když mrzlo. Ale jet jen pro mrkev. Uvidíme. Stále se rozmýšlím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-10-pust-me-domu-jdu-do-kose

Kočky odešly ven. Žofka za chvilku buší. Chce se jít na bílou deku hezky umýt. A pak hup do koše do svého chambre separé.

Připíjím na den. Jen obecně. Bez konkretizování. Starám se o sebe. Ať si lidstvo a lidi pomůžou, jak umějí. Dnes dvě jedničky – desátého desátý. Nácvik na nový začátek. Na jedničkový rok. Nebudu se honit. Klid. Zkusím zajet na hřbitov. To značí nejprve pro kytku. Ireno, klídek.

Ťuky, ťuk. Kdopak? Takhle ťuká Petroušek. Dnes vybírá dovolenou. Běžím odemknout. 

- Tak! Pařez je vyfrézován, všechno vyvezeno. Dvůr uklizen. Evička se omlouvala. Prý jsi tam byla v nesprávný čas.

To naráží na minulý týden, jak na našem dvorečku to vypadalo jak u … Maminka by řekla…

- Tak jsem jí řekl, že jsme tam byli v pravý čas a že to stihla za den uklidit, tak ať je v klidu a udržují pořádek.

- Petroušku, našla jsem si na FB vlastivědnou vycházku v HK. Tak pojedu.

- Když musíš, tak musíš.

- Nemusím. Jen chci. Ale už asi nestihnu další své plány. Ještě si pojedu pro balíček.

- Já ti ho vyzvednu.

- To zvládnu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-10-do-zahrady-prisel-podzim

Nejprve jdu zasadit podzimní květináč. Dvě macešenky, jeden konifer, dva vřesíky, listopadek, oni říkají chryzantéma… Venku teplo. Dekoruji podzimní draky, zápichy. Chceš nechceš, podzim je tu.

Naobědvat. Ty jejich chryzantémy jsou na jedno použití. Květy jim v truhlíku oschnou. A adieu. Nové už nenarostou. Jednu kytku vezmu s sebou vrátit. Jedu.

Ješiši! Uzávěra hlavního tahu finišuje. Termín – konec října. Kdo to má vydržet. Předjíždím nekonečnou kolonu. Je třeba to stihnout, než v protisměru pustí semafor. Kolona přes dvě ulice. Parkuji u elektry. Nechala jsem si sem poslat balíček. Jsem zděšena. Obchod prázdný.

- Máte tu zákazníky?

Lehce přikyvují.

- Děsí mě to.

- Nebojte, to se zas vrátí.

Jdu k autu. Právě z mého směru naskočila červená. Pán první v řadě kouří otevřeným okýnkem. Domlouvám si, že mě pustí. Kdybych kolonu nepředjela, mohla bych se rozloučit s odjezdem vlaku do HK. V Kauflandu dostávám za kytku zpátky.

- Mám jich tam víc. Ale vzala jsem vám jen jednu. Prodáváte nezalité.

Můj oblíbený pan Josef mi říká svou mantru.

- My nejsme hobby market.

Usmívám se. Zalévat by mohli, co?

Beru kytku na hrob. Ale tam dojedu až zítra.

Parkuji u nádraží. V klidu kupuji lístek u pokladní v buňce.

- Jak dlouho tu budete? Kdy vás přesadí do normálních podmínek?

- Už se nám to blíží. Snad v listopadu.

- To i nás pustí? Vlastně pustí. Pokladna je pro nás. Bože!

Naše nádraží se rekonstruuje. Před asi třemi lety ostavili podchody, výtahy, nástupiště. V mých očích zmrzačili staré rakousko-uherské nádražíčko. Mohli tu točit filmaři. Teď na můj vkus už hodně dlouho obíhám nádraží jednou zleva, pak nečekaně zprava. Piglují vnitřní prostory. Bude to hezké. Snad to nezmodernizují a zachovají historizující styl. 

Vlak přijíždí. Tenhle zastavuje na každém rohu. Ale v HK jsme během dvaceti minut. Černožice. Vedebka. Zdevastovaná slavná továrna na výrobu džemů, okurek, přesnídávek, kompotů. Sem mě maminka přivezla v patnácti po devítce na brigádu. Tady jsem poprvé čichla k penězům. A tady!!! Tady u dřiny jsem si uvědomila, že se takhle živit nechci. Že chci vystudovat! Svůj účinek to mělo. 

Před výstupem se jdu zeptat žoviálního průvodčího, jestli stihnu použít WC.

- Stihnete. Nebojte. A ještě v HK deset minut čekáme.

Ó jé, to je ta kabina, které se bojím. Otevřít dveře. Zelená. Zavřít dveře. Červená. Ireno, ty koni, čůráš s nezajištěnými dveřmi. Jo, vím to. Zmáčknout červenou. Jen tam dosáhnout. Otevírám dveře. Říkám průvodčímu, že jsem konala odemčená. Jdeme oba do kabinky.

- Divejte. Barvičky. Co svítí, to zmáčknete.

- Ano, vím. Jen jsem červenou nezmáčkla. Předpokládala jsem, že mě hlídáte.

Mačká červenou. Dveře se zamkly. Mačká zelenou. Dveře se otevírají.

Hodný pán. Hm. Dnes jsem byla ve vlaku na záchodě s cizím mužem. :-)

Klušu Hradečkem. Stavím se v Andělovi. Ne pro zrní. To bych nosila celou vycházku. Jdu si koupit eco kypřící prášek. 40 g za 18 korun.

- Máte velké balení?

Hodná slečna mě vede k regálu. Ano. To chci. Porovnávám. 150 g za 61 korun.

- Umíte spočítat, co je výhodnější?

Slečna prý dnes už hodně počítala

- A umíte to?

Ach! Snad umí přijímat peníze. Vrácení jí spočítá pokladna. Degenere... Násobilko, pápá!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-10-na-vlastivednou-vychazku-hradce-kralove

Zděšena. Utíkám dál pod Bílou věž. U pokladny kupuji vstupenku na vlastivědnou vycházku.

- Jednu důchodcovskou.

Mladý pokladní rozpačitě říká, že mají jednotnou cenu.

- V klidu! Jen to na vás zkouším.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-10-na-vlastivednou-vychazku-hradce-kralove

Začínáme pod patou Bílé věže. Slečna je nabušená. Perfektní výklad. To bych nečekala! Má přehled. Umí. Má to srovnáno. Jdeme Hradcem, vždycky se vrátí ve výkladu k předešlému zastavení. Jsem nadmíru spokojena.

Na vycházku přijeli Ostraváci. Dnes se vypravili do Phy. Ubytovali se v HK. Jdou s námi Hradečkem. Prý  jestli písnička Okolo Hradce patří k našemu Hradci. Ano, patří.

Přemysl Otakar II. Královna Eiška Rejčka, později Alžběta Pomořanská… Rozkvět města. Trhy. Příchod jezuitů. Přestavba na plnohodnotnou vojenskou pevnost. V základech kostela zazděny náhrobní desky… Kousek dál dům ve štítu s letopočtem 1905. V tom roce Petrofovi zrenovovali dům. Výroba klavírů úspěšná. Koupili pozemky tam, kde je Petrof dnes. Obcházíme chrám. Za mříží busty obou královen. V roce 2007 sochař Adamec zhotovil. Když jsem tu učila na gymnáziu, někdo bydlel v Rokytanského ulici. Odsud jméno znám. Ale nevím, kdo Rokytanský byl. Má tu desku. Slečna říká destičku. To se mi líbí. Byl to lékař. Nenarodil se v domě, kde "destička" je. Radní rozhodli, že v ulici v podloubí by nebyla na očích. Dali ji hezky sem, aby byla vidět. Byl to patolog. Udělal víc jak sto pitev. Sepsal ucelenou studii o srdečních vadách. Zasloužil se o lékařské názvosloví. Taky se zasloužil, aby byla užívaná zratka MUDr. Působil na AV. Dožil ve Vídni. Na lékařské fakultě má bustu. Obcházíme Velké náměstí. Na jedné z věží mají hodiny prohozené ručičky. Protože lidi na polích potřebovali vidět hodinu. Na druhé věži hodiny stojí. Bodrý Ostravak vznáší otázku:

- A koho klamou hodiny na druhé věži?

- Máme tu stejného hodináře, ale hodiny se vždycky zastaví.

Kaple sv. Klimenta má na sobě obrovskou zlacenou papežskou tiáru a svatopetrské klíče. Mají tu ostatky sv. Klimenta v ostatkové skříni na oltáři.

O Žižkovi se neví – byl tu pohřben? Nebyl? Je v Čáslavi?

Obcházíme význačné stavby. Slečna perfektně nadrcena. To se mi moc líbí. Žene to, asi ví proč. Máme toho hodně před sebou. Zastavujeme se u rodného domu starosty Fr. Ulricha. Dům U Špuláků. V základech vidět zazděný náhrobní kámen. Ulrich právník. Rozbourané hradby. Povznesl město. Pozval architekty Kotěru, Gočára a další architekty. Chtěl, aby se muzeum z několika domů tady na Velkém nám. přesunulo do samostatné stavby. A ta je! Překrásný architektonický klenot. Akorát dnes ještě zapomněli stáhnout vlajku cizí země. V prosinci 1621 se tu v jednom z domů narodil Bohuslav Balbín. Zbořeny. Na jejich místě vystavěna jezuitská kolej.Dokončena 1709. Balbín jezuitský kněz. Historik. Učitel. Germanizace. Přál češtině. Neničil knihy, ale schraňoval české knihy. Sepsal českou historii. Zakázaná učitelská činnost. Měl sepsat historii a dějiny jezuitského řádu v Čechách. Učinil. Ale taky zmapoval českou historii od počátku do poloviny 16. století. 1773 kolej převzala armáda. V 19 stol. zřízeno gymnázium. Učil tu V. Kliment Klicpera. Klicperovým žákem J. K. Tyl. Studovali tu Karel Čapek, Alois Jirásek, Alois Rašín. František Škroup, Fr. Ulrich. Zas zabrala armáda. Gočár navrhl novou budovu Gymnázia J. K. Tyla. A ta je! Taky perla.

Na konci podloubí u výjezdu z náměstí k soudu bydlel herec Josef Bek. Odsud tedy vyšel do Phy. V HK měli dva pranýře. Klec a pískovcový kámen. Uprostřed náměstí na stundni tepaná mříž. Tu vyrobili ve zdejší vyhlášené zámečnické škole. Vznikla v 19. století v Třebechovicích. Pak se přestěhovala do HK do dnešní budovy zdravotnické školy. V padesátých letech ji zrušili. A u nás máme v našem městě obor umělecký kovář… Tam takovéhle krásy kovou. Jenže tahle kašna a mříž je obestavěna dřevěným šprlením. To je umělecká hrůza. - Budova Umělecké galerie byl původní Záložní ústav. Galerie od roku 1990. A za mě jsem tu v archivu nahoře u nebe studovala prameny ke své diplomové práci. Vchod zdobí Šalounovy sochy. Busta buditele slovenského národa L. Štúra. V tom domě bylo nakladatelství a tiskárna Jana Hostivíta Pospíšila. Štúr přišel na pozvání svého přítele a spolužáka ze studií. Upadl, zlomil si nohu. Pečovala o něj Pospíšilova dcera Marie. Zamiloval se do ní. Psal milostné básně. Ona se vdala. Platonická láska nenaplněna. Průvodkyně je tak pečlivá, že vysvětluje, proč na "destičce" není i Marie. Protože ženy v té době nebyly významné, spíš v domácnosti. - Dům, kde se narodil starosta Pilnáček, následovník Fr. Ulricha. Měl tu mydlárnu a voskařskou dílnu ve čtvrté generaci. Starostoval do roku 1939. Koupil pro město ze svých odkládaných odměn dřevěný kostelík v Jiráskových sadech. Protože zastupitelé spíš chtěli zřídit hříště pro děti. On jako továrník nebral odměnu. Proto ji využil na koupení dřevěného kostelíka na východním Slovensku a převezení a instalaci do Jiráskových sadů. V protější řadě domů - destička:  1867-1871 tu studoval Alois Jirásek. Teda nevyučil se učitelem. Tady malá výtka slečně. Protože v červnu jsem se zlobila, jak děti studují základní školu. Tedy Jirásek vystudoval učitelský ústav… A děti základní školu vychodí, absolvují. 

Ty bláho! Tři hodiny. Tak končíme. Jsem v třetině. To nevadí. Maličko jsem si zopákla, co jsem se dozvěděla. A zbytek si nechám pro sebe. Bylo to víc než skvělé. Slečně průvodkyni všechna čest a sláva. Klušu na nádaží. Jede mi v 18:03 Krakonoš. To slovo poprvé použil V. K. Klicpera. Do té doby se u  nás říkalo Rýbrcoul. 

-  Kočky tě čekaly!

Dnes jim servíruji po půl roce kapsičku. Co vůně dělá ze Žofky za dravce, to svět neviděl. I Mourek si pošmáknul. Co by jiné kočky daly za hovězí maso, kuřecí krky, jatýrka. Ne. Naši nevděčníci vzali misky s navoněnou bídou útokem.

Volám Ivě. Byla prý dnes v Náchodě. Vyzvídám, s kým. Jestli si něco koupila.

- Víš, kde je v Náchodě nemocnice. A do města daleko. Tam si nekoupím nic.

- A na obědě jste se stavili?

- Jo, to jo. Ve Skalici.

To ráda slyším.

- Ivo, kdybys potřebovala, zavolej. A zas ke mně přijedeš.

- Když já nevím, kde bydlíte.

- Na parcele. Vždyť jsi ke mně ještě před měsícem přijela sama autem.

- A jo. Už vím.

- Počkám tě zas na nádraží. Mlíko, rohlíky máš?

- Mám všechno. Ale mlíko budu potřebovat. Já si někomu řeknu.

- Oni ti do kravíne nepojedou. Řekni Veronice.

- Ne, ty né.

- Tak my ti dovezeme.

Dobrou noc!