Na výlet

Páteček. Na desátou se tu má zjevit Lucka s Dominičkem.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-18-nase-kocicky-poslouchaji-hlavne-pred-jidlem

Snažím se odbavit co nejvíc povinností. Nejdřív se hlásí kočky. Poslouchají na povel NA. Servíruji jim hovězí, vepřová játra, kuřecí krky.

Na robotu hledám bublaninu z másla. V lednici se mi zas nahromadil hrnek sebrané smetany. Recept se mi líbí, neb využiju čtvrt kila másla z mléka. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-18-varime-peceme

Využívám množství ovoce, kterým mohu bublaninku poklást. Jahody, třešně, maliny, meruňky, nektarinky, černý, červený, bílý rybíz...

Zvonek.

- My jsme se stále vypravovali a vypravovali, najednou koukám, deset! To jsme měli být u Irenky.

- Luci, pro mě deset nebo jedenáct nehraje roli.

Na stůl pokládá sklenici s třemi litry mléka od horské krávy. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-18-prekvapko

Slyším Petrouška? Zdá se mi to? Nezdá. Po kolkáté od roku osmdesát devět mi už přeje k narozeninám? Tentokráte k šedesátým devátým. Člověk, na kterého se mohu spolehnout. Který mi pomáhá, má mě rád se všemi mými chybami. Vždycky mě překvapí s nádhernou kyticí. I letos.

Jak sem motýl vletěl, zas odletěl.

Vaříme s Luckou lečo. Chystám na páru brambory. Jedeme na výlet do Opočna. Až přijedeme, budeme mít hlad. Počká tu na nás lečo z domácích surovin s novými bramborami.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-18-opocno

- Pojedeme mým nebo Tvým? 

- Tvým.

Jedeme Kugou. Od pondělí mi doručují klávesnici. Pátek. Včera poslali zprávu, že ji ukládají na jiné místo. Včera na to místě měli zavřeno. Že by dnes? Povedlo se. A ještě jeden balíček. V boxu. Mám. Můžeme opustit pevnost.

Cestou Lucince ukazuji, co kde v kraji je. Sice se blížíme k Orlickým horám, ale na obzoru zleva nás stále bude sledovat hora hor. Sněžka. Vypravíme se na ni až asi za měsíc. Lucka je v samém počátku očekávání. Tak klid.

- Luci, za chvilku se před námi rozloží katedrála cukrovaru v Českém Meziříčí. Jeden z mála cukrovarů z těch mnoha, které zbořili. Francouzi.

Lucka obdivuje obrovskou stavbu. Vyprávím ji stručnou historii. Míjíme družstvo, kde loni už nezaseli kmínek, protože jim za víc jak třicet let nazvýšili výkupní cenu.

- Luci, asi před dvěma nebo spíš třemi lety nám revizní technik instaloval hodiny k fotovoltaice. Poradil mi, kde kupují kmín a mák. Vidíš? To je tady. A taky, jak se dá na opočenský zámek vystoupat parkem nahoru.

Odbočuji na kraji Opočna vpravo. jedeme, jedeme. Docela dlouho. Nikde nikdo. Zastavuji u slečny s pejskem. Ptám se na vjezd na parkoviště jakousi ne dobře viditelnou bránou. Vidím na jejím obličeji ihned, že ví, nač se budu ptát. Usmála se:

- Tak to tu jedete správně. Protože támhle už budete odbočovat, vidíte?

Vidíme a jedeme. Opravdu jedu z cesty ne moc viditelnou bránou.

- Tak kam se postavím?

Lucka se řebí nahlas. Stojí tu totiž tři auta. Jinak prázdno.

- Budeš mít probém najít kam.

Prohlížíme si plánek. Přejdeme přes můstek nad Zlatým potokem. Pak intuitivně výš a výš přes několik vyhlídek.

Jsme na nádvoří, které znám z dětství. Jezdívali jsme sem s babičkou. Pamatuji na sál se zbrojí.

- Chceš na prohlídku?

V pokladně si pročítáme vstupné. Jedno patro, dvě patra. Důchodce 180, ostatní 220… Rodinné nemají. Šupácké.

Napadá mě taková pro někoho asi nepřijatelná myšlenka. Když už se tady rozdává náš československý majetek, tak ať si ho panstvo opravuje bez dotací za své. A ať nevybírají tak holovaté vstupné od turistů. Mnoho lidí vystoupá nahoru, pokouká po sešlém zámku, po mechem porostlých střechách a zas sestupuje dolů k autu.

Večer se tu bude hrát divadlo pod hvězdami. Lidem bude zima. Planeta se otepluje, ale večer venku sedět nemůžeš, protože bys chcípl zimou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-18-zastavka-na-minihrbituvku

Cestou zpátky se stavujeme na pidihřbitůvku. Chci jim ukázat tu raritku. Jejka! Brána dnes dokořán. Hřbitůvek je očividně poctivě udržován. Tráva posekaná. Konečně si mohu prohlédnou hroby. Je jich tu tak asi do dvaceti. Všichni se tu určo znají a večer pořádají večírky.

Doma nás čeká oběd. Po něm jdeme ven. S Dominičkem se velebíme na houpačku. Hrajeme postřehovou hru. Lucince stelu na lehátku. Na tlustý polstr teplou deku. Balím ji do plédu. Spí spánkem na posílenou. Budí ji až telefon od Míši.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-18-leto-vypada-jinak

Petroušek vzadu v zahradě jiskří. Přidělává na pergolu ze zadní strany přístřešek na dřevo z vyvrácené třešně.

Krásný den to byl. Večer odjíždějí.

Doposlouchávám středečního pana Holce.

https://www.youtube.com/watch?v=boPqL1crRmw

EU si usurpuje víc a víc prostřednictvím EK a AP národní suverenitu. Chce rozhodovat o nás bez nás. Ať se to vrátí do původních kolejí ekonomické spolupráce. Před patnácti lety měla EU HDP na hlavu na 90% Ameriky. Byla kousek od bohatství Ameriky. Dnes je to 60%. Za tak krátkou dobu – ohromný propad. Stále regulace, regulace, nesmyslné příkazy, green deal. Ať se EU vrátí. Ať dereguluje. Řeší se cla. Nikdo neřeší to, že Evropská národní banka udělala průzkum. Zjistila, že bezcelní unie je fikce. Nejsou tam cla, jako taková. Ta tam být nemohou z popisu a názvu bezcelní unie. Jsou tam nepřímá cla. To jsou všechny regulace, dovozní kvóty atd. Jsou ve výšce 40%. Vnitřní cla EU brzdí vzájemnou obchodní výměnu a byznys. Výše 40%!! Uršula svou obsesí škodí.

Má pravdu, pan Holec.

Dnes na TV Šalingrad pokračování pátečního čtení o Žítkovských bohyních. Renata prokládá kopaničářskými halekačkami, úryvky z dokumentů o těchhle výjimečných ženách.

Zítra toho mám v plánu moc. Jdu okouknout zahradu. Dnes tam bude slimáků.

A poslední dvě slova¨J

Dobrou noc!