Na Zelený čtvrtek :-) jsem se ztratila :-)

Bude půlnoc. Nestihla jsme zatopit. Ale je tu teploučko. Peču. Naproti mně sedí malá krásná víla. Dárek od malé holčičky a její maminky k svátku :-)

Utekl krásný den. Prožitý v letu. V práci. Zaplať pánbu, mohla jsem. :-)  Někteří už nemohou. Zlatka. Přes rok mi tu schází...  Někteří "jen" nemohou.

Odpoledne na chvilku vykoupat maminku v jarním slunci. Nabít ji přírodní silou. Dnes pokračoval Den červené na semaforech. Přijíždím k závorám. Hurá! Dnes to projedu. Přede mnou neumětel odbočuje vlevo. Stojí, bliká, bliká, bliká; bere mi klid. Konečně. V tom okamžiku ČERVENÁ! Zase stojím a tupě zírám, až spadnou závory. Nacvičuji to několikrát denně. Cvičím trpělivost. 

Dva dny jsem si k mamince nevzala termosku. Děsný problém. Zas jak soumar s cateringovým košem. Octopus. Cestou obchod. Co jí koupit? Čím jí udělat radost? Jakou změnu? Kde je  oddělení sladkostí... Hledám... První mi do očí padly karlovarské trojhránky. Karlovarské oplatky... Karlovarské pišingry... No jo, to jsem slíbila... Beru. Spěchám. Riskla bych to po státní. Nahlížím, hromadí se fronta u "musíme to opravit". Mířím k závorám přes vesnice. Nahlas si žádám o volnou cestu. JO. Dostala jsem volno. Od víkendu u cesty sedí děti s narcisy a velkými nápisem na tabuli. 2,-  Zastavuji. Beru pět. Asi dvanáctiletý hošík nabízí tašku. 

Ne, ne, děkuji ti. Dám je v minutě mamince. Odkud máš ty narcisy?

Ukazuje do zahrady plné narcisů. 

Tak to já vám ještě dva přidám. 

Dojal mě. Zítra mu dám vydělat víc... 

Petronelka veze maminku na záchod. Mamka o mně neví. Následuji je. Prostírám na terase. Juknu na mamku. To je radosti. Sluníčko se snaží. Maminka si sundavá svetr. Kafíčko, karlovarské jedovaté - jsou skvělé. Ale receptura Nestle. Palmový tuk. Jed... Ochutnala jsem. Nesmírně křehounké...

Domů. Pět minut. V patnáct paní. Objíždím červenou u nádraží sídlištěm. Poslední závory - čeeervenááá. Už mám být doma. Konečně jdou klacky nahoru. Projíždíme. Mrknu do zrcátka. Červená. To není možné. Už zas svítí červená. Ale já už zajíždím k domu. Parkuji. Petroušek je venku...

- Peťůůš? Nezvonila tady paní?

Rychle nákup z auta.

- Už ji máš tady. Paní parkuje!!

Odbavuji krásnou milou sympatickou paní. Dnes jedu do muzea na přednášku o divadelnictví, o Sokolu. A dnes pojedu skoro včas! Ještě ferero rocher koule z protein drink mix.

1 tvaroh. Dvě odměrky  PDM. Dávám tři. Dvě lžíce medu. Dávám jednu. Hrneček kokosu. Koule. Do každé mandli. Obalit v kokosu. 

Jedu. Před muzeem cedule. Beru za kliku. Zamčeno. V hale nikde nikdo. Divné. Jednou přijedu s  jen desetiminutovým zpožděním... Přednášky v zimě bývaly v suterénu divadla. Jedu tam. Tma. Pojedu domů? Nevzdávám se. NIKDY. Hledám v tabletu program přednášek. 18.4. od 17.30... Je tu telefon. Volám.

- Muzeum Jaroměř.

- Chtěla jsem se zeptat, jestli je změna v dnešní přednášce. Máte zamčeno.

- Přednáška je tu. Musíte zazvonit.

- Jak, zazvonit? To bych rušila. Vždycky je odemčeno. Pojďte mi otevřít, jsem během dvou minut u vás.

Parkuji. Otevřeno.

- Musíte jít do druhého patra.

Kolikrát jsem byla v našem muzeu. Kolikrát za rok tu jsem! Obchodní dům Wenke a syn. Autor stavby i interiéru Josef Gočár. A mám jít do druhého patra? Maximálně do prvního na ochoz. Jsem zmatená. Dole v hale regály jako na fotkách ze starých dob. Pak si to prohlédnu. Klušu do druhého patra. Zvyklá na hojnou účast, dnes pár lidí. Přednáší mladý člověk. Nechci a nemohu kritizovat, soudit; napadá mě... Šílím. ŠÍLÍM! Tolik záměn významů slov!! Neuvádí fakta. Na dětskou operu Brundibár si přesně pamatuji. Volal mi šéf Boni pueri. Abychom přijeli...  Neznalost pravopisu. V Tyršové sokolovně. Snad v Tyršově! Ředitelka nebyla zvolena, ale jmenována. Bratři Hájkové nevlastnili kavárnu, ani nikdo další z najímatelů. Hoch přesně čte věty z počítače. Není to přednáška, ale mektání. Vytahuji papírek, píšu si poznámky... Vím, že ho nesmím zranit. Snažil se. Plete si jména Holý a Malý! Místostarosta přede mnou ho opravuje.

- Ne, já jsem to takhle nastudoval v kronice.

Jenže místostarosta je pamětník. A zná divadelníky...

Začínám litovat svého úsilí. Na co jsem se sem probojovala? Prohlížím si druhé patro. No jo, vždyť budova je z ulice vysoká. Na horní ploše na fasádě byl naaranžován kočárek...

Nastupuje ing. Matěj K. Mladý. Nečekal, že bude přednášet. Během dneška připravil něco kouzelného. Minula jsme jeho dvě procházky jaroměřskou vilovou čtvrtí před a za kolejemi... S lehkostí hovoří o vzniku divadelních staveb.. Charakterizuje antiku, gotiku, renesanci, baroko... Hovoří o novostylech. Ukazuje návrhy naší sokolovny... Dozvídám se tolik zajímavostí. Už nelituji. Přednáška se o půl hodiny protáhla. Místostarosta mi svěřuje:

- Dostali jsme deset mega. Zprovozníme kanceláře jako prohlídkovou trasu. Kanceláře přestěhujeme do patra. Tahle zeď tady nemá co dělat...

Valím oči. Scházíme do mně známých prostor. Na ochoz s nádhernými secesními lustry. A po schodech do přízemí.

- A co je to tady? Vypadá to tu jak v obchodním domě Wenke a synové...

- No, to navrhl David Vávra. A bude mít na starosti rekonstrukci.

- Hm, a složí nám básničku? Od kdy je to tu naaranžováno?

- Od března. To je nové. A tady se bude chodit na terasu.

- Tady je terasa?

Povídáme si ve vstupním prostoru, kde v adventu posloucháme koledy... Ptají se na pravopis předložky v názvu.

- Ale U anděla (toho nahoře) je s malým.

- Ne, ne, od roku 83 se píše předložka a první písmeno v názvu s velkým.

- Ale u hospod to neplatí.

- Bohužel, platí. Tedy nerozlišíme už, jestli je hospoda u anděla nebo pana Anděla..

- To je chaos.

- No, ale v telefonním seznamu kdysi byly různé varianty Na Ptákách i Na ptákách... Teď sjednoceno...

Svěřuji, že jsem netušila, že je tu třetí patro.

- A byla jste tu v adventu?

- No jasně.

- Tak tam nahoře byly prodejci.

- Už chápu. Přišla jsem domů, že jsem si tu nic nekoupila... Už mám téma na večerní blog.

- Jak jsem se ztratila?

- No, spíš Jak jsem stará, tak jsem hloupá.

Řehtáme se. Vycházíme s místostarostou ven.

- Jirko, tak do roka?

- Ne, dva roky sem nepřijdeš.

- Chjo. Těším se...

Jedu domů. Po Ptákách. Nejprve po jaroměřských, za tunýlkem po josefovských. Nahlížím do luk... Tam jsem v zimě běžkovala. Dnes zelená...

Petroušek už je dávno z tréningu doma. Líčím mu svou anabázi. Uculuje se. Nikdy mi neřekne:

- Ty seš blbá... :-)

U nás doma se říkalo blbý, jak daleko vidí... Dnes jsem to konečně zažila. Nechtěla bych tuto zkušenost zažívat častěji. :-)

Ano, poslední závory. Jasně. Červená :-) 

Ještě upéct chleba a housky. Pak mazanec. Dva. Chleba i housky výborné. Chlebové. Jemňoučké. Od kvásku se odvíjí úspěch... Trošku kvásku jsem zamontovala do prvního mazance. Vždy jsem pekla z kila. Ale můj zázračný stroj hněte z půl kila. Druhý mazaneček je zcela jiný. Až zítra poznám, jestli se povedl jeden nebo oba. 

Bylo to tu dnes na světě krásné. I ve stáří se dá objevit něco nového. Připadala jsem si jako dítě. Odkryla jsem něco nového, co tu bylo od mého dětství...

Dobrou noc!