Nacestovali jsme se; je čas prozkoumat vlastní město a jeho okolí

Od devíti školení. V devět skyp. Linda. Oko na hodinách. Devět! Odhazuji deku. Přihlašuji se a jsem tam. Dvě hodinky uběhly jak voda. Máchám prádlo. Ždímačka Perla - faktická perla perel - po pár vteřinách tančí. Že já blbec jsem si nedala přes pusu.

- Peťuš, prosím tě, je třeba sehnat elektrikáře a někoho, kdo umí vyrobit péra. Promazat a dát jí do pořádku útroby. Nechci ji vyhodit. Ale to musí být člověk, který to tam umí nasadit. Jsou tam čtyři péra. Kdysi je vyměnil pan Kousal, měl ruce celé odřené; ale už umřel.

T- am jsou tři péra.

Nesu si lavor prádla na chodbu. Venku dnes neřežou cihly na stavbě. Nechám prádlo vyfoukat na větru; osvítit sluníčkem.

Celkově zgeneralizováno - všichni chlapi, až na mého Péťu - odloží manželčino přání na neurčito. Ne tak můj Péťa. Poctivě vytírám ne elektrickým mopem, ale hadrem na podlahu. Lezu po čtyřech. Za zadkem se mi mihnul Péťa. Chce vypojit ždímačku. Jenže kabel vede v technické za skříňku, na níž mám vyrovnané věci. Syčím:

- Teď ne! Spěchám!!

Oťapuje, zkoumá... Mám to marný. To bude dnes hotový.

- Péťo, mám v hlavě plno věcí. Musím dovytřít, dodělat oběd, uvařit kompot, pověsit prádlo. Prosím tě TEĎ NE!

Na zabití. Dovolil si:

- Kdybys tam neměla ten bordel...

Startuji.

- Jaký bordel? Mám tam pořádek. Stejně to neopravíš. Nemusí to být dnes!!

- Já bych si to vzal do dílny.

- Nemáš péra.

Vytírám dál. Na minutku se zmehnul. Je tu. Vítězoslavně drží pytlík s péry. Vidíš? Mám jich deset.

V hlavě si chystám, co odpovědět. Je neúnavný. Dostal zadání. Konečně se může realizovat. Vztekle odtahuji skříňku. Vyrvávám kabel ze zdi.

- Tak už může mít dušička pokoj.

Popadl radostně ždímačku a zmizel.

Co by za to jiná ženská dala. Mít takovouhle pracovní pohotovost. Nadšení. Iniciativu. :-) Ne tak já.

Jdu pověsit prádlo. Oloupat jablíčka. Brambory na páru. Masíčko do trouby. Mám zbytek zmrzlých rajčat z adventu. Jak se hodí pod maso. Polívečka jak malvázek. Je tu pán tvorstva. Oči mu svítí. vítěz. 

- Máš to hotové. Jsem zavolal kolegu. A mělas pravdu. Jsou tam čtyři. Ještě mi zbyla. Běž si to vyzkoušet. Chodí krásně.´

Jedna hodina. Nic si nevyzkouším. Oběd se mi povedl. Chci si vyťápnout. V patnáct už musím být doma. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-05_Vybehla_jsem_si_nad_mesto_k_pracharne/

Po obědě ustrojit; utíkám na hodinku za město. Na patnáctou přijde nová paní. Kam se dnes vypravím? Zkusím nalézt cestu nahoru k prachárnám. Tam přece musí někde vést cestička. Až pojedu na kole, budu mít další možnost, jak sjet z výšin dolů. Procházím průmyslovou zónou města. Vyrostla tu za posledních třicet let. Továrny starých zavedených značek ve městě zrušeny, zničeny, zlikvidovány, rozkradeny; nové podniky vyrostly tady v té části města.  Za obchodní zónou čtu - Kratzer. Ze Zisoft boby se stala obrovská továrna Kymberly Clark. Čtu jména firem. Nic mi neříkají.  Stavba. Aha, to je klasika. Tam všude pracují lidé z našeho města. Šlapkám na konec cesty. Už vím, kde jsem. Dolce. Sbíhám dolů k rybníku. Tiché místo. Krásné krmítko. Nádherný klid. Konec světa. Tady jsem tančila na nějakém večírku Karosy asi před pětačtyřiceti lety se svým prvním mužem. Od té doby jsem zapomněla... Nikdy jsem tu nebyla. Manžel sem někdy jezdil kupovat vánočního kapra. Ocitla jsem se v jiném světě. Na rybníku křís. Rozhlížím se, kudy nahoru k prachárnám. Tam jsem loni v listopadu, prosinci a letos v lednu třikrát brázdila na kole. Prachárny u nebe. Jen jedna funkční. Dnes všechny nefunkční. V rozvalu. Hlavně, že se staráme... No nic. Jsme špatným hospodářem ve svém státě. Taky se blíží jeho rozvalení. Tohle přece nemůžeme všechno unést. Dva roky plateb, plateb, plateb a další fáze se právě rozjela.

Mám tak akorát čas klusat zpátky. Profukuje. Je tu víc než nádherně. Skvěle. U nebes. Rozhlížím se po krajině. To já ráda. Mít křídla, zaplachtila bych si. Stačilo by stát se papírovým drakem. Holka, už musíš. V patnáct máš povinnost. Zpátky si znovu prohlížím město. Támhle zajíždím k obchodům. A dál už nejedu.  Probíhám velkým sídlištěm. Jak to říkal ctěný Havel? Že lidi nebudou bydlet v králíkárnách? Aha! A jak to myslel? Od té doby se sice žádná nová klec nevyrobila, ale něco postavit pro lidi - neznám. Teď se nabízí byty... Ale ne našim. U paneláků někdo pečuje o předzahrádku. No jo, ale za nás jsme drželi služby; myli schody, sklepy, odklízeli sníh... Dnes lidi zvlčili. Nejsou schopni si jednou týdně uklidit před vlastním prahem. Jednou za několik týdnů mít službu na úklid dole ve sklepích. Udržovat čistý chodník před vchody u domu, odmetat sníh. Ve vlastním zájmu. Fotím si rozkvetlé sněženky. Tomu, kdo to vytvořil, by slušel jeho vlastní domek.

Patnáct. Nesu telefon v ruce. Kdyby... U výlohy nábytku si paní prohlíží nabídku. Poznávám ji. Ví, co chce. Povídáme si, vyprávím o výživě, o lidském těle, o úskalích stravy.

Odchází už za šera. Zatopit. Máme tu Honzíka. Pohoštění. Sedám do křesla. Oheň hřeje. Zháším se.

Půl jedenácté. Skyp.

- Tak mami, jestli se mi včera zdálo moc za naftu 47,10, tak teď stojí 49,50. Včera mi šly oči kolem, myslela jsem, že sedmička je jednička. A nebyla. Byla to sedmička. A dnes! Oči mi lezly z důlků.

- Vidíš, a až se ráno probudíš, bude za padesát. To víš, poslali jsme 22 cisteren do ciziny. Dnes jsem četla příběh pána, který chtěl pomoci. Jel za svou naftu na Ukrajinu pro nějaké dvě rodiny. Líčí cestu. Během ní vzrostla cena nafty o čtyři koruny. Počkej. Nakopíruji.

https://www.facebook.com/Menellicar

Petr Liška

1 d

Jak si někteří z mých přátel všimli, dnes jsem se vydal na záchranou výpravu v rámci akce na Ukrajině. Byl jsem kamarádem kamaráda požádán, jestli bych dovezl dvě rodiny ze Zamošće do Varnsdorfu. Má podmínka byla, abychom věděli o koho jde, měli kontakt a bylo zařízené ubytování. Vše bylo.

Cesta vypadala jako na fotkách. Vyrazil jsem v 1:48. Po cestě byl v kontaktu přes WhatsUp s rodinou v angličtině. Ještě při mém odjezdu nebyly za hranicemi, ale byl jsem informován, že by kolem 3 tí ráno měli být na místě. Byli v 6, což jsem byl stále na cestě.

Já na místo dorazil v 8, dle fotek ve městě označené místo červeného kříže, před vstupem policie zjišťující, kdo co a kam jede. Po mé identifikaci mě poslali dovnitř, ale to už má skupinka po mém avizu vylezla. Nalodili jsme se a vyrazili zpět.

Do cíle ve Varnsdorfu dorazili v 16:11, já domů do Brna zpět v 20:32. Jestli dobře počítám, celkový čas stání včetně 3 tankování a pauzami s dětmi byl 1:15 hod na 1725 km. Dle mého soudu a mého malého ega úctyhodný výkon.

Nyní k samotné cestě.

Dvě dospělé ženy ( jsou vidět na fotce v bílém a černém kabátě ) a tři děti ve věku 3, 5 a 6 let. Už od výjezdu v autě bugr ( v češtině bordel ). Říkal jsem si: "To se uklídní." -> Chyba lávky.

Bordel se stupňoval a maminky zvládali jenom: "Sedni." na což děti samozřejmě nereágovali.

Když začali na okreskách ( viz foto ) přelízat z druhé řady do třetí, už jsem hukl. Pak se začali bavit přelézáním do nákladového prostoru. Maminky stále nic. Finál byla masáž mého sedadla zezadu, mlaskání do ucha a doslova otravování řidiče. Až jsem zařval, maminky si začali děti pacifikovat. Výsledek samozřejmě nula. Boty na sedačkách jsem vzdal stejně jako upatlaná okénka, i když jsem čekal, že mi je každou chvíli vysklí, jak do nich mlátili.

Vrchol všeho, kdy jsem auto zastavil bylo, když nejmladší 3 letý, který měl neustále s něčím problém, takže buď pištěl, hrál si žábu nebo retarda, brečel nebo do něčeho mlátil si začal stěžovat, že chce vidět ven. Maminka jej čapla a přes hlavové opěrky mi jej posadila dopředu na přední lavici ( opakuji, 3 leté dítě ) na mou svačinu, bundu a batoh. Ve 130 ti na dálnici.

Zde jsem na té dálnici zastavil a začal řvát jak tur. Zabralo to na půl hodiny z naší 7 mi hodinové cesty. Už to vypadalo, že bude chvíli klid, když uviděli McDonald a velice se dožadovali jeho návštěvy. Samozřejmě na Drive, abych to řešil já jako řidič, což jsem kategoricky odmítl a zastavil jim vedle.

No stres, pro každého Menu s sebou automaticky do auta. Kečup, tatarka, hranolky - a samozřejmě všudypřítomná kola, která už tak hyperaktivní děti ještě více nabudila. Následující a poslední hodina a půl bylo peklo se vším všudy. Dopředu mi postupně se všemi otvory zezadu proplétali ručičky, nožičky, za krkem neustále byl nějaký plyšák samozřejmě s doprovodem různých skřeků a pazvuků. Na mé prosby, okřikování a řvaní nebyl brán zřetel. Pochopi jsem záhy proč. Maminka už na silu posadila malého 3 letého chlapečka vedle sebe a ten ji jednu látnul. Plnohodnotnou facku. Ona mu ji vrátila a on ji taky. Toto trvalo 5 minut, co se mlátili a řvali po sobě.

A teď k mému jádru myšlenky.

Celá akce pomoc Ukrajině je zaměřená na uprchlíky postižené válkou. Uprchlíka před válkou jsem si představoval jako lidi, kteří na poslední chvíli sebrali co stačili a utekli před agresí. Jsou znaveni cestou a chybí jim úplně všechno, pomalu včetně dokladů. Jsou psychicky minimálně lehce otřesení a jsou vděční za cokoliv, co dostanou.

To jsem si myslel.

Tito jsou z Lvovu. 500 km vzdušnou čarou od nejbližší střelby. Ve městě, kde jsou stále bez omezení otevřeny restaurace, školy, školky atd.

Sbalili si, co potřebovali, nebalili si to, co "věděli", že dostanou. Koupili si lístky na autobus do Zamošće a dál se nechali blbcem jako jsem já odvézt.

A stěžovali si, že překročení hranice trvalo skoro 12 hodin. Kdo jezdí na ukrajinu ví, že toto je normální čas i v dobách míru.

U červeného kříže nafasovali:

- simkartu s neomezenými daty po EU

- powerbanku 20.000

- nabíjecí kabely

- tablet pro děti na cestu !!!!

- každý deku ( samozřejmě nerozbalenou, novou )

- každý polštář

- snídani

- teplé nápoje včetně kakaa pro děti, které si brali s sebou do auta.

- celou dobu byly ve vyhřívaných partystanech a kontejnerech = žádné mrznutí venku

Tito uprchlíci před válkou si nechali po cestě zastavit v McDonaldu a koupili každému Menu. Pozor, i mě jako řidiči Kávu, abych se asi neurazil. Cenu známe všichni. Za tu cenu mohli mít klidně lístky pro všechny přes půl Evropy. Ale chtěli v rámci uprchlické solidarity odvoz a ubytování. Tedy pro mě jasný signál, že se jedná o výlet a nikoliv úprk.

Po cestě ani jeden hovor s rodinou, pouze nadiktování textu do hromadného chatu (jak jsem později zjistil), kde popisovali, kde si co vyzvednout včetně oné SIMKarty.

A já se ještě jak blbec ptám, jestli budou mít vodu a jídlo na cestu.

Namalujte mi na čelo kosočtverec, protože přesně tak se cítím. Dnes jsem vzal dvě maminy a tři nevychované děti na prázdniny, za mé peníze - když to akutně nepotřebují.

Na onom McDonaldu bylo spousta ukrajinských i českých aut. Všichni říkali to samé. Bojuje se, ano, na 3-5 ti místech, jinde je klid. Rusové málokdy útočí na životně důležité věci jako je voda a elektřina. Ano, střílí se, ano utíká se. Ale z desetiny území. Což z toho počtu uprchlíků rozhodně neodpovídá.

Připadá mi to jako uměle vyvolaná migrační krize. Po válce pokud bude trvat pár let ( pak budou mít ženy, které pracují v daném státě nárok na trvalý pobyt a tím pádem i jejich manželé na přesun za nimi ) budeme mít poloopuštěnou ukrajinu a budeme se stále starat o uprchlíky. Dojde nám to někdy?

A víte co je extrémní drzost? Oni se tím netají. "Nový život zadarmo."

Mám pak spoustu připomínek k organizaci oného přemisťování, které mě jako logistika zvedlo ze židle: https://www.novinky.cz/.../humanitarni-vlak-privezl-do... )

PS: Ano, neustále na východ jezdí označené autobusy napěchované krabicemi, dodávky evidentně přetížené i vedle toho směšně vypadající kombiky oblepené ukrajinskými vlajkami a slogany mající na sedadle dvě krabice a tři v kufru. Je vidět, že přímo Německé autobusové firmy tam organizují výjezdy ( jeli čtyři stejné za sebou ) . Ale pořád mi to připadá jako trochu trapná reklama. Pokud by bylo opravdu takhle potřeba pomoc, neměl by to někdo organizovat? Třeba červený kříž? Co, odkud, kam a čím, aby se nezahlcovaly silnice desítkami osobních vozů, když stačí jeden kamion? S výhodami přepravy pod humanitární pomocí?

Aby se nejezdilo pro 3 lidi 15 ti osobáky, když stačí jeden autobus? KDyž už tam zázemí na přežití je?

PPS: Znám vás přátelé a kamarádi, takže rovnou budu reágovat:

-> "Nemůžeš házet všechny do jednoho pytle."

Mluvil jsem s lidmi, co řeší ubytování a s tím spojený transport. Velice často udělají dobrovolníci jednu záchrannou akci a další už se nepřihlásí. Přímo jsem mluvil na benzince s ukrajinkou, která se stydí za své krajany, jak tohoto zneužívají. Když už Ukrajinci sami jsou naštvaní, co pak máme dělat my?

-> "Moc to hrotíš / prožíváš." ( záleží kdo bude reágovat ).

Ano, velmi. Protože náš stát tam pumpuje miliardy, které budeme muset někde zaplatit. Spousta lidí se hádá do krve, jak na hranicích mrznou děti a babičky a nedá si říct, protože viděli ve zprávách.

A že se mi nelíbí, když někdo nemá úctu k věci druhým a neumí se chovat? Pak ano, moc to hrotím.

Byl jsem tam, jak u červeného kříže, tak na odpočivadlech, kde je spousta cestujících, tak s nimi mluvil. Toto nejsou lidé postižení válkou. Toto jsou lidé, co se stěhují za lepším životem a bydlením na úkor někoho jiného a vymlouvají se na válku.

Neříkám, že tam není problém, ale není takový, jak jej svět nafukuje a rozhodně není potřeba tam kvůli tomu jezdit osobními vozy a vozit tam po 5 ti karimatkách a 5 ti spacácích, jak tu vidím na internetu. (ti moji měli deky z Německa, semišové, takže jim asi české nevoní - 4 ani nerozbalili a ještě je měli v úhledných taškách s nápisy červeného kříže, jako z obchodu, polštářky z Holandska, jaké si tady nemůže dovolit polovina rodin)

Do tohoto příspěvku si dovolím ještě pár poznámek k zamyšlení.

Na Ukrajinu se poslalo 22 cisteren s pohonnými hmotami ( https://www.novinky.cz/.../cesko-predalo-ukrajincum-22... )

- a že během mé cesty, kdy jsem pomáhal vrostla cena paliva o 4 Kč / litr na mez za hranicemi úsnosnosti? A tedy hrozí, že nebude na to natankovat ony auta a autobusy s kamiony, protože na to nebudou mít firmy, co to dělají za své peníze? Myslel na to někdo?

Ukrajinské děti se nemusí hlásit do školek a škol ( https://www.novinky.cz/.../ukrajinske-deti-se-nemuseji... )

- takže tu máme multi jazyčné vyhlášené školy a školy, ale ukrajinské děti si mohou po 8 mi hodinové cestě udělat prázdniny do příštího školního roku?

A nejlepší na konec:

Uprchlíci by mohli dostat ... no to si přečtěte sami ( https://www.novinky.cz/.../uprchlici-by-mohli-dostavat... )

- toto se bude platit z jakého rozpočtu prosím? Předpokládám že z mých daní.

Kde se mohu přihlásit o to, že jsem se tři dny místo práce věnoval převozu rodin, které dostanou dávky? Místo toho buď musím zaplatit nebo tepovat po nich auto, protože je nikdo nenaučil se chovat, aby to, co zničili mohlo vydělat na případný další podobný transport. A takovým tady budeme podlézat a ještě dávat kapesné, když je tu několik desítek tisíc volných pracovních míst, na které mohou nastoupit ne zítra, ale ihned?

Mrzí mě, že mi muselo otevřít oči 5.000 Kč a víc jak 2 dny mého času, který jsem tomu obětoval místo věnování se vlastní firmě ( která to vlastně platí z daní ), odpočinku ( ukažte mi netrénovaného řidiče, který by toto dal bez nehody po dni v práci a 3 hodinách spánku ) a samozřejmě i vlastní rodině, kterou jsem tři dny neviděl.

Všem co o tomto uvažují na rovinu říkám: "Nestojí to za to."

A klidně mě ukamenujte.

EDIT: Dovolil jsem si pridat fotecku z dnesniho ranniho zjisteni

Fotečku jsem dala do pelmelu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-05_pel_mel_-_maminka_pred_tremi_lety/

Pro dobrotu, na žebrotu. V komentářích nějaký Alexa prudí:

Jiří Alexa

To je to zdemolované auto? Jednoduše to nasaďte zpet!

Petr Liška

Jiří Alexa : Pojdte mi to ukazat. Packy co to drzi jsou vylomene.

Šmejdím u toho sympatického dobroděje:

Petr Liška

6 hod ·

Prosím Vás, horní panel na Facebooku se mi přesunul na bok v prohlížeči. Jak jej dostanu zpět nahoru?

Díky.

Ladislav Maxík Maxa

Chytit a táhnout

Petr Liška

Ladislav Maxík Maxa : Ladi, v okne prohlizece? Urcite? Taham to tady jak kocka kotata, ale ta svina se nechce pohnout ...

Ladislav Maxík Maxa

Petr Liška a jo sakra, to je v prohlížeči? Tak to se mi ještě nestalo.

Možná někde v nastavení účtu? Ale teď už jen vařím z vody.

Zprávy od paničky Zrzčiných synů. Linda se s ní v Pze potkala. Ještě neznačkují. Furt se objímají. Kočičí klučíčci milovaní. Jeden má prý dvě kuličky, jeden má jen jednu a prý se pořád oňuchávají, pak se rvou a moc se milují.

Skvělé zprávy na konec dne. :-) Půlnoc. Jdu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-05_pel_mel_-_maminka_pred_tremi_lety/

Dobrou noc!