Náchod, to krásné město Kostelec :-)

Pondělí. Začíná týden a nový měsíc. Petroušek volá v předstihu už dopoledne.

- Budeš ve tři doma?

- Moment. Spojím se s Eri, jestli jdu na melíry nebo stříhačku.

Erika se diví, proč volám. Jdu na stříhanou. V půl třetí jedu od ní.

- Peťuš, tak to prý stihnu do tří doma.

- To je fajn. Odvezou ti auto na technickou.

Chystám si jisté dokumenty. Ještě tisknu jedny. Tisknu druhé. jedny trojmo. Jedny dvojmo. Jedenáct. Vyjíždím směr Náchod. Mezi dvanáctou a půl jednou mám dohodnuto něco u jedné státní instituce. To zase bude šikana ze strany úředníků...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-01_Nachod,_to_krasne_mesto_Kostelec/

Jedu na Polsko. Omrknu, co mají a co nemám já. Česnek - ten mají nádherný. Meruňky za čtyřicet devět? To jsou loňské ceny. Borůvky sto osmdesát devět? Hoch se zbláznil. Vysvětluje mi, že neprodávají borůvky na litry, ale na kilogramy. Chápu, ale jedu ještě kousek výš do mého stánku. Ano, tam kupuji česnekovou kytici. Rajčat mám hodně. Jenže jsem hamižná. Ta svá nikdy nedám do leča, do jídla. Všechna rajčata oberu, smlsnu si na nich při zalévání, při obchůzce zahrady. Poláci mají na výběr obrovská, žlutá, malinová...

Vracím se zpátky. Parkuj u budovy úřadu. Ukazují mi cestu chodbou. Ťuk, ťuk, ťuk.

- Pojďte dál!

- Jé, vy na mě čekáte?

- Přichází vaše hodina.

- To zní zběsile. Ještě bych tu chvíli ráda pobyla.

- To jenom tady, jinak máte čas.

- Jo, čas. Taky se mi to tu krátí. Představte si, jedu od Polska. Od hranic až do Náchoda takový sirnatý zápach v autě! Ještě teď to mám v nose. Ale to bylo. Koukala jsem se, jestli jsem něco nenašlápla. Napadlo mě, jestli něco nehnije pod sedadlem.  A najednou nic. Smrad přešel.

- Vsaďte si. To bude štěstí.

 - To ne. Do toho já se nemíchám. Mně by stačil stírací los s výhrou a už by mě nikdy od toho nedostali. Jsme soutěživá, chtěla bych stále vyhrávat.

Ještě jdu podat zásadní listinu. Uvidíme. 

- Mám to mít prý třikrát. Ale to není moje povinnost.

- Ale my nekopírujeme. My nejsme výdělečná organizace.

- To škola taky ne. A kopíruje dětem o sto šest.

- My tu nemáme ani kopírku. Chápu vás.

- Jo, stát nedá svým lidem ani papír. Hanba!

Úřednice přátelská, chápavá. Vlastně všechny úřednice, i ostraha - milí. Všechno proběhlo nad očekávání. To se nedá s těmi hradeckými nafoukanými ani srovnat.

- Mami, zařídilas´ to?

- Zařídila.

- Máš to?

- Mám.

Líčím, jak to bylo.

- Lindi, co tu budu dělat dvě hodiny?

- Jednou přijedeš k Erice včas. No. Ta se bude divit!

Vracím se k autu. Přeparkovávám. Mám s sebou obědovou Herbalife tyčinku. Jen pro jistotu. V termosce si vezu vařicí voděnku. Do misky odsypávám pohankovou kaši. Zalévám vodou. Maličko máslíčka, medík, zasypávám borůvkami a jahodami. Mm, to je dobrota! Poslouchám u toho Svobodný vysílač. Pohoda, relax. Pochutnávám si. Dvířka od auta otevřená. Okolo auta jde čilá důchodkyně. Vedle mě parkuje velká dodávka pokrývačů.

- To jsem si říkala, co to tu mluví.

- Dobrý den! To jsme se dožily doby, co? Pozorují vás, ani nevíte, někde to mluví...

Slovo dalo slovo. Paní je osmdesát čtyři. Celý život žila v Brně. Manžel tu řediteloval ÚNZu, třem střediskům. Ale pak nebyl povolný, přišel o místo. Hned druhý den po něm sáhly lázně Běloves, tedy Poděbrady. Krásný rozhovor. Svěřujeme si své názory. Vystupuji z auta. Paní je skvělá. SKVĚLÁ!! Představujeme se.

- A jezdíte sem často?

- Asi tak jednou dvakrát do roka parkuji před vaším domem. Tady podběhnu viadukt, jsem na Parkánech, na náměstí, na Kamenici. Mám ke kadeřnici dvě hodiny času. I dnes tamtudy půjdu.

Hovořím o té potvoře Charlottě Masaryk. Jak mi vyprávěla asi před třemi lety jedna stařičká klientka. Její maminka sloužila v Lánech. Jak prý Charlotta nenáviděla český národ. S despektem o něm hovořila.

- Tak to vám moc děkuji. Za to by mě tady v Náchodě utloukli. To já vím.

- A já milovala Havla. Tu kudlu zaprodanou! Já pro něj plakala!

- Mluvíte mi z duše, já jsem taky naletěla. To jsme se dožily!

- Asi před pěti sedmi lety jsem četla v Kanzelsbergeru v učebnici dějepisu větu: Německá armáda v dubnu 45 odrazila u Brna úspěšně zběsilý útok Rudé armády. - Tak co byste si o té větě myslela!

S paní je to neskutečně senzační hovor. Má dvě dcery. Učitelky. Ale o těchhle věcech s nimi nemůže hovořit. Šedesát a šedesát dva let.

- Nebojte, ony dojdou. Já jsem byla taky služebnice systému. Pak jsem zůstala doma s mamkou, najednou jsem začala rozkrývat svá dogmata. Oni nás začarovali. Uspali. Lhali.

- Kéž byste měla pravdu!

- Ony jsou obětí profese. Nebojte. Dojde jim.

Loučíme se. Ještě bych se s ní chtěla setkat.

Klušu na náměstí. Mají krásné. Začíná lít. Fotím zámek. Neorenesanční budovu pošty. Provazy deště. Užívám život. Mám deštník. Kabelku. Telefon. Jedna ruka mi chybí. Na lavičce u starého kostelíka sedí Škvorecký. Z bronzu. Jdu Kamenicí do papírnictví. Až jednou zmizím z planety, najdou tu tolik hezkostí. Hodí je do kontejneru. Ale dnes ještě žiju.

A ještě obšťastním svými penězi starého Rossmanna. Asi přes dva domy bydlel Škvorecký. V domě se zelenavou omítkou. U Rossmanna mají rozinky a špaldové vločky ve slevě. Blíží se jim expirace. Beru. A eko čistič mísy s levandulí. U pokladny mladá robotka. Bez úsměvu. Takové divné stvoření.

- Máte aplikaci?

- Ano.

Hledám v mobilu aplikaci. Nejde to. Aha. Musím se přihlásit na síť. Nejde to. Hlásím se znovu k síti. Nejde to. Za mnou jeden člověk. Druhý.

Nervozita.

- Myslím, že nebudete mít slevu.

- Nebudu. Ale body ano.

- Prosím tě pojď obsluhovat k druhé pokladně.

Nenechávám se vykolejit.

Přihlásit se k účtu.

Heslo.

Nějaké zadávám.

Něco se nepovedlo.

Ty vorle. Tak znovu. Přihlašuji se na síť.

- Jste přihlášena na síť?

- Ano.

Aha. Nejsem. To jí neříkám. Přihlašuji se na síť už asi potřetí. Nechám si to poslat na mail. Hledám v mailu. Nic tam není. Znovu. Zdržuji. Ale za své peníze chci body. Platím totiž velkou částku. Pane bože, už ať je ta situace za mnou. Znovu. Zadej nové heslo. Zadávám. Ne, to je málo. Musíš tam mít velké písmeno, číslici, znaménko. - Do prčic! Znovu. Zadat heslo. Zopakuj ho. - Ty vorle -hlavně se nepřeklepni. Hotovo. Určitě mi to napíše, že heslo už tu jednou bylo.

- Jste přihlášena na síť?

To víš, že jo. Teď už asi ano.

- Ano.

Přihlašuji se.

Zadej heslo.

Zadávám nové heslo.

Konečně. Orosená jsem tam.

Platím.

 https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-01_U_Eri_s_Quinci/

K autu. Pryč odsud. Za patnáct minut u Eriky. To dám. Dávám. Už jsem venku z města. Vyjíždím vysokovský kopec. Cestou dolů jedu bez plynu. Za mnou nějaké hovado mě předjíždí na dvojité čáře. Dobytek hned dole odbočuje mimo hlavní cestu. Stálo mu to za to? Co to je za lidi!

Dnes budu u Eri o pár minut dřív? Jo, už mám odbočit. Soustředím se jinam. Na odbočce vjel do cesty právě ze směru, kam jsem měla zaplout, náklaďák. Celou kolonu zbrzdil z devadesáti na třicet. Další hovado. Když už svištím na obchvatu...

- Ireno, ty kozo, vždyť jsi měla odbočit!

Objíždím Skalici. Na konci odbočuji vlevo. Opatrně se otáčím. Zpátky na obchvat. Jelito. Je-li to možné? Já zapomněla odbočit do města. Ireno, hlavně prosím tě teď už odboč!

Erika. Moje milá a milovaná kadeřnice. Líčím, jak jsem pro velký úspěch dvakrát objela město po obchvatu. Dává mi rozumy ohledně fotovoltaiky. Franta je na FB ve skupině fotovoltaik. Koupil větráček, aby se elektrárna nepřehřívala. A nastavil limit na 50% odběru z baterie.

- A proč?

- No, on nechtěl, ale spočítal si, že i když změníme náš výhodný tarif na trošku horší, tak přebytky si budeme ukládat... Jinak je to stejně drahé.

- Vím, a v zimě si je budete odkupovat za 50%.

Velice výhodné, ČEZe! Takové velkorysé. My si tu fotovoltaiku zaplatíme, vyrobíme proud z volné energie, půjčíme a pak koupíme za 50%. Fakt, super výhodné. Musím to říci Péťovi.

- Kam dáváte auto na technickou?

- Eri, já jsem ráda, že vím, že se za to platí. Ale kde, to fakt nevím.

Řehtá se.

Líčím jí, jak nám nešel nahrát program do baterií. Jak přijel pan Boris. A jak jsem mu vyprávěla, že tam mají takového tlučhubu vedoucího. Nějakého Ulricha. A ten mi tvrdil, jak jedou přísně podle harmonogramu. Přitom k nám přijeli o tři týdny dřív na panely. Jedou podle harmonogramu asi tak, jako já po obchvatu. Nemohou jet podle harmonogramu. Nemají materiál. Plácají to, jak to jde. A jak mi řekl:

- Mimo to, že jsem Boris, tak já jsem taky Ulrich.

Eriku to skácelo. Řehtala se na celé kadeřnictví.

Jedu. Dostávám se do pomalého štrůdlu.

- Ahoj, tak kde jsi?

- Peťuš, už se blížím k městu. Ale je tu nějaký zdržovač.

- Počkám před domem.

Vyhazuji zeleninu, ovoce, nákup z auta. Petroušek do něj sedá, odváží...

 Rychle zadělat na chlebíček. Zvonek. Klientka. Odbavit ji.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-01_Chlebicek_-_vlacny,_povedl_se/

Dnes školím o pitném režimu. Hotovo.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-01_Podvecer/

Co se mi přihodilo po příjezdu domů? Slyším na ulici tátu k malému dítěti.

- Neser mě!

Kluk mu něco odpovídá. Aha, jde čůrat k protějšímu plotu.

- Do piči!

Vycházím před dům. Mladý cikánský pár a jejich dítě.

- Jak to k tomu dítěti hovoříte? Co ho to učíte? Vy ho ničíte? Vždyť on nebude znát lásku, bude zlý, dostane se, ani nebudu vyslovovat kam. Bude mlátit ženu. Za nás se dítě vodilo za ruku. Jak ho rozvíjíte? Podívej, tady ten strom, jak se jmenuje? Nevíš? To je smrk. A támhle borovice. A jaké jídlo máš nejraději?

- Paní, víte, že ten kluk je můj?

Ty vorle! Svatá ty prostoto!

- A vy jste součást našeho národa! Vy máte přispívat k jeho rozvoji. Aby i váš syn cítil vlasteneckou hrdost na svůj stát. Aby uměl mluvit. Aby se hezky naučil mateřský jazyk! Aby uměl projevit lásku. City, o kterých vy nemáte ani ponětí!

Tatínek se nenápadně vzdaluje. Jeho paní se mou hovoří. Dává mi za pravdu.

- Do jaké třídy chodíš?

- 2. B

- Kolik je sedm a pět?

Protočil oči, dívá se směrem k mamince, hledá u  ní pomoc, protože neví. 

- Umíš vyjmenovat tvrdé souhlásky?

Neumí.

Jmenuji mu je: h, ch, k, r, d, t, n.

- A co měkké slabiky?

Kluk očividně nechodil dva roky do školy. Kouká na mě jak mimozemšťan. A táta daleko na rohu ulice volá, aby už šli. Slaboch přede mnou utekl.     

- Vezměte ho za ruku, povídejte si, počítejte s ním, procvičujte, ptejte se ho, ukazujte, věnujte se mu. 

Z takových rostou pak ti, co tě předjedou na dvojité čáře, jen aby na půl kilometru jeli před tebou a pak odbočí někam do neznáma. 

Zalít rajčata. Skleník. Ve dvacet další konzultace. V půl deváté porada. A dost. Pondělí je u konce.

Dobrou noc!