Nadějný

Prve jsem si šla naklepat postel - od rána. Pro brýle - od rána. Vyletěla jsem na telefon. Už jsem se nevrátila. Čarování jsem dokončila. Mohla jsem si naklepat aspoň polštář.... Ireno, styď se!

Dnes by slavil sváteček můj první manžel. Ivka, Ivulka. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-19_Zrzci_pohoda_rano/

Vůbec nevím, jak jsem den trávila. Krásně pršelo. A svítilo sluníčko. Posekaná tráva poskakuje vzhůru hojně prolévána. Letos nevykvetla. Péťa mi říkal loni a předloni, že nevykvete. Ale jo. Loni a předloni klásky dozrály.

Dopoledne jsem se bála zavolat do nemocnice. Stále jsem čekala po snídani. Po vizitě. Po svačině. Po obědě - měli obsazeno. Tak - teď!

- Dnes tu byla vaše sestra, maminku umístíme na LDN. Vaše sestra s tím souhlasila, maminka s tím taky tak nějak souhlasila...

Mám zlost. Jak to, že Iva rozhoduje...

- Pane doktore, maminka se vrátí do DD. Na pokoji má paní, která nevnímá, krmí ji stříkačkou, převracejí. S rodinou jsme se shodli na odmítnutí Vašeho návrhu.

- Tak mi dovezete prohlášení...

To zas bude cvičení. Takže oběhnout moje děti, sestřiny děti. Všichni se shodují, že maminka bude za svůj důchod vegetovat co nejlépe. Až večer se dozvídám, že jeden ze synů dostal info, že si přeji dát maminku na LDN. Ty vorle! Kafka. Zámek. Nedělní a pondělní lhaní. Suverénní. Přesvědčivé. Všichni hovoří to svoje. Dodnes jsem nezjistila, kdo z nich nehovořil pravdu. Dnes - to je sen! Rodinná rada - souhlas mám. Hovořím s DD. Jasně, těší se na mamku. Jsou šťastni za stabilizovaný stav. Mírně se raduji. Nepřeháním to. Mamka je prý zmodřená. Ivu poznala.

Zítra jedu s prohlášením... Asociuje mi to mladou úřednici na poště. Holka zapráskala bičem a já skákala. Tenhle mladý doktor mě žene do HK. Myslím, že skan prohlášení by mohlo stačit. Rodina se rozhodla! Dobrá. Jsem ráda, že maminku budou týden pozorovat, hlídat, léčit. Předpokládám, že se izolace nevztahuje na návrat z nemocnice. To předpokládám velmi vážně. Sama budu mít asi problém se tam dostat... Ale maminka bude jen přeložena, bez izolace!!!

Nejsem očkovaná. Jsem nebezpečný občan druhé kategorie. Očkovaní jsou přenašeči, ale svatá bedna tvrdí opak. Bohužel, ve statistikách figurují nemocní s kovidem po očkování. Mou klientku donutil zaměstnavatel (nechápu!!) k očkování. Šest hned lehlo. Všech šest!! Dvě ihned onemocněly kovidem. Jedna málem nepřežila. Všechny oočkované. :-) Testy i pro děti balené v indických spamech dětmi na zemi. Dezinfikované kancerogenní chemikálií. Fuj. Neschválené SÚKLem.

Brr, fuj. Tak jahody z Egypta si lidi omývají a špejle na sliznici do těla si nechávají dobrovolně vrazit do nosu. Paradox.

Celý den si rovnám názory, myšlenky, věty. Telefonuji se všemi dětmi. Máme super skvělé děti. 

- Babička si za svůj důchod bude žít až do konce života ve snesitelných podmínkách. Na LDN je umrtvují, napojí na sondu a živote, pápá!

https://otevrisvoumysl.cz/jsou-covid-vakciny-bezpecne-a-efektivni-srozumitelne-shrnuti-faktu/

Jsem šťastná, že jsem mamku uchránila hromadným úmrtím po očko v domovech důchodců. Tajené, přesto meinstream pouští víc informací o úmrtích. Dokonce primář v nemocnici umřel - ale tam se nesměl ani vyvěsit černý prapor. V další nemocnici skončil po očko primář na ARO. Ale jinak je to bezpečné, říká svatá bedna. :-) Letos umřelo ve věkové kategorii, kde se píchalo, mnohem mnohem víc, než v předchozích letech. O čem to svědčí?? Zdravotní sestry se navakcinovaly - prý - a vzápětí onemocněla celá jejich rodina. Ne, tomu nevěřím. To jsou určitě fejky. :-) No jo, jenže dnešní ranní konspirace se večer stává realitou. Viz kovid pasy. Loni se nám konspirátorům smáli... Hle, hle, už se to realizuje. Raději zůstanu podčlověkem. Hrdým. Neúčastním se experimentu. Jo, prý lidi nepodepisovali informovaný souhlas, že se dobrovolně účastní experimentu... Lezli do toho jak bécani. Netuší, co jim píchli... 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-19_Poledni_kocici_siesta/

- Moure! Ty drzoune!

- Vr. Co je, co je? Vr.

Leží si klidně na vnitřním parapetu. Ještě že to nevidí Péťa. Kocourkovi jsem zas vyndala tři parazity. Ale nenacákala jsem ho. Myje si srst, mám obavu, aby se neotrávil. Odměnou mu byla tyčinka. Krokodýl vděčný.

Vyhazuji ho. Jde si lehnout na teplou hlínu u stromu. Za chvíli za ním vyběhne rezatá kamarádka. Jakmile by si na ní něco začal, dostane od ní takovou mezi oči, že jen zacvaká zuby. Naprázdno.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-19_Mourek_mlsalek/

Petrušek je tu. Hlásím, co jsem zjistila. Snažím se rozkrýt šumy. Až večer se mi to - zdá se - povede. Jsem uspokojena, že jsem se u Ivy mýlila. Mír.

- Deni, potřebuji podpis. Jak to uděláme?

Vymyslely jsme to chytře. Jdu sesumírovat papír. Všechny tam vypisuji. Posílám. Až večer pojede Péťa pro mléko, Deniska už bude s pejskem na cvičišti. Bílý drak se už zase může cvičit, zdokonalovat, prohánět. Papír mu dá na tjané místo. :-) 

Petroušek objel kolečko, vyzvedl boty u ševce,  papír přivezl s podpisy. Měl branné cvičení.

- Já jsem se blbec zapomněl stavit ve sběrném dvoře.

- Peťuš, já jsem si předevčírem opakovala - švec, Tesco, Jirka - sadba, Kaufland... A bez papírku!
Smějeme se. Zestárli jsme. Vládneme papírky s itineráři cest po městě. Skvělé je, když si papírek nechám doma. Buď se snažím vybavit v mysli, co je na něm napsáno. Lehčí je:

- Peťuš, hledej papírek, někde jsem ho nechala. Máš ho? Hledej! Nevím - možná v kuchyni, ne, vlastně na chodbě... A co tam je napsáno?

Dobré je, když mi takhle zavolala Linda. :-) Skleněná nemoc, přeinformovanost, chemikálie...

Paradoxní je, napadá mě, jak my tu nesmíme nic. Chtějí po nás vše. Zakazují, démonizují nás neočkované... Jinde na světě mají svobodu. Jen my Češi a Slováci - zakázaná škola... To nikde není.

- Já jsem ti říkal, ať zavíráš dveře! Kocour je tu!
Rychle koncentruji myšlenky. Co odpovědět.

- Peťuš, ale já jsem ho dnes cvičila u otevřených dveří, on ví, že nesmí. Jedeš!

- Nesmí, ale je tu! Mazej!

Honíme moura domem. On si to tu rekognoskuje.

- Kdybych ti to neřekl, usalašil by se ti tu, ani bys nevěděla.

Kocour běží obývákem. Hartusíme. Nechávám otevřené francouzské okno. Jenže on zahýbá chodbou ke dveřím... Modlím se, aby nezahnul do pracovny, do ložnice. Ty vorle! To musel Petroušek vidět?

- Moure, mazej!
Dveře z chodby do předsíně zavřené. Obrátka. Běží zpět. Péťa ho straší hlukem. Mourek nakonec nachází dveře do zahrady. Rychle je za ním zavírám.

- Péťo, nestraš ho!

Otevírá dveře a vyhání ho.

- Péťo! Bude se bát.

- Mám hlad jak vlk.

Házím na pánev cibulku na sádlo, vyfukuji kuřecí bílá vzácná domácí vajíčka. Že bych si dnes místo koktejlíku dala taky?

- Jdu ven. Ty bys mi uvařila kafe?

Melu na tureckém mlýnku. Krasavec se ale musí držet pevně, aby se nerozdělil zásobník od části s kávovými zrny. Ano. Právě se stalo. Honím lesklá zrníčka po lince a po zemi. Je tu:

- Ses proběhla? Profuněla. Z deště domů, viď?

- Kde se schoval Mourek?

- Mour tu není, co jsem na něj zařval.

Myslím si v duchu, že se mýlí. To on to nevzdá.

- Tak třeba je na křesílku.

- Není. Se sbalil, urzail  a šel domů.

- Peťuš, měl bys mu udělat bydlení nad Zrzkou. Nemá domov.

- To jako že by tam bydleli spolu. Vždyť ona v boudě vydrží deset sekund a uteče.

- No a když bude vědět, že on má boudičku v prvním patře, bude tam ráda a v bezpečí.

- Chtěl jsem ti říct, abys tohle hnědé už nekupovala.

- Co hnědé?

Ukazuje do misky.

- Tyhle hnědé pytlíky. Já to vždycky ráno dám Mourovi. Ten se jen oblízne.

- To jsou drahé konzervičky z Rossmanna. Teď byly myslím ve slevě.

- To asi nic lepšího nikdy nežral. Vždycky to v něm zmizne.

Jdu na školení. Po něm se sháním po kom asi?

- Kdepak je Mourek?

- Zmizel, co jsem ho vydrbal.

- Chudák.

- Ne, je to sráč, kamarádi, ale že bych musel z něj mít klíšťata v posteli, to ne. To je dobře, že si to uvědomil. Že udělal chybu.

- Peťuš, to jak hodnocení KSČ. :-) Vědom si svých chyb... :-)

- Já měl předtuchu. Jsem ti to říkal už měsíc, ať zavíráš dveře.

Je na koni. Tak ho přistihl. No.

- On ale ví, že nesmí. Právě že dveře musí být otevřeny a být pro něj tabu. Peťuš, slyšíš morseovku?

Neví, o co jde. Možná taky hůř slyší. Vždycky říká, že by potřeboval k Beňovi - to jméno znám jen od něj. To se prý říkalo: Když neslyšíš, dojdi si k Běňovi. A když nic nevidíš, dojdi si ke Šťovíčkovi. Za žaluzií ještě ťuká sýkorka na krmítku svou tajnou zprávu do vkrádající se tmy. Tatata tátá ta.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-19_-/

- Slyšíš?

- Zrzko! Otevřeme okno. Budeš mít teplou večeři.

- No, určitě. Sedá pod smrkem, když tam nahoře ťukají kosi na hnízdě. Cvaká hubou. Okřikuji ji.

Na podzim jako kotě lezla do korun. Snad už nosí pod srdcem své malé kočičí myšičky. Narostly ji cecíčky, ale bříško nic. Možná je Mour po vakcíně sterilní.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-19_Pojd%2C_je_tam_jezek/

- Pojď se podívat, je tu ježek. Dnes sám. U misky.

Během dne jsem nabrala zas jistotu. Mihlo mi hlavou, že mamka přežije. Myslím, že se tomu říká intuice.

Děkuji všem za účast, za sílu, zprávy, rady... Chce se mi říci s Angelou: Wir schaffen es! My to zvládneme. 

Dobrou noc!