Nádherný den s láskyplnými lidmi
Nádherný den! Překrásný! Úspěšný! Radostný! Lidííí, děkuji Vám! Přitáhla jsem si zrovna jen ty skvělé srdečné souznící duše. :-)
Jako včera - za šera běžky, do luk. Nejde to zas tak lehoučce. Málo sněhu. Dnes to stihnu jen jednou - velká louka 1,7 km a malá kiláček. Vila s modrými obroučkami oken :-) Musím se vrátit. Na devátou má přijít paní s manželem. Asi před dvěma lety se vztekal, že ke mně má paní přijít. Někde jsme se smluvily. Nepřišla. Tentokrát volal, vyhráli poukázku. Říkám:
- Tak Láďo, vidím, že se můžeš vztekat, jak chceš. Paní to bude mít všechno zadarmo.
- Jé, to jste vy?
Domluvili jsme termín a :-) NEPŘIŠLI. Dobrá. Mohla jsem si oběhnout tu velkou ještě jednou. Chjo. Vskočím tam ještě během dne.
Pracuji. Fotím bažantího kamaráda. Zas nenašel mou speciální nabídku. Jen vyzobává ze sněhu to, co ti drobní vyhodili z krmítek.
- Peťuš? Mám už v deskách hotové papíry pro úřad?
Peťa ví, kam skočit pro formulář, vyplní ho pečlivě, nechá mi ho podepsat dvakrát do kolonky, pak zas přinese další dva... Vůbec nevím, jak se to má, kam se má. Dostanu vždy desky a jsem nasměrována. Za chvíli přijel, něco jsem podepsala a naplánovala cestu do okresního města. Po půl jedné měla přijít paní; přeobjednala se. Hodilo se. Myslím na klientku v Náchodě. Bude potřebovat jídlo. Volám.
- Ty mi čteš myšlenky. Myslím na Tebe.
- Jedu teď do Náchoda :-)
Rychle obléci, vskočím do Šemíka a uháníme z Jaroměře :-) Poslouchám pořad nějakého pana Ratko - o nás, o Slovanech. Už jsem ho poslouchala ráno v lukách. Vracím a snažím se pochopit. Ubezpečit se, že jsme tu byli dávno před tím, než nás sklepali dle oficiálních celosvětových učebnic v 6. století ze stromu. Ano ano, takhle jsem to učila. Dozvídám se, jak Svatopluk ovládl obrovské území od Baltu k Jadranu a poslal si pro mapy. Aby věděl, co je jeho. Svatopluk vůbec nebyl na Velké Moravě, tehdy byl zrovna někde v - kde to bylo - v dnešní Jugoslávii... Velká Morava se tak nejmenovala.... Poslali nám ty dva ničitele naší slovanské vzdělanosti... No nic, ještě se musí dělat velká osvěta pro spáče. Taky jsem chrůnila.
https://www.svobodny-vysilac.cz/2019-01-27-s-ratkem-sudeckym-o-knize-maura-orbiniho-kralovstvo-slovanov-120-minut-mp3/<br>
Stavuji se ve Skalici - vezu gurmánskou rajskou a frčím dál k Náchodu. Už ho vidím. Náchodský zámeček vŕŕškůůů kulatýho. Sraz máme u obchodu, z něhož jdou peníze tam, kam nechceme. Jeden jsem míjela před vjezdem do náměstí a tady u správy sociálního zabezpečení je druhý. To maso, co tam ořezávají, je ale vepřové, ne? Už ji vidím. Její Montíček má pláštěnku. Předávám jídlo a nemůžeme se zas urvat. Nejraději bychom probíraly to, co máme v hlavách... Stále se loučím, aby mi na úřadě neudělali polední pauzu.
- Jo, poslouchalas večera Helenu Heclovou na Příznacích transformace?
- Dnes si to poslechnu. Už se těším.
- Zmínila se o Tobě.
- Jo?
- No, dvakrát.
Nechci, ale utíkám na úřad. V hlavě si plánuji, že s jarem se vypravíme nahoru na Dobrošov. To bude krásný výšlap.
Na úřadě - bezva mladý úředník. A není to blb. Šikovný. Tady mi vyplňte číslo účtu a tady se podepište.
Upaluji k autu. Nechala jsem si ho na dvoře jedné fy. Ještě ne. Malá odbočka za roh. Knihovna. Mají tam prý hezký betlém. Hlavně ta budova je krásná. Uvnitř má dlažební kostky. Že ono to patřilo k židovskému městu. Tady někde byly městské stařičké lázně. Nemohu se rozpomenout. V knihovně mě velmi hezky posílají ven - z ulice ve výloze...
Hm, fakt - mají nádherný betlém. Nemohu ho ofotit, leskne se výloha.
Koukám na zelený dům, kde má kořeny Josef Škvorecký. Asi před deseti lety jsme tu brázdili Náchod s literární exkurzí po jeho stopách. Do Náchoda se nevrátilo hodně židů. Jako ostatně nikam.
Je tahle formulace mi připomněla mé páteční lyžovaní. Ozvalo se:
- Hranolky bez ničeho!
Za mnou slyším mladého tatínka s maličkatou lyžařkou:
- Hranolky bez ničeho? To je divné. Hranolky bez ničeho a co je to nic?
:-)
Na skok k Rossmannovi. Co ukazují v Náchodě? Skoro totéž, co v Jaroměři. A teď už k autu. A rovnou do Černožic k mamince. Cestou zas poslouchám o těch slovanských předcích, o našich zamlčovaných dějinách.
Teď mě napadá, jak se tu dnes nějaká Julča pudlovala v otázce pyramid.
Rita napsala, že Sněžka je určitě taky pyramidální hora. Jako hora Cailás - ta je opracovaná. Někdo mi tu dnes napsal, že měří 6666 m a nikdy ji nikdo nezdolal... Julča furt nemohla pochopit, že přeci když je uvnitř Sněžky historický důl Kovárna... Asi nikdy neviděla knihy dr. Blochové a na You Tube nikdy nezadala Blochová pyramidy v Čechách...
Maminka dadyná.
- Teď jsem si lehla.
- Maminko, já jen na chvíli. Potěšit tě. Abych tě nerušila a mohlas spát.
- No, já jsem si jen lehla, že si odpočinu.
Stále je moc krásně nafénovaná. To Simonka ji vlásky natužila. Už v neděli. Simonko, děkuji!!!!
Bez ohledu na svrab, pane řediteli, si na focení přilehnu k mamince. Fotím se.
Loučím se. Nechci se dívat do prvního patra. Nezajímá mě. Chci ho minout. Přichází paní pečovatelka. Přísný výraz. Jenže věci nejsou takové, jak se zdají. Je milá. Předsudky, Ireno, odnauč se to!
- Máte krásný kabát.
- Jé, to mám dvacet let starý. Linda mi ho vrátila, ať ho dám na charitu. Bylo mi ho líto.
- Je nádherný a kvalitní materiál.
- A jak se mi v Náchodě hodila kapuce. Vzala jsem si k němu červené nevhodné boty, aby se mi dobře šlapalo po náchodských dlažbách...
- Ne, hodí se. Máte červenou šňůrku... (Od sluchátek.)
Bože, dnes jsem obklopená fakt milými, klidnými, láskyplnými lidmi.
- A není to ropný derivát :-) Fakt hřeje a chrání před zimou.
Svištím domů. Svítí slunce. Rychle se převlékám a na hodinu vybíhám do luk. Mám sice práci, ale kašlu na ni. Jsem svobodná duše. Běžky do ruky. Obkroužím dvakrát louku. Skvělé, skvělé, skvělé. Stromy - nádhera. Koneckonců i ten viadukt - krásná práce našich předků. Vlak, který po něm jezdí za deštivého počasí nám jezdí po zahradě. (Zrovna teď ho slyším za okny.) Letos jsem ještě nepotkala ovečky a jehňátka. Potřetí už to nedám, musím rychle vyběhnout k domovu. Na patnáct nula pět až deset přijede pán. Stihla jsem se upravit, je tu. Druhé měření. No, a první výsledky. Omládnul o dva roky. Viscerály zůstaly na stejné výši. Nevadí, dají si říci. Tuky klesly... Pán se jeví smutně. Připomíná mi partnera mé dcery. Starší. :-) Opustila ho žena. Termín, nákup, výzva k platbě.
Telefon. Volá paní a ptá se, jestli jsem to já.
- Kupovala jste u mě červené korálky v Kuksu, asi dvakrát. A když se Vám roztrhly, převlékla jsem vám je. Víte, kdo jsem?
- Nemohu si vzpomenout. Jo, už vím, červené granátky. I v muzeu..
- Jo, jo, i v muzeu.
Paní mi vzdává hold. Prý včera poslouchala Helenu, prý se umím krásně vyjadřovat, nádherné obraty... Pán spěchá, paní mi potřebuje dát uznání. Jsem z toho celá vedle.
Loučím se s ní, děkuji, vyprovázím pana klienta.
Tak teď si chvíli pustím Helenu. Poslouchám tentokrát na židli u počítače. Pozoruji stehlíky, sýkorky, vyhlížím bažanta. Hela má dar vysvětlování, objasňování. Byla by skvělá učitelka. Seděla bych v lavici a vůbec bych nezlobila. Ani nerušila.
https://www.youtube.com/watch?v=C3DF4vdgN5g&t=3835s
Dvacet minut poslouchám; chvěju se v očekávání zimou. Půjdu zatopit. Dopisy - čte hezké dopisy diváků. Přicházím na řadu. Hela čte mé řádky. Velmi hezky ke mně mluví. Zrovna chybím u poslechu naživo. Obchází mě husí kůže. Už mě několikrát citoval Kryštůfek Koucký na Svobodném, Ondra Brož četl asi dvakrát z mých dopisů, Míra Zelenka - ten byl pobaven mým podpisem: Štastná, spokojená, veselá a radostná důchodkyně :-) Každý si mu prý stěžuje, hudlá, reptá a remcá a najednou nějaká šťastná neotravující... :-)
Už jsem zapomněla na svůj prosincový dopis a druhý - ten se mi líbí. Jsou tam hezké metafory. Aha, tak tohle lidi zaujalo. Mám radost.
Hela vysvětluje z astrologického hlediska dnešní dobu:
Konjunkce Saturna a Pluta v Kozorohu snad prý nikdy v minulosti nebyla. Nepřináší nic dobrého. Boj, válka systému. Typ vědomí, co chce zotročit člověčenstvo, vysát z nás lidství. Kozoroh, Saturn, Pluto je spojení mechanické, strojové; nemají společné s něčím hezkým; nebo že by chtělo něco hezkého pro lidi.
Pluto je vládce podsvětí - jako vodník usiluje dostat duše lidí pod pokličku a vysávat je. Saturn přejde do Vodnáře, pozvolna tam přejde i Pluto a struktury se začnou bortit. Rada: Zakopat se. Přežít. Nedoufat v brzké vysvobození. Udělat si bezpečný prostor pro své žití. Nemá cenu bouřit, se, protestovat, dohadovat se. Žluté vesty - kolik mrtvých už? Tvrdé potlačování vzpour. Boj ještě nemá tu energii. Nutno trpělivé čekat, až přijde čas borcení systémů. PŘIJDE! Vyčekat ho. U osobních odbojových skupin je dobré dělat jen malé krůčky, podložené osobní silou; připravovat si věci. Připravovat si systém, ideologický podklad. Kdo je připraven - není překvapen. Chystat se na energii vzpoury. A pak spadnou ti, kteří nemají v čelech co dělat. :-)Ti zlouni a škodiči! Ještě se budou snažit nastolit ještě tvrdší totaliu, elektronické sledovací otroctví... Chce nás to probudit. Netrápit se. Nyní jen stoicky vyčkávat. Přijde den vítězství, úspěchu.
Ještě rychle křen s červenou řepou a jablky. Ó, povedl se. Má říz.
- Peťuš, povedl se mi. Ochutnej.
Do stejné nádoby česnek, dvě stě gramů bryndzy, tofu, cihly, parmezánu. Místo zakysanky skyr, mou majolku.
- Peťuš, ochutnej, sýrová - ta se povedla.
- No, jsi šikulka.
Štrůdl už dnes nepeču. Ještě kvásek rozkvasit. Zítra upeču chleba.
Měla bych ještě tohle a tamto... Ale já nemusím.
Prožila jsem skvělý, krásný, nádherný, divuplný, bezstresový, láskyplný den...
Jaký si to uděláš, takový to máš.
No jo, ale hlavně nezapomínat, že to mohu ovlivnit. Pozitivně.
Dobrou noc!!
P. S. Jednu vadu ten den měl :-) Zalila jsem si prve slupky z jablek - na čajík. A nic moc :-) :-)
P. S. 2