Nádherný pracovní den s láskou

Dnes krátce. :-)

Sníh. Huráá! Jenže dopoledne plno. Kdybych to byla čekala, jela bych za šera a stihla bych to. Navíc paní na devátou to nestíhala a to bych stíhala já návrat z polí. :-)  Prošustrovala jsem tu bílou krásu.

Vrátila se paní po dvou letech. Krásná. Milá. Přišla si pro jídlo i pro dceru. Vystresovanou VŠ. Herdek filek, čeho se ta holka bojí! Nemá čeho. Paní mi vypráví o jejich listopadové cestě na svatbu na Ukrajinu. Mám oči navrch hlavy. Ráda poslouchám vyprávění klientek o cestách do Rumunska, do Ruska, na Ukrajinu. Porovnávám informace. Třídím. Utvrzuji se: Nevěř bruselské ČT.

- Jaké tam mají cesty?

- Hrozné. Místy jsme jeli dvacítkou. Díry, díry, někdy jsme jeli po chodníku.

- Co bída?

Paní ukazuje luxusně vybavený dům. Překrásný. Velká vstupní hala. (To jen pro ty kydaly, kteří stále snižují Rusko, Ukrajinu a baští meinstreamové dezinformace. Zrovna včera tu nějaký chytroň psal jedovatě o bídě v Rusku. Nandal tam fotky asi z devadesátých let. Bídák. Spíš ubožák.) V rohu fotky vyčuhuje kulatá vana uprostřed koupelny. Něco neskutečného.

- Navštívili jsme od chudých až k bohatým.

- Jak to vypadá u chudých?

- Hezky. Mají tam čisto. Vždycky mají obrovský stůl. Oni se scházejí, druží.

Paní ukazuje rukama všeobjímající gesto - křídla.

- Oni mají třeba na jeden velký stůl samostatnou místnost.

- Co zvyky?

- Ženich si musel nevěstu vyzpívat.

Líčí mi tradice.

- Viděla jsem na začátku filmu Volyně nádherné lidové svatební obyčeje.

- Volyně, Volyně...

- Ukazovali tam přibití ženy na vrata stodoly...

Paní se chytá za obličej.

- Jo, nebo muži stáhli kůži ze zad.

Obě zadržujeme slzy. 

- No, dnes ty Banderovce glorifikují jako vítěze, hrdiny.

Prohlížím si fotky od chudých - hezké bydlení. Myslela jsem, že mají udusanou hlínu. Ne, plovoucí podlahu. Naši lidé bydlí v daleko ubožejších podmínkách.

- Na hranicích jsme věděli, že musíme zastavit. Jak nezastavíte, mohou Vás třeba na šest hodin odstavit. Zastavili jsme. Pokuřoval si. Pak milostivě mávnul, ať jedeme blíž. Zpátky nám Maďaři vyložili celé auto.

- Vezli jste něco?

- Ne, jen to co povoluje zákon. Mají tam moc dobrý a kvalitní alkohol..

Vidím fotku nevěsty v jiných šatech. Je v domě; má na sobě překrásné krajkové sexy průhledné šaty. Stojí opřená o zábradlí před skleněnou zdí. Očima se ptám.

- To se fotilo jen v domě a jen soukromě.

- Hm, krásná.

Fotky oficiální jsou přenádherné - krásná nevěsta i ženich. Vkusně oblečení. V moderním.

Povídáme si. Mluvíme o stromech. Jak jsou teď v zimě nádherné, bez listí. Struktura větví. Už nás tíží čas. Paní musí jet do směny a já čekám dalšího. Velmi hezké setkání. Paní za dva roky - opět své krásné pneumatiky. Jasně, nedovyživená. Myslí si snad někdo, že bude-li jíst ty umělotiny a chemické srágořiny, že jeho tělo bude prosperovat? Paní je šťastná, domlouváme termín.

Odpoledne plyne. Počítám si čas, na mamku mi zbývá ani ne hodina.

MAMINKA. To sladké slovo. To sladké setkání. Moje maminka. Už je uložená. Po obědě. Tolik nechrchle. Vzala jsem jí xtra cal na kosti, do termosky zázvorový čajík, dezert - buchtu ze včera. A kornout jedovaté ledové čokolády.

- Mami, dnes jsem tu jen na krátko. Přivezla jsem ti čajík. Dám ti do něj med, vypiješ ho, viď?

Maminka poslušně vypila hrneček. Ochutnala buchtu. Zmerčila kornout.

- Dej mi bonbon.

Otevírám papírek. Maminka je v sedmém nebi. Ledová čokoláda se rozpouští na jazyku ne díky, ale použiju předložku kvůli palmovému tuku. Ten ucpává cévy. Mnoho lidí má tvrdá játra. Ale ne z chlastu. Maminka má požehnaný věk. Neodpírám jí. Škoda. Když k nám jezdila o víkendech, vždycky dostala zdravé dietní jídlo. Rybu, zeleninu, brambory s... V DD snad neumějí uvařit čočku. Pan ředitel by řekl, že to lidé nejedí. Ale jedí. Jenže koupit párek a ohřát ho je jednodušší.

Fotíme se. Mamka celý život těžko dýchá. V mladí byla několikrát v Žamberku. V plicích má kaverny. Díry. Myslím po zápalech plic? Brala takové velké bílé tablety. Říkalo se jim pasy. Na plíce. Plechovky a plechovky. Přesto dnes lapá po dechu. Pusu instinktivně stále otevřenou.

- Mami,mohla bys tu pusu zavřít?

- Jak ta fotka vypadá? Zas mám tu hubu dokořán.

- Mamčo, hezky se nadechni a usměj se!

Kdykoli řeknu něco, co ji rozesměje, vyjde z toho překrásný obrázek. Ale musím vždy využít okamžik.

- Maminko, dáš si ještě jeden hrneček, viď?

- Ale já jsem teď jeden vypila.

Zajímavé, nepamatuje si, co bylo před minutou, ale ten čaj jí utkvěl.

- Mamčo, jak často za tebou chodím?

- No, říkáš, že každý den.

No to je povedené. Hezky odpověděla.

- Ale já si myslím, že jednou za týden. Ale vím, že chodíš každý den.

Zvláštní odpověď...

Loučím se. Jednu ji vlepím. Ještě z druhé strany. Ještě se vrátím.

Utíkám za pečovatelkami upozornit je, že průtokáč se za chvíli bude hlásit... Dají ji vyčůrat. A jestli by nedohlédly na snědení buchty po kouskách :-)  Tak jsme to říkali a říkáme doma. Buchta je i koláč i dezert i buchty i metýnka. Všechno z trouby je buchta. Jen bagety, které jsem dnes upekla, jsou bagety. :-)

- Dala jste hrazdičku nahoru?

- Jj, to by se vypravila z postele sama.

Vracím se ještě k mamce, popadnu kabelku, košíček, termosku a jedu. Už tu čeká s Péťou u vrat paní. Dívám se dívám. Odkud já ji znám. Ze školy. Byla starší. Zajímavé - ti starší si mladší nepamatuji. Udělala jsem tuto zkušenost s klientkou, která je prý má mladší spolužačka. Taky jsem se tam dolů, pod sebe nedívala. Ale ty starší znám.

Bagety nabyly. Těsto příliš nakynulo. To nesníme. Jednu balím do ubrousku. Vstrčím ji do papírového pytle. Položím na ni čokoládku berušku. Položím ji Petrouškovi na stůl. Už mám volno.

- Co to je?

- To je bagetka. Až pojedeš na zápsas, stavíš se u Kačenky.

- A to jí mám přivézt jednu berušku, jo?

- Ne, to jsem si tam položila, abys mi s tím nefrnknul.

Jdu, hledám druhou berušku v lednici. Pitíčka pro vnučinku a vnoučka. Hledám hezké barevné měňavé samolepky. Krásný papír. Píšu vnučince tiskacími písmeny. Moc mi to nejde. Denně procvičuji hemisféru psacím písmem. To se má. Paní Helena Heclová to taky doporučuje. Pocvičovat si mozek ručním psaním. Lepím nálepky. Na obálku srdíčko z růžových kamínků... Pro radost malé holčičky.

- Víš co se včera stalo? Volal soused. Jestli máme zabezpečovačku. Sousedy vykradli. 

- V neděli? To se nepracuje. 

- No, vyčíhli si, až odjede se psy. Mezi půl jedenáctou a půl dvanáctou.

- Ti pejsci by pustili každého. Já tu čtyřku dost často fotím. Ani bych si jich nevšimla. Ale vždycky, když jdu s běžkami okolo, kníknou na mě. 

- No do baráku by asi nikoho nepustili. 

- Asi pustili. Jsou to ňunínci.  

Jsem vnitřně vylekaná. Vyděšená. V neděli před polednem vykradou sousedy. Dostali tip. Když jsem včera přijela od maminky, viděla jsem tam policejní auto. Spěchala jsem k obědu. Ale napadlo mě, že to tam pojedu omrknout... 

Petrouškovi mixuji sportovní výživu a hypotonický nápoj. Ať vyhraje.

- Peťuš, ale nemáme v bedně dřevo. A říkals včera, že je zima a že dnes...

Naváží tři kolečka polen. Odebírám rychle, aby kytkám nebylo na terase zima. Zatahuji dveře. Kontroluji, jestli stehlíčci a sýkorky vyjedli krmítka. Bažant blbec mističku pro něj nevyzobal. Chodil zobat do trávy to, co ptáčkům padalo od zobáčku... Ani nemusím sít slunečnice. Na jaře u stromů raší nové rostliny.

Odjel. Budu chystat tomboly. Zvonek. Dvě postavy před kamerou.

- Dobrý den, copak potřebujete?

- My jsme přišli :-) 

Ty vorle. A je mi to jasné. Dnes jsem volala paní, asi dvakrát se přeobjednala. Naškrábala jsem si ve spěchu jméno k sedmnácté hodině. Dejme tomu Šusterovi - Šustrákovi. Paní se divila, že má dnes v sedmnáct přijít. Už chtěla vyrazit. Zastavila jsem ji. Když má malé dítě, přeobjednána na dvanáctého. Tečka. Ještě jsem ji přebílila v diářku. Vždy škrtám. Dnes u sedmnáctky bílo. Ti, co přišli, manželé, milí, laskaví, byli objednáni. Ještě, že jsem doma. Přeměřuji oba dva. Oba dva mají pochvalu. Tuky klesají, oběma narostla svalovinka. Oba omládli. O hodně. Divíme se a radujeme. Jen ten krupon tentokráte nevykazuje odpal :-) Zas příště :-)

Odcházejí. Paní se fakt zmenšila o hodně čísel. Malá prdelka, štíhlé nohy. Její manžel má pravdu. Jdou prsa, pak ona. Ale na prsou se zmenšila víc jak o deset cm. :-)  Ještě stále může rozdávat. :-)

Petroušek šveholí. Je tu. Sedá mi k počítači. 

- Prosím tě, píše mi to, že sken je používán...

- No, u mě. A potřebovala bych k počítači. 

Vyplňuje si administrativu. Unavený. 

Oskenueš mi to a odešleš?

Skenuji zápis zápasu.  Zapadá do pelíška. Úřaduji za něj:

Ahoj Pavle, posílám zápis. Měj se hezky! Petr.

Kopíruji jeho jednoduchý styl. Má takový starodávný způsob vyjadřování. Takový strohý, suchý, starý... A hezký. Klasický. Slušný.

Rychle sedám. Jedenáct. Už odbila půlnoc. Překopírovat a postel.

Prožila jsem moc hezký den. Děkuji za něj. Všem!

Dobrou noc!