Nadšený a šedý :-)

15.02.2022

Úterý. Kde je slunce? Do dne mě vítá temnota. I přes oblačno za oknem, šeď na obloze, včera čárovali, jsem spala vynikajícně.

Dopoledne jen jeden hovor. Pán je nemocný, má vybitý telefon - jsem se dozvěděla až k večeru. Přesun na konec týdne. Jedu banku a cibuli.

Za pět dvanáct. Minule mě nechali dvacet minut čekat, bankomat měli rozdělaný montéři. Nešlo to. Jeli jsme s Petrouškem speciálně a zbytečně. Zatracená banka. Tehdy jel po obědě speciálně ještě jednou. Tohle mi banka nebude dělat. Hospodaří s mými penězi a chová se jak dryáčník. Zmizely pokladny. Nebere hotovost. Vše francouzská holka nechala na té automatické bedně bez kontaktu s člověkem. Jedu si pro mamčinu hotovost. No, hotovůstku. Chtěla jsem ji tam nechat. Ale za ten bankomat - nic. Ne, mami, nejsem mstivka. Jsou to tvoje, teď už naše koruny. Beru za kliku. Už se chytají k obědu. Úřednice telefonuje - moment! Ne, nebudu čekat. Jdu dozadu do kanceláře. Nesu ofocený notářský glejt. Fotila jsem s přelepenými částmi. Nepotřebuji, aby věděli všechno.

- Ale tady není, komu peníze vyplatit.

- Aha, tak tady ten řádeček si ofoťte. Je tam napsáno mně, vypravitelce pohřbu.

- Ale to my nemůžeme, my jsme banka... My to musíme.

- No právě proto, že jste banka. 

Netuší, že tu už dlouho nebudou. Jen co Kooperativu prověří. Jsou u ní pojištěni státní úředníci a další... Neplatné smlouvy státu. Vrácení platů... :-) Budeme se těšit na ten karneval. 

- Ale to musí pan ředitel.

- Nemusí.

- Já nemám formulář.

- Není třeba. Napíšu to rukou.

- To ne. A já nemám čas!

- Aha, tak to jsem neslyšela. Jsem Vaší klientkou a byla jí i moje maminka. Tak jako, že jste nic neřekla.

Neuvěřitelné! Bankovní úřednice sdělí klientovi banky, že nemá čas. Ovčani si to nechají líbit. (Jo, kontrolo, dozore! Je to tak!) Vzala jsem jí deset minut z obědové pauzy. Oni nevyšli vstříc mně. Ani já se nesnažím. Mám ráda reciprocitu. Když není, není jiného zbytí, než aby si to úředníčci bankovní uvědomili. To je nadřazená kastička společnosti. Dnes jsem slyšela někde, že 45% amerických bank loni krachlo. Tedy - okradly své střadatele. Důvěřovali své bance. Politikovi se nevěří, politik se prověřuje; myslím, že to platí i o bankovních domech.

Volá Péťa.

- Peťuš, vzala jsem jí čtvrt hodiny.

- Je dvanáct deset, jen deset minut.

- Za ten bankomat. Vzali nám dvě cesty do banky a zpátky. Naftu a čas. Jak vy k my, tak my k vy.

- Co chystáš?

- Peťuš, asi se vypravím někam pěšky do přírody.

- To ti schvaluji. Jen běž.

Vymetám obchody. Nakupuji. Přijíždím bez cibule. Do prčic, pro tu jsem jela. V peněžence průvan. Jak já to dělám!

Nechala jsem v troubě péct porcičku krůtího masíčka. Celou dobu nakupování si kontroluji mobil, jestli alarm nehlásí dým. Přijíždím domů. Někdo tu byl. Změna v osazenstvu. Při odjezdu obě kočky venku. Nyní kocour i Zrzka doma. Ti si sami neodemkli. Obědvám. :-)

Plním si batůžek svíčkami, kahánky, zapalovač a nesu rodičům petrklíč. Jim vydrží. Mají tam chladno.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-15_Na_hrbitov_a_zpatky_pesky/

Šlapu krajinou svého dětství. Dojímám se vzpomínkami. Támhle byla naše školní zahrádečka, než nám dali tu krásnou velkou rozlehlou zahradu na konci města za posádkovým parkem. V mé době Sady míru. Před tím Masarykovy sady. Teď už zas sady toho Amerikánce, kterého jsem ctila celý život...

A tady jsme bruslili. Tiba tu měla krásnou ledovou plochu oplocenou mantinelem a tribunkami. Co jsme se tu s klukama ze školy nablbli, nahráli, nahonili... Hokejové mužstvo tu hrálo své zápasy. A v kabině pan Vyleťal z obřího hrnce naléval čaj za korunu. :-) Bratři Vyleťalové, pracovali okolo sportu.

Klušu k soutoku. Potkávám dvě s pejsky. Došel mě spolužák z gymplu. Taky s pejskem. Studoval přírodovědnou větev, já humanitní. Docházíme k místu, kde byl brod. Až později ženisté postavili tady tu železnou krásu. Štěstí, že ji opravili. Mohli ji taky nahradit nějakou architektonickou obludou. Ale vodní cesta se neudržuje. Povodí Labe. Jak miluji stromy, jsem smutná z jejich kácení, tak nad řekou se neprořezává, na březích nálety... Vybíhám kopec. Tudy jsme s Péťou a dětmi chodívali po Štědrém dnu k mamce. Zapálila vždycky tu modrou svíčku s krajinou na obalu. Hezky svítila a voněla. Bylo to u maminky. Mami! Procházím parkem okolo houpaček. To už nejsou ty naše staré. Těžké, železné. Kolotoč, prkno, lodička, asi tři nebo čtyři houpajdy a pak dvě - ty už se dnes nevidí. Takové vlakové. Takové parkové. Takové vycházkové. :-) Takové z našeho dětství. Sloužily. Někdo je asi chodil promazávat... Vždy v chodu a v pořádku. Na konci města scházím z cesty. Tudy jsme jezdili nahoru na hřbitov na kole. Dnes stráňka zarostlá. Kdo by sem jezdil na kole! Dnes poprvé nezapaluji nikomu jinému, jen u nás. Ani tetě Šimkové, ani paní Slezákové, ani příbuzným z tatínkovy strany, ani Matějovským. Narcisy v kamenné váze na hrobě trošku povykvetly. Ty tu budou dlouho. Zdobím pomník květináčkem s petrklíčem. Mohla jsem vzít pod něj mističku. Udělá se kolečko. V létě zas pomník vycídím. Ano, mami, už je to na mně.

Sedám, vedu dialog. Děkuji za život, geny, energii. Líčím, jak jsem šikovná. A že mi chybí mamčino povzbuzení. No, a taky trochu bulím. Je třeba pustit slzy. 

- Tak zase příště!

Letím domů. Bude pět. Péťa jede na trénink. Dám mu s sebou sportovní výživu. Tudy jsem chodila čtyři roky na gymnázium. Smírčí kříž, obelisk. Sbíhám dolů z kopečku. Tady mě jednou asi patnáctiletou slečnu STanda Matějovský svezl na sáňkách a schválně vyklopil. Zlobila jsem se. Slečna! V kterých místech to bylo? Tady mě mamka vozila na sedátku přes smeťák. Jak jsem se bála, aby nevjela do řeky. Musela dávat pozor, aby netrefila střepy. Píchla by. Dnes po smetišti ani vidu. Odpočívadlo pro turisty. Tenisové kurty. Nad nimi zarostlý kopec šancí; tam se v době mého dětství konaly závody do vrchu. Vybíhám na cestu, korunkové hradby, myší dírou šup, a jsem doma.

- Ty jsi jak větroplach. Brzy jsi tu. 

Prý jsem šla hodinu a půl. To zas tak rychlá nejsem. 

- Peťuš, vzal sis svačinku? A kdy se vrátíš? Mám pro tebe překvapení.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02_15_Parky_kvalitni_v_domacim_rohliku/

Z překvapení spadne na krovky. Jedenáct let nekupuji žádnou uzeninu. To se u nás nejí. Ani bílé pečivo. Peču sama ze žita a špaldy. Jednou za rok na čarodějnice buřtíky bez rychlosolí. Kupuji jen šinku nejvyšší kvaltiy. Dnes jsem se nechala nalákat na kvalitní v rámci možností minipárečky. Zadělávám na rohlíky podle Mirky van Glis Slavíkové. 

https://www.facebook.com/mirkavangils/videos/622575445482973/

Poslouchám z TV Raptor - na FB!, to jen pro některé mé blízké, kteří se diví, že civím do FB. Tam jsou totiž alternativy. Jo a ještě Tg.

Hovoří Tomio Okamura. Uculuji se. :-) Hezky se mi u něj pracuje.

- Chcete protlačit pandemický zákon a omezit od 1.3. ústavní práva a svobody občanů. Zatímco evropské země rozvolňují a vrací se do normálního života, tak Vaší starostí je, jak protlačit pandemický zákon a omezit práva a svobody občanů. No, a s tím my samozřejmě nesouhlasíme. Naše priorita je zdražování. Pan premiér raději odešel; už jsem se ho na to ptal z očí do očí minule. Sliboval, že řešení ohledně zdražování předložíte do konce prosince, ale je to lež. Vaše první starost je, jak protlačit korespondenční zákon. Ještě, že SPD udělala opatření...

Řehtám se. Chytře Japonec z Moravy hovoří. A stále dokola opakuje v různých obměnách - pandu, zdražování, korespondenční hlasování. Hnětu a směju se.

- Vaše preference klesají, tak chcete podvodem korespondenčně přijít k hlasům.

- Takže Vaše jedna z hlavních starostí je omezit lidi na právech a svobodách a druhá starost je, jak zavést korespondenční hlasování. Ještě, že jsme tomu zabránili alespoň v lednu. Vaše preference klesají. Důvěřuje vám už jen 26% občanů. A to odvysílala i TV Nova! :-) Korespondenční hlasování umožňuje manipulace a podvody. Ve Franici to zrušili. A viděli jsme to v Rakousku. Tak to je vaše druhá priorita. Omezovat práva a svobody občanů, není k tomu žádný důvod. Ale je to Vaše jediná starost. A druhá věc, kterou navrhujete, je změna na korespondenční volby.

Už to znám nazpaměť. Stále dokola. :-) Pokračuje:

- Občané, kteří žijí v zahraničí, mohou hlasovat na zastupitelském úřadu. Pokud dlouhodobě žijí v zahraničí, očekával bych, že prioritou, pokud by chtěl občan volit, že si zajede na ten zastupitelský úřad!

Má pravdu, Tomio! Ať si zajede. A nebo ať si přijede domů. Je v zahraničí ať si volí tam. 

- Třetí prioritou, a my s tím nesouhlasíme! je, že ministryně životního prostředí Bubáčková vyhlašuje na konci ledna soutěž o národního ptáka v souladu s Vašim programovým prohlášením Tak tam vy mrháte penězi, já nemám nic proti ptákovi, ale...

Řvu smíchy.

- Mnozí občane píšou, že na vaši vládu by se spíš hodila straka, nebo že to má být orel... Vy odvádíte pozornost úplně jinam..

Tento projev se mi líbí - píšu ti, píšu, o tom, že ti píšu... Natahuje slova, opakuje věty, myšlenky, sentence, dělá mezery...

- Vy jste neměli ani pozměňovací návrhy v rozpočtu! A to jste říkali...

Rohlíky mám upečené. Mirka říká, že je v hodné rohlíky sníst čerstvé. Protože z těchhle rohlíků budou zítra gumáky. No, tak to vyzkoušíme. My gumáky nepečeme. Rohlíky dnes roluji úplně jinak. Aby byly dlouhé. A aby se do každého vešly dva minipárečky. Nařezávám horké. Vařečkou díru. Hořčici. Páreček. 

- Peťuš!

- Dám si ještě křeník!

- Zapomněla jsem. Máš pravdu! 

Půlnoc. Tak schválili pandu nebo ne? Tomio dnes hovořil pět hodin? Šest?! Prý jak Fidel Castro! Předsedající schůze opět nezná jednací řád. Skandální! Porušují, co se dá. Přerušili Tomia. Ještě, že se brání, chlapec. :-) Bojuje statečně. 

https://www.novinky.cz/domaci/clanek/on-line-snemovna-zase-jedna-o-pandemicke-novele-40387261

1.18 hodin nového dne. Pokračuje schůze PS. Ó, hovoří poslanec Michálek. To je ten, který tvrdí, že už Tomáš Garrigue Masaryk tvrdil, že nemáme věřit všemu, co je na internetu. :-) Ten hoch má opravdu dějiny zmáknuté. 

https://www.youtube.com/watch?v=dpbniPi2J88

Lidová tvořivost zachytila ještě tady :-)

https://www.youtube.com/watch?v=HnXh7VvCP6Q

Uklidni se :-) Půl druhé. Ať jednají. Relaxační hudba v příznivé frekvenci. 

https://www.youtube.com/watch?v=vrI0OhfCznc

Poslechla jsem si vědmu z Podkrkonoší. Nadšené ohlasy, ale místy se mně zdá, že je fanynkou Zemana a Babiše. No, no, budiž! Moc jí nevěřím. Má pravdu - Edgar Cayce hovořil o zkáze Yellowstonského národního parku. Ale že by se hnula Sněžka? S tebou mě baví svět. Země se zatřásla. Ale na úplně jiném kontinentu... 

Chvilenku poslouchám schůzi PS. Ještě hovoří - asi zase někdo za SPD. O daních. Předsedající mu bere slovo. Prý není obecná rozprava. Mluvčí se brání - kde je to napsáno? Který paragraf jednacího řádu? Dnes ho prý porušili několikrát. Odpověď předsedajícího na paragraf:

- Je to zvyklost!

Ozval se hluk!! Zvyklost není paragraf!!! 

Tak dobrou noc!