Nahoru dolů
Jdu spát. Poznamenám si pár denních postřehů.
Ráno jsem vcelku s chutí chtěla zapomenout na smutek z odchodu lidí, kteří mě měli rádi.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-05-brezova-vodicka-letos-posledni
Na stole stála velká sklenice březové mízy. Dnes už břízku zacelíme. Myslím, že jsme dostali dost. Pro letošek stačilo.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-05-dopoledne-slo-to-slo
Měla jsem z noci připravené linecké. Peklo se hezky. Snesla jsem si z půdy velikonoční vykrajovátka. Mám je tam už tak tři roky. Ta slepím jen marmeládou. Používám svou pikantní rybízovou. Povedlo se. Vršky ani necukruji. Mamka polévala cukrovou polevou. Já už na Vánoce jen nenápadně pocukruji. Dnes ani cukr. Další kolečka slepím k večeru máslovým krémem.
Našla jsem si recept na beránka v cookidoo. Perfektní těsto. Skvěle se povedl. Petroušek odjel k Lindě. Dopečeno. Jen beránek pořád nedopečený. Konečně mohu běžet.
- Vyjíždím od Lindy.
- Ješiši, já teprve vybíhám na hřbitov.
- Nevadí, sejdeme se.
Ach, pomyslela jsem si, že bych se chtěla sejít. S mamkou, s Vitouškem, s Josífkem, se Soničkou, Zlatkou, momentálně s Drahuškou. Kolik Počteníček už si Drahuška nepočetla. Dávala mi k nim srdíčka. Psala, poznámky, když jsem vzpomínala na maminku. Znala naše příběhy. Ach!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-05-na-hrbitov
Letím na hřbitov. Asociuje mi to můj let v lednu na běžkách, když jsem chtěla pomoci… Nic. Nevzpomínej.
V parku v kopečku potkávám slečnu. Usmála se po očním kontaktu. Hezky pozdravila. To bylo pohlazení. Jako když jdeš po horách. Zdravíš se i s Němci, dětmi, cizími lidmi. Přede mnou jde paní s velkým pejskem. Přikrčil se. Paní se ohýbá. Sbírá jeho hromádku.
- Vy jste hodná, že to uklidíte.
- Jsem zvyklá.
Hovor nás vedl až ke konci parku. Tam jsme se rozloučily. Stihly jsme si říci o chaosu světa. Její maminka prodávala v oděvech, v prádle. Prý už před třiceti lety přišla nakupovat maminka s dětmi. Předložila pět triček. Dítě si vybralo nejvíc barevné. Maminka mu radila:
- Tohle by se ti hodilo ke kraťáskům.
- Ne, já chci tohle!
- Jo, my jsme v zimě chodili v tepláčcích, svetry. Naše děti v overalech. A dnešní? Mínus dvacet a holka přijde v průhledné šifonové sukni. Protože ona chtěla. Ona si ji vybrala. Maminka scvakla paty.
Spouštím se do louky. Dokráčím po ní k vodě. Těším se na zvuk potůčku. To je ten, který o pár kilometrů výš někdy pozoruji při vycházkách. To je ten, který támhle pod cestou tekl blízko maminčina domečku.
Nejprve k Vitouškovi. Někdo mu tu už posvítil. Svíčka ještě hoří. Sklenice s větvičkami překlopená. Dnes fučí. Hledám kameny. Vkládám dva narcisy. Dolívám vodu. Nesu si ji v batůžku. Stavím květináček s maceškou. Klušu k mamince a tatínkovi. Ometám hrob. Taky stavím povalenou sklenici. Taky vhazuji kameny. Taky dolévám vodu. Taky vkládám dva narcisy. Tečou mi slzy. Zapaluji všechny svíce.
Běžím kousek dál k hrobu tety Bartošové. O něm vím teprve asi dva roky. Utíkám k tetě Šimkové. To byla její sestra. O té vím dávno. Chodily jsme ji s mamkou posvítit cestou k našemu hrobu. To byly sestry tatínkovy maminky. A ještě zapaluji u Matějovských. Mých dobrodějů. Průvodců dětstvím. Aspoň ohýnek rozsvěcím. Paní Matějovská, ta mě milovala. A já ji. Ach!
- Peťuš, už klušu od hřbitova.
- V klidu!
Fotím si Sněžku. Krásně vidět. Drahuško, tvá hora byl Praděd. Na Černé hoře ještě lyžují. Velikonoční lyžovačka. Jezdili jsme s dětmi a Petrouškovým předchůdcem do Pece. Ten učil v lyžařské školičce na Neklidu. Naučil mě i holky lyžovat. A milovat zimní hory. Do té doby jsem do nich jezdila v létě.
Do sluchátek poslouchám Pokřivená zrcadla:
1:24. minuta
O nebezpečí AI pro lidi, kteří jí bezmezně věří!
- Řekni mi, jaký i napíšeš ve slově pes? Jaké i tam bude?
- Jasně. Ve slově pes se píše i krátké. Je to normální uzavřená slabika, takže žádná výjimka, prostě i krátké.
- Aha, krátké a tak bude tam měkký nebo tvrdý v tom slově PES.
- Aha, jasně. Už rozumím. Ve slově PES je to tvrdé y. Píše se tvrdé y, protože...
- A já jsem myslel celou dobu, že tam je měkký!
- Přesně tak. Takže v tomhle případě, protože to je tvrdá souhláska, zůstane y tvrdé. Takže ve slově pes zůstane y tvrdé. Žádné měkké.
- Aha, takže pes je příbuzný slovo k jakýmu?
- Přesně tak, takže pes patří mezi tvrdá vyjmenovaná slova, takže se odvíjí od slova být. A je tam y tvrdé.
- Aha, ty vole, pecka. To jsem nevěděl.
- Jo.
- Dík za radu, zítra z toho píšu test ve škole.
- Jasně. Určitě. Kdybych měl popsat test, můžeme se zaměřit na nějaká konkrétní slova, třeba výjimky.
- Počkej, a jaký íčko se napíše ve slově kůň?
- Jasně. Ve slově kudy se píše měkké i. Je to uzavřená slabika a v tomto případě se píše i vždycky měkké. Takže píšeme i.
- Ty máš určitě maturitu, viď?
- Jo, určitě. Žádný problém. Pokud budeš chtít další slova, jsem tady a rád ti pomůžu.
- Ty už to nechlastej, vole, seš nějakej vožralej.
Paní Míša dodává, že hledala nějaký zákon na internetu. Všimla si pod odkazy a články: Nespoléhejte se pouze toto, ověřte si to v zákoně, může to vykazovat chyby.
V parku fotím orseje, sasanky, sedmikrásky… Na soutoku Labe s Metují vybíhám jen cvičně kopec. Beru prudkou stráň. Přede mnou vychází mladík. Ale ten to bere povlovně. Nahoře si ulevuje. Vůl. To se nemohl rozhlédnout? Utíkám po šancích. V místečku, kde vybíhám vždycky svůj krpál, tam se spouštím dolů.
Rychle oběd. Vcukuletu.
- Peťuš, chtěla jsem ještě jet na kole. Ale jdu si lehnout.
Drahuška mi před půlrokem psala, jak mezi prací taky odpočívá. Byla moc unavená.
- Odpočívej. Zítra se můžeme vypravit.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-05-neco-se-povedlo-a-beranek-je-zmrsknuty
Čeká mě naplnit beránek. Netuším, že ho zpicnu. Vylezl mi z něj mastodont. Bylo mi líno vytáhnout plničku. Letos nedostane ani mašli pod krk.
- Ješiši, to je šereda.
Petroušek vnímá, že jsem smutná. Hned ho chválí.
- To je do galerie krásy! Ty seš krasavec!
Rozesmál mě. Očekávala jsem, že řekne, že je to doga. Ne. Do galerie krásy.
Tak to jsem se opravdu za celý den pořádně zasmála. Péťa se snažil.
Pomyslela jsem si, jak by mi Drahuška napsala, že ví, že je dobrý. Odpověděla bych jí:
- To jo. Ale umělecký dojem – nula bodov.
Loni jsem si na jaře vyrobila dvakrát kopřivový balzám. Něco unikátního. Krásná konzistence. Když se maže na tělo, voní kopřivami. Péťa mi ho vtírá na záda a dozvukuje, jak je to krásné. Jak se mi to povedlo. A jak to nádherně voní po kopřivách. Pěje ódy. Včera jsem domazala skleničku. Zapomněla jsem si připravit novou. Podávám mu mazání kočičí dráp.
- No, vidíš, to je něco! To má konzistenci! Krásně se to roztírá!
- Prosím? Že ty ses spletl?
Nevím, jestli mě chtěl pobavit, nebo jestli to myslel upřímně. Chtěl by mě mít zase veselou. Připomíná mi, že jsem svobodná. Nejsem. Mohu si jet kam chci. To jo, ale kvůli kočkám necestujeme. Koupit si co chci. Ano. Má pravdu. Ale stát nás ovíjí neviditelným provazem.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-04-05-nahoru-a-dolu/1707649689
Bůh seslal dvě lana.
Jedno, aby po něm své světlo spustil zhutňovat a zhmotňovat,
a druhé, aby se světlo mělo kam po své hutné zkušenosti vrátit.
Když světlo snížilo vibrační frekvenci a kleslo do nižších světů a úrovní, stalo se čloVěkem.
Člověk, tvor důvtipný, obdarovaný rozumem, začal prozkoumávat okolí a náhle uviděl kus dřeva. Chopil se klacíku, položil jej uprostřed lana a vytvořil tak z obou částí (jednoho jediného lana) houpačku.
A od těch dob se houpá *nahorudolu*
Ozvali se mi Drahuščini FB přátelé. Jeden řecký zpěvák – žije v Řecku. Měl Drahušku moc rád. Nyní je v jejím městě. Chtěl se s ní poznat osobně. Ano. Taky jsem měla v hlavě naplánováno, že za ní pojedeme. On ani já jsme ji nestihli obejmout fyzicky. Nikdy jsme se nesetkali. On i já naříkáme. Další přítel měl stejné datum narození. Pracovali spolu. Díky ní jsem ho přijala do svých přátel. Protože miluje lyžování… Na to, jak nás FB banuje, trestá, nespravedlivě zakazuje, tak na tohle je výborný. Potkáš bezva lidi dle vlastního gusta. Uděláš si společenství stejně smýšlejících. Během času jsem vykopala ty, kteří se mnou nesouzněli. Ale Drahušku bych nikdy nevyzvala svou větičkou, aby nastartovala košťátko. Nebylo nikdy třeba. Ach. Moudrá, vzdělaná, rozvážná, milá…
Dobrou noc!