Najdu bez a vlašské ořechy?
V noci okny proudí do domu chladný vzduch. Ráno vše zavírám.
Odpo poslouchám na FB nějakou potrefenou pirátku nebo zelenou; obvinila Petra Macinku, že zavřel oteplování. Dramatizovala to tak, že málem plakala. Jako ta pirátská Olina. Ta umí hezky dramaticky hrát na svém schůdku u kecpultíku. Prý- co si v těch vedrech počnou staří lidé! Jé! Dík za péči. Vedra tady v létě byla odjakživa. Včera jsem sdílela pohled z letadla dolů 24.6. Nebylo vůbec vidět. Chemická deka hřeje, my si tu užíváme teplíčka. Páne, nebyl tam jeden podpůrný koment. Všichni jí dali co proto.
https://www.youtube.com/watch?v=46Z7yHUqEXc
Byly doby, kdy jsme sledovala polední politický pořad. Novinka. Otka Černý. Teď večer ležím na lehátku. Skleník mám zalitý. Poslouchala jsem hádku mezi opozicí a mezi docentem Ševčíkem a Vondráčkem. Chce se mi blejt. Co my jsme za bastardy. Lidi drží palce prezidentčíkovi. Sliboval, jak bude tmelit. Vida, nabídne k dispozici český jazyk jako přežitek. Usiluje o vzdání se našeho práva veto. A taky by nás rád resetoval jako stát. Nestačí být kolonií. Je třeba nás zakomponovat pod německou nadvládu do jakýchsi spojených států evropských s úřední řečí němčina. Pravidelně i ve vánočním projevu propaguje euro. Ekonom Pikora už asi před třemi pěti lety vysvětloval na několika ukazatelích, jak neprospěšné by to bylo rozhodnutí. Euro by nás ochudilo. Proč je tu tolik Slováků? Protože mají euro. Jezdí si vydělat k nám. Ukázal na zemích, které euro přijaly, jak klesla jejich ekonomika a úroveň obyvatel.
Fico dnes někde prozradil, co je tím zájmem být za každou cenu, ať to stojí, co to stojí, v Ankaře. Ano, zbrojní zájmy a zisky.
….
Ráno potichu zavírám všechna okna. Na židličce pod slunečníkem už číhá na snídani Mourek. A kde se vzala, tu se vzala, slečna Žofka. Myslet si, že potichoučku zavřeš okna, aby to nebylo slyšet, je naivní, jako jsem já.
Snídáme. Nejdřív kočky. Pak já. Deset. To jsem s moc nepřivstala. Než udělám to a tamto, poledne. Venku sto nad nulou. Jdu si pro kolo. Uááá! V bazénu se ztratila voda.
- Petroušku, uteklo nám asi dvacet cm vody.
- Jak uteklo?
- No je tu jezírko pro včely.
- Tak tam dej hadici.
- Neumím to zajistit.
- Tak já tam dojedu.
- Jedu hledat zbytky černého bezu a na zelené ořechy.
- Vrátiš se včas?
- Za hodinku jsem doma. Jedu na kole.
- Tak já to pustím.
Jedu. Ač vedro, mám na sobě příjemný obleček z Číny. Vezu s sebou v košíčku vrátit krásný batůžek. Postranní kapsy nepojmou ani láhev ani termosku.
Petroušek mi večer zkontroloval kolo. Řekl, kudy si ho vyvedu z pod pergoly. Život s ním – jedna báseň. Miluji ho. Život? Jo. I Petrouška.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-26-na-orechy-a-na-cerny-bez
Vyšlapala jsem Šóbrák.
U trafiky stavím kolo. Mám zákaz ho nechávat bez dozoru. Ale jen dám balíček. Hned jsem venku. Přistála vedle mě motorka.
- Dobrý den!
- Dobrý den! Vůbec nevím, kdo jste! :-)
Tuším, to bude Jirka. Spolužák ze základky. Vídáme se v Aquacentru.
- To já vím. Moment.
Sundává přilbu. Už se na mě směje známá tvář.
- Jirko, prosím, koukni mi na kolo.
V trafice jsem dostala pochvalu za minulý kód. Byl konečně jednou čitelně napsán.
- Řekl ti to, že jsme tě chválili?
- Právě že ne. Prý jste povídali, že jsem celý život učila češtinu a škrábu jako kocour. Piš lépe! Nečitelné. Písmo nečitelné. Pište úhledně! Zlepši úpravu! Úprava!
Střídají se tam. Dnes tam byla jedna ze sester z Nového Plesu. S holkami se znám a neznám celý život. A mám je ráda. Milé, ochotné, usměvavé. Normální. Tuhle trafiku mám ve velké oblibě. Veškerý personál perfektní. Ráda tam chodím. Úsměv.
Takhle to bylo dřív. Všichni jsme se spolu bavili bez nenávisti. Rozličných vyznání a příslušností, různého věku. Měli jsme se všichni rádi. Nikdo se nikomu nevyškleboval. Blbých bylo málo. Inteligence se cvičila ve škole. Nikoho nenechali zakrnět. Dvakrát do roka do třídy přibyli kolotočáři. I ti procházeli. Pokud někdo propadl, to už musel být opravdu ignorant. A dnes by se dostal na střední. S asistentem. Náš svět je už pryč. Řád vystřídal chaos.
Pokračuji postranními uličkami za město. Á, ořešák má zelené ořechy! Hurá! Dovoluji si a děkuji za nezralé plody.
Kousek dál si dovoluji bezové víle. Natrhám si listy. Na květech se už tvoří bezinky. K podzimu… Listy naklepeš, aby pustily šťávu. Přiložíš na bolavá místa.
Jedu dál. Zahýbám do luk. Jedu, co to jde. Když to nejde, seskakuji. Tady je krásně. Zpěv ptáků. Ticho. Obilí zlátne. Šlapkám vysokou trávou důvěrně známou cestou. Zastavuji. Zázrak se stal. Bezový keř na sluníčku!! mi nabízí květenství. Děkuji. V dálce v obilí něco poskakuje. Co to je. Velké uši. Zajíc to není. Hopsá to sem tam. Asi srneček. Vyplašila jsem ho.
Zas stavím kolo. Jdu si utrhnout pár dalších květů bezu. Periferním zrakem vidím, jak něco velkého přeběhlo z obilí přes cestu do keřů a dál na louku. Zdálo se mi to? Jako liška. Nebo pes? Kde by se tady vzal pes?
Prošla jsem loukou a polem. Kus na kole. Kus pěšky. Osvěžující.
- Už seš doma?
- Už už. Jsem u školy.
Myslí na vypnutí přívodu vody do bazénu.
Po obědě. Letos po posledním školním. Dnes si mnoho dětí nese domů vysvědčení. Tuhle jsem viděla na FB vysvědčení z první třídy nějakého inženýra. Měl, světe div se, tam dvojky. A vystudoval! Tak přísní byli naši učitelé. Dnes se to na FB hemžilo taky samými… Jakpak by to bylo před šedesáti lety?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-26-doma
Na kole jsem doma natotatašup. V naší zelené oáze. Vyndávám úlovek z cesty. Ořechy a bez.
Bazén napuštěn. Uklízím kolo. Piju sportovní výživu. Venku chystám k bazénu stoleček. Lehátko. U jedněch sousedů za plotem se koupou děti. Hlídá je babička. Švitoří. Skáčou do vody; jejich zvuky jsou nenásilné, letní. Na druhé straně u nových sousedů, u těch, kteří nám vzali slunce, za plotem stromy… Tak u těch řvou parchanti až do večera. Nejvíc ta jejich holčička. Hrdelním zvukem.
Petroušek je tu.
- Prosím tě, já tam na ně jdu.
Má rád klid. Domlouvá dětem přes plot, aby tak neječely.
Nic se neděje. Řvou jak pominutí dál. Koupeme se. Pro ryk není slyšet vlastního slova. Hodně se radují z léta. Jsem stará škola. Mají se dodržovat sousedské vztahy. Klid. Na lehátku chci odpočívat, meditovat. Jekot.
Ječím do vzduchu:
- Ticho!
Oni neslyší.
- Tichoóó!!
Ne. Chápu lidi, kteří mají dům vedle školní družiny. Je to prý šílené. Máme takové známé. Nemohou se spolehnout na to, že by si odpoledne dáchli na lehátku.
Petroušek jde znovu ke plotu. Jako by tam nebyl.
Nepříjemné odpoledne korunovalo mou nádhernou vyjížďku do polí. Zeleň. Ptáci. Narušení duněním na obloze. Jenže to během chvilky utichne. Letadla odletí. V přírodě jako v chrámu.
Večer zalévám. Soused uklízí po dětech hračky. Zdraví.
- To, co tu bylo dnes odpoledne bylo naposledy. Ty děti si ztišíte.
- Obávám se, že to teď o prázdninách bude pořád. Ona je nezkrotná.
- Stačí pár na zadek.
Oni nezvládají svou dceru?
- Líbilo by se vám, kdybych vám tady teď začala dělat hluk? Ještě není dvaadvacet.
- Nám to nevadí. My vevnitř nic neslyšíme.
- No, kdybych v šest ráno začala řezat cirkulárkou?
No. Myslím, že nejsem velkorysá. Nejsem totiž oběť. Takhle nenápadně začínají mezisousedské spory. Buď si to chlapec uvědomí, zkrotí tu jejich uječenou holku, nebo…
Zítra bude řemeslný trh v Malé Úpě. V Trutnově předvedou bitvu…
Tak před 160 lety ráno pršelo a pak bylo max 25 stupňů C. Taky měli na tu bitvu vedro. Taky jeden z velkých resetů.
Zítra jsem plánovala vlastivědnou vycházku do Dubového Dvora.
- Lindi, já zítra nepřijedu. Zvládla bych to. To je samozřejmé. Ale budeme se válet v zahradě u bazénu.
- Mami, to chápu. Jsem ve včelách. Líbí se mi to víc a víc. Ruku mám teda jak konev.
- Neboj, to si sedne. Mělas alergii na kočky ,máš kočku. Neboj. Kopta prý musel se včelami skončit kvůli alergii. Měla jsem alergii na květ lískových oříšků. Začala jsem brát Herbalife. Pročistila tělo. A je po alergii. Žihadlo je zdravé. Umí během chvíle chemicky změnit bujení rakovinných buněk.
Pozaléváno. Žofka se plouží zahradou. Pobrekuje. Zmožena vedrem. V kožichu. Aspoň kdyby si ho mohla odložit.
Chvilku se muzláme. Vedu ji k mističce s vodou.
Celý den sleduji reakce na rozhodnutí ÚS. Všichni chytří, ti, kteří tomu rozumí, se vyjadřují proti rozhodnutí ÚS. Např.:
Cyril Svoboda , spolutvůrce ústavy říká, že ústavní soud udělal procesní chybu, protože obžalovaná protistrana /vláda/ neměla možnost se k soudnímu procesu vyjádřit a nebyla obeznámena předem. Tudíž má plné právo zažádat o odvolání nepravomocného rozhodnutí.
K umanutosti Pávka jet do Ankary – to bylo jasné hned. Robert Fico rozlouskl v Bardejově záhadu motivací Petra Pavla?
Záhadu prezidentova nepochopitelného
chování však možná úplnou náhodou, nebo možná s geopolitickým záměrem,
rozlouskl slovenský premiér Robert Fico. Ten se během své návštěvy východního
Slovenska zúčastnil otevřené diskuse se studenty v Bardejově.
Právě na tomto fóru Fico pronesl slova, která okamžitě zaplavila alternativní i
hlavní mediální proudy v obou částech bývalé federace. Slovenský ministerský
předseda se nechal slyšet, že má obrovské obavy z nadcházejícího summitu NATO v
Ankaře. Důvodem těchto obav má být fakt, že se za zavřenými dveřmi chystá ke
schválení monstrózní, dosud nepředstavitelný finanční a vojenský závazek.
Robert Fico možná odhalil důvod, proč Petr Pavel tak moc usiluje o účast na
summitu NATO!
Podle Fica se má jednat o takzvaný opakovaný (fin. revolvingový) úvěr s ročním
cyklem v astronomické výši 70 miliard EUR, který má sloužit k dlouhodobému
financování a pokračování válečného úsilí na Ukrajině. Tento program by
znamenal, že členské země NATO by rok co rok, bez ohledu na vývoj ekonomiky či
vůli vlastních občanů, odevzdávaly miliardové částky do společného fondu. A
právě v tomto momentě celá politická skládačka v České republice do sebe doopravdy
a dokonale zacvakla jako puzzle.
Pijavice na miliardovém fondu? Kdo profituje z ankarského plánu?
Pokud se podíváme na mechanismus, jakým má tento obří alianční balík fungovat,
zjistíme klíčovou věc: tyto peníze podle dostupných zákulisních informací
nepůjdou na Ukrajinu přímo v hotovosti na zlaté záchody. Budou z naprosté
většiny využity k masivnímu nákupu zbraní, těžké techniky a munice. Klíčové
však je, že tyto nákupy se nebudou realizovat jen a pouze ve Spojených státech
amerických, ale zejména u zbrojařských firem "členských zemí NATO", tedy v
drtivé většině u evropských zbrojovek.
Pro český průmysl to znamená jediné: Z logiky věci vyplývá, že české zbrojařské
holdingy a firmy se na tento obří revolvingový program v hodnotě 70 miliard EUR
ročně přisají jako pijavice. Jde o zakázky, které mohou zbrojařům zajistit
astronomické zisky na celá desetiletí dopředu. Pokud by se však současná
protiválečně orientovaná Babišova vláda od tohoto programu na summitu v Ankaře
distancovala, odmítla ho podepsat nebo se k němu připojit, byl by to konec.
Znamenalo by to pro české zbrojaře napojené na Pražský hrad naprostou
katastrofu. Mohli by být z tohoto lukrativního programu NATO okamžitě a
nekompromisně vyloučeni. Zbrojovky těch zemí NATO, které by se k programu nepřipojily,
by z toho revolvingového programu čerpat nemohly! To je logika podstaty věci.
Už to chápete, o co jde?
Noční alarm na Ústavním soudě a lobbistické pozadí
Nyní už vše dává dokonalý smysl. Je to právě tento enormní finanční tlak, co
vedl k událostem, které nemají v dějinách naší justice obdoby? Je toto ten
pravý důvod, proč prezident Petr Pavel tak naléhavě intervenoval u Ústavního
soudu? Stojí toto v pozadí neuvěřitelné zprávy, že patnáct ústavních soudců
bylo v noci z úterý na středu doslova vzbuzeno a zalarmováno, aby v rychlosti
projednali, odhlasovali a papírově vypracovali předběžné opatření, které vládě
přikazuje včlenit prezidenta Pavla do delegace?
A právě proto ve čtvrtek Petr Pavel tak kategoricky a neústupně prohlásil, že
musí stát přímo v čele delegace, a nikoliv fungovat pouze jako její řadový
člen? Jako vedoucí delegace má totiž právo podepisovat klíčové dokumenty a
garantovat aliančním partnerům, že Česká republika se zbrojního programu
zúčastní, i kdyby s tím Babišův kabinet nesouhlasil.
Když k této rovnici připočteme vlivné lobbisty a mocné zbrojařské magnáty,
kteří jsou dlouhodobě napojeni na Pražský hrad a kteří výrazným způsobem
sponzorovali a podporovali Pavlovu prezidentskou volební kampaň, celý obrázek
je kompletní. Skládačka zájmů, peněz a moci do sebe zapadla do posledního
dílku.
Vida, jaký je to sekáč. Co lidí nachytal na to, že bude sjednocovat. Přitom je opoziční prezident. Nesjednocuje. Rozděluje. Loutka svého loutkovodiče.
Dnes mají výročí svatby neteř s manželem. Mihnul se mi na FB obrázek jejich krásné rodiny. Maminka blahopřeje synovi zdatnému fotbalistovi k ukončení jedné etapy života. Vzpomínám každý rok na jejich krásnou svatbu.
Už půjdu. Ještě připravím do karaf na zítra mátové pití. Ať maličko zfermentuje. Můj Thermomix je skvělý. Nedávám kostky ledu. Ty až zítra rovnou do džbánu.
A teď už jdu spát.
Dobrou noc!