Nálož dne :-) Ovčácké slavnosti, kontakt s psychopatkou, pro mléko, milá tečka

Tak. A je tu zase půlnoc. Filipojakubská noc v běhu. Vrcholí. Měli jsme plánů, jedna čarodějnice podvratná myslela, jak nám udělá čáru, ale...

- Mami, tak jedeme?

Chjo, ta rána. Pomalé rozjezdy. Chtěla jsem vyjet v půl desáté, v deset, v půl jedenácté... Skoro se to povedlo.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-30_Rano_v_zahrade/

Běžím okouknout a pozdravit zahradu. Zelená se. Dnes se chci věnovat konvalinkovému poli. Kozí nohu vyženu.  Člověk míní, pánbu to chystá jinak. Trošku se pasu na bršlici, pampelišky pevně drží v trávě. Jejich sezona a já zatím slupla jen jednu. Nesu si kytičku kopřiv k snídani. Kočinely chtějí taky snídat. Kočinela - tak mě oslovovala maminka. Ty moje kočinelo. Tu větu už nikdy, NIKDY v životě neuslyším. Už nejsem ničí kočinela. Kočinela zmizela.

Jedeme. Stavujeme se v zahradnictví pro lomikámen ve slevě. Mají macešky po pětikoruně. Výborně. Ledovky mi na hrobě zmrzly. Vyměním je. Nepočítala jsem se zastávkou. V Lindině sterilním nóbl křižníku se nesmí kýchnout. Jdu si do skleníků sehnat plato.

- Tady zaplatíš - vidíš, tady mám drobné.

Jsem tu s platem. Vyrovnávám do něj kytky. Linda mi podává účtenku. Divné počty. Sedm krát pět je třicet pět. Lomikámen za patnáct. To není sedmdesát jedna. Počítat neumím. Ale mám pocit, že to je součtem padesát. Vracím se. Ptám se. Pokladní neví. Majitelka ji upozorňuje na změnu ceny. Prý si mám vzít macešky navíc. Nechci. Beru zpět dvacet jedna korun.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-30_Ovcacke_slavnosti/

- Zaparkujeme tady?

Myslí hospodu ve Zlíči. Tam jsem se skoro před padesáti lety vdávala poprvé.

- To je daleko. Mám dnes polokecky na chůzi, ale nemají tu místo.

Dodávám důraz na to nemají tu místo.

- Mají tu místo.

- Nemají. Jedeme dál. Nebudeme parkovat u zámku. Pojedeme ještě kousek dál. K údolí.

Letmé pousmání. Jo, chci vidět práci s ovečkami. Nebudeme klusat oudolím. Dnes ne. Zdržely bychom se. Ono se řekne semenec! Ale zobat ho...

Od zámku k bělidlu na každé značce žlutá a modrá. Nechápu proč. Proč? Naše barvičky jsou tři! Všude výběrčí parkovného. Nepářou se s tím. Čtyřicet korun. Jsi Čech? Tak plať! Parkoviště nejblíž k oudolí obsazené. Už, už chci koupit lístek, ale Linda mě odvolává... Vracíme se. Co kdybychom zaparkovaly támhle u penzionu Viktorka. Vyhoupneme se na kopeček.

Penzion Viktorka se nachází ve Zlíči a nabízí zahradu. K dispozici je pokojová služba a terasa. K dispozici je restaurace podávající místní kuchyni a neplacené soukromé parkoviště.

No jo, to co je v prospektu, nemusí být pravdivé. Okamžitě se parkovištěm blíží číšník a servírka. Chtějí stovku, kterou nám odečtou za jídlo. Aha, jenže my neznáme jídelní lístek, ceny. To je dnes rejžák. To se zahojíme z kovid propadu a budeme mít na vstup volný pro - jasně! Ano.

Vracíme se na parkoviště k zámku. Tady nesedí výběrčí, tady čeká automat. Mám padesátikorunu. AUTOMAT NEVRACÍ MINCE. Tak telefonem z karty. Aha, ještě větší vejvar. To je o deset korun dražší. Jdu se pokusit rozměnit přes cestu u někoho u občerstvení. Ochotní. Pán mi mění. Vracím se k automatu. Kupuji lístek za 40,- Kč. Varuji přicházející lidi - nevrací. Nevrací? Aha. Tak telefonem? - Plus deset korun. - Diví se. - Upozorňuji, že ani v HK nevrací. Tahle se musí doplnit ten dvouletý propad. Korunka ke korunce... O ostříhat své lidi v ohrádce. 

U Rudrova mlýna si ještě kupujeme vstupenku. Objednávám jednu a jednu stařeckou. Paní nerozumí. Řehtám se. Hlásím věk. Vykulené oči. Vstupujeme do stánkového království. Některé trhovce znám, třeba vyšívačku šupinkami - u té si kupuji kytičky. Usmívá se, zdravíme se. Viděly jsme se v bastionu na Velikonoce. Nebo paní korálkovou. Mám od ní několikery korále. Bydlí ve vesnici Mokré. Tam měli v mém dětství hospodu strejda Jarda a teta Ema ze Šumperka.

Stánků s tradiční výrobou hodně. Loni na Nábřeží řemeslníků něco podobného, ale vstup na trhy zdarma. No. Pozorujeme práci ovčáka. Neuvěřitelné. Vidím lidský druh. Z jedné strany běží jeden černý pes, z druhé druhý černý. To jsou strašidla s úkolem děsit. Celé stádo jde za vůdcem - za pasáčkem. Pejsci ovečky honí, kam je třeba. Dovedou je až do ohrady. Takhle je to tady po tisíciletí zařízeno. Hlásí se ke mně tatínek od hošíčka, kterého jsem v Lidlu tišila větou Poslouchej? Slyšíš hudbu? Příjemná uvolněná atmosféra. Jdeme se podívat na ovečky. Stojí v malých ohrádkách. Holky a kluci békaví. Střihač berana otočí k sobě zády a noženku zaklesne za své stehno. Beran, který střihání už zná, v klidu nechává rejdit mašinku. Druhý beránek není tak pokorný. Střihač ostříhá i kopýtka. Poslouchám věci, které mi jsou neznámé. Divák se chlubí, že asistoval u porodu. Člověk v klobouku, pečuje o ovečky dvacet let:0

- Ona vám ovce pomůže.

Zajímavá věta. Ne my ovečce, ale ovečka nám. Jehňátko má prý složené nohy. Nehladit ovečku po břiše - uvolnila by se a netlačila. Vzít slámu, otřít maminku, pak jehně. Aby vonělo po mámě. Nikdy ne čistý vypraný hadr...

- Co s vlnou?

- Buď si ji vezme majitel nebo tady jsou přadlenky. EU chtěla zavést, že ovčí vlna je nebezpečný odpad, fašismus. Asi abychom víc nosili flísky z petlahví. Svět je postaven na hlavu a zavrtán v zemi. Proč vlnu nevykupují výrobci vlněných přikrývek? Spíme pod nimi. Lehoučké. V zimě hřejí, v létě se pod nimi nepotíš. Odcházíme. U přadlenek upozorňuji, že za zdí mají vlnu. Děkují...

Zastavuji se u sýrů. Paní kouří. Omlouvám se, že ji ruším. Prý je to nezdravé. Cigaretu típe v polovině. Překvapuje mě. Holanďanka. Žije tu šestnáct let. Spokojená. Sýry jí vozí z Holandska. Platím.

Ještě chvíli. - Je čas! - Ještě ne. - Už musíme.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-30_Doma_je_doma%2C_Holandanka_si_napocitala_i_certa_s_rohama/

Cestou domů se stavuji v bance. Dnes předáváme byt. Budu vracet kauci. Rychle oběd. Petroušek je tu. Oba remcají, že nechtějí ven. Nechtějí, ale jdou. Kočinely okolo nás. Na šestnáctou předání bytu. Šup. Jedeme. Přijíždíme dřív. Na lince řada klíčů. Byt voní. Ovšem - jako na vojně se říkávalo - co je mokré, je čisté, tady zas vůně navozuje pocit čistoty. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-30_Umyto/

Kolejničky na okně na terase v rozích černé. Závlačka na zasklené lodžii - jasně! Chybí. Je tam nějaký paskvil ze šroubu. Musíme koupit novou. Takhle pomaloučku polehoučku kobylky devastují váš majetek. Tady se ulomí - zahodí. Tady praskne - vyhodí. Tady se ztratí - není. Taky šňůrový systém nad vanou a na terase. Zdevastován. Nefunkční. Klíče od schránky nepasují. 

Otevírají se dveře. Čarodějnice, která tu bydlela a nemá sem vstup, neb s ní smlouvu nemám. Odstěhovala se od nájemníka. Kvůli ní  se stěhuje. Dala jsem jasný a přísný zákaz jejího vstupu do našeho majetku. Neposlechli! Vymámila od nich klíče za půjčení vnučky. 

- Odejděte.

Usmívá se, jakoby by nic. 

- Běžte pryč. Tady nemáte co dělat. 

- Já chci kauci. 

Přijíždí otec a syn. Ale kjava nechce vydat klíče. Najednou tu jsou policisté. To je ta zákeřnost - mamka by řekla slovo čuba. Ona si na nás zavolala policii. V hlavě vykrámováno. Ona si volá na majitele policii. 

- Pojďte, vytěžím vás na chodbě.

- No mě, určitě na chodbě nebudete těžit. Nejprve ať byt opustí tady ta osoba. Já tu jsem doma.

Těží ji na chodbě. Manžel vysvětluje v krátkosti situaci v bytě. Tady policie nemá co řešit. Odjíždějí. Tedy čtvrteční zpráva - klíče máme - byl fejk. Jako v televizi. Nájemník se vzteká:

- Mě to tady nebaví, co tu ještě děláme?

Valím oči. Uměle neseriozně natahovali předání do poslední chvíle. Noví se chtěli nastěhovat dnes. Předání až zítra. 

- Vy jste tu měl být v šestnáct hodin. Je půl páté Zdržujete. Už jsme mohli mít předáno. Mám tu kauci. 

Petroušek mu vysvětluje, že byt musí mít předány náležitosti. A kauci, kterou jsem měla nachystanou, vrátím tedy až v prosinci po vyúčtování. Kjava to tu chtěla řídit. Není majitelkou, má holou zadel, je zadlužená, partner ji vykázal za nevěru. Natřásala se tu, jako by jí to patřilo. Balím kabelku. Peníze. Odjíždíme. Domlouvám si se zámečníkem výměnu bezpečnostního zámku do našich pancéřových dveří. Sloužily. Chránily.

- Chtěla jsem jít do konvalinek.

- To máš smůlu. Srážka s debilem bere čas. Šli spolu někam do hospody. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-30_Pro_mleko/

Jedeme pro mléko. Stavujeme se na čarodějnicích. Přisedáme k mé třídní profesorce. Báječně se bavíme. Jsem ráda, že ji vidím.  Přisedá kluk, jehož dceru jsem učila. Ptá se Lindy.
- A ty seš která? Tamta nebo ty?

Smějeme se. Byl spolužák Denisy. Moje třídní byla jeho třídní, a taky třídní Lindy. Odpočítáváme, kolik let máme od maturity. Jasně, že vedu. 

Mají tu skvělé víno. Jdu si ještě pro kelímek. Čepují chardonay. Voní po bonparech. U stolu sedíme se zdejší vesničankou. Hovor teče. Shodujeme se. Vyprávíme, jako bychom se znali odjakživa. Jejich langoš náramně voní česnekem. Jdu koupit. U stánku Kristýnka se svými chlapy. Její manžel Jaroušek - nesmírně hodný slušný milý kluk - byl mým kuchaříkem na učilišti. Moje první skvělá třída kuchařů - číšníků na učilišti. Byli milí, slušní, zlobili mě jen málo.  :-) Pozoruji jejich kuchařinu. Rychle, v klidu, mile, příjemně chystají dobroty. Mají nakynuté bochánky na langoše. Žádné mražené hnusy.

- Chcete říct, že jste to připravili?

- Ano, z našeho těsta.

Měla jsem je ráda. Jejich děti chodily k nám do školy. Nebyli konfliktní. Ráda jsem Kristýnku i Jarouška s jejich smečkou viděla. Jejich hocha paní učitelka srážela, urážela... Je úspěšným kuchařem. Co chtít? Aby se paní učitelka chytla za nos. Devastovat lehké. Ale zdvihnout pak sebevědomí polámanému ptáčeti... Povedlo se. Ten u našeho stolu byl manžel paní učitelky. Na chvilku. Pryč od toho. A jeho žena uklízela v DD. Náš malý svět je propojen. Všechno věděl. I co se odehrálo za šestnáct dnů před rokem.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-30_Dockali_jsme_se/

Tak nádherné čarodějnice jsme si museli vyčekat. Ale stálo to za to. Program pro děti. Krásná vatra. Hrála kapela. Skvělé. Radostné. Družné. Lidí tu vždycky bývávalo. Dnes - kolik? Stovka? Dvě? Čarodějnický rej v komorním počtu. Milé, klidné. Cestou domů se stavujeme v bytě. Ráno v osm musím stát na pigétku. Výměna zámku. Dveře u koupelny jak od - mamka by to řekla, já to nenapíšu. Kulantně - jak od špindírů... Okna po dvou letech umyta. Já myju několikrát do roka. Jsou moje a bývají špinavá. :-) 

Chci koupit novým novou linku. Linda s Péťou vybírají. Uvidíme.

Plodný den. Kontakty s normálními i zkušenost s psychopatem. Madam chlastá, tahá dítě do putyky. Pryč od toho. Zpátečka k ovečkám, k stánkům, k tradiční výrobě, máme co nabízet. Přadlenka mi svěřila, že chtěli nejen nebezpečný odpad z ovčí vlny vyrobit, ale nutili je počítat bobky na metr čtvereční.

Mléko svařeno. Poleno dohasíná. Jdu spát. Nebudu psát, že jsem se ráno mohla dospat. Ne. Je to vše skvělé. Poučena. Skvělé!

Dobrou noc!