Nálož zpráv - zahrada se budí
To byl dník. Zas hezký. Nevím jak je to možné, lidé jsou depresivní, mě přepadla euforie. Ano, jdeme jak přes minové pole. Furt ve střehu. Den co den x zpráv, které na mě vyvalí počítač - a ne příznivých! Nečekala jsem, že vyhodí primáře hranické nemocnice. Díky zprávě jsem ťukla na další jeho videa. Kecy ze špitálu nebylo první. Má přehled. A takového odborníka sundáme. Rozumně uvažující lékař.
https://www.youtube.com/watch?v=AQlroX0wMFk
Novosti zprava zleva jak facky. Už jsem psala - to, co jsme dostali dříve za rok, do nás hustí za den. Hlava jde člověku okolo. Sebevraždy, smrt, volání na tísňové linky, nákup vodních děl proti občanům mé vlasti. Ministr si dovolí koupit zbraň proti svým!!! EU to myslí se zákazem olova vážně? Asi má někdo tak propitý mozek, že mu nevadí sportovní střelci, myslivci, rybáři... Ksindl zločinecká organizace. Abych nezapomněla, dehonestace dr. Pekové. Vědkyně, ne ledajaká! Umí kouknout do viru. Zas nám tu shazovali na hlavu nové kmeny. Ale ne, ne, paní doktorka nikdy neměla pravdu. Neserióznost zpráv. - Jedna pecka za druhou. Proč převážejí ze sokolovské nemocnice pacienty v středně těžkém stavu (překládám si tedy v lehkém) s policejní eskortou?! Copak vezou vězně? Policisté nemají nic jiného na práci?
Zpráva dne:
Jestli Hamáček zavede ten registr přestupků proti krizovýmu stavu, tak jsem v háji. Určitě mi tam zapíšou pití kávy z kelímku na veřejnosti a tajný nákup pastelek u Vietnamce a pak kvůli tomu nedostanu výjezdní doložku do Královéhradeckého kraje.
Jedna radostná: Dnešní ranní klient hleděl na hodiny; mladí se vrátí dnes z hor. Pronajali si chalupu... :-) Od zaměstnavatele. :-)
- Co tam dělali?
- Běžkovali. Na protější stráni soukromý vlek. Sedm lidí tam lyžovalo.
- Uau. Jela bych taky.
Od rána:
Zrzečka ležívá v koupelně. Trpělivě vyhlíží, jestli už jdu. Jdu! Před půl desátou máme s maminkou skyp. Často mi v posledním půlroce vteřinově vypadne internet. Dnes se to asi stalo na druhé straně. Viděli mě, neslyšeli mě. :-) Mikrofon zapnutý. Chytlo se to napotřetí. Paní Hudáková vyřizovala u spojování telefon; začaly jsme s maminkou. Byla divná. Nějaký žuch dolů. Spavá. Unavená? Čím ji zas Mengelka obdarovala, aby jí bylo líp! Já tu potvoru - nikdo nevíte, koho myslím - nemohu ani cítit. Zlý, mstivý odporný zjev. Ale jinak výborná. Aspoň umrtví klienty bez konzultace s rodinou. Doufejme, že se mýlím. Právě rok, co experimentovala!!! Chystám se poprosit o vzorek tělní tekutiny, abych věděla, co... Vím, stačí nahlédnout do dokumentace... Uvidíme. Nastartováno mám. Výkyvy jsou divné. Maminka jakoby ztratila mimické svaly. Reaguje jako robot. To dělají léky. Je třeba navodit energii.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-05_S_maminkou/
- Mami, pojď, protáhneme se. Budeme česat hrušky. A podívej se za rukou. Zkus pravou, pravou! Mamko, pravou ruku nahoru! Mamko, pravou ručenku nahoru! A utrhni ji. A teď levou. A zakruť tou hruškou. A utrhni ji. A tleskni do dlaní!
Vyrábíme gejzír energie.
- Mami, víš co, zkusíme, jestli umíš vytleskat rytmus.
Maminka zvládá tleskat...
Mami, prober se! Vždyť víš, jak jsem ti tu pod třešní pouštěla písničku Když nemůžeš, přidej víc!! Mamko, tys byla celý život Venuše, bohyně krásy, vodnářka - lilas vzdělání, moudrost... Slovo nejde neexistuje.
Sama vždycky našla řešení. Neměla ráda blbce, kteří si myslili, že něco nééjde. Protože pak se našel jiný blbec, který nevěděl, že to néééjde a udělal to.
Vzpomínáme na maminčinu maminku, na dětství. Vzpomínáme na mé zklamání po svatbě. Nosila jsem Denisku. S maminkou jsme jely k tetě Dvořákové do Kuklen, nemohla jsem smutkem ani mluvit. Teta se mě ptala, jak se mám. Nevydala jsem hlásku. Nešlo mi to. Natahuji. Mamka se zavřenýma očima:
- Copak se přihodilo?
Sice oči zavřené, ale poslouchá.
- Bylas můj ochránce.
Krásně ji osvětluje slunce. Daří se mi zachytit maminku jak na barokním obraze. Hra světla a stínu.
Maminka dnes zas očima odjíždí od obrazovky... Posílám jí srdíčka. Vyzvídám, co měli k snídani...
- Mamko, včera odpoledne jsem ti poslala kytici tulipánů. Jestlipak jsi to zaregistrovala?
Jasně že neví, že jí nic nedoručili, a ukradli... Má cenu jí posílat kytky? Když ji nikdo neupozorní:
- Podívejte, máte tady krásnou kytici. Jak se jmenují ty kytky? A kdo vám ji poslal?
A po obědě unovu:
- Podívejte, máte tady krásnou kytici. Jak se jmenují ty kytky? A kdo vám ji poslal?
A před večeří zas:
- Podívejte, máte tady krásnou kytici. Jak se jmenují ty kytky? A kdo vám ji poslal?
No, asi to nemají v popisu práce a hlavně napsáno v sešitě.
Chvilku luštíme. Ovocná limonáda - minule jsme nevěděly. POMO. Byl to malý igelitový pytlík, do něj se vrazilo brčko. Vymoženost doby. Přecházím do vzpomínek.
- Mami, pamatuješ? Iva vždy přepůlila poctivě tatranku. Vzala půlky pišingru proti světlu. Porovnávala.
Já mám tu větší půlku!
- Brečela jsem: Maminko, já chci tu větší!
- Pamatuju. Pamatuju.
Vždycky jsem se nechala nachytat. Bylo to její sesterské zlobení za to, že jsem se jí vkradla do života. Maminka si vzpomíná. Vyloudila jsem úsměv.
Hodinka pryč. Asi zas mají příjem. Tam je tolik příjmů. Tam musí být tolik úmrtí. Kolik jich odešlo náhle "na stáří" po očkování?!! GDPR. Všechno cvaká dle plánu. Kritiky umlčíme. Zlikvidujeme. Nikdo nic neví.
Klient. Vždycky si vyčlením čas. Povídáme o všem možném. Od něj vím, že před vstupem do EU jsme měli prasat 104%. Dnes o 60% méně.
- Ta držkatá ekonomka, jak se jmenuje?
- Ilona Švihlíková.
- Tak ta na Dvojce říkala, že 90 milionů Američanů žije už na hranici bídy. A 30 milionů jich žije na potravinových poukázkách.
- Kolik je Američanů?
- Asi tři sta milionů. Za rok 2020 mají o 30% víc vražd. V Chicago 2500 za rok.
Vypočítává, kolik lidí tam picnou za den. Nepářou se s tím.
Dostáváme se zas k ptačí chřipce. Vyvraždili nám chovy krav - zbytečně, prasat, ptactvo... Zkoušeli rybí mor.
- A v roce 89 nechali vyvraždit deset milionů prasat.
- Cože? To nevím.
Už pospíchá. Přijedou jejich mladí z těch hor. Přede dveřmi čeká Zrzečka. Nechá se pohladit pod krkem. Micinka by nikdy nepřišla... Byla schovaná. Ležívala i těchhle dnech v jehličí pod smrkem. Jen my jsme o ní věděli.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-05_Kulinarim/
Škvařím pomaloučku škvarky. Postupně odebírám sádlo do sklenice.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-05_Zahrada_puci%2C_Zrzecka_se_taky_raduje/
Užívám si dům. Sedačku. Naše poslední v životě. Peču chleba. Povídáme si s Petrouškem. Ukazuji mu Zrzku na fotkách za celý den.
- Zrzko, ještě že tě panička má.
To je pravda. Micinka asi kvůli tomu odešla. Nebo na ni dolehlo lednové léčení jejích zoubků... Injekce, prášky...
Zajímavé. Půlnoc. Vlaků přes den jezdí málo. Jen osobní. Slyším vlak. Na železňáku. Dlouhý. O půlnoci lidé nejezdí v nouzovém stavu. Copak asi převáželi?! A v noci! Nemohlo to počkat na ráno?
Zítra bych frčela do Prahy. Právě rok, co jsem jela koncem února naposledy. Dnes ukazovali, jak v metru zasahují proti lidem. Protiprávně. Najednou leze na hladinu, že malé obchody zavřeli protiprávně. A kdo vrátí životy těm, kteří třeba neobstáli a sáhli si na život?!
Dost! Spát. Zrzka už má pár veršíků za sebou. Petroušek taky.
Jdu je podpořit.
Dobrou noc!