Naloženo ve sklenicích a tělo v bazénu

04.08.2022

Půlnoc. Darované okurky naloženy. Nastrkala jsem do pár sklenic červená rynglátka a modré blůmy. U modrých si vzpomínám na mamku. Milovala je. Když jsem se jí ptala, které ovoce má nejraději, odpovídala švestky a blůmy. Ty modré blůmy vypadají trošku jako švestky. To si vždycky pošmákla.

Dopoledne mi proteklo mezi prsty. Vybalit zboží, srovnat ho dle expirace... V hlavě pěší výšlap nahoru do pevnosti. Pak návrat, nákup - koupit mamince kytici, hřbitov.

Nemám smlouvu s časem. Bohužel. On jde jinak, než vykračuji já. Nemůžeme se shodnout. Půl dvanácté. Ještě bych mohla vzít nohy na ramena a vyklusnout. Jenže venku už je výheň. Jak to splácám? Jdu, trhám neonové floxy. Odkvétají. Bože - to nemohu mamce přinést. Pod stromy kvetou malé něžňoučké slunečničky. V zimě odpadává ptákům z krmítek. Beru ubohou kytičku. Mami, to je poprvé, co nenesu frézie, růže, tulipány, narcisky. Moure, uhni. Přijedu. Už nic nedostaneš. Vyjíždím. Nejprve nahoru. Vezu mátovou formuli a Collagen SKIN booster. Paní má pětatřicetiprocentní slevu. Předávám zboží.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-04_Nez_ja_se_rozjedu,_je_poledne._V_kvetince_meli_krasne_slunecnice/

Květinka. Ó, sem já rada chodím. Ráda tu fotím, očumuji, kupuji. :-) Tady koupím mamce - co? Asi gerbery. Jenže tu září obrovská slunce. Až oči přecházejí. Nádherné. Spanilé slunečnice. Beru šest. Tři na hrob, tři domů.

- Mamince koupíš, tobě daruji.

- A mohu dát tři a tři?

- Už to není v den pohřbu, tam se dávají dvě. Ale teď už můžeš dát lichý. A tady ti dám ještě tyhle kytky, vidíš? Ty jim dáš péči, určitě Ti rozkvetou. A molice se taky chytí.

- Tu miluji. A ta druhá molice - ta přezimuje, ta s těmi červenými listy. Asi před dvěma třemi lety jsem tak krásnou, asi pětiletou dala v květnu přes noc ven. A ráno byla mrtvá. Zimou. Dva roky jsem po ní pásla. Mám. Tuhle zelenkavou molici miluji, ona voní zámkem, starou dobou, babiččinou skříňkou.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-04_Na_navsteve/

Jedu. Hřbitov. Sem jsme chodily s maminkou. Tady jsme se jednou na Štědrý den po tmě nemohly nalézt. Zlobila se, že jsme pro ni přijeli pozdě. Tak se vydala na hřbitov sama. Zpět jsme fakt jeli v úplné tmě. Brali jsme ji k nám. Mami, Štědré večery. - Vesmír mi dal možnost zvykat si. Vozila jsem si tě k nám z DD. Trávilas´ u nás Vánoce. To bylo žůžo. Napakovali ti léky a pak už jen tři dny u nás, dva dny u Ivy, a ještě u nás. Užívala jsem si Tě. Pak sis zlomila noženku. A bylo po cestování. Už jsem si tě nikdy nedovezla do tvé zahrady. Ještě jsem se chystala v ten měsíc tvého odchodu. Jak když jsem to cítila. Už jsem to vyjednávala s Petrouškem. Bez něj a dvěma auty bych to nezvládla. Poslední čtyři Vánoce jsme za tebou jezdili na Štědrý den. Ten předposlední - Vesmíre, to byla zkouška - jsem tě poprvé v životě na Štědrý den viděla jen chvilenku skypem. Žádná úleva ani na Vánoce. Protiprávní. Z toho si tak vezmu. Tys´ ani nevěděla, že je ten nejhezčí den v roce. To mě malinko uklidňovalo. Žádný štráchy s vámi nedělali. Já bych vás dala hezky okolo stolu do malé jídelny. Řekla bych, že je to štědrovečerní večeře. Poptala bych se vás na zvyky. Asi bych si obstarala i jablíčka a ořechy na rozkrojení a rozlousknutí. (Oříšky v DD nikdy nejíst - už byly jednou v čísi puse.) Hezky bych si s vámi popovídala o zvycích, co kdo doma zachovával. O půlnoční - jestli chodil, nechodil. Ne. Kydlo se vám na talíř salátu, klobása a šup - museli se vyměnit. Doma je čekali. Chápu. Ale přípravu před večeří bych tomu dala. No nic. Tak mi ten Vesmír pomaloučku vzdaloval milovanou osobu. Až se mi vytratila zcela. Když přijedu na hory, vždycky mi blikne - zavolej mamce, že jsme v pořádku dojeli. Letos nahoře na Medvědíně jsem si vzpomněla. Loni už jsi, mami, byla v Pánu. Před dvěma lety jsem si s tebou na Medvědíně vymezených systémem dovolených třicet minut povídala.

Ometám hrob půjčeným smetákem od sousedů. Asi měsíc na něm mají igelitovou tašku. Poctivě ji zas navléknu a vracím za hrob do polohy, v jaké jsem si bez dovolení půjčila. Růžičky už byly uschlé. Zalévám květináče u nás i hrob vedle našeho. Zapaluji všechny lampy. Mami, i teď v létě ve slunci - že potřebuješ mít světýlko? I večer doma svítím. Jé, dnes ne. Mami, dne jsem byla jak Fruta. Takhle to tam vonělo octem, když jsi mě tam jako patnáctiletou dovezla. :-) Jak ráda jsem tam chodila o prázdninách na měsíc dřít. Peníze! Byly za to peníze. Žila jsem z nich celý rok. Jednou vedle mě rovnala z korýtka do sklenic jahody taková malá, scvrklá, sedřená paní.

- Čípak seš?

- Irena Konečná.

- A nebyla tvoje maminka Kopecká?

Vyjely mi oči.

- Byla.

- Já jsem bydlela v Neznášově Ve Dvoře naproti nim.

Uháněla jsem tehdy domů. Mám pocit, že jsem v ten den měla narozeniny. Čekalas´ mě s krabicí zákusků. Napadá mě, žes´ je musela u paní Rösslerové objednat... S vyvalenýma očima jsem se tě ptala, jestli jsi jako holčička měla kamarádku Milku.

- Ano, Milku Holubovou.

- Heřmánkovou.

- No vzala si Heřmánka. Učila mě lézt po stromech. Měli jsme hodně švestek, jabloní.

Mamko, zrovna dnes!! Zrovínka dnes mi FB vyhodil náš výlet po tvém dětství. Jednou jsme jely po Neznášově a Rožnově. Jednou na hřbitov. Jednou k tvé škole v Habřině, k hájovně - tam přece bydlela Mařka Kuřetová a její bratr František, jindy k mlýnu Skořípka... Nasávala jsem všechna tvá písmenka, slova... Asi před dvěma lety jsi mi řekla:

- Prosím tě, ty to víš líp, než já. Jak to znáš?

U fotek čtu:

30.7.2010 - Vypravily jsme se s maminkou po stopách jejího dětství. Točila jsem si všechno na kameru; mamka mě zavedla Do dvora. Tak se říkalo místu obestavěnému domy. Nahoře v lese byl starý hrádek pánů z Hustířan. (Zaniklý hrad., zal. v 2. pol. 13. stol., patrně jako nástupce znič. hradu Vražba. R. 1370 prvním zn. majitelem Ješek z Neznášova. Jeho potomci připom. do r. 1457. R. 1494 hrad držel Bavor z Hustířan. Za jeho potomků opuštěn; r. 1542 pustý.) Navštívily jsme její kamarádku "Ze dvora" - naproti nim mamka bydlela, Milka Holubová - Heřmánková. Nemohla už na nohy. Jejímu muži bylo tady 88 let. Zrovna jsme zastihly syna - nakupoval. Pan Heřmánek odešel, Milka přišla o dvě patra níž do DD. Někdy jsem k ní mamku svezla. Díky ní jsem vystudovala - na brigádě ve Frutě se mě ptala na jméno. Identifikovala maminku. Pozdravovala ji. Prý to byla její kamarádka z dětství. Učila mamku lézt po stromech. Věděla jsem, že nechci být sedřená, utahaná, tedy - holka studuj! Máš na to hlavu!

Když pan Heřmánek zemřel, ocitla se Milka dole v přízemí. Asi dvakrát třikrát jsem tě k ní svezla. Vždycky tam měla své blízké. 

Mami, dnes jsem zasadila mangold. Dostala jsem sazeničky. Vypadá to jak lístečky červené řepy, ale nemá to bulvu. Prý se jedí lístky. Uvidíme. Mami, tak už je skleník skoro obsazen. Paprikami, šest rajčat, takových chudinek, a jak se jim tam daří. A asi pět okurek, které jsem nechala několikrát zmoknout. Stáli chudáci ve vodě. Nelíbilo se jim to. A ve skleníku už rodí. Mami, na tvé zahradě stojí náš dům, to sis´ vždycky přála. Jenže jsme ho postavili zrovna, když jsi přicházela o paměť. Nemohla sis´ to zapamatovat, že bydlíme tady. A teď je tu i skleník.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-04_Svacina_a_muj_obed/


https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-04_Relax/

V dnešních tropech jsem si ve čtyři vlezla do bazénu, popíjela mléko starců. Petroušek se cáchal se mnou. V poledne jsem mu naprogramovala knedlíky na páře s meruňkami a rynglaty. A odpoledne dostal chlebíček zabalený ve vajíčku. A hóóódně okurek. V poledne jsem si snědla naši obědovou tyčinku. Pozdní oběd v pozdním slunci neměl chybu. Mami, tys´ měla Péťu ráda. Pečoval o mě.  

Se soumrakem jsem venku plnila sklenice kořením, zeleninou, okurkami. Asi do pěti sklenic jsem nastrkala rynglata. Budou se v zimě hodit, když nekupuji okurky a rajčata.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-04_Vecer/

Zahrada potřebuje napít. Napájím rostliny, smrky, ovocné stromy. Prolévám je. Při vyúčtování se Péťa prohne. Považuje večerní zálivku za přepych. Marně mu vysvětluji, že konví se půda prolije. Ale hadicí tam musíš stát a crčet. Jinak to nemá cenu z povrchu se ihned vypaří.

Nová trouba vaří v páře. Ale to je kaluží vody! Třeba dvě tři nádržky. Víčka lupou. Krásně všechna chytila. Mám pro letošek... Nemám. Ještě jablka. A houby. A pak už budu mít... Ještě sbírat a sušit ořechy. A pak už se budeme sbírat k nejkrásnějšímu období roku. Zatím tu ještě máme vlaštovky.

Klimbám. 

Dobrou noc!