Nárazový. Mám ráda zkoušky. Nejsem ovčan - to si zapamatuj dobře!!

Před chvílí byly čtyři hodiny. Ráno. Ticho domu prořízl zvuk telefonu. Péťa vybíhá a hledá telefon na nabíječce. Jenže zrovna dnes jsem si ho dala na jiné místo, k jiné šňůře. A tu jsem navíc zapomněla zapnout.

- Prosím tě, to je L.

- No, tak jde do práce, zamyká, to se stane. Zmáčkneš telefon, ani nevíš, že někomu omylem voláš.

Usínám. Telefon už si nechávám vedle sebe v posteli.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-05Mourek_oslavil_Prazske_povstani_fyzickou_aktivitou/

Půl deváté, ten hajzlík mě opět budí. Normálně bych ho vůbec neslyšela. Sahám po něm rukou. Kde je? Kdo mě shání? Musí si počkat, až nasadím hlas, až se vrátím do reality, až se pozdravím se dnem, s přírodou... Ty vorle! Ještě než ho zdvihnu, odkašlávám, moduluji hrdlo, jakože už od pěti od rána kmitám. Pochopila jsem, že mi volá někdo z hlídací agentury. Přeslechla jsem jméno.

- Dobrý den! První otázka: Máte tento email?

- Ano.

- A tenhle telefon je aktuální?

- Je.

- Další otázka - měla byste zájem o aplikaci, kde byste si řídila platby, faktury.

- Já nevím.

- Neví. Další otázka.

- Moment. A kdybych si tu aplikaci zřídila, posílali byste mi stále faktury na email?.... Ukládám si je...

- Tam vy si všechno řídíte, kontrolujete.

- Ano, a posílali byste mi i nadále faktury mailem, abych si je mohla ukládat?

Slyším její hlas:

- Neví. Další otázka.

- Prosím vás, mohla byte mi odpovědět?

- No když nevíte...

- Ne, já chci vědět, jestli byste mi posílali faktury do mailu.

- No tam byste si všechno řídila...

- Ale vy mi neodpovídáte. Posílali byste mi i nadále fakturu mailem?

- Tam si můžete dát oprávněnou osobu, administrátora, kontaktní osobu. Pokud chcete, můžeme to dneska nastavit.

- A koho tam mám dnes?

Říká, koho. Chci ještě jednu osobou doplnit jako kontaktéra.

- Jak se jmenuje? Jaký má telefon? Dala jsem ji jako administrátora.

- Ne, jen kontaktní osoba.

- Další otázka. Měla byste zájem o kamerový systém?

- Prosím vás, já nevím.

Než jsem stihla doříct větu, už se ozvalo.

- Další otázka.

- Moment, jste člověk nebo robot? Hovořím s živým člověkem?

- A měla byste zájem o kamerový systém?

- A kolik to stojí?

- To vás přepojím na obchodní oddělení.

- Ale já chci jen vědět, jestli to stojí tisíc, pět tisíc, sto tisíc, dvě stě tisíc.

- No to máte ceník...

Slyším nějaká čísla, uvízlo mi 970,-Kč.

- Aha, tak to mi říkáte měsíční platbu. My si nerozumíme. Já se ptám na cenu kamerového systému.

- Tak já vás přepojím na obchodní oddělení.

- Já nechci přepojit na obchodní oddělení. Prosím Vás, s kým mluvím? Co to je za telefonní číslo?

- Vy mi nedůvěřujete?

- Ne, důvěřuji, jen chci vědět, kdo mi volá.

- To jsem vám řekla hned na začátku rozhovoru.

- Aha, vy jste mě vzbudila. Vy jste z Pic?

- Ne. Proč z Pic?

- A odkud voláte?

- Já jsem vám hned na začátku řekla...

- A můžete mi prozradit své jméno?

- No tak to se bavit nebudeme.

- Aha, tak vy znáte mou totožnost a já nemám právo vědět vaši? Kdysi tady měla vaše fa ostrahu u nás ve městě. Byli tady ihned. Jenže to jsem volala s takovou milou paní. Chtěla jsem napojení a ostrahu zrušit, ale ona mi velmi hezky vysvětlila, abych zůstala... Něco vám povím. Vy jste mládě, tak dvacet, šestadvacet let. Jste robot. Jste naprosto odosobněná. Vy vůbec nevnímáte zákazníka, živého člověka. Laskavě se zosobněte. 

- Já se urážet nenechám.

- To neberte jako urážku. To je mé zjištění a konstatování. Vy někam utíkáte, jako byste chtěla stihnout co nejvíc hovorů. Máte nějakého šéfa? Jen připomínám, že vy vyděláváte svému šéfovi peníze tím, že přivedete zákazníka, že zvýšíte u zákazníka jeho služby. Vy jste placena z toho, co my vám pošleme na výplatu.

- To je všechno na shledanou.

- S bohem!

Tak jsem se hezky probrala. Hvězdičky mi jdou okolo hlavy. Co to bylo? Rána pánví do deklíku hlavy? Nebyl to sen? Jdu do zahrady. Uzemňuji se. Dýchám. Hladím kočku. Tady vytrhnu pýr. Támhle jdu znovu otrhat bršlicové lístečky na kraji konvalinek. Pasu se na mladých. Nad hlavou švitoří ptáci. Nádhera!

Se svou zářijovou jizvou jsem objednaná na červen na kontrolu. Před tím chtějí UZ... Už bych se měla objednat, abych si vybrala naši stařičkou doktorku. Celý život pracovala na chirurgii. Ona a její muž si zřídili v domě bezva chirurgickou ambulanci. Stále plnou. Proč? Protože lidský přístup. Radost. Odbornost. Lékařská etika. Před třemi možná čtyřmi lety jsem jí poslala Petrouška s pořezaným prstem od rozbrušky. Nevím, co to je, ale asi něco hrozně nebezpečného. Nádherně mu zašila prst. Znehybnila ho skoro na měsíc. Málem o něj přišel. Poslala mi pochvalu, že jsem zakročila, neléčila doma; ručenku má v pořádku. Paní doktorka svou novou velkou krásnou ordinaci pronajímá. Sama pracuje jen asi jeden dva tři dny v měsíci. Lékař, který mi pihu perfektně odstranil, byl milý. Ale sestra studená jak psí čumák. To pacienta jako já znejisťuje. Budiž. To se musí vydržet. Při kontrole tam byl tak nehorázně nafoukaný naštvaný doktor s nohou v ortéze, vlepil mi do obličeje nejen špatný výsledek, ale i:

- Támhle máte ceduli jako kráva, že máte mít návleky.

Bylo naprosté sucho!! OK. K němu už nechci. Hulvát by mi to řekl citlivěji. On dobře věděl, co mi chce sdělit. Povýšenec. 

- Prosím vás, chtěla bych se objednat na rtg.

- Ale tady nemáme rtg.

Popletla jsem si rtg a UZ. V hlavě mám - vždyť jsem tam byla, co to povídá. Rychle vyprávím, jak a co bylo.

- Ale tady není rtg. A paní doktorka nerentgenuje.

V tom mi bleskl hlavou můj omyl. Ale proč mě neopravila. Tak tedy se opravuji já:

- Já jsem si spletla slovo rtg a UZ.

Spustila spršku a do toho jsem si mluvila i já. Ani jedna jsme se neslyšela.

- Prosím vás, chtěla bych se objednat...

Práskla telefonem. Čůza! Asi na zdrávce neměli etiku. Lékaři a sestry, hlavně sestřičky, ty dobré víly, vždycky člověka podpořily; mně bílé pláště minimálně dvakrát zachránily život. Kde jsou? Kam se poděly? Co to je? To je náraz! Petarda. 

Zrovna přišel Petroušek. Žaluji mu. 

- Peťuš, máš taky energetické útoky?

On ne. Kliďas. uzemněný. 

- Peťuš, dva telefonáty jak když střílí kulometem. 

- A ráno ten telefon. 

- To se vysvětlilo. Ani nevěděla, že zvoní. :-)

Sedám na kolo. Jedu se podívat na číslo telefonu do bývalé ordinace. Doma prý budou až večer. Svůj telefon doma na nabíječce. Píšu si číslo na papírek. Pacient, nemocný, příbuzný, blízký očekává od bílého odborníka soucit, porozumění, radu, ochotu, uklidnění; tohle zjevení, to teda bylo! Vynervovaná - mamka by řekla kráva nedojená! Ale to by řekla mamka, ne já. Totiž nevím, co si pod tím nedojená mám přesně představit. :-) Kdyby to řeklo - aha, počkejte, spěchám, mám tu lidi, ale určitě najdeme termín. Ne, ono to práskne telefonem. A co lékař? Tohle by si sestra dřív nedovolila. V ordinaci velí doktor. Už ne. Ono jim už ani nejde o ty body! Byznys je zvlčil. 

Na FB jsem po dva roky porůznu četla o neprofesionálním lékařském zacházení s lidmi. Na vlastní uši jsem slyšela, jak jeden dávný baskytarista z mé kapely z dřevních dob umřel údajně na kovid. Neměl. Šel s cukrovkou. Očekával, že ho dají do pořádku. Ne. Roušky, testy... Jeho vdova mi říkala, že jí řekl, tohle nepřežiju. A splnil si program. 

Letos na konci kovidového teroru, ještě pře vyléčením světa, jeden člověk psal, že ho nechtěli ošetřit. Poukazoval na to, že si platí zdravotní pojištění. Uslyšel od lékaře:

VAŠE POJIŠTĚNÍ NEDOSAHUJE VÝŠKY CENY ZA VAŠE OŠETŘENÍ!!!

Tak. To jsme to dopracovali. A cizinky se tu nechávají operovat na naše náklady. Naše ženy čekají... No jo, když si premiér má vybrat mezi matkou samoživitelkou a přivandrovalkyní, určitě prý preferuje cizinku. No jo. A hlavně - proč cpou cizince do našich škol! Co se sem může přenést za ideologii!!! Velmi nebezpečné. 

Sedám si na sluníčko v zahradě. Medituji kódy zdraví. Propojuji Zemi a Slunce přes své tělo. Sedám na kolo; jedu na hřbitov. Na hrobě se asi kosáčci činili. Vyklovali ledovky. Zametám hrob. Květináč dávám stranou. Instaluji tulipány do vázy. Karafiáty z minulého týdne ještě svěží. Loučím se. Jedu krajinou svého dětství. Tady jsem si hrála. Vracela se domů pod maminčina křídla. Do bezpečí. Bezstarostná. Radostná. Veselá. Učit jsme se nemusela. Byla jsem chytré dítě. Premiantka bez zásluhy. Chodili jsme si hrát do parku. Jak jsem slyšela zvonit klekání z věže pevnostního kostela, musela jsem domů. Neexistovalo, aby maminka přišla na kraj parku, a volala. Ne, ne. Dohoda zněla jasně. Klekání a domů. Ze hřbitova sjíždím mimo potůček - po asfaltce. Vidím trasu potoka vytyčenou suchým rákosem. Nechce se mi seskakovat. Není tu bezpečno. Zahýbám do parku. Taneční parket - zničen. Altán - zbořen. Seník - zmizel. Stopy dětství - nejsou. Tam bylo ještě propojení s elegantní dobou První republiky. A dál. Ty stavby tu asi zbyly z dob Rakouska Uherska.

Na čtrnáctou měl přijít student. Jasně. Ženu se jak slepice zbytečně. To zas bude omluv, výmluv. Klientka. Ta krásná, štíhlá, co vypadá líp ne Tereza Kostková. Přišla asi před dvěma třemi lety s poukazem z plesu. Náramně si Herbalife pochvaluje. 

Dnes jsem nějaká ušlá.

- Mami, co máš k jídlu?

Uvařila jsem super špenátovou polévku. Jenže hrnec píše - rozmixovat špenát i brambory. To nemám ráda. Špenát nechám maličko posekat, brambory vařit na kostičky, přidávám navíc mrkev. Polévka nemá chybu.

- Víš co, trošku octa. Ne. Já tam nedala houby.

Napravuji. Tři minutky povařit. Chytlo to šmak krkonošského kysela. Super světová chuť. Ještě jdu zavolat jednomu... Chtěla jsem sázet kytky. Ne. Musím na chvíli zvadnout. Probouzím se.

- Zabzdím!

Večer. Přemýšlím, co to bylo dnes za energetické útoky. Ještě prohlížím mail. Včera mi pojišťovna poslala znovu akceptaci něčeho, co jsem odeslala 23.3. Napsala jsem jen - to už jste mi poslali.

Čtu - píšou sice česky, ale čínsky. Předčítám nahlas. Jako bych četla v neznámé řeči:

info@cpp.cz

11:57 (před 10 hodinami)

komu: mně

Vážená paní magistro,reaguji na Váš e-mail.Jednalo se o automaticky odeslanou odpověď po přijetí Vámi odeslaného e-mailu ze dne 24. 3. 2022.Obratem jsme požádali naše IT oddělení o prověření, z jakého důvodu byl e-mail doručen s takovým zpožděním a obdrželi jsme následující odpověď:V tomto případě klient používá lokálně instalovaného emailového klienta, který z nám neznámého důvodu nestihne odeslat zprávu a je buď odpojen od internetu nebo vypnut uživatelem. K úplnému odeslání potom dojde při následném spuštění a připojení emailového klienta. Toto chování nemůžeme nijak ovlivnit, protože se jedná o koncové zařízení v majetku klienta, ke kterému nemáme žádné oprávnění.

Děkujeme za pochopení.V případě dotazů nás neváhejte opět kontaktovat e-mailem na info@cpp.cz, případně prostřednictvím naší klientské infolinky 957 444 555.

​S pozdravem a přáním pěkného dne

Není to další energetický náraz dne? To byly dnes kopance. Jenže! Jsem silná, jsem odolná, jsem nezdolná. :-) Jsem radostná. Jsem šťastná. Jsem zdravá. Jsem klidná. 

Věřím svým mantrám. :-)

Dobrou noc!

P. S. Čtu čtení z  6.5. roku 2018 - to jsem ještě sedávala s maminkou dole u kuželek s paní Křičenskou, Tauchmanovou... Za ní jezdívala naše sousedka... Ta se odstěhovala loni do Benátek n. J. za dcerou. Jejich dům už nekvete jako za ní...

Miluji válečné filmy. Příliš vzdálený most. Nevím, co v nich vidím. Co obdivuji na lidech, mužích i ženách, kteří museli projít hnusným obdobím naplánovaným šmejdy, tedy pány planety. Krev, utrpení, hlad, zima, bolest, strach a odvaha. Přátelství. Statečnost. Vytrvalost. Název Příliš vzdálený most. (Arnhem.) Kolik těch mostů bylo? Kolik jich vyhodili! Ostřihomská katedrála byla do nedávna - dvacet let? - přes řeku, ale most nebyl. Jen pilíře. "Už" je tam nový. Připomíná mi to Most u Remagenu. A vše naprosto zbytečné. Jen hra mocných. Mrtví na obou stranách. Vyděšení, vysílení a vyčerpaní vojáci. Černý kříž, který dennodenně používáme na internetu, na německých tancích. Taky na přívěsku pod krkem na uniformách. Zničené a ukradené domy, nábytek, památky, obrazy... Jo, a jen tak mimochodem - včera a dnes jsem poslouchala na SV Historii naruby. Jasně, že už vím, co Američané dělali v Plzni. Jak Patton souhlasně chrochtal, když viděl zničenou Škodovku. Bombardovali omylem :-) :-) Popletli si Drážďany s naším územím. Cha, cha. Ničili ještě v dubnu 45. Zabili bombami naše lidi...
Doporučuji poslech - opravdu!!
https://www.svobodny-vysilac.cz/2018-05-01-historie-na-rub.../