Náročné, krásné, výživné - to bylo dnes

Už je to tu zas. Ranní soutěž na zastávku autobusu. Jedu do Phy. 

Lehnout ve dvě, vstávat v pět a kus. Vylézáme oba. To nemám ráda. Chystám se ráda sama, v klidu, bez Petrouškova prozpěvování a provokativní komunikace s Micicindou.

- Myslíš, že to panička stihne? Nebo bude utíkat do HK pěšky?

Mám dost času. Mám čas. Hlídám si čas. Vše mám připraveno. Oblečení, ovoce, zdravou svačinku, pití... Měním oblečení, korálky, vše překopávám. Čas se naklání. Už nemám čas. Kam se zas poděl!

- Řekli jsme si za deset půl!

- Jo? A kdy? Neruš!

Poslouchám tablet. Míra Zelenka na Svobodném vysílači. Galaktická rada. Vracím si kousek zpátky. Poslouchám, maluji se, soustředím se. Peťulkův zpěv. Ruší. Potřebuji slyšet vše. Vracím o pár minut zpátky.

- Peťuš, mě to zdržuje. Musím si to vracet. Mohl bys být zticha?

- Já jdu ven. Mám ti vzít tuhle velkou tašku?

- Ne. Zapomněla bych si něco.

- Dobrá! Jdu nastartovat. Čekám před domem!

Výhružná věta. Holka, hoď sebou. V koupelně mám myslím o pět minut napřed... Rychle, rychle. Ukončit aktivity, mazat. Petroušek vyrazil z naší ulice - není vyhráno. Ó, závory jsou nahoře. Díky.

- Peťuš, kolik ti to tu ukazuje?

- Za dvě minuty půl sedmé.

- No, vidíš. To bylo spěchu! Přidej!

Kruháč. Vždy koukáme na zastávku. Přicházejí tři postavy. Jsem klidná. Než nastoupí, stihneme dojet. Čekám v autě. Zima jak v psinci. Raději už vystupuji. Loučíme se. Přijíždějí dva autobusy. Bílý, tmavý. Mávám Peťulkovi na rozloučenou. Ještě nejsem ve formě. Vždy jedu modrým autobusem. Ne, hrnu se k nástupu do bílého. Vystupuje důchodkyně s papírem. Dochází mi... Zájezd důchodců. Klušu za bílý k tmavému. Už zavírá dveře. Petroušek odjel. Zaplaťbůh - řidič mě zmerčil. Už jsem myslela, že odešel do důchodu. Loni v květnu se mu porouchal na kraji dálnice bus. Slíbil opravu do půl hodiny. Raději jsem tehdy jela s nějakými dvěma milými pány... Následující jízdu se mě pan řidič ptal, jak jsem se dostala do Phy. Prý do půlhodiny taky odjel. :-)

Miluji, miluji jízdu autobusem. Poslouchám do sluchátek překrásnou přednášku o védách, našich slovech ve védštině, o chtonice, gnostice... Ukládám si chtoniku a gnostiku. Rgnostika: rozvíjení kultury - co chceme, co nechceme. Ostříhat nechtěné větvičky.  Chtonika: Nechat strom klutury bujet - všechno, i to, co nechceme. Teď vládne chtonika. Pan Kozák umí luxusně osvětlovat. Čeština nejunikátnější řeč světa... Souvisí s unikátním myšlením Čechů... Doporučuji poslech na Svobodném vysílači!!! Dávám odkaz na You Tube - s obrázky. Poučné.

https://www.youtube.com/watch?v=Hry2XRw7EH4

Během cesty si vracím asi třikrát zpět. Spím. Spím. Spím. Vlastně se stále vracím na padesátou devátou minutu... Před výstupem zvoní tablet. Petroušek. 

- Kam mám dát toho králíka?

- Do studena.

V metru neslyším poslech do sluchátek. Vracím opět zpátky. Vypínám poslech. Hotel. Kvalifikovala jsem únorovou promotion. Knihu Simona Sineka Začni s proč. Vynikající školitelé. Spokojenost.

Domů jedeme s Lindou. Jen tak si se mnou zajela do Jaře. Pokračuje zcela jiným směrem po republice dál. Chci ještě do Rochera. Stavujeme se v Letňanech. Ty vorle. Tady bych se ztratila.

- Lindo, kudy dovnitř a hlavně kudy se vymotáme odsud? :-)

Tahle velkoměstská gigantická bludiště už nejsou na mě. Ztratila bych i auto na parkovišti pečlivě označeném tabulemi se sekcemi. Linda suverénně najíždí spletí cest na dálnici. Cestou jedeme po žluté. Všude řepka, řepka, místy zelená, zase řepka, řepka. Pospávám. Proberu se. Fotím, povídáme, spím. Opatovická elektrárna, čedičová Kuňka... Pro změnu řepka vlevo i vpravo dálnice. Raz dva tři, jsme doma.

- Holky, už jste tady? Teď jsem skončil - protrhal jsem pýr v rybízech. Dnes volala Dita:

- Dědečku, copak děláš?

- Chvilku jsem si lehnul.

- Tak se zdvihni a přijď na oběd.

- Dostal jsem řízeček. V. vzkazuje, abys tu na ni, Lindo, počkala.

Jdu na chvíli do zahrady. Linda jede navštívit vnučinku. Za hodinku je zpátky. Obehrála mrňouse v pexesu. Veze si kytky ze zahradnictví... Loučíme se. Chvíli pracuji - sázím růže, zarývám hnůj. Díky, Jirko za ten pytel!! :-) Než odjedu do divadla, Lindička se hlásí:

- Jsem v pořádku na místě. Dobrou!

Parkuji u vchodu. Tentokráte hráli ochotníci. Vtipná konverzačka... Mafie a city. Tři hry v minulých sezónách nastudoval herec a režisér Sklenář z Klicperova divadla. Luxusní. Naši ochotníci hráli v Pze ve Studiu dva! Velký úspěch. Dnes jen ochotnická režie. Přesto - všechna čest!! Snažili se, hráli jak o závod. Zvládli to, ochotníci.

Domů. Hezký den! Napěchovaný. Utahaná. :-)

Dobrou noc!

P. S. Co já si s tím zajícem zítra budu povídat. Ostříhám mu nohy. Zbytek upeču. Prošpikuji špekem, česnekem, okořením... Svíčkovou ne. Neumím. :-) Bóže, jak to dopadne...