Narozeninový

Je tu. Další výročí. Jak to tehdy bylo? Je to už 67 let. Prý, jestli si to pamatuji dobře, se maminka vykoupala, a mám takový dojem, že už v porodnici, a šup, už jsem se drala. Už se nemohu znovu zeptat, jestli měli v porodnici vany. To mi nejde do hlavy. Počkej, jedna z nás je nedělňátko. Jdu se podívat do věčného kalendáře. Aha, tak to nejsem já. To je Iva. Zítra má narozeniny. O devět let víc ode mě. Vidíš, Ireno, už si taky nic nepamatuješ. A tak krátký čas oproti věčnosti uplynul.

Když jsem byla asi před pětadvaceti lety poprvé na kineziologii, nemohla jsem dýchat. Něco mi svíralo hrdlo. Terapeutka tvrdila, prý pupeční šňůra okolo krku v třetí době porodní. To je snad ta doba těsně před vykouknutím na svět. Ptala jsem se maminky, jaký měla porod. Prý v pořádku. To se tehdy neříkalo, paní, vy jste málem porodila špatně. Hlavní věc je, že jsem byla celý život naivní, radostné, veselé stvoření. Dokonce i v dobách, kdy jsem se netrefila do šťastného prvního manželství. Milovala jsem ho, ale já byla jen přechodná hračka v řadě. Omyl. To nevadí. Jsem vděčná za výcvik. Každá duše se tu má naučit, co je bolest, trápení. Dali mi taky zažít radost, zázraky, neuvěřitelnosti. Hned na kraji života, prvorozené Denisce byly asi dva tři roky, mě nechali onemocnět. Zánět pobřišnice, pohrudnice, zauzlení střev. Byla jsem tak vychrtlá, že jsem nemohla ani chodit. Kost a kůže. Omdlívala jsem slabostí. Až když asi po pěti šesti letech umřela babička Jůlinka:

- Ale já nemám co na pohřeb.

Iva:

- Tak já ti půjčím.

Mamka:

- A co si vezmeš?

- Já jí půjčím ten tmavomodrý, co vypadá jako černý. A já si vezmu ten černý, jak jsem si nechala ušít na její pohřeb.

- Co jsi povídala? Na čí pohřeb?

- Ale na tvůj. Doktoři nám řekli, abychom už chystali pohřeb… Že je s tebou amen.

Dobré. Tak já byla tak utrápená, že jsem chtěla odejít. No a přesto tak silná. Rozmyslela jsem si to. Vybabrala jsem se z toho. Komplikovaný těžký stav. Několik reoperací… Píštěl. Dren na břiše. Moc se jim nechtělo do revizí. Ono dávat za sebou narkózy…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-19-zofka-a-mourek-a-narozeniny

Jsem tu. Žiju. Měla jsem brzy vstát. Je tu přece to malé kočičí stvoření. A já se klidně probrala v deset. Netušila jsem, že právě v tu dobu mě už má Erika stříhat a dávat vlasy do pořádku.

. Žofi! Kde jsi byla?

- Mňau! Mrau!

Šla někde od police na konci obýváku. Tam si v temnu knih asi hověla.

Rozjíždím si den. Volá Erika.

- Tak kde seš?

- Jak, kde?

Utíkám k diáři. Docvaklo mi.

Smlouváme termín. Má před dovolenou. A já si dovolím jí takhle zdržet. Vzít čas. Do prčic! Děkuji za její ochotu. Má mě ráda. Zítra po práci nebo v pátek cestou z HK. V osm.

- Cože? To ne.

- Tak zítra večer.

Už mám v hrudníku temno. Já zapomněla. Asi před čtyřmi pěti lety mi nová skvělá mladá zubařka dala podepsat papír. Zapomenu-li přijít, zaplatím jí 1500 korun. Nepodepsala jsem. Vyrazila mě. Nikdy jsem sice nezapomněla k zubaři – to je nemyslitelné. Ale na paměti jsem měla maminku v posledních měsících před diagnostikováním… Zapomněla jít na obočí… Vyděsila jsem se. Já zapomněla! Je to jen úlet?

Bavím se kočkou. Krmím. Pouštím jejího velkého kočičího kamaráda na snídani.

- Mourku, ještě že tě máme.

Zvonek. Petroušek s kytkou.

Píšu. Moje kočičí stvoření mi prve ještě leželo za hlavou na okraji křesla. Spustila se mi za krk. Nesmím se hnout. Krásně mě hřeje. Přede mi.

- Mám tě ráda. Já už zítra nebudu brečet po mamince.

Jj. Věřím ti. Tvůj bráška prý taky pláče. Po mamince. Po hrách a skotačení s tebou. Tam na vašem rodném dvoře. Máma vás prý nehledá. Je to tu na tebe moc nové a velké, viď? Dnes ses vydala dál. Do páníčkovy pracovny. Nakročilas´  i do ložnice. Nakouklas´  do tmy technické místnosti. Brr. Tam jsi zatím nešla. Zas jsi klusala za mým hlasem. Už slyšíš zavolání. Nabídku na! Zacinkání do mističky. Víš, kde je kočkolit. Vedle velkého záchůdku je pro tebe od prvního dne malá krabička s jiným druhem. Vždycky si skočíš do ní. Zahrabeš. A hned se přesouváš do toho velkého. Kde je možná pach Zrzečky, Kittynky, Mourka. Holčičko kočičí, tvá předchůdkyně se ztratila 7.3. To jsi ještě chodila po houbách. Přišla jsi na svět až 6.5. My si tě vyčekali. Zatím nám tu dělal společnost Mourek. Klučíček, který sem přišel přes zahrady. Chodil každý večer na jídlo. Pak přicházel už ráno. A navečer se někam zmehnul. Totiž on asi nadbíhal Zrzečce. Jenže ta dala přednost rezáčkovi. Přesto chodil dál. Nakukoval do krabice s koťátky. Bála jsem se, aby jim neublížil. Vidíš, první vaše setkání bylo tak milé, přátelské. Neurazil se. Tak jsem šťastná. Je to hloupost. Pro někoho. Pro mě štěstí, že se nemusíte sžívat.

Byl to hezký den. Naše dvě mladší děti nám svědčily na svatbě. Honzík přichází vždy na svátek i narozeniny. Přinese mi vždycky krásnou kytici a něco k tomu. Nikdy na mě nezapomene. I dnes zazvonil. A já ho nečekala! Přitom chodí pravidelně. Měla jsem čerstvý štrůdl.

Na světě člověk nemůže mít všechno. Dnes mě moc překvapil trest pro vlastence, který sice burcoval vulgárně… Ale za slova, za názor schytal pět a půl roku! To je moc smutné. Zažívám dobu, jakou zažila i moje maminka a tatínek. Tehdy za slova a poslech cizího rozhlasu hrozil kriminál a smrt. Dnes tě odsoudí za písmenko Z. Nastal čas vesmírného zlomu. Dožili jsme se. Vytrvejme. Držme pospolu. Zachovávejme si veselou mysl! Šiřme hezkou energii. Zpívejme! České národní! Pěstujme mateřský jazyk. Zůstaňme Slovany. První generace našich dětí nám byla ukradena. Ta druhá už je vykořeněna. Stáhněme je zas do naší rodné hroudy… Jde-li to ještě. Zvyšujme jejich povadlé IQ.

Dnes jsem oželela TV Šalingrad. Pustila jsem si naživo pana Holce na XTV. Kousek Heleny Heclové na Příznacích transformace.

Středa. Devět hodin večer. Petr Holec živě. :-) Dost opovážlivé řeči. Žádná okurková sezóna. 

https://www.youtube.com/watch?v=vf0tUM_r6Vs

Lidi jsou stejně vtipní. Hovořilo se o Fialově kouzelném prstenu. :-)  https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-07-19-tmavy-prsten-premiersky

Georgis Fasulis

100,00 Kč

Škoda,že má Fiala jen prsten, lepší by byl kouz. kabát z Arabely. Pak pod něj strčit i celou vládu a zapnout knoflík. A zmizeli by. Kam? To je jedno, hlavně, že by byli fuč. Pohádka? Možná, ale krásná

Taky se vzpomínala osobnost a tvorba Milana Kundery:

Petr Bacho

Fanoušek 3XL

Dobrý večer. PePa četl od Kundery maximálně tak jeho složku u STB, milé Maso ;-) Skvělá férovka, Mistře.. Hezký rok a čtvrt s Xaver Live a XTV

Den se překulil v noc. 

Ivo, krásné narozeniny... 

Dobrou noc!