Naše jedinečná generace
Půlnoc za tři čtyři pět minut. Ohýnek u kamen usíná. Přesto kamna ještě sálají. Ntb do opravny zabalen.
Mé oči se zavírají. Ireno, hlavně neusni. Do dvou ať jsi v posteli!
Ráno jsem se poprvé vzbudila s hodinovým rozdílem. Celý den v podvědomí – máš čas, máš, čas, ještě hodinu… Je o hodinu víc! A to přeřizování hodinek! Ješiši. u jedněch jsem si ulomila kolečko.
Ve chvílích během dne si pouštím Na lovu. Lidi pod videem kritizují Ondru Sokola. Je bezkonkurenční. Vtipný. Pohotový. Bohužel. Zrovna jako Háma, bohužel. Proč bohužel? Oba patří do řady jmen aspeňácké smečky. Chjo.
Znalosti lidí nejsou vyrovnané. Asi to je normální. U mě matematika – převody, výpočet zlomků, mocnin… Asi bych pohořela na rychlosti. Všeobecný rozhled mám. Nemám šanci na rapery a moderní skupiny. Moderní zkratky LGBT… Někdy se chytám za hlavu, co lidi všechno nevědí!
- Tři metry je kolik centimetrů?
- Tři tisíce.
Metr je sto, tři je tři sta.
- V které zemi leží Hannover?
- Nevím. Dál!
- Elvis Presley sídlil v Memphis a další dvě města. Odpověď – Chicago. Jak na to ta železničářka ve věku, kdy by mohla Elvise pamatovat, přišla? Vidím před očima bazén ve tvaru kytary…
- Receptura na trdelník pochází z Polska, Itálie, Rumunska…
Tady bych předpokládala, že je to naše česká specialita. Maximálně maďarská. A ona z Rumunska.
Autorem sbírky Květy zla je Charles?
– Darvin?
To snad ne!! Chjo! Baudelaire. Vždyť tuhle poeii se učili i učňové na učilišti!!
- Jaký je ekvivalent českého jména Bedřich?
- Heinrich?
To ne, to je Heinrich je Jindřich! Bedřich je Fridrich.
- V muzikálu Drákula vystupoval Hůlka v jaké roli?
To je jako na louce se pase bílý kůň! Jakou má barvu?
- Sanskrt se stále používá jako jeden z oficiálních jazyků ve které zemi?
- Japonsko:
Nic jim neříká sanskrt... Nevědí. Neznají. Ale na hamburgery vědí kam zajít!
Nemám ráda řeči - když nevíš, dej b. A v příští odpovědi řekne: Když nevíš, dej c. Duchaplné.
- Jan Wiklef se zasadil o překlad které knihy do angličtiny?
- Dál.
- Bible.
Pokud víš, že to byl reformátor, žádná jiná kniha ti na mysl nepřijde. Jenže oni netuší, kdo byl John Wiklef. Netuší nic o hustiech, o satirické Písni o viklefici...
- Na kterém ostrově se nachází sopka Etna?
- Dál.
- Sicílie.
Hezká přehlídka hlouposti. Sledovávala jsem soutěž Pyramida, Riskuj, AZ kvíz. Tam lidé předváděli, co se v té naší "nekvalitní" škole naučili… Kam se podělo naše školství! Naše kvalitní vzdělávání a vzdělání! Jo, museli jsme se učit zpaměti vyjmenovaná slova, brousit paměť na básničkách, přeříkat řadu tvrdosti nerostů, naučit se nejen malou, ale i velkou násobilku, letopočty… Ale chudáci děti, že jo? Museli by jim předepsat psychofarmaka…
-----
Objednávám kurýra u Lenovo. Mám zavolat Kateřině do Plzně? Zkusím tu pražskou mícu.
- Chtěla bych si objednat kurýra na počítač k vám.
Ticho.
- Myslím ten asi za dvě stovky.
- Jo, takhle. PPL. Tak založíme událost.
Zas ticho.
- Co proto mohu udělat já?
- Tak výrobní číslo počítače, adresa… Praha kolik?
Už chápu, proč mi minulý týden povídala, tak to sem doneste. Omezená holčina.
Balím ntb do originálního obalu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-31-k-rodicum
Jedu na hřbitov. A k ovocnářům pro jablka.
Velký kontajnér před hřbitovem vyprazdňuje Mario Pedersen. Parkuji v dostatečné vzdálenosti, abych nepřekážela. Odjíždí. Hrobník zděšen prohlíží velký ozdobný květináč osázený maceškami. Vzal za své.
- On to rozbil.
- Já vám to dosvědčím.
- Já na něj mával, abych mu řekl, co udělal, a on odjel.
- Zavolejte Ivetě.
Do sluchátek poslouchám Komentované čtení ze zajímavých knih s Petrem Václavem. Jdu k naší hrobce trávou. Radost mi dělá pohled na nově vysázené stromy. To se tak v našem pevnostním městě děje. Na setkání se starostou říkala moje kamarádka z dětství, původně učitelka mateřské školy, vystudovala a nedávno promovala na vysoké škole, t. č. ředitelka TSM:
- Za jeden vykácený strom dostáváme tři nové.
Teď nevím, jestli to není pět. Každopádně u nás v pevnosti se o zeleň pečuje. V trávě pod nohami modro od ladoněk. Ometám hrob. Podpaluji svíce. Do uší mi zní text, nad nímž se zamýšlím. Ano, tohle všechno, všecinko naše generace zvládla! Napadá mě dodat směrem k mladým, sebevědomým, kteří by nás rádi připravili o volební právo – vy sráči! Jenže toto nepoužiju, to se do krásné rekapitulace dne vůbec nehodí. A zas si vzpomenu na mladičkou dvaatřicetiletou vdovu, překrásnou ženu, která se dvěma dětmi začala dálkově doplňovat studium na SVVŠ. Pro mladé Střední všeobecně vzdělávací škola, dnes gymnázium, lyceum… Ta žena byla moje maminka. Nezhroutila se. Nebrala žádné prášky na depresi. Snad možná jí plakalo tělo. Pamatuji, jak někomu cestou ze školky na rohu u spořitelny ukazovala obvázanou mokvající ruku. Plakalo jí tělo prostředncitvím ekzému. Ten časem zmizel. To bylo všechno. Dnes? Se lidé kácí, hroutí, pláčou, zabíjejí se...
Tak tady je ten text!
Dnešní senioři
Mnoho jich už zemřelo a ti, kteří jsou stále zde, tak se jim říká ti "starší. ""
Narodili se ve 40-50 letech.
Vyrůstali v 50-60 letech.
Studovali v 60-70 letech.
Prožili spolu 70-80-90 léta.
Vdali se, oženili se a objevovali svět, v 70-80-90 letech.
Zažili dobrodružství 80-90 let.
Přehoupli se do roku 2000.
V roce 2010 byli už ti "moudřejší".
A v letech 2020 šli dál.
Ukázalo se, prošli OSMI různými desetiletími...
DVĚ různá století...
DVĚ různá tisíciletí...
Přešli od telefonu s operátorem pro dálkové hovory a placených telefonních budek, k videohovorům po celém světě.
Přešli od černobílých snímků k YouTube, od vinylů k online hudbě, od ručně psaných dopisů na e-maily a Whats App.
Od živých her v rádiu a černobílé televize, k barevné a poté k HD 3D.
Chodili do videopůjčovny a teď se dívají na Netflix.
Poznali první počítače, děrné štítky, magnetofonové pásky, disky a teď mají gigabajty a megabajty v chytrých telefonech.
Celé dětství nosili kraťasy, potom kalhoty do zvonu a minisukně, boty na jehlách i na platformě, kombinézy a modré džíny.
Vyhnuli se dětské paralýze, meningitidě, obrně, tuberkulóze, prasečí chřipce.
Měli první kolečkové brusle se 4 kolečky, tříkolku, kolo, moped, auto na benzín nebo naftu a teď jezdí hybridy nebo elektrickými auty.
Hráli člověče nezlob se, šachy, dámu, prší, kuličky a monopoly. Teď je tady candy crush na jejich smartphonech.
Hodně četli. Tancovali na zábavách a diskotékách. Jezdili na čundry, na chmel, na brambory a venku si pekli buřty na klacku.
Náboženství spolužáků nebylo předmětem jejich sporů a diskuzí.
Pili vodu ze studny a z kohoutku, limonádu ze skleněných lahví. Zeleninu a ovoce na talíři měli vždy čerstvou.
Ano, hodně toho zažili, ale jaký krásný život měli!
Mohli bychom je popsat jako "bývalé ročníky", lidi, kteří se narodili v 40-50 letech, kteří měli analogové dětství a digitální dospělost.
Měli bychom mluvit o biologické revoluci.
Byli svědky události molekulární biologie: byly objeveny molekuly života DNA, RNA atd.
Když vidíte vše, co z toho vzešlo: genová terapie, genové otisky prstů a jiné, tak pokrok je ohromující!
Tak nějak ONI "viděli všechno"!
Tato generace doslova žila a byla svědkem daleko více, než jakákoliv jiná v každé dimenzi života.
Je to generace, která se doslova přizpůsobila "ZMĚNĚ".
Velká gratulace této velmi speciální generaci, která navždy zůstane JEDINEČNÁ..
Jsme to my dnešní důchodci️, tak už nás nechte na pokoji, a neserte se do nás každodenně v médiích, v parlamentu, ve vládě...
Ano, to jsme my. Speciální a jedinečná generace!! Petr Václav dodává:
- Nám budou oni, smradi a smrkáči, kteří nejsou schopni se srovnat se skutečností bytí, chodí po psychiatrech, psychoanalyticích a různých jiných lékařích, aby je dávali dnes a denně dohromady, oni nám budou brát právo, abychom volili, protože už máme moc rozumu?! Žijeme ve zfašizované době!
Začíná pršet. Metoším do auta.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-31-pro-jablka
Projíždím městem na druhý konec. Jedu k ovocnářům do vesnice za městem. Už si pamatuji, na který konec mám jet. Neb celých svých šedesát osm let se jezdilo na úplně jiný konec města. Od září minulého roku se konce změnily, cesty v úrodných polích přibyly, obchvat zkrátil cestu ku hranicím přímo od sjezdu z dálnice. Taky nové. Jen o dva roky starší.
Nakupuji jablíčka. A když už jsem kousíček od Ivy, stavím se u ní. Vezu jí dobrou buchtu. Odemykám branku. Beníček neštěká. Iva je na cestách. Tak to je dobře. Nesedí doma před debilizátorem v podobě svaté bedny. Krabičku s buchtou pokládám na lavičku. Vracím se domů.
Na šestnáctou mladá stokilová paní. Přesně sto dva. Na mateřské. Nejprve že doplňky ne. Pak by i jo. Ale s devíti tisíci mateřské moc muziky neuděláš. Vím, že se doma poradí s manželem. Čeká je stavba domu. Třeba jí v rámci zdraví finančně vypomůže.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-31-hyenismus-a-omezenost
Měla bych žehlit. Ale chystám koktejly k večeři. Krabičku se svačinkou Petrouškovi na zítra. Poslouchám TV Šalingrad. Hrozné zprávy o vybíjení živých bytostí na Slovensku. Proč ne v Německu! Proč ne ve Francii! Proč neléčí! Proč ne karanténa! Ach!
Jedním uchem poslouhám poradu. Víc! Výš! Radostněji! Lépe! Školení! Ne, tohle už mám za sebou. Já už jen pro svou radost a pro pomoc těm mladým stokilovým na životě ohroženým lidem.
Přepínám na Karol Stonjekovou na XTV. Lidská nemorálnost, odporný hyenismus teče ze zprávy, že v egyptském letovisku se potopila nějaká výletní ponorka. Zemřelo šest lidí. To je tragédie. Jenže ti utopení jsou Rusové. A už to není tragédie!! Tedy někteří debilové už to za tragedii nepovažují, naopak, slovně hodnotí jako úspěch. V té šestce byly i dvě děti. To nejmladší tříleté. Mělo své příbuzné, babičku, dědu, bratrance… Ti je doma čekají z výletu. Už se k nim nevrátí. Měli život před sebou. Byli to lidské bytosti s duší! Komu ublížili!! Dvě děti mezi šesti utonulými.
A copak! To se smí psát ne FB?! Co to je za hyeny! Proč
se nevyšetřuje předsudečná nenávist! Hej!
Nikdo nevyšetřuje?! Karol
správně srovnává s kolektivní vinou při vyhnání Němců!! Smutno, přesmutno.
Utopí se šest Rusů a někteří hýkají radostí! Kdy je popoženou k zodpovědnosti?! Předsudečná nenávist! Schvalování smrti člověka.
A tak si tu žijeme s úplně cizími lidmi, kteří se za necelých čtyřicet let přeměnili z milých, pomáhajících, chápajících spoluobčanů na vymydlené bezcitné mozky. Výměna generací! Bohužel, neúspěšná!
Dobrou noc!