NE! Neuvěříte! Prostě NE!

Přijíždím domů. Pět hodin. Odhazuji oblečení. Bazén. Teploměr vylezl kam nejvýš uměl. Pod fólií horká voděnka. Smývám ze sebe den. Nejraději bych smyla sama sebe. Celý svět. 

Posbírat jahody. Maminčiny. Nesmírně voňavé, chutné, sladké. Jako lesní.

- Á, dobrý večer!

- Ty parkuješ s koly v rejdu?

- Peťuš, dnes jo. Zničili tu drahou krásnou osušku!

Ráchám se v teplé vodě. Petroušek si lebedí vedle mě. Dnes je to týden, co mu jeho zubařka pomohla od osmičkového kořene. Povídáme si.

- Peťuš, představ si. Porušují dohody. Dnes jsme hledala osušku. Držím si na třech ručnících, osušce, maminčině svetříku, halence ruku. Mají to tam nalepené... Donekonečna to melduji. Oni vyprali tu drahou krásnou velikou osušku. Neuhlídala jsem. Zaprali ji. Odbarvili.

- Chtěj náhradu. Sepiš si všechno, o co máti přišla. Ať tě pomluví. Ať tě kritizují. Tohle přeci není možné. 

- Ručníky, ponožky, hlavně ty drahé bezgumičkové, ty bílé... Tuhle osušku si nechám nahradit, halenky, kostýmek, šatové zástěry na léto...

- Vyčísli to. Dej tam nižší cenu, ne jako nové. Ať ti to pošlou na konto. Když ne, zřizovatel. Jsi ve spojení s tou paní na kraji...

- Péťo, mě to unavuje. Nesmírně. Připadám si jak z jiného světa. Zdá se, jakože lidé neumějí vnímat, chápat, číst, poslouchat, dodržovat dohody. Oni dobře vědí, že ve skříni je vánoční taška a do ní mají dávat věci k vyprání.

Dobírá si mě.

- Nebo si pozvi pomocnici. Teď by se ti hodila, viď?

Řehtáme se. Lezeme z vody. Je mi šílená zima. Jdu zalít.

- Peťuš, dnes bylo v domě jak v prádelně. Bylo tu hrozně vlhko. Otevřela jsem prve okna, dveře, aby se vzduch provětral.

Servíruji večeři ven. Sedám si na lehátko. Rup!

- Proč si sedáš na spoj? Ruplo to? Snad ne.

- Snad jo. Bylo dnes celý den na slunci. Koupíme nové.

Dnes mám splněno :-)  Navíc jsem si pořezala ruce novým nožem na melouny. Pálí to jak čert. Znamení: Na nic nesahej. - Jenže mi tu od soboty stojí žehlení. 

Pouštím z ntb. slovní průjem Báry Basikové. Péťa o ní vždy říká, že je trestaná pro krásu. Dnes dodává další nelichotivá slova. V životě toho moc nedokázala... Smutně se směju. Co je v naší zemi  ještě všechno možné...

Uvelebila jsem si na lehátku. Strašná zima. Chumlám se do deky. Pročítám si o hraběti Karlu Des Fours Walderode. Aktivní člen Henleinovy Sudetoněmecké strany. Na rukou krev odbojářů.. Snad se toho nedožily rodiny popravených...

https://www.hoppner.cz/prolomeni-benesovych-dekretu-hrabe-walderode-vyvesoval-na-svuj-zamek-hruby-rohozec-vlajku-s-hakovym-krizem-hostil-nacisty-hajloval-ale-ted-vysoudil-majetky-za-tri-miliardy/#.XRUFf-gzY2w

Na monitoru se mi mihl lascivní výjev pornoherce Jakuba Jandy. Hladí si vyzývavě bradavku.  Tfujtajxl. Odporné. Šéf spolku Evropské hodnoty. Rozvratný spolek placený ze zahraničí. Na začátku roku škemral dopisem páníčky o peníze... Hnus povýšený na normu. A tohle Bára nekritizuje. Jen chce mít krásného prezidenta. 

https://danielsolis.cz/bojovnik-proti-dezinformacim-a-sef-spolku-evropske-hodnoty-pristizen-jak-siri-dezinformace/?fbclid=IwAR2GfF5ZfWYfANW-jHvL4qK_CQGeJzHznApAuYYTQIg-1gcAEC9V0vOjIVw

Když pornoherec Jakub Janda (šéf tzv. Evropských hodnot - to je asi to pornoherectví!) nebo někdo z jeho kolegů vystupuje v médiích, nikde nezazní, že je tato instituce ve střetu zájmů. Je placena zahraničními vládami a za jejich peníze prosazuje jejich politiku; o žádné nezávislosti zde nemůže být řeč. Evropské hodnoty systematicky útočí na všechna média, která neprosazují zájmy Spojených států amerických, Evropské unie či Velké Británie - a jsou za to placeni. Právě americká a britská vláda a také vrcholný orgán Evropské unie - Evropská komise - totiž Evropské hodnoty financují.

https://www.czechfreepress.cz/uvadime-videa/historie-zahranicni-politika-vztahy-s-nemeckem-ceske-narodni-zajmy-chce-nemecko-pohltit-ceskou-republiku-seminar-v-liberci.html?hitcount=0&fbclid=IwAR2O7QdnxMUoYKnE0RRELn5hZlBX2uvaOKlziMvDfG2Qj9Q-am7ezM7eEvchttps://www.czechfreepress.cz/uvadime-videa/historie-zahranicni-politika-vztahy-s-nemeckem-ceske-narodni-zajmy-chce-nemecko-pohltit-ceskou-republiku-seminar-v-liberci.html?hitcount=0&fbclid=IwAR2O7QdnxMUoYKnE0RRELn5hZlBX2uvaOKlziMvDfG2Qj9Q-am7ezM7eEvc

Půl deváté večer. Probírám se zimou. Petroušek kdysi vypozoroval, že zima mi je vždy, když se cítím nekomfortně. Napít přední zahrádce. Micinka mě doprovází.

- Peťuš, venku je šílená zima.

- Prosím tě, ty jsi v poslední době víc otužilá než já. Chodíš bosa do zámrzu. Co se děje?

Bylo by dobré naučit se falši, přetvářce, sehnat nejlepší škrabošku světa... S upřímností, přímým vyjádřením, s čestností nezapadáš mezi ukňučené slaďoučké falešné masky. Nicky. Natřásá se to, jak je to čestné, spravedlivé, má to máslo na hlavě. Nezná to dějiny. Nemá to přehled. Neví, co se děje. Předvádí se to... Je mi na zvracení... Nezapadám. Ani nechci!! V zahradě, u řeky, mezi poli... Pozorovat cvrkot v přírodě... Nemyslet. NEPŘEMÝŠLET. Nese to s sebou bezmoc. 

Vracím se do rána. Na desátou klient. Hodinku nádherný rozhovor. Překrásný. Dozvukujeme si. Píše si poznámky. Přivezl mi pojistku na maminčin dům. Procházíme ji. Ještě další varianta. Super. Šikovný. Důvěřuji mu. Kdysi, když se ke mně objednával, nemohli jsme se rozloučit. To trvá. 

- Za pět minut vám přijde paní. :-)

Máme si ještě hodně co říci. Zvonek. Výměna stráží. Loučíme se. Moje milovaná Helenka.

- Dnes to budu mít blbé.

Jak toto řekne, má výborné výsledky. A má. Nevěřím vlastním očím. Ještě měření pro jistotu zopakujeme. Vynikající. 

- Představ si, chodím pravidelně tatínkovi na hřbitov. Včera jsem měla ale velké nutkání jít tam. Velké! Uvědomila jsem si, že je to právě pět měsíců, co tatínek odešel.

- Neznala jsem ho, ale občas si na něj vzpomenu. Jak jsi říkala tatínkovi v nemocnici na vozíku:

Tati, tady ti pomohou... Tvoje poslední slova pro tatínka... Poslední rozloučení... Pusa...

Prý nedělá na hrob křížky, ale položí dlaň na místo, kde je tatínek uložen. Rukou jí projede vlnění... Chápu. Věřím. Mám ji ráda. Je upřímná. Milá. Laskavá. Ohleduplná. Obyčejná. Na nic si nehraje. Něžná. Citová... Má mě ráda. Já ji. Loučíme se. Po chodníku v dáli jdou tři divní. V kapuci v horkém dni. Vždy odchází po našem chodníku. Dnes přechází na druhou stranu. Stojím u branky. Jistím ji. Přešlo to okolo mě. Paní se na konci ulice ještě otočí, zamává. Je daleko. Ale až sem se nese její krásný úsměv... 

Rychle na páru cuketu, mrkev, celer. Ó, ten jsem si oblíbila. Poslední klientka na třináctou. Zvonek. Je tu. Přesluhovala. U vojáků. Bydlela tu přes týden u maminky. Už dva roky sem dojíždí. Přestěhovala se k manželovi na stálo. Je krásná. Veselá. Bezstarostná. Šťastná důchodkyně. Vyřizujeme administrativu. Voláme do skladu. Objednávka... Zvoní hrnec. Hotovo.

- Najez se.

- Obědvám.

Venku k zalknutí. Čas skotačí. Dnes ne kolo. Chci urvat čas pro sebe. Včera jsem si koupila dvě bio papriky za padesát korun! Shnilá. Vracím do Lidlu. (Asi jediná. Lidem padesátka asi nestojí za to.) Maminku beru z jídelny. Na terase příjemně. Luštíme.

- Iniciály herce Šimánka?

- Jak se jmenoval? To byl Oto. OŠ.

- Ochrany v boji? Třeba u Římanů...

- Štít. Štíty.

- Český prozaik. J. Š.?

- J.Š.?

- Napsal Jana Cimburu. Jindřich?

- Jindřich Šimon Baar.

- Křestní jméno Czakové?

- Ilona.

- Trestanec?

- Blbec, kterej se nechal zavřít.

- Mami. Komunisti utvořili slovo z MUŽ URČENÝ K LIKVIDACI.

- Umrlec.

- Ne. Mami, Muž Určený K Likvidaci?

- Umrlum truhlum.

Rozesmála mě. To se u nás doma říkalo. Jako že - KONEC. Už dlouho jsem to neslyšela, nevyslovila. Dávno...

- MUKL.

- Jo, mukl, no jo.

Maminka hoduje. Meruňky, jahody se šlehačkou. Roztavenou Milenu. Vypadla mi tužka; na zem dopadly křížovky. Usnula jsem.

- Tak pojď si se mnou hrát...

- Mami, jsem moc unavená. Jedu domů.

- Jeď.

- Mami, nechám tě tu. Simonka o tobě ví. Kdybys potřebovala na záchod.

- To je teď.

Vezu ji do koupelny. Kde je osuška? Kam se poděla? Kdo ji vzal? Jdu hledat. Ve skříni tzv. vypraná. Zapraná. Flek - nevypraný. Hlavně vymáchaná v nějaké kyselině. Odbarvená. Vjíždí do mě vztek, smutek, lítost. Minulý týden jsem ji sem dala čisťounkou, vymáchanou v octové vodě. Mamka se pořád z chemie odrbuje. Proč jsou lidi hloupí? Proč neumějí číst? Proč nedodržují dohody? proč jsou bezohlední? Hledám Simonku. Petronilka si zapisuje, co zapsat do sešitu. (PROČ? Stejně to nikdo nečte. Se to zapíše. A zastupující nevědí, nerespektují. Před třemi týdny jsem si zachránila ručník. Už byl v prádle.) Simonka přichází. Valí oči. Vidí sepranou barvu.

- Vedoucí je ještě tady. 

Jé, paní vedoucí tu je. Fajn.

- Mohla byste mi říci, co tohle znamená?!

I ona valí oči. Vidí nevypraný flek. Vidí zapranou osušku.

- Budu chtít náhradu peněz! A taky deset šatových letních zástěr... 

Platím včas, posílám skoro celý mamčin důchod. Ale služby neodpovídají! Hampty... Vzteky, bezmocí nevidím. Negativní energie.

- Mami, zůstaň tu.

- Zůstanu, nevím jak odsud. 

- Mami, támhle těmi dveřmi se nedostaneš přes práh. (Bože, proč se mi dere na mysl slovo debil, debil, debil. Kdo dozíral na roční rekonstrukci?! Posadila bych ho do vozíku a řekla, ať se předrkotá přes nepřekonatelnou překážku. PRAHY. Specialita zdejšího domova. Zkrátka tady se vozíčkář z terasy ne a ne a nedostane. Uvízne. Může volat haló, haló... Může se i svléknout do naha - co má asi dementní člověk dělat, když potřebuje čůrat. Bože, ty to vidíš! NECHCI BÝT ODKÁZANÁ NA POMOC DD. SOUZNÍM S PÉŤOU. DEJTE MI LOPATOU!! Svoboda! Volnost! Nechci bezmoc!)

Jedu domů. Přede mnou se plíží hlemýžď. Jeď ještě pomaleji. Zařaď dvacítku. V zatáčce bliká. Za zatáčkou jí chytly saze. Předjíždím. Chci domů. Nechci už nikoho vidět. DOMŮ.

Přijíždím domů. Pět...

Stěhuji se ze zimy domů. Čápi na komíně. Tři. Vylekala jsem se. Kde je čtvrtý? Už vyletěl. Vracím si zpátky. Pracovník CHKB na komíně. Co se stalo? Staří krouží okolo hnízda. Bulím. Jednoho vzal do batohu dolů. Tři vyděšení. Půlnoc. Rodiče nejsou . Tři čapíčci opuštění. Nespějí. Neleží. Stojí. Jen jeden dadyná. Ó, 23.59 se na hnízdo snesl táta. Máma snad někde loví. Snad se čtvrté čápátko vrátí zítra do hnízda...

Jdu spát.

Dobrou noc!