Ne všechna divadla sklízejí úspěch
Půlnoc už dávno minula.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-18-uz-davno-minula/1728379542
Vkládám si fotky na rajče. Procházím se dnem. Krásným dnem. Zní ve mně ještě včerejší koncert pěveckých sborů a orchestru Slávy Vorlové. Pořád v sobě vnímám krásu. To se povedlo. Taková velká sláva. Díky všem organizátorům a vystupujícím.
Jsem tak ráda, že se nemusím dohadovat s voliči, stranami, jejich argumentace jde okolo mě. Ó, díky! Mohu se jen těšit na koncerty, divadla, výstavy, výlety, setkání se známými a kamarády.
Ráno. Všechny ty mé rituálky miluji. Mohu se rozjíždět pomalu. Žádný spěch. Kde jsou ty doby, kdy jsem vypravovala své dvě holičky. Deniska, ta před školou chodila na hlídání k paní Novákové. Pak školka. Narodila se Lindička. Po roce šel Ivulka za svou láskou. Pak za další a za další... Měla jsem vypravit sebe, Denisku do školy, s Lindou letět do jesliček za město. Ješiši, to byly doby. Zvládla jsem všechno.
Jednu takovou, co šla za svou láskou a za další a za další a za další přes mrtvoly jsem dnes potkala v divadle. Sladká jak cukrkandl. Hníkající a sápající se na lidi, od kterých utekla. Falešná jak sedma. Brr! Jedeš potvoro! Bleju. Držela jsem se kabelky, abych ji neotloukla té sladké příšeře o palici. Přeci jen mi bylo krásné lakované s černými mašlemi líto.
Volá Majčinka. Prý jsem třetí člověk, který ji oslovil Majičinko. Na gymplu se nám tahle holka dojíždějící z Hradce představila jako Majka. Pak byl zlom. Líbí se jí jméno Marie. Povídáme si, plánujeme. Líčím jí včerejší koncert. A jak na mě zapůsobily smyčce Orchestru Slávy Vorlové. Své dojetí až k slzám. Už jsem jejich hru slyšela v josefovském kostele na Vánoce. Už tehdy zásah srdce. Včera jsem sousedce špitla – ta Sláva Vorlová – náchodská skladatelka. Ukázala jsem jí ji rychle na obrázku. Nevěděla. Na tom vánočním koncertu jsem potkala dokonce režiséra a zakladatele divadelního souboru Geisslers Hofcomoedianten Petra Haška. Sice rodák ze Dvora Králové, ale přijel se podívat z Phy. V létě na Theatrum Kuks jsme o ten koncertní vánoční zážitek ťukli vzpomínkou.
- Majči, včera orchestr Slávy Vorlové začal něžňounce hrát… Tentokrát mi srdce vyletělo do oblak. Boží pocit. Tóny mi rozechvívaly celé tělo. Představ si, že paní učitelka Bergerová založila KPH.
- Ano, ano, to byla mamčina kolegyně. Ještě jméno pana učitele Voňky.
- Ano, ten mě jednou v hudebce zastavil na chodbě. Ptal se mě, jestli umím zpívat. Šla jsem s ním do třídy a u klavíru mu zazpívala a zahrála. Hned mě zařadil do sboru na nácvik koled. To byla uvolněná doba a mohly se zpívat. Pak jsme měli koncert v pevnosti na radnici. Ještě pan učitel Vlášek. Ten nám při hudební nauce povídal o Beatles:
- Jak rychle vystřelili nahoru, tak rychle splasknou.
- On nosil takový šedý oblek. Když včera začaly ty smyčce, víš!
- Ireno, totiž zvuky ti hrají na struny v těle. A tam, kde to…
- …nemám vyčištěno, tam mě to nutí k slzám.
- Přesně.
- Tak jsem ráda, že jsem ti to mohla říci. Protože Petrouška to nezajímá. Jsem se ho ptala:
- Ty myslíš na žrádlo, viď?
Řehtáme se.
- A myslel, viď? Iri, jdu vařit.
- A já jsem se s tebou namalovala a vyžehlila si vlasy.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-18-po-snidani-za-lindou
Jedu za Lindou. Chytla jsem před sebou auto, které ne a ne jet rychleji než čtyřicet. Padesátka, to už mu chytly saze ve výfuku. Cestou do Krkonoš jsem se kochala. Bylo čím. Touhle dobou jsme před dvaceti lety s Petrouškem chystali po sedmnácti letech svatbu. Tajně. To bylo krásné období. Jeli jsme koupit prstýnky do cizího města, aby nikdo netušil. Ach, příroda jela na strakaté kobyle. I dnes. K lítosti ji lidé planýrují. Stojím na semaforech u stavby. Pozoruji ten velký kámen, na který si člověk se svým strojem netroufne. Jedu-li s Petrouškem, vidím sv. Václava. Klečí. Dnes naopak vidím orla. Hřbet krásně zvlněný peřím. Teď se dívám na fotky, kámen je počmárán. Doufám, že to není na vložení dynamitu. Takový nádherný kámen. Les je zplundračen. Staví tu dálnici nebo obchvat. Celou cestu jedeš sedmdesát, padesát. Zákaz předjíždění. Před vámi je úsekové měření. Sedmdesát. Padesát. Znovu padesát.
U Lindičky jsem jen na obrátku. Stavuji se ještě vrátit sklenici po mléce Milce. Odsud z jejich zemědělské usedlosti je naše Žofinka. Její maminka měla myslím pětkrát koťata. Dnes je tu nikde nevidím. Žófajs z králíkárny udělala skvělou kariéru! Nocleh v teplém. Krmení masem. Láskyplná péče.
Vracím se domů. Petroušek bude mít hlad. Mé zážitky s okouzlením hudbou ho nenasytí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-18-tady-se-spi-nebudit
Zajíždím do dvora. Taky přijíždí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-18-venku-ne-zima/1728377941
Servíruji polévku venku. Je tam zima. Fučí. Dali jsme polévku. Na druhé jídlo jdeme domů.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-18-nic-moc
Na FB jsem včera zachytila recept na buchtu. Zkouším ho. To se s tou z Thermomixu nedá srovnat. - - --- - Peťuš, pojď ochutnat. Je to takové jako zemlbába.
- Ale je to dobré. Dej mi to zítra do krabičky.
Uklízím ložnici. Vyměňuji filtr v čističce. Ten v kuchyni včera, ten už potřeboval. Ten v ložnici – ó, ten taky. Kde se ten prach bere?!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-18-prisly-na-veceri
Kočky se rojí s neomylnou přesností k večeři. Copak znají hodiny?
- Jdi se chystat do divadla. Odvezu tě.
- Peťuš, nepila jsem. Pojedu sama.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-18-fermentuje-se-dryjak-na-imunitu
Ještě si fotím krásu na imunitu. Fermentuji řepný kvas se zázvorem. Daří se. Už bublá.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-18-divadlo-bez-zabran
U divadla řady aut. Neopovažuji se parkovat tak, jako dřív. Nechci se dostat do hledáčku koubojů městapa. By mě zajímalo, proč jim tak lidé říkají. Takoví šikovní starostovi hoši.
Představení moc konverzační. O přestávce jdeme se sousedkami k baru. Dávám si vodu. Má spolužačka z fakulty mi prozradila, že ta šedá – použila název pro prasnici – byla včera v jedné vesnici tady nedaleko. Šílela, že snad děti vydědí. Poslaly jí fotky s tím šedým zvířetem. Až sem jsme to dopracovali. Rodiny se hádají kvůli politikovi. Taky ho nesnáším, vejžirku.
Vracíme se na druhé dějství. Nejsem moc nadšená. Hra o prasáctví a bezohlednosti žurnalistů v Londýně. Jenom tam?
https://www.svobodny-vysilac.cz/cia-a-operace-mockingbird-k-ovlivnovani-novinaru/
Pamatuji si, jak jsem – to už bylo v roce 2017??? – jela do Phy na školení. V uších pořad o operaci Mockingbird. Nemohla jsem se od poslechu odtrhnout. Těšila jsem se, až pojedu autobusem domů, abych si pořad doposlechla. Tehdy vysílala Jana Karásková. Vždycky měla zajímavé pořady podložené fakty. Třeba o škodlivosti očkování. Kdy se s tím u nás začalo. Nebo o palačinkovém sesuvu Dvojčat. Český inženýr to dokázal. Téma Operace Mockingbird je o uplácení novinářů od CIA. Akce drozd. To dnes už novináři nejsou uplacení. Píší jen pravdu. Jsou čestní. Padni komu padni. Třeba Deník N a slečna Zdislava. To je číše čiré pravdy. Peníze tam netečou.
Akce Drozd začala hned po válce. Copak mi sdělí AI:
Přehled od AI
Operace Mockingbird (anglicky Operation Mockingbird nebo též Project Mockingbird) je údajná a částečně zdokumentovaná iniciativa americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) ze 40. až 70. let 20. století, jejímž cílem bylo ovlivňovat domácí i zahraniční sdělovací prostředky.
O co šlo
- Utajené vztahy s novináři: Vyšetřování amerického Kongresu (zejména Churchova komise v roce 1975) odhalilo, že desítky až stovky amerických novinářů a redaktorů udržovaly tajné kontakty s CIA nebo pro ni plnily úkoly.
Kontrola nad informacemi: Cílem bylo prosazovat v médiích určitá zpravodajská témata, formovat veřejné mínění během studené války a čelit sovětské propagandě.
Projekt Mockingbird (odposlechy): Existuje také užší, úředně doložená verze projektu z let 1962–1963 (odhalená v roce 2007 v dokumentech zvaných "Family Jewels"), kdy CIA na příkaz shora prováděla nepřetržité telefonní odposlechy několika washingtonských novinářů kvůli únikům utajovaných informací.
Původ názvu a kontroverze
- Samotný název "Operace Mockingbird" jako jednotný, masivně koordinovaný program se objevil v literatuře až v pozdějších letech (např. v knize novinářky Deborah Davisové z roku 1979)
- Historici se dodnes přou o to, zda šlo o jeden centralizovaný a systematický program, nebo spíše o soubor volně propojených individuálních kontaktů a operací CIA s pracovníky médií.
Podrobnosti o odhaleních najdete například ve zprávách na Wikipedii o Operation Mockingbird.
https://epochaplus.cz/nejspinavejsi-operace-americke-cia-statni-prevraty-vrazdy-i-pornografie/
Něco mi to asociuje. Co asi? Určitě se pletu. To je něco z minulých životů.
Na YT:
https://www.youtube.com/watch?v=fLKvws6spx0
Ještě rozhovor na Točku s Thomasem Pauknerem. Než by se nechal zabít, raději v masce. Hlupáčky zajímá, kdo to je. Ale ne – co odhaluje. Úpadek inteligence.
Tak blbísci, spěte dál! A tvořte si na úrovni komunálu koalice. Trapné!
Dobrou noc!