Nebe s iluzí míru

Skončila TV Šalingrad. Sedáme si. Vybíráme skleník. Polykarbonát zavrhuji. Spíš volím sklo. Před týdnem jsem Petrouškovi poslala tvary, velikost, způsoby větrání, materiál, montáže... Sama jsem si nastudovala. Dáváme hlavy dohromady.

- Prosím tě, to je drahota.

- Prosíme tě, a co dnes není drahota? Peťuš, piš mi na papírek otázky. Ještě tam zítra zavolám.

Diktuji mu dotazy. Odchází spát. Imituje mě:

- Á, tak tobě je zimičičinka. A tady máme otevřené okýnečko. Zimička jak v prdeličce.

- Abys ses nezblázníčkoval.

Miluji jeho řeči. Baví mě třiatřicet let. A pořád se jim směju.

Zažila jsem mírový den. Žádná iluze. Doopravdický mírový den. Ale nesměla jsem zdvihnout oči. Slunce na azuru s černým přelivem. Jasně. Čmeláčci zas sypali. Z toho nemůže vyjít azur. Ale pro nevědomého se zdála být obloha modrá. Teplo. Vůně konvalinek, šeříků. Kočičák honil ještěrku. Nakonec mu podlehla. Prokousl jí bříško. Blb. Celý den v přírodě. Co si přát víc.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-18_Rano/

Vstávám brzy. Myju si vlasy. Píšu dotaz vyšetřovateli maminčina úmrtí. Má přijet mezi desátou a jedenáctou. Nejprve se staví u Ivy. Vadí mi malé nepřesnosti. Původní vyšetřovatelka už tam nepracuje. Najednou pracuje na jiném odd. Takových malých rozporů mám víc. Např. jestli měli směrnici, co dělat, když je týden nefunkční sprcha a pečovatelka se dostane do časového presu. 

Pracuji. Chystám venkovní sezení. Přijedou určitě dva. Povlékám židle. Nesu termosku s horkým čajem. Talířky. Včera jsem upekla experiment. Vločky, vajíčko, banány, pr. d. p. Posypat oříšky. Vylouskala jsem asi tři roky staré. Konečně na ně přišlo. Krájím na puntíkatý podnůsek čtvrtky krvavých pomerančů. Ubrousky.

Jsou tady. Náš právník se podivoval včera nad jedním úkonem, který by dle něho měl vznést až soud. Neznám procesní právo. Zahnuté paragrafy práva zdravotního a dalších... Nechávám si listiny. Pošlu je k prověření. Poukazuji na to, že jednoznačně se provinil systém, tedy ještěr. Ale sveze se to po tom nejnižším... Jak by mohl matrix chránit nebožáky. Odjíždějí. Ještě to prověřím, maličko zatopíme. Ještěr neprojevil ani neupřímnou, natož upřímnou soustrast. Hulvát. Ale ne - ještěři nemají city. No jo, to se stane. Někdo umře. Jedeme dál.

Policie nepracuje pro občany. Občan nemá podporu v systému.

https://www.facebook.com/101166809226094/videos/308193648153065

Pan Hlásenský tu radí: Některé záležitosti "byly NSS zrušeny". Alibisticky. Rozhodnutí nejdou do podstaty. Soud nemá zájem prokázat, že rozhodnutí byla nejenom nezákonná, ale byla zločinná. Rozhodnutí je polovičaté, účelové. Občané by neměli vypovídat u policie jako podezřelý člověk. Ale ono je dobré nevypovídat i jako svědek. Vždy se odkázat jednoduchou formulí:

Nebudu vypovídat ze všech zákonných důvodů.

Vypovídat až u soudu. Policisté zkoumají směrem dolů, ale že by zkoumali směrem nahoru - toho jsem byla svědkem právě dnes - tak to se nestane. Vždy dolů.

Poledne. Volá Péťa.

- Peťuš, mám vinnou klobásu dle receptury z padesátých let s Müllerem Thurgau.

- A na kdy to vidíš? Abych jen přijel, najedl se a jel. 

Hlásím čas. To musím stihnout. Po dvou třech letech loupu brambory. Jíme je od jednoho léta se slupkou pravidelně. Ani nevím, jestli bych mohla říci, že jím brambory na loupačku. 😍

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-18_Obed_v_zahrade/

Skenuji dokumenty. Odesílám. Běžím obalit klobásu. Brambory už jsou skoro měkké. Určitě přijede dřív. Bude mě popohánět. Ještě salátová srdíčka. Jemu s nálevem, mně se smetanou. Rozdělat okurky. Nejde mi to. Rozšťouchat brambory.

- Prosím tě, já musím jet zapsat stav...

- Prosím tě, a to takhle v hospodě popoháníš kuchyň?

Cítím jeho energii. Irituje mě. Dávám mu rozdělat okurky. Mám deset minut zpoždění. Někomu volá, aby to zapsal.

- Peťuš, a když jdete na oběd, tak to se taky můžeš pozbláznit?

Schlamstnul to rychlostí Moura Hrobského. 

- Bylo to dobré, ale já nemám čas!

Tak jsme se poprosili - dělám si z prosím tě legraci. Čekám, až odjede. Příliš poctivý. Příliš! Naštval mě. Chci se najíst v dobrých energiích.

Nesu si pod slunečník počítač. Jednou budu dělat to, co se nemá. Číst u oběda. Jsem tu sama, mohu si to dovolit. V klidu si vychutnávám klobásku, brambůrky, křeník, okurky se mi moc povedly. Nerozvařila jsem je. A salát...

- Ireno, teď si půjdeš na chvíli na houpačku schrupnout. Máš nárok.

- Ty spinkáš.

- Nebuď! Spím!

Spím, spím. Poctivě. Někdo mě hladí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-05-18_Prekvapko_-_poteseni/

- Podívej, kdo přišel.

Otevírám oko. Vnučinka nade mnou se usmívá.

Radost. Jdou si s maminkou sednout ke stolu. Probírám se. Nosím na stůl. Ať se holky pomějou. Povídáme, vyptáváme se, popíjíme. Krásný mírový den. Téměř - jen nehledět na oblohu. 

Zkouším malou z korelační řady znělosti. Co to je? No přece znělé a neznělé. Dub - duby, Slávka - Slávinka, mrkev - mrkví, budka - bouda nebo budek... Umí. 

- Co počty?

- No počítá jak blesk. Včera jsem jí koukala pod ruku. Najednou 7+3 je 11. Prosím tě, odkdy?

- Ode dneška. Dnes to schválila vláda.

Jj, už malé děti matrix nasál.

Snaška vypráví, jaká zloba je mezi malými. Vnučce přišla SMS - Říkalas´, že půjdeš v pondělí do školy. Nepřišlas. Jsi lhářka.

Nebo - s tebou já nekamarádím. A druhý den dolézá. Nevyrovnanost. Kdo není odolný, strádá. A aby se začlenil, nasává stejné móresy. Kdo chce s vlky...

Majetnictví. Okamžité hodnocení. Odsuzování. Souzení. Co do nich my dospělí zaséváme! Hanba rodičům! Až sem dospěla volná výchova. Taky střídavá péče. A taky povolení uzdy z tajů, které mají být dětem odkryty až na začátku dospělosti.

Procvičujeme kolečko, křížek - samohláska, souhláska.

- Co musí mít každá dobře vychovaná slabika?

- Samohlásku. A když ji nemá, zastupuje ji buď slabikotvorné r nebo l.

- Pamatuješ, jak jsme Tě to u nás s Lindou učily?

Mám radost.

- A umím vyjmenovaná slova. Po b.

- Aha, ta budete začínat za rok.

- A víš, co je babyka?

- Motýl.

- Ne, ne. To je babočka. Babyka je druh javoru - javor klen, mléč, babyka... Když jsem učila na gymnáziu, cestou Babiččiným údolím mi studenti přinesli druhy listů javorů. Tam se dbalo na dny. Ředitel velmi přísně hlídal, aby se učilo, ne aby se mrhalo dny.

- No, a v Josefově dal ředitel teď na dva pátky ředitelské volno.

- Tak oni měli dva roky prázdnin...

- A blbnutí.

- No to víš, zvykli si na volno, tak jim pátky přijdou vhod.

- A on to musí vypatlat. Má šest dnů.

- Ne. Má pět dnů ředitelského volna. Ale něco se nechává, kdyby vypli proud... Něco na vánoční a pololetní prázdniny...

Ptám se snachy, jaké y/i by napsala ve slově ližina.

Péťa se zapojuje. Oba souhlasí s y.

- Ne, je to ke slovu líha. A ještě vám řeknu, že jsem včera poslouchala v autě o kaviáru. Dnes už si kupujeme levné druhy. Ale ten pravý je z jesetera, který se jmenuje vyza velká. Vždycky jsem učila, že je to ryba v Černém moři. A on je to druh jesetera s nejkvalitnějším kaviárem.

Oštiepok. Můj buchtový experiment. Chleba s výbornou vaječnou pomazánkou z riccoty. Tvaroh s vajíčkem a rozinkami. Samozřejmě ochucen citrónovou kůrou a vanilkou. Jogurt s mou marmeládou za studena... Nesu Mikuláše a karlovarské pišingry. Na těch si měla pochutnat maminka. Dnes přišly vhod. Dávám jim je s    sebou. Kelímek šlehačky na zbytek Mikuláše. Loučíme se.

- Hele, už zas uklízí.

- No, on mi pod rukou uklidí krumpáč, pytel s hnojem.

- Já vás slyším!

Smějeme se. Odcházejí. Jdu sklidit se stolu. Je zima.

- No jo, jak to říkávala Vendulka?

- Ano, ano. Dokud je na horách sníh, budeš nosit punčocháče.

Hezký den s mírovou iluzí. Ne.

Hezký mírový den!

Dobrou noc!