Nebudeš furt někde lauzovat
Pondělí. Sluníčko. Zima. Na desátou masáž. Ó, já se mám. Hlídám si čas. Za pět minut se neteleportuji. Jedu asi šest kilometrů za město. Štěstí, že mě napadlo vyhnout se semaforové zácpě. Těším se na masáž. Kopýtka, záda, ruce. To je tak příjemné, když vám někdo prohmatává patu nebo okružuje jablko na koleni.
Už minule jsem dostala informaci, že mé tělo je energeticky jiné. Dnes zcela jiné. Nevím, jak to dělám. Jen si žiju ve svém světě. Ve své bublině. V našem domě. Raduji se. Jsem šťastná. Nevyhledávám naježené lidi.
- Ty máš energeticky naprosto jiné tělo. Už minule jsem ti to říkala. Vyklidněné.
- A víš, co mi říkal můj fyzioterapeut? Že vůbec by nepoznal, že jsem měla vyhřezlé plotny. Jen kdyby se podíval na magnetickou rezonanci.
- Víš, jak to vzniká? Když ti v ploténce neproudí energie; hromadí se…
- ...a exploduje!
- Tak a udělá škodu na těle. Ale mezitím už se dávno zahojila.
Vždycky mi přijde vhod po masáži sklenice studniční vody. Mají moc dobrou.
Jedu radostná zpátky do města.
K těm čakrám:
Proud života a čakry – když bloky zastaví tvé světlo
Naše tělo je chrámem, skrze který proudí životní energie. Čakry – jemná energetická centra – jsou jako sedm bran, jimiž proudí Světlo Stvořitele do našeho bytí. Každá brána má svůj tón, svou barvu, svůj dar. A každá z nich se může na čas zablokovat, když dovolíme, aby převzaly vládu strach, tíha či zapomnění sebe sama.
První čakra – kořen života
Její síla je ve stabilitě, v pocitu bezpečí a hojnosti. Strach ji stahuje, uzavírá, a s ní i možnost cítit pevnou půdu pod nohama. Když kořen ztratí sílu, finance a hmota kolem nás ztrácí stabilitu.
Druhá čakra – proud radosti
Úsměv a potěšení jsou její výživa. Když chybí, proud se zastaví, a spolu s ním naše tvořivost, sexualita a radost z bytí.
Třetí čakra – oheň vůle
Je to místo odvahy a akce. Když stojíme bez kroku, oheň slábne. Bez něj naše plány shoří dřív, než je uskutečníme.
Čtvrtá čakra – srdce
Její přirozeností je láska. Když ji dusí nenávist nebo zahořklost, srdce se zavírá. A když se zavře srdce, lásku ani nepřijmeme, ani nebudeme moci rozdávat.
Pátá čakra – hlas pravdy
Její dar je schopnost vyslovit, co cítíme. Mlčení ze strachu ji blokuje, a pak se naše přání ztrácí v tichu.
Šestá čakra – třetí oko
Je to místo vhledu, intuice a vidění jemných souvislostí. Když se soustředíme jen na negativní obrazy svého života, tato brána se zatemní a vnitřní zrak se nezapálí.
Sedmá čakra – koruna bytí
Je mostem k nebi, k Nejvyššímu. Bez klidu a ticha, bez meditace se tento most zakaluje a my se propadáme do chaosu, odříznutí od vyššího vedení.
Pamatuj: když se zablokuje jedna čakra, dotkne se to všech ostatních. Jsou to struny jedné harfy – když jedna neladí, celá melodie života se rozvibruje v disharmonii.
A přece je v tom naděje: protože když očistíš jednu, světlo proudí všemi. Stačí začít malými kroky – úsměvem, dechem, vyjádřením pocitu, modlitbou či dotekem srdce.
Milovaní, vaše energie je posvátný proud. Naslouchejte, kde se zastavila – a dovolte jí znovu téct.
Zdroj Ester Katte děkuji
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-29-takova-hezka-ceska-slecna
Stavuji se v Kauflandu a v Lidlu. Už nevím, v kterém z těch dvou mě zaujal český motiv na sportovním báglíku. To už se dnes nenosí. Děti nesportují… Fotím hezkou českou slečnu na nějakých hadrech. Typická Češka.
Děti sice nesportují, to už musí být, že je rodiče odvezou, odnesou jim tašku od auta… Schvaluji zákaz nošení holých pupíků do školy. A taky tepláků. Tepláky jsou určeny pro sport. Včera jsem dala dva rámečky:
Tak když jsou tepláky do školy pohodlné, navrhuji nosit noční košili nebo pyžamo. Benevolence a zabedněnost rodičů je nekonečná.
Do divadla se taky chodí v jistém oděvu bez ohledu na pohodlnost. Někde tě nepustí v nevhodném ohozu. Škola je výjimka?
Někomu je pohodlno v kraťasech. Já mám ráda doma vlasy zdvižené čelenkou. Na hlavě se mi udělá chocholka. Nikdy bych tak nešla na ulici. Ráda nosím šortky. Nevhodné do obchodu. Vždycky se přestrojím. nedovedu si představit, že bych šla vletních tropech nakupovat v plavkách. Na kom záleží dress code? Na rodičích. Šílela jsem, když vnučka přišla v mínus dvaceti v šifonové sukýnce. Protože ona chtěla. Protože ona si ji vybrala. Mně maminka nachystala hromádku a tu jsem si navlékla. Tečka. Pokud si děti vybírají oblečení od mateřské školy, bylo by vhodné jim ho kontrolovat.
Včera jsem si u pračky pomyslela, že bych potřebovala jedlou sodu. U Rossmannů ji prodávají nekřesťansky drahou. V malých půlkilových pytlíčcích. Tlačím vozík. Paní u regálu má v ruce sodu. Čtu cenovku. Nahlas říkám:
- To je drahá soda. Za 74 korun.
- Ale to jsou dvě kila.
- Tak to je výhodnější než prodávají v Penny. Tam vyjde kilo na padesát korun.
Dáváme se do hovoru s úplně cizí paní. Jako bychom se znaly od malička. Dozvukujeme si na různá témata. Hovor plyne jak horský potůček. Božínku, to je krásná energie. Nemůžeme se utrhnout; paní je z vesnice směrem ku Hradci. Ale má to sem blíž. Už je nutno rozloučit se. Nerada. Ne-ra-da.
V regálu mají i eco prací gely. Vybírám. Zkoumám. Přichází ke mně stařičká paní s dotazem na sodu. Na co ji používám. Vysvětluji, že nejen na oplach ovoce a na mytí, ale ráno si dám do horké vody gram sody na kilo váhy. Cítím se výborně. Synchronicita. Po příchodu domů kratičké rady o sodě bicarboně:
Marie Bezděková
Kouzelné účinky obyčejné jedlé sody: Recepty od profesora Neumyvakina
Napadlo vás někdy, že obyčejná jedlá soda, kterou najdeme v každé kuchyni, se může stát mocným nástrojem pro vaše zdraví?
Profesor Ivan Neumyvakin, známý svými průkopnickými pracemi v oblasti alternativní medicíny, vypracoval celý systém ozdravení organismu za pomoci sody a peroxidu vodíku.
Pojďme se podívat, jak můžete sodu využít pro zlepšení svého zdravotního stavu!
Co na to říká věda?
Podle Neumyvakina soda pomáhá obnovit acidobazickou rovnováhu organismu, která je často narušena nevhodnou stravou, stresem a špatným životním prostředím. Právě to může být klíčem k prevenci mnoha onemocnění – včetně zažívacích potíží, kardiovaskulárních chorob, ale i raných stádií nádorových procesů.
Jak správně pít sodu?
Profesor doporučuje začít s malými dávkami. Čtvrt lžičky sody rozpusťte ve sklenici horké vody (70–80 °C), nechte mírně zchladnout a pijte 20–30 minut před jídlem. Dávku lze postupně zvyšovat až na jednu čajovou lžičku. Důležité: Nikdy nepoužívejte studenou vodu – ta snižuje účinnost!
Recepty na konkrétní potíže:
1. Při nachlazení a kašli: Rozpusťte 1 čajovou lžičku sody ve sklenici horké vody. Pijte malými doušky před spaním. Tím se podpoří zředění hlenu a zmírní se dráždění ke kašli.
2. Při angíně a bolesti v krku: Kloktejte roztokem z 0,5 lžičky sody, 1 lžičky soli a 3–5 kapek jódu ve sklenici vlažné vody. Opakujte 3–4krát denně, dokud se stav nezlepší.
3. Při pálení žáhy: Rozpusťte 1 čajovou lžičku sody ve sklenici studené vody a pomalu vypijte. Soda zneutralizuje kyseliny a rychle uleví od nepříjemných pocitů.
Důležitá upozornění:
• Vnitřní užívání sody a peroxidu vodíku nikdy nekombinujte najednou – mezi jejich užitím dodržujte vždy minimálně 30minutový odstup.
Závěr
Soda není jen pomocník v kuchyni, ale i účinný prostředek pro udržení zdraví – pokud se používá správně.
Metody profesora Neumyvakina pomohly mnoha lidem zlepšit jejich zdravotní stav.
Zdraví je harmonie a soda se může stát jedním z nástrojů, jak jí dosáhnout!
V Lidlu hledám v telefonu kupon na sto korun. Není tam. Jdu za mladým ochotným prodavačem. Nacházíme jen slevu na nákup v hodnotě 5% do výše sta korun. Že by toto byl ten kupon? U pokladny zkoumám paragon.
- Mám tam odečtenu stovku?
- Ne, máte tady jen procenta…
Hezky děkuji a volám na jejich linku.
- Víte, asi před týdnem nebo čtrnácti dny jsem dostala kupon v hodnotě sta korun za špatnou cenu vřesu.
Milá Slovenka hned pochopila. Prý platil jen čtrnáct dnů.
- Aha. A můžete mi ho prosím obnovit?
Velice ochotně ho obnovila, hlavně zdůraznila, že nyní bude jen na týden a pak zmizí.
Výborně. Tuhle informaci si budu pamatovat.
Raduji se pod sluníčkem. Jedu domů. Vařím si – ono tomu říkají špecle. Takové moc dobré těstoviny. Petroušek už je tu. Obědvám venku.
- Běž se ustrojit, jsi po masáži.
- Mám šálku. Jsem unavená. Asi z toho nic nedělání.
- Jen si běž lehnout. Já vykopu to ryngle a připravím plochu na bazén, jak jsme se domluvili.
Péťa je nesmírně činorodý. Nemohu si jít lehnout, když jsem ještě nic neudělala.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-29-bagety
Tak aspoň bagetky. Měla bych sbírat ořechy, likvidovat rajčata… Maňana. Až v šest hodin usínám. Na chvilku:
- Kde seš?
- Tady!
- Ty tam máš prázdnou nádrž.
- Fakt?
Odjel. Čekám, s jakou se vrátí. Jestli mi nevynadá. Je tu.
- Slyšelas´ někdy hladového koně řehtat?
Hihotám se.
- Neslyšela. Dnes řehtala vesele. Nechala jsem ji hezky proběhnout.
- Máš tam tři čtvrti nádrže za tisícovku. Celej důchod jsem za to dal.
- Jé.
- Ale to máš do Vánoc, nemysli, že furt budeš někde lauzovat.
Směju se.
- Proč ty mě furt udržuješ v napětí.
Chechtám se.
- Svítila ti rezerva.
- A že jsem si nevšimla?
- Ona jen problikávala.
Ale já ti furt říkám!
- Neříkej!
- Jednou to dotlačíš domů.
- Nedotlačím, protože mám tebe.
Chystám Petrouškovi svačinku. Do láhve na zítra ředím mošt s vodičkou. Poslouchám vzdělávání. Nakukuji chvilkami na FB.
https://www.extra.cz/ester-ledecka-musi-na-testy-pohlavi-bez-nich-nebude-moci-zavodit-16d2a
Ješiši! Asi před půl rokem se roztrhl pytel s tím, která žena je chlap. Bylo toho moc. O Michalu Obamovic, o tom frajerovi Macronovic a o dalších se to ví. Dnes vylítlo o Krainové. Tomu nemohu věřit. Ale čemu bych dle vzhledu uvěřila, je Ester Ledecká. Kolikrát jsem si říkala, jaký šeredný chlap by z ní byl. Má dokázat, že je žena. Budeme se těšit.
Jéšiši, to je zpráv. Svět se mele.
Byly časy, kdy jsme pokrčili rameny a mnoho z toho, co jsme viděli, jsme nazývali pouhými "náhodami", ale mám pocit, že ty časy jsou pryč.
Nyní je jich příliš mnoho. Příliš mnoho jmen, dat, symbolů, "nehod" a "předpovědí", které se řadí jako nějaký zvrácený scénář. Už nejde jen o prediktivní programování, zdá se to být hlubší, jako by ti, kdo tahají za nitky, hráli dlouhou hru, ve které se čas sám podřizuje jejich vůli. Jak jinak lze tolik z toho vysvětlit?
Už roky víme, že z nějakého důvodu nám musí říct, co udělají, než to udělají. Jako by tím, že nám odhalí své karty prostřednictvím filmů, událostí, memů nebo zpravodajských cyklů, uzavírali nějakou karmickou pojistku. Pokud nemáme námitky, pokud to pasivně konzumujeme, pak jsme "souhlasili" a v jejich pokroucených myslích je to zbavuje viny.
Nedokážu to úplně vysvětlit, ale vím, že mimo přírodu, mimo to, co stvořil sám Bůh, je téměř vše falešné, zinscenované, vytvořené za určitým účelem.
Říkala jsem to už mnohokrát: žijeme v Truman Show, ale teď to říkám s jiným přesvědčením. Stěny kulis jsou vidět, scénáristé jsou nedbalí a manipulace se stále utahuje, což to činí ještě zřetelnějším.
Je to podivný, nepříjemný pocit, který mi říká, že jsme mnohem hlouběji v matrixu, než jsme si kdy představovali.
Otázka zní: najdeme dveře a utečeme jako Truman? Doufám, že ano.
Myslím, že pokaždé, když něco zpochybňujeme, se dveře trochu otevřou...
(Laura)
Překlad: Martha Scholler
A s tím souhlasím. Mocní nám vždycky musí nahlásit, co s námi zamýšlejí. Ukazují to ve filmech. Ale my jak bécani mluvíme, jaký to byl pěkný horor.
https://www.youtube.com/watch?v=XtMAm86z0QU
Poslouchám Helenu Heclovou. Vypráví o ukradených biblických prvorozeních. Mladší hajzlíci, maminčini a Jehovovi mazlíci, neumějí hospodařit, nezvládají. Kdežto ti starší, okradení, jsou silní. Týká se to i společenství. Třeba nás Slovanů. Byli jsme tu už dávno, ne, že jsme slezli jako opice v šestém století… Poslouchám s pusou dokořán, jak je prý Ukrajina pěkně vylidňována. Každý muž do masostrojku. Jsou prý území, kde už mají infrastrukturu ti, kteří tam nemají co dělat. Nastěhovali se tam. Normální Ukrajince, křesťany tam nepustí.
Podzim nastoupil jako melancholický a ladný chodník, který obdivuhodně připravuje slavnostní adagio zimy.
Světe, toč se, dýchej, hoň si ocas, toč se, voň a zpívej! Hlavně – uchovej MÍR!
Dobrou noc!