Nechci umřít blbá

Probouzím se. Nechala jsem si před usnutím trošku odhrnutý závěs. Pověsila jsem si tam svůj hedvábný lampionek. Moc nezářil. Den nebyl pro něj nabíjecí. Pro mě je nabíjecí každý den. I ten dnešní. Obloha jak pytel. Vůbec si nepřipouštím, že bych měla být v deprééézi. Ne. Totiž tam nahoře svítí sluníčko stále. Ano, normálně bez geoinženýringu by právě teď probíhalo babí léto. Ach, to byly krásné doby. Ale už jsme v novém. Všechno se zlepšuje. Kvantové skoky jsou mega rychlé, dlouhé. A my si to s Petrouškem uvědomujeme. Povídal.

- Vem si, že jsme jablka vždycky česali koncem září.

Jindy vidíme větší megaskoky. Čas se zrychluje.

Vyvaluji se. Linda už je v Pze v zácpě.

- A víš, kde jsem já?

Inteligentní. Tuší.

- Asi jsi ještě v posteli.

- No, uhádla.

Chvilku čučím do FB. Podívejme: Píše mi: S profilem jsou potíže.

S tebou jsou poítíže, ty Cukrbliku! Zlobíš! 

Njn. Jsou. Ale lepší potíže než problémy. To slovo nepoužívám. Jsou jen výzvy. A je na nás, jak se s nimi vypořádáme. Právě pro ty potíže mě asi FB dává níž. Vždycky jsem měla mraky lajků. Teď nic. Vlastně – trošku.

Na parapet vyskočila drzá uřvaná Žofka. Ano, blátivými packami mi matlá sklo. Vstávám.

- Tak pojď.

Pochopila. Jdu na terasu. Odsunuji dveře. Je tu. Beru ji do náruče. Začala doba mytí pacen. Ani neprotestuje. Konejším ji. Ještě přední pacénky. Neboj. Už to bude. Utřeme ta tvá kopýtka. Beru ubrousek. Si myslí, že si hrajeme. Ne. nehrajeme. Vytírám vlhkost z jejích polštářků.

Jdu jí předložit snídaňové menu. Pak sobě. Copak si dám? Miluji limitovanou a už vyprodanou edici kokos ananas. V létě jsem pila jen tuhle příchuť. Prokládala jsem ji mátou s čokoládou. Občas jsem dala banánovou. Ale převážně kokos ananas.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-25-vcerejsi-navsteva-u-lindy

Jé, na telegramu nám dala Linda obrázky srnek. Chodí si k ní rekognoskovat terén na zimu. Kde jí sežerou tújku, ohlodají jabloňku. Prý se lekla ta jedna zrcadla, které visí na sklípku. Ptala jsem se, jestli jí tam dělají bobky na dlažbě. Ne. Ony to pustí do kamenné drtě. To nevyhrabeš. :-)

Volám Ivě. Nebere.

Poslouchám další díl pana Plešatého z velké lodi. Dnes výlet z lodi na Island. V Reykjavíku se, bych řekla, vysmívá Islanďanům. Prý většina věří na skřítky. A nestavějí tam, kde by mohli skřítci bydlet. Nějak jsem v srdci ucítila urážku lidí. Totiž věřím na skřítky taky. Asi před sto padesáti nebo dvěma sty lety se skřítci ještě lidem ukazovali. Pak přišla doba zakazování, tak se vypli. Jedna klientka mi povídala, že její kamarádka viděla po zahradě běžet skřítka. Jak zmerčil, že ho vidí, ihned zaběhl za neviditelnou stěnu. A má kolegyně z Herbalife mi vyprávěla, jak jsou plllnééé stráně mladých skřítků! Mladých! A jednou ji vzali do skály, aby jí ukázali své dílo. Vezla mě z Hustopečí do Pic na vlak. Zvracela jsem celou cestu. Nekonečněkrát. Pak i na dálnici. A bylo mi fuk, že mi za zadek brousí autobus. Nemohla jsem se tehdy srovnat s tím, že mi vypráví své přhody se skřítky. V Picích jsme vlak nestihly.

- No jo, Irenko, vždyť jsme pořád stály!

Venku za oknem lije. Otevřela jsem si okno v obýváku. Vyvalila jsem se do něj. To jsem ještě nikdy neudělala. A dívala se z okna. Jak fouká vítr. Jak je mokro. Jak prší do beden s jablky. Hezké pokoukání.

Petroušek má volno. Provádím platbu za internet na příští rok. Pán tvorstva přichází. Přerušuji. Jdu se mu věnovat. Přijde-li, je to gejzír energie. Jde někomu volat.

Za chvíli ho slyším, jak se pán hlásí:

- No to není možný.

- Čau, jsem slyšel, že vozíš trabantem z Německa trabanty. Bych taky jeden chtěl.

- Vole, už jedeš?

- Jedu.

Kam on na ty své výmysly, bonmoty, neologismy a kecy chodí. Řehtám se s ním. Natřásám bránici. Když jsem mu včera řekla:

- Peťuš, já tě tak mijuju.

Odpověděl:

- Počkej, tos´  mi dnes dopoledne už říkala.

Nezabili byste ho?

Přemýšlím, že jdu v sedmnáct do knihovny na přátelské posezení s pí Konvalinkovou. Vždycky nás obohatí tématem, které si vybereme. Ona tomu říká dámský klub. Je fakt, že málokdy zavítá muž. Nesedíme v řadách, ale dokola u stolu. Na jaře jsem prohodila, že jsem pekla bagety. A to jsem jako nic nepřinesla? Tak mě napadlo, že bych mohla právě teď v době jablíček upéct znovu tři nohy štrůdle. Jdu si ven do beden pro malá jablka. Ta velká nechám na jídlo. Těsto se mi povedlo. Dávám do něj domácí máslo ze smetany horské krávy Maliny. Přilévám do ní i smetanu kraviček tady z nedaleka, kam jezdíme pro mléko. Malina má mléko samý tuk. Je to plemeno žerzej.

Jerseyský skot je drobný skot jemné konstituce, krávy dosahují kohoutkové výšky pouze 117–125 cm a živé hmotnosti 350–420 kg.

Na ostrově Jersey ležícím v Lamanšském průlivu mezi Velkou Británií a Francií vzniklo stejnojmenné plemeno Jersey. Jedná se o mléčné plemeno skotu malého tělesného rámce a živého temperamentu. Zajímavostí je, že je toto plemeno na ostrově Jersey chováno již od roku 1763 bez příměsi krve jakýchkoliv jiných plemen. Tato skutečnost dala vzniknout plemeni velmi vyrovnaného typu.

Jedná se o plemeno rané (plemenice se poprvé telí ve věku okolo 24 měsíců), výrazně mléčného typu s velkým, prostorným, žlaznatým vemenem a pevnou konstitucí. Barva srsti je v barevné škále od světle žluté přes různé odstíny hnědé (červené) až po černou. Černý mulec, špičky rohů a paznehtů jsou typickým znakem tohoto plemene. Plemeno je využíváno výhradně pro mléčnou produkci. Mléko tohoto plemene vyniká vysokým obsahem mléčných složek, především pak obsahem tuku, který dosahuje 6 % i více. Obsah bílkovin se v průměru pohybuje okolo 4 %. Celkový nádoj za laktaci se pohybuje od 4500 kg do 7000 kg mléka v závislosti na jednotlivých státech. Vzhledem k vysokému procentu mléčných složek je mléko vhodné pro výrobu tučných sýrů a másla.

Těsto odkládám odpočinout do lednice. Jablíčka oplachuji z dešťové jedovatosti. Osušuji. Loupu. Ze slupek večer uvařím do termosek čajík s citronem. Vykrajuji jádřince. Vorwerk mi nasekal hmotu na ideální velikost. To není jako dřív, když maminka v ruce krájela kousky. Ne na struhadle. Hezky v ruce, aby šťáva zůstala v ovoci. Péct dávám na půl hodinky. Jdu se namalovat. Obléci. Ještě přidávám deset minut pečení. Zvonek. Kdo to je? Ješiši! Běžím otevřít.

- Vy máte přijít až zítra.

Paní klientka, kterou vozí manžel. Pečuje o maminku. A dnes jedou domů. Vychází to tak, že maminka je vykoupaná. S tatínkem to do zítřka, až přijede klientčin bratr na víkendové pečování, zvládnou.

- To zítra pojedeme solo.

- Ne, pojďte dál.

- To už nikam nepojedeš.

To si jen myslí. Když něco chci, tak to zvládnu.

Přeměřuji. Zrovna se pohoršila. Rychle, co dělá špatně, co má dělat.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-25-v-knihovne-dva-pribehy

Vyjíždím. Parkuji u divadla. Nohu štrúdle zabalenou v hedvábném papíře na dlouhém servírovacím prkénku. Běžím parčíkem ke knihovně. Otevírám děsně vysoké dveře. Jako kdyby tu kdysi bydleli obři. Z čítárny od stolu se na mě otočily hlavy žen. Volám:

- No jo, jdu pozdě. Paní klientka si popletla datum. Ale nesu omluvenku!

Paní Konvalinková je seriozní elegantní nádherná dáma. Přijíždí kvůli nám z Phy vždycky ve čtvrtek. Odpouští mi mé vyrušení. A už pokračuje ve vyprávění příběhu. Dnes téma Zakázané lásky.

Přicházím do vyprávění o Dianě:

Diane de Poitiers (1499–1566) je jedna z nejznámějších a nejvlivnějších žen francouzské renesance 🌹. Její život je tak trochu jako román – plný krásy, moci, ale i skandálů.

📖 Příběh Diany z Poitiers

Dětství a sňatek

• Narodila se roku 1499 do šlechtického rodu de Poitiers.
• Ve 14 letech byla provdána za o 39 let staršího Louise de Brézé, hraběte z Maillé a vnuka francouzského krále Karla VII.
• S manželem měla dvě dcery, ale spíše než rodinný život ji později proslavily jiné okolnosti.

U dvora

• Po manželově smrti (1531) se stala dvorní dámou a získala velký vliv.
• Byla neobyčejně krásná, elegantní, pečovala o své zdraví, sportovala (jezdila na koni, plavala), což tehdy nebylo u dam běžné.
• Lidé říkali, že vypadá o desítky let mladší než byla. Tajemstvím její krásy měla být údajně koupele ve studené vodě a pití zlatého elixíru (roztok zlata, který dnes víme, že byl spíš nebezpečný než léčivý).

Vztah s Jindřichem II.

• Klíčová část jejího života: stala se milenkou Jindřicha II., syna Františka I.
• Seznámili se, když byl Jindřich ještě chlapec (její role byla nejdřív spíš výchovná a přátelská).
• Jejich vztah se proměnil v hlubokou lásku a trval přes 20 let – až do Jindřichovy smrti roku 1559.
• Jindřich jí důvěřoval natolik, že jí svěřoval politické i finanční záležitosti.
• Daroval jí nádherné zámky, nejznámější je zámek Chenonceau na Loiře, který je dodnes nazýván "zámkem dam".

Rivalita s královnou

• Jindřich II. byl ženatý s Kateřinou Medicejskou.
• Diane a Kateřina spolu dlouho soupeřily – Diane byla krásná a vlivná, Kateřina zase zákonitá královna.
• Zajímavost: král nosil na své erby propletená písmena D a H (Diane a Henri).
• Rivalita skončila až Jindřichovou smrtí – Kateřina se chopila moci a Diane musela opustit dvůr.

Poslední léta

• Po Jindřichově smrti roku 1559 odešla do ústraní.
• Dožila v Anetu, kde i zemřela roku 1566.
• Její postava zůstala symbolem krásy, ale i velkého politického vlivu "milenky, která vládla králi".

Přišla jsem pozdě i do příběhu Františka I. Musel dát v zástavu své dva syny kvůli prohře ve válce; prvorozeného Františka, v době nuceného odjezdu do Španělska asi osmiletého a druhorozeného Jindřicha, v té době asi šestiletého. Při odjezdu se všichni soustředili na prvorozeného budoucího následníka trůnu. Jediná Diana, o níž se vyprávělo před chvílí, přivinula malého přehlíženého druhorozeného Jindřicha k sobě. Políbila ho na čelo. To si ten maličký kluk navždycky zapamatoval. Odjížděli se služebnictvem, kuchaři a velkým komonstvem. Jenže po čase poslali Habsburkové služebnictvo domů. František, otec dvou synů,  nesehnal výkupné. Oba hochy zavřeli do věže. V zimě tam byla zima a v létě vedro. Po čtyřech letech se vypravila babička obou bratrů a Diana přemluvit Karla V. Oba bratry přivezly zpět po letech věznění. Hoši neuměli francouzsky. Museli je učit dvorní etiketu, jazyk. Otec vzpurného Jindřicha poprosil Dianu, aby Jindřicha zkultivovala. Měli k sobě náklonnost. Byla o dvacet let starší. Jindřich jako druhorozený nemusel mít ženu z královského rodu. Kateřina Medičejská byla bohatá nevěsta. Její strýc byl papežem. Když se stěhovala z Itálie do Francie, vezla mnoho vozů služebnictva. A víc vozů věna. Jindřich s Kateřinou se vzali. Starší bratr František – následník na trůnu po otci - zemřel. Prý se uhnal a napil. AI píše, že snad na tyfus. Na trůn se chystal druhorozený Jindřich. Když začal po smrti svého otce kralovat, veškeré rozhodování přenechal Dianě. Diana řídila i život Kateřině Medičejské. Koho přijme. Kam půjde. Jindřich nechal Dianě stavět zámky, zaplavoval ji šperky. Převedl na ni veškeré rozhodování. Psala za něj i listiny. Do služeb u dvora přijímala své příbuzné. Stále byl ženatý s Kateřinou. Ta mu deset let nedala potomka.

Kateřina Medicejská (1519–1589), manželka krále Jindřicha II., měla dohromady 10 dětí 👶👑. Z nich 7 se dožilo dospělosti, i když mnoho zemřelo poměrně mladých.

Král měl k Dianě tak blízko, že jednou za ní přijel na její zámek a jejich vztah se změnil v milenecký. Byla o dvacet let starší. Jednou se chtěl předvést na turnaji. Vyzval člena své stráže na souboj. Dřevec mu zajel pod přílbu do oka. Třísky vyndali. Diana ho chtěla ošetřovat. Ale Kateřina to nedovolila. On do deseti dnů umřel na zánět. Diana už nikdy Jindřicha neuviděla. Kateřina Medičejská se chopila moci. Vykázala překrásnou Dianu od dvora. Musela vrátit všechny zámky… Prý pila zlatý roztok s bylinkami, aby si uchovala svou krásu a mládí.

AI:

Otec Jindřicha II. – František I. (1494–1547)

• Francouzský král František I. byl velkým renesančním panovníkem, mecenášem umění, ale také válečníkem.
• Jeho největším soupeřem byl Karel V. Habsburský, který vládl nejen jako císař Svaté říše římské, ale i jako král španělský.
• Z jejich soupeření vznikla série válek známých jako italské války (1494–1559).
• Francie a Španělsko (s Habsburky) bojovaly o nadvládu v Itálii – šlo o prestižní území, které bylo tehdy považováno za kulturní a politické centrum Evropy.

👑 Jindřich II. (1519–1559)

• Jindřich se narodil jako druhorozený syn Františka I. → tudíž zpočátku nebyl určen k trůnu.
• Prvorozený syn byl František, dauphin (1518–1536).
• Ten ale roku 1536 zemřel (pravděpodobně na tyfus, ale objevily se i spekulace o otravě).
• Tím se Jindřich stal nástupníkem a po smrti otce v roce 1547 usedl na francouzský trůn.

🕊️ Zajetí a války

• Jako chlapec se Jindřich dostal přímo do víru válek svého otce.
• Po bitvě u Pavie (1525), kde František I. padl do zajetí Karla V., museli být Jindřich a jeho starší bratr posláni jako rukojmí do Španělska.
• V zajetí strávili několik let (1526–1530) – Jindřich tehdy poznal tvrdý život a také hlubokou nedůvěru vůči Habsburkům, která ovlivnila i jeho pozdější politiku.

📌 Shrnutí

• Ano: František I. válčil proti Španělsku (Habsburkům).
• Jindřich byl původně druhorozený syn, k trůnu se dostal až po smrti bratra.
• Jeho dětství poznamenalo zajetí ve Španělsku – trauma, které formovalo jeho odpor vůči Habsburkům.
• Když se stal králem, pokračoval v nepřátelství se Španělskem → jeho vláda byla z velké části vyplněna pokračováním válek proti Habsburkům.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-25

Teď přichází čas, abych nechala servírovací prkénko kolovat. Nečekala jsem, že tu bude skoro dvacet žen. Vždycky nás je o hodně méně. Mám radost, že ženám porcička ještě teplé buchty chutnala. Paní Konvalinková pak dovyprávěla příběh Žofie Chotkové a Ferdinanda d´  ´Este. Jak se seznámili. Jak si denně několikrát psali. Jak se o tom císař dozvěděl a Žofii odeslal jako společnici do rodiny Gérů do Budapešti. Markýz Gero z Bezručovy tvorby. Izabela Gérová byla povahově náladová, despotická, tyranská, nesnášenlivá. Žofie měla těžkou službu za málo peněz. Učila se mravům ke dvoru. Její otec byl diplomatem u císařského dvora. Ale nebyli dobře situovaní. Ferdinand náhodně zajel do Budapešti. Všichni si mysleli, jak se dvoří Izabele. V koupelně si zapomněl hodinky. Služebná je odnesla Izabele. Ta je rozevřela a uviděla tam fotku Žofie. Dobrý skandál. J Císař Ferdinandovi vyhrožoval. A Ferdinand zas jemu, že udělá to, co jeho syn. Že se zastřelí. Ferdinandův komorník, který u něj sloužil dvanáct let, mu domlouval. Na hodinu byl propuštěn. Císař věděl, že by přišel o nástupce. Povolili sňatek. Ale museli slíbit, že se jejich děti nikdy nestanou následníky. Žofie se musela vzdát všech finančních benefitů. V divadle nesměli vedle sebe sedět v lóži. Nesměli spolu jet v kočáře do divadla. Protože kola kočáru byla zdobená zlatem. Žofie musela jet kočárem s dřevěnými koly. Nesměla se účastnit dobročinných plesů. Doma nesměla plnit roli hostitelky. Měli skromnou svatbu v Zákupech. Uspořádala ji Žofiina nevlastní matka. Mnoho přátel se od Ferdinanda odklonilo. Ve Vídni jim to dávali najevo. Ale vídeňský tisk psal, že zvítězila láska nad penězi. Žili ve šťastném manželstv.í.. Měli tři děti. Při atentátu v Sarajevu bylo Žofii třináct. Mladší brat byl Maxmilián II a Ernest III. 28.6.1914 jim řekli, že rodiče jsou zraněni. Běželi do kostela pomodlit se. O smrti se děti dozvěděly až druhý den. Žofie si vzala knížete Nostice. Odešla včas. Přežila druhou světovou válku. Zemřela v roce 1990 ve Štýrském Hradci. Dva bratři zůstali v Rakousku Hitler nenáviděl Habsburky. Oba bratry zavřel do koncentráku. Dělali tam neponižující práce. Ernest zemřel ve Štýrském Hradci v roce 1954 nemocný v padesáti a Max tamtéž v roce 1962 v devětapadesáti.

Domů. K Petrouškovi a kočkám.

Chystám koktejl k večeři. Volám klientce, abych ještě doplnila, co je třeba. Abych splnila svou povinnost.

Ještě netopíme. Máme tu krásné teploučko. Žofka si v tomhle týdnu oblíbila velký koš pod oknem. Mourek chrupčí na teplé dlažbě.

Jsem šťastná. V knihovně krásné setkání. Ženy mi chválily štrůdl. Mohla jsem si vybrat přednášku v muzeu od půl šesté. Zvolila jsem dobře. Připojila jsem zas kousek ke svému mottu: Nechci umřít blbá.

Dobrou noc!