Něco shnilého je ve státě dánském!

Tak se ti naši zločinci v čele státu zas vycajchnovali. Rčení mé maminky. Česky vyznamenali. Sportovat v rouškách? Ráno poslouchám ministra zdravotnictví na tiskové konferenci ze včera. Rozvolňují, protože jim začínají lidé otevírat hospody, fitka... Vtipný dotaz.

Jan Dvořák

- Potápět se s rouškou, respirátorem nebo bez?

Deset. Skyp. Copak mě čeká? V poslední době DD neplní služby, za něž si maminka platí svým důchodem. To, že je zavřená na pokoji, pomíjím. Co mě vadí, dvakrát neměla zubní protézu. To mě nenechává klidnou. Když jsme se před třemi čtyřmi lety dozvěděla, že na noc tam na tři patra, dvě křídla a starou budovu zůstává jedna sestra a jedna pečovatelka, polil mě studený pot. Ředitel slíbil navýšení. Slibem nezarmoutíš. Skutek utek. Nesplnil. To je normální. Do očí mi lhal. Taky normální. Ale aby vpustil nepoučené dobrovolníky k přímé péči, to je skandální. Naše pečovatelky jsou zkušené, mám dojem, že mohu napsat profesionální. Chybička se někdy vloudí, ale člověk má nárok občas něco poplést. Před týdnem zuby chyběly, myslím, že v posteli nemají co dělat. Nikdy za celou dobu se nestalo, aby zuby nebyly večer odebrány, vyčištěny a ráno opět podány klientovi k snídani. Včera neměla zuby opět.

- Jak jsi snídala?

- Nějak jsem to žužlala.

- Mami, dnes se budeš koupat, viď?

Odpověděla, že se bojí. Proč? Prý ji to bolí. V neděli jsou tam dobrovolníci? Nevím. Vedení domova nás neinformuje. Nepovažuje asi za důležité podat zprávu. My děti jsme odstaveni bez pár měsíců rok. Nesmíme na pokoj. Nesmíme zkontrolovat majetek našich blízkých. Dnes měla být maminka u soudu znesvéprávněna. Tedy už by za sebe nezodpovídala v právních záležitostech. Bylo by ji odebráno právo volit. To se stalo na podnět psychiatričky, kterou my jsme si nezvolili. Maminka měla svou, když ta předchozí nevyhovovala. Pak došlo k rozkolu mezi jí a ředitelem, přišla nová. Nechci to napsat ostře, ale každý nový program na počítači je vždy horší a horší. Maminka byla v klidu, ale byla jí změněna medikace. Prý aby byla klidná.

- Paní Hrobská, aby maminka nerejdila na vozíku po chodbách.

- Ale já si přeji, aby rejdila. Ostatní chodí, ona se pohybuje aspoň na vozíku.

Pár dětí klientů mi dalo za pravdu ohledně nespokojenosti, ale prý to neumějí tak říci, prý by se mstili na rodičích apod. Nemstili. To není styl našich pečovatelek. Dávám nyní denně videa s maminkou. Schválně. Aby bylo vidět, jak strašně je agresivní. Nebo není? Je to tím, že když je nevrlá, zaměstnám její mysl jinak?! Odvedu pozornost. Nechce luštit? Nechce zpívat. Nevadí, zmasírujeme si dlaně. Přeříkáme si dny v týdnu, měsíce v roce, roční období, ale nikdy se nezlobí.

Radila jsem se dnes. Jako rodiče zanedbávají péči o dítě, i tady je prý důvodné podezření na zanedbání péče. (Paní Voprďálková, vy se nyní vypněte. Mám obavy o vaše zdraví.) Tak se na to zítra mrkneme. Tady se pořád tají, kdo, co, to vám nesmím říci, ale tady je přece veřejný přístup k informacím. Zajímá mě, kolik lidí už neuvidím, až se zas někdy za lidmi dostanu. Vzpomínám na ně. Myslím. Jestli ještě mluví. Kolikrát jsme s maminkou seděly vzadu v chodbě, dívaly se do pohádky, pozorovaly krajinu maminčina dětství. Slyšela jsem volání z pokoje. Jedna společenská paní volala. Nemohla jsem u ní zůstat. Měla jsem maminku. Proč byla ve dne v posteli, to dodnes nevím... Asi musela odpočívat, zlobilka.

Dobrovolníci včera na maminku natáhli dvě halenky. To není zas tak velký přešlap. Ale dnes maminka připravená skypovat v posteli v noční košili. Proč? Proč není ustrojená? Je zdravá! O co se tu hraje?!!

- Dejte maminku ke stolu.

- Ona teď dosnídala. Ona jí v poslední době pomalu.

Ono se snídá v posteli a v deset hodin? Zvláštní.

- Ne, zas by se mi kácela. Já na ni nevidím.

Maminka je oddaná. Lepší slovo poddává se...  V poslední době si o nic neřekne. Dost často tvrdí, že mají práci. Že nechce obtěžovat. Je to často slyšet na nahrávkách. To je mi k podivu. Co se děje v našem DD! Bortí se systém? Lidé už nevylézají z postelí? Včera mi bylo řečeno, že se s lidmi nechodí, necvičí. A chytré ručičky a chytré hlavičky stále visí na nástěnce? Co to je za bordel? Za neřád! Tak zas zítra!

Druhý adventní den. Vinu vrkoč, věnec na dveře, peču bagety, ale nemám průzračnou radost z tvoření. Zrzečka je mi stále v patách. Zakutálela mi někam náprstek. Byl po babičce. Kdo ví, kde ho najdu. Líbila se jí i špulička nití. Adventní věnec ke vchodu jsem naletovala bez ladu a skladu. Packou mi kazila dílo.

Volá Petroušek. Volá Linda. Volá klient. Zapomněl heslo. S rukama od těsta jdu do šanonu. Otevřeli jsme My Herbalife, ale nejde mu házet do košíku.

-Počkej, nadiktuj mi přístupové údaje. 

Házím, házím, platba převodem. Hotovo. Přejeme si. Je to ten, který mi připomíná jednoho hodného člověka. Asi je i tenhle. Ten, jehož dcera nevyužila možnosti opravit maturitu. Uklidňuji ho.

- Víš, každý si neseme svůj kříž. Jsem šťastná, ty to víš, ale mám také svá trápení. Včera jsem zaslechla, že Goethe říkal něco o výchově, ale pak že se dětem nemáme motat do jejich života. Tak ji nechej. Krásný advent, rodinné tiché vánoční svátky a do nového roku se ještě uslyšíme.

Maluji na hrneček fixem srdíčko. A nápis. Snad si ho maminka všimne. Beru pláteček vánočky. Do skleničky meruňkový a jahodový kompot. Volám sociální.

- Kde jste?

- Na pracovišti.

- Nejste někde...

- Ne, ne, v kanceláři. 

- Já vezu hrneček, kompot a vánočku. 

- Jé, hrneček!

Směju se. 

- Ten klidně můžete rozbít. :-) 

Setkáváme se na parkovišti. Vím, že mamku bude pozdravovat, že předá pláteček domácí vánočky a předá prosbu, aby vánočku maminka nevyhodila. Vím, že to tak bude. Vždycky to funguje. Jen teď nám nějak ten koráb dobře nasměrovaný správným směrem předchozí ředitelkou výrazně změnil směr. Stále to šlo, šlo, šlo, ale dochází pára.

Večer kurz výživy pro klienty. Hned nato společná porada a hned nato marketingová skupina. Už odpoledne si čtu ve whatsappové skupině pochvalu. Jak jsem šikovná. No jo, večer děkuji svému poradci. Říká se mu sponzor. To on mě navedl, probral, pomohl, já jen šla do akce. Mise splněna. Podařilo se, aniž bych tušila. Mám v hlavě od začátku jeho myšlenku.

- Nesmíš myslet na prodat. Pracuješ v zájmu veřejného zdraví. Neusiluj. Pomáhej lidem ke zdraví. Ty peníze k tobě přijdou.

Mám to celých devět let v hlavě. Řídím se tím. Neusiluju za každou cenu o prodej. Nechceš? Další! Mám radost z nových klientů. Mám radost, když mi pošlou míry a vidím, že to funguje.

Už musím. Ať jsem ráno čilá!

Dobrou noc!