Necvrndej, jdi v klidu a rovně

Večer opouštím Žofinku zalezlou pod kamny. Ráda bych si přispala. Dnes nemusím vařit. Přesto si dávám budík na osm. V noci jsem si našla, že veterina v našem městě otevírá v devět. Tak.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-17-smutne-usinani-smutne-rano/1626029009

Nemohu dospat. Vstávám před osmou. Utíkám se podívat, jak je s kočkou. Přesunula se do svého vysokého koše. Má ho překrytý dekou, aby tam měla soukromí. Trošku mě to povzbudilo, žije. Péťa někde zas někoho zachraňuje. Á, už je tady.

- Petroušku, na veterině jsou od devíti. Zavolej tam.

Volá, volá. Nic.

- Jak ji dostaneme z koše?

- Povezeme ji v tom velkém. Nebudeme ji trápit.

Znovu volá. Nic. Těsně před devátou se zvonění přerušilo.

- Někdo to položil.

- Slyšela jsem. Počkej.

Volám na pohotovostní centrum. Milý ženský hlas mě ubezpečuje, že máme kočičku sbalit, doktor dojede. Mohl se zdržet v provozu.

Kočička kouká skrz košatinu. Není ráda. Zas ji někam vezou. Celou cestu ji konejším, aby se nebála, že jsem s ní. Spolu to zvládneme.

Parkujeme. 

- Pe´tuš, tam je lidí. 

Zdá se hodně lidí v čekárně. Vysílám Péťu. Vrací se. Můžeme jít. Slečna s pejskem nás pustí. Z ordinace vychází paní s malým čoklíkem. Byli si stříhat drápy. Manžel čekal v čekárně. Jsou široce prostoroví, proto se zdála plná čekárna. Žofinku držím tak, aby neviděla na slečnina pejska. Aby nezahlédla ani toho malého z ordinace. Dívá se na mě vystrašeně – to ona je cítí. Hladím ji po hlavičce. Na bříško nesmím. Slečna vysvětluje, s čím přišli oni. Její pejsek má sklopený ocásek. Spí venku. Dočetla se, že asi má nastydlá záda. Zmoknul. Usnul. Ocásek jako proutek zmizel.

Už.

Není tu náš doktor. Tomu příští týden začínají prázdniny. V kartě vše zapsáno. doplňuji, že nechce žrát, naposled večer vytlačila hovínko. Ráno vypila mističku vody. Vyndává ji z koše. Ach, to je křiku. Ukazuji fotku zvratků na dlažbě. Nic. Mně se jeví, že je to až příliš růžové… Měří jí teplotku. Zvýšenou. Ach, smutné zvíře. Brečí. Povalili jsme ji na bok. Bříško oteklé. Moc brečí. Ušprkla na deku. Rychle otřít, vystlat ubrousky. Injekce na bolest, druhá bude maličko bolet. ATB. Zítra po dvanácti hodinách ATB v tabletách. Do stříkačky natáhneme gel proti bolesti. Za hodinu se jí uleví. Injekce rychle působí. Kontrola ve čtvrtek. Kdyby něco akutního, musela by na operaci dříve.

- Můžeme se na dvě hodiny vzdálit?

- Klidně.Můžete. 

Čekárna se mezitím naplnila pejsky. Co lidí chodí se zvířaty… Dřív tolik nemocná nebyla. 

Hladím kočenu za ušima. Mluvím na ni. Jsme doma. Nemám vůbec obavu, že by mi vyskočila z koše. Ani náhodou. Doma ji i s košem ukládám na její místo.

Peťuš, injekce nezabírá, ani náhodou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-17-na-pozdni-obed

Kočička se přestěhovala pod gauč. Je to stále stejné. Aspoň kdyby pila. Jedeme na oběd. Nějak jsme se scvrkli na čtyři lidi. Samochtějícímu se křivda neděje. Vždycky nás byl plný stůl. No nic, nic s tím neuděláš. Tečka. Hotovo. Nevnucovat se. Vymazáno z mysli. Stýkám se s lidmi, kteří mě mají rádi. Čau.

- Mami, kde jste? My teprve vyjíždíme.

- My taky.

- Schválně, kdo tam bude dřív.

- No vy.

Přijíždíme k restauraci. Plno aut. Péťa už už – tragéd, chce jet do Babiččina oudolí.

- Peťuš, vždyť víš, že to tady bylo i loni a pan U. říkal, že jsme měli jít dovnitř.

Péťa nevěří. Nevěří. Vjíždíme na prostranství u hospody. Parkovacích míst dostatek.

Jdeme se zeptat. Nemáme rerezevaci. Slečny servírky kombinují, dívají se do plánu a do prostoru. Tohle je úplně jiná organizace než před čtrnácti dny v Tetě.

- Stačilo by vám na hodinu a půl?

- Stačilo.

Linda s Petrem přijíždějí o půl hoďky déle. To už stojím u baru a ptám se, jestli nemáme odjet. Děvčata kombinují znovu. Nějak to dají i za cenu, že se přestěhujeme od stolu k jinému. 

My už máme objednáno naši šestašedesátku. Petroušek hranolky, já německé brambory se špekem. Po třech týdnech přirozeným držením suchého února si dávám chardonay.

Gratulujeme oslavenci. Dostal hezké dárky. Vždycky si přeje trička s kapsičkou. Dvě jsem sehnala. To není jen tak. Buď jsou potištěná nebo nevyhovuje barva. Nechala jsem vyrobit rohožku s jeho a mým jménem. Linduška mu koupila nike trenýrky na ping pong. Jo, to není dárek tři motýlci na špejli. To je dárek kvalitní, krásný, vybíraný s láskou. Petr mu přivezl tři granáty trutnovského piva.

- Péťo, máš tam cedulku, kdyby ti to bylo velké.

Péťa nakouknul do taštičky:

- Jo, dobré.

- Jak to můžeš vědět? Vždyť sis je ani nerozbalil.

Nerad zkouší. Nerad nakupuje. Všechno je dobré.

Jen jsme s Lindou na sebe mrkly. Jo, dobré. Chlapi. To my se nakrůcáme, prohlížíme v zrcadle. Hledáme, kde nám to dělá varhánky, jak si to sedlo…

Předkrkm. Dnes si dám i já. Mám už hlad.

Už jsou tu obrovské talíře s nabídkou pro oči i žaludek. Odkládám do skleněné mističky ze svého talíře dva obědy. :- Budu z nich jíst ještě v pondělí a úterý. Dr. Marion Flechtner Moors z univerzity v Ulmu nám na lékařském tréninku asi před sedmi lety ukazovala dvoudecové flaštičky coca coly. Tak začínala. Malé talíře, které se s těmi dnešními koly nedají srovnat. Malou ledničku, kam se nic nevešlo. Ale chladila. Maminka nám ji taky pořídila. Jedny prázdniny šla pracovat místo paní Rösslerové v době její dovolené do našeho konzumu; pak jsme - si myslím - asi na dvojkolce přivezli slavnostně ten bílý zázrak. Po několika dekádách se začaly zvětšovat porce, nádobí, lednice, láhve… Lidi se rozežrali. Ztloustli.

Dnes tu vydávali rybářské lístky. Aha. Rybáři je chtějí mít dnes, aby zítra mohli zasednout k Rozkoši a oddávat se své vášni. Proto tolik aut. 

Oslavence Petrouška jsme zapili. Je čas.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-17-to-bylo-hezke

Mám ráda, když se nemusím u stolu bát dotknout nějakého tématu. Žádná tabu. To jsou nemocní lidé, s nimiž smíš jít v rozhovoru jen po jimi vyznačených cestičkách. Neumějí se povznést. Neumějí přijímat názor protistrany. Neumějí argumentovat. A hlavně – neumějí si nacházet informace. Čučí do svaté bedny. Co neprojde svatou bednou, jako by nebylo. Poslouchají rozkazy, příkazy, zákazy, doporučení. A jsou agresivní. Kdo ví, jaká je reakce na Tuckera Carlsona. Žijí ve své ohradě a nikdy, nikdy v životě se nepodívají, co je za palisádami jejich dobrovolného vězení. Budou stále žvýkat siláž. Netuší, že za ohradou rostou kopretiny, kominíčky, chrpy, sedmikrásky…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-17-jsme-doma

Cestou domů prohlížím krajinu a město. Jak se vše, ale vše změnilo. Támhle stála továrna na výrobu klavírů značky Marha. Támhle někde byl jabloňový sad. Dnes panelové domy, cesty…

- Žofi, jsme doma!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-17-zofinka-vylezla

Jdu na čtyři. Ano, je pod gaučem. Za chvilinku se osmělí. Vylézá na světlo boží.

- Holky kočičí, dostanete večeři.

Krájím přemražené maso. Obě kočky čekají, co jim spadne. No, že by Žofinka nastoupila cestu ke zdraví? Je to právě čtrnáct dnů, co ji nějaký dobytek zmrzačil.

Žere. A s chutí. Tak ještě aby vytlačila hovínko. Péťa odjíždí. Já žehlím. Na chvilku uléhám. Hele. Žofinka se asi na potřetí vyhoupla s lehkostí na gauč. Ke mně.

Petroušek je tu.

- Tak jsme to zvládli.

- Já myslela, že jsi na sportu.

- Vždyť jsem ti říkal, že jdeme na LDN. Ještě jsem u oběda říkal, že je nemůžeme nechat… A tys´   povídala, ne, to nemůžete, běžte jim pomoci.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-17-chundelacek-se-snazi

Peťuš, tohle já vůbec nevím. Asi jsem byla v myšlenkách jinde. Kočičky krásně jedí. Podívej. Dokonce se Žofinka trošku napila. Špricla jsem jí do tlamičky klidnicí gel. A asi zabral. Už je veselejší. A mohu ji pohladit po kožíšku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-02-17-darky-pro-padesatnika

Balím dárky pro jednoho zítřejšího padesátníka. Celý život o mě pečuje. Pomáhá mi. asi před dvaceti lety od nás z panelového domu maminka šlapala do svého domečku. Bylo nasněženo. Měla už jen kousek domů. Uklouzla. Zlomila si nohu. Tenhle zítřejší padesátník jel okolo ní. Zastavil. Zdvihl ji. Dovezl domů. Postaral se. Jsem mu vděčná. Zavázaná. Měla jsem o něj asi před měsícem velkou starost. Každý večer jsem za něj orodovala. Tak děkuji, že ho mohu obdarovat.

Byl to hezký den. Když neseš v hrnečku horkou kávu, dáváš pozor, aby se hladina držela vcelku. Aby se nerozkývala. Pokud to neudržíš, jedním koncem ti černá tekutina vyteče. Můj den dnes začal vylitou černou tekutinou. Ale pak už jsem ani neucvrndla.

Dobrou noc!

P. S. Jen krátké.

Žofinka se zdvihla v Mourkově košíku. Vábím ji k sobě. Pojď, no pojď. Jde těžkým krokem. Rozmýšlí se. Tak pojď. Jde. Kudy vyskočit na gauč? Asi na potřetí to zvládá. Trošku ji pomáhám. Lehá vedle mě. Za pár hodin dostane ATB a gel proti bolesti. Ocásek si už omyla. Ráno si ho na veterině ušpinila.