Neděle bez kázku

Občas se mi stává, že po probuzení nevím, do jakého dne vstávám. Dnes svítalo. Kolik je hodin? Co je zaden? Kde je Žofka? Slečna Žofka večer vůbec neráčila přijít na noc domů. Jdu ji zavolat. Otevírám dveře do zahrady. Hups, rána. Kočičí slečna seskočila ze židle. Jako že půjde ven. Přibouchla jsem právě včas. Petroušek dnes slouží v energetice. Já – šupky zpátky do sarkofágu. Snahy o poslech, o čtení – marné. Ještě slyším chlupatého mourala… Spouštím ruku z postele. Konejším ji. Propadám se. Dospávám. Telefon.

- Tady se spí.

- Tak já tě nechám ještě spát.

- Když už jsi mě vzbudila…

Poslouchám Lindušku. Sází, zušlechťuje pozemek. Tvoří otýpky na zimu. Sází s obdivuhodnou rychlostí. A ono jí to roste a kvete! Jedou ke kameníkovi. Zvu je na oběd. Ale to jsem se hned lekla. Nemám nic připraveno. Šup, šup. Vyskakuji.

- Ale až tak v půl třetí. Až se vrátí Petroušek s práce.

- Však my tak nějak pojedeme. Máme tu taky ještě hodně práce.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-14-chlebicek

Začínám chlebíčkem. Volá klientka.

- Budu při tobě zadělávat na chleba. Uslyšíš mletí mouky.

Tvoříme. Pomáhám jí. Kámen úrazu – nezná e-PIN karty. S tím jí nepomohu. Odkládáme na úterý. Banky nás obmotaly elektronickou sítí, hesly. Nejen banky.

Programuji chleba. Trouba mě vyzývá:

- Prázdná nádržka na vodu. Doplnit vodu.

Poslouchám stroj. Chleba krásně vyskočil. Měla jsem nádherně nakynutý kvásek. Mám maso na ptáčky. Dívám se do balíčku. Jemně rozklapané pásy. Jen vložíš to, co má ptáček obsahovat a zabalíš. Přepěkně se pracuje. Včera a dnes jsem jedla živočišnou bílkovinu. Tak stačilo, stačilo!! Propírám rýži v octové vodě. Vyplavuji arzen. Loupu brambory. Každý z nás tří dostane hrneček rýže, doplní si bramborem. Petroušek čínskou pomstu nejí. Všechno dávám na páru. Ještě kompot z jablíček. Doplním jahody a mandarinky z konzervy. Spěchám při hledání jahod; prudce vytahuji horní zásuvku mrazáku. Šup! Šuple na zemi. To se může stát jenom mně. Zmrazené biocitrony se rozkutálely. Krabice s borůvkami žuchla na zem. Ty bláho! Tady je binec! A šuple jsem totálně rozbila. To bude mít Petroušek radost. Škoda jen, že se dnes obligátně nezeptal:

- Cos´   kde rozbila, cos´  ulomila…

Poledne.

- Co děláš?

- Ještě spím.

- Já ti dám spím. Oběd!

Řehtám se jeho starosti o své břicho.

- Chlapi dnes zírali, jak jsi mi připravila svačinku. To nemělo chybu.

Já jsem v noci zjistila, že mi ztvrdnul chlebíček. Tak jsem ti ho obalila ve vajíčku. Hezky jsem ti přidala na střídačku kuličky hroznového a ředkvičky. Vajíčko. Nazdobila jsem ti to. Nešlo to dát do krabičky. Tak jsem to přetáhla folií. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-13-petrouskuv-talirek-na-zitra/1631466377

- Zírali jak puci.

Řehtám se.

- Peťuš, už u tebe byl Lukášek?

- Nebyl.

Včera mu volal vnuk.

- Dědo, ty jsi měl v únoru svátek a narozeniny. Chtěl bych ti přijet zítra poblahopřát.

Slyšela jsem, jak si domlouvají, kde ho najde v práci. Ke svačince pro Péťu jsem nabalila koledu Lukáškovi.

Než všechno narovnám, narafičím do vpředu otevřeného rozbitého šuplete, běží čas. Co ještě? Straciatelový pribináček. Vlasy! Ještě umýt vlasy. Namalovat!

Hotovo. Bude půl třetí. Ptáčky zahušťuji smetanou. Volám.

- Kde jste? Petroušek je tu. Všechno mám hotovo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-14-odpoledne

Co domluvíme hovor, dodávka stojí před domem. Venku už mám potahy na křeslech, prostřeno. Nalévám polévku. Vlažná. Ne, prý ji nemusím přihřívat. Jedli jsme rychle. Vítr nám ji foukal u pusy. Druhé jídlo. Mám připravenu zeleninu. Lindin Petr poznamenal Petrouškovu větu něco ve smyslu, že není králík nebo krmení pro králíka… Dostal králičí oblohu k španělskému ptáčkovi. Každý má dle zločinecké WHO sníst dvacet pět až třicet gramů vlákniny. Což je minimum. Naši předci jedli i sto gramů.

Lukášek je tu. Předává hned u branky dědečkovi dary. Hodný, že nezapomněl.

- Lukášku, budu mít svátek. A ty narozeniny.

- Babi, já vím.

- Pojedeme na oběd.

On neví, co chystám. Tentokrát to bude jinam, než do našeho Tropicalu.

- Babi, hoď mi termíny, budu-li tady, rád se zúčastním.

Vypráví nám o práci. Tvoří reklamu. Je kreativní, šikovný, vtipný. Jeho práce je mu koníčkem. Takhle jsem to měla i já celý život.

- Už máš nové auto?

- Babi, během dvou měsíců. Už vím typ.

Jmenuje mi ho.

- No, Luki, ten dvoutakt třítakt čtyřtakt, objem - tomu nerozumím. Hlavně, že bude červené.

U stolu smích.

- Babi, bude černé nebo stříbrné.

Vibrujeme ve vysokých vibracích. Je mi úplně jedno, co si vybere. Ať je to dle jeho gusta. Mám radost, že na Petra nezapomněl.

Linda se svým Petrem se zdvihají po dezertu. Jedou pracovat na pozemek. Ptám se Lukáška na založení Karlova mostu. Už jsme bydleli v domě, kdy sem chodil na doučování. Učila jsem ho češtinu, dějepis a učit se. To už byl na gymnáziu. Napovídám.

- Jsou to samá lichá čísla.

- Počkej, to se čte zepředu i zezadu stejně.

- Výborně si to pamatuješ.

- 1357.

- Má pravdu. Karel IV. byl mystik. Všechno bylo zakládáno v jistých postaveních hvězd. Karlův most roku 1357, 9.7. v pět hodin 31 minut ráno. 135797531.

- A kdy byla bitva na Bílé hoře?

- Babi, napadají mě tři data. Jedno začíná šestnáctkou.

- A to je to správné.

- 1620.

- Babi, jsem rád, že se umím vyjadřovat písemně i ústně česky, že jsem se na gymnáziu naučil dobře anglicky, dějiny…

- Luki, to, co jsem do tebe zupala, ono to asi není tak, jak nás to učili. Ale nejsi hloupý.

Ptám se ho na názor kulaté ploché Země. Jednoznačně kulaté. Nedohaduji se s ním. Je mi to jedno. Nikdo neví, jak to je. To je hloupé rozeštvávání lidí.

Už musí jet.

- Pojď se ještě vyfotit.

- Babi, nemáš ode mě GDPR.

- Tvař se.

Tváří se jak blbec. Smějeme se. Dělá grimasy.

Veselé odpoledne končí. Ještě ho objímám. Tiskne mě k sobě. Můj jediný vnuk.

Sedíme s Petrouškem. A s kočkami.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/202-04-14-siesta

- Teď si k tobě sednu. Na chvíli. Můžu?

- A chceš kafe?

- To bych si dal.

Utíkám uvařit turka. Zapomněla jsem nabídnout Petrovi. Ten má rád s mlékem. On si doma uvaří ze svého presovače.

- Tak jsi měla pravdu. Baterie je vybitá.

- No, já jsem to včera slyšela. Ono to při startování udělalo dva zvuky, pak to teprve chytlo.

- Mám zítra volno. Koupím ti novou baterii. Za tu výbornou svačinku. To je dobrý kšeft, ne?

Směju se. On by mi ji koupil i bez svačinky.

- Peťuš, která žena tě nejvíc v životě milovala?

Bez zaváhání.

- No ty!

Hraju si s Žofkou. Celý den vyspávala na terase. Falešnice dnes vůbec nepřišla na zavolání. Prý až ráno v pět vklouzla do domu a rovnou na kočkolit. Ani Mourek se v noci nepřikolébal. Zato teď se přiblížil nenápadně trávou do holportu. Chce si taky hrát. Ale neskáče jak jitrnice Žofka. Hraje si pěkně pohodlně vleže. Jen pacinkou máchá. Nechává skoky a salta na své mladší kamarádce.

- Nasadíme jí obojek. 

Žofka měla včera jedno klíště. V obojku na deset sekund zešílela. Vyděšená. Chce si ho strhnout. Smrdí. Ušiska sklopená dozadu. Oči vykulené. 

- Peťuš, sundáme jí ho. 

- Ještě počkej. 

Maličko se rozběhla... Ne, vrátila se. Snad se s obojkem sžije. 

Petroušek odchází na koagulaci, kooperaci, kuperaci, kogulaci, rekuperaci. Zkrátka něco mu cinklo v telefonu. Ne, vlastně mu volal někdo z ČEZu. Jel. Směju se. Je tak svou prací zaujat!0 Tak oddán! Tak poctivý! Kdykoli jede. Jak vypadnou kotelny, ó, to je ve svém živlu. Jede zachraňovat svět. Aby lidi měli na sídlišti teplou vodu. Aby dětem nebyla zima.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-14-v-roce-45-v-teplem-jare-kvetly-seriky-uz-kvetnu

A já si jdu sázet kytky. Plet. Mám plný vozík plevele. Hele, po zahradě mám několik keřů šeříků. V 87 mi v Soči jeden starý pán, geolog, ale v důchodu skulptor - vyřezával dřevěné sochy - povídal, že osvobozoval Hořice. Prý bylo v tom roce teplé jaro. Lidi jim  házeli na tanky kytice šeříků. Jóóó, tak to ještě neviděl letošní teplé jaro! V roce 1945 kvetly šeříky dřív, a letos kvetou o měsíc dřív než dřívější kvetení v roce 45. To by koukal.

Možná budeme koukat i my...

Přijel. Kdo? Pán tvorstva. 

- Tobě to tady tak krásně kvete. Máš to moc hezké. Kdepak je konev? Zalil bych saláty.

Jdu obejít dům. Zelenou konev mám u stání. Kovovou nevím. Mezitím ji našel. Souhra dokonalá. Sklízím sezení. Ještě mi vysýpá vozík s plevelem do vaku přichystaném před domem. Zítra budou vyvážet bio odpad. Jdeme domů.

Obyčejná a moc hezká neděle. Mám v plánu si taky občas sednout a číst, tvořit. Jde to vůbec, když všechno bují?

Spát!

Kde je zas Žofka! Že on ji Petroušek pustil ven! Ne, už se chruje v krabici, kterou si obě kočky oblíbily. 

Víkend je pryč. Teď tu byl páteček... Zítra zas to pondělí. Chjo...

Dobrou noc!

P. S. Anorganičtí dravci

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-14-anorganicti-dravci/1631616361

https://historiczech.com/2024/04/14/anorganicti-dravci-dusi-z-prostoru-okolo-nas/