Neděle. Grilování s kroupami. Užili jsme dne
Nedělička. Měla bych spěchat. Umýt vlasy. Připravit na vaření na FB naživo - mufiny s rajčaty a paprikou... Pak rychle za maminkou. Ale kdepak. Dnes zákaz. Koukám, nějaká chytrá radí, že by si všichni lidé měli vzít z ústavů rodiče domů. Ne, tohle je opravdu nevyžádaná rada. Ještě ji do patřičných mezí nepošlu. Proč chce řídit životy bez toho, aniž by chodila v cizích botách?! Docela drzá. Jen jí složím hold, jaký lumen je, když to tak všechno ví, všechno zná, všude byla dvakrát, od všeho má klíče. Jo tak nedá pokoj. A začne s vydíráním, že když jsem byla nemocná, tak maminka u mě byla. Ty vorle, už těchhle radilů mám fakt plný vinty. Slušně ji odesílám tam, kam si nevidíme. Jj, poradit sobě si to neumí, ale druhým to jo. Nůše rad. Děkuji, nechci. Zameť si, milá zlatá, přeed svým prahem. Každý tam má naděláno. Líbí se mi koment Josefiny MOrales pod mým rámečkem "Nemám ráda radily. Znovu vyzývám, nechejte si své rady. Pokud budu potřebovat, poprosím. Dík.":
Josefina Morales rádci všech rádců .... kdepak ... na facebook musíš jako domina .. v latexu a s bičíkem 🤣🤣😜 .. jinak člověku ti ouchylové přerostou přes ramena
Tak, tak. Drsné, výstižné. Potřebuju, zeptám se. Dnes dva dotazy, oba zodpovězeny. Jeden z nich:
- Chtěla jsem se zeptat, co jsem si to otevřela. Nerozumím tomu:
Josefina Morales: Je to komunikace mezi jedním členem Speciálního komanda a Timothym Holmsethem (členem protipedofilní jednotky Pentagonu vedené Ivankou Trump). Timothy je jediný akreditovaný zdroj přímého zpravodajství z Pentagonu, ze zvláštních operací, speciálně záchrana dětí. V první půli je to hlavně o tom, že členové senátu a kongresu US vydali VEŠKERÁ svědectví o svých zločinech. Vzhledem k tomu, že tito zločinci JSOU PRAVÝMI PLÁTCI židovské-pražské státní Kabaly - Deep State, znamená to potažmo, že také na všechny ČESKÉ POLITIKY provázané s americkým Deep State jsou TAKÉ nyní tuny důkazů. ...no a pak následuje SLED AKCÍ speciálních jednotek a jejich výsledky ...etc...
Hm. Dlouhý odstavec akcí...
Vaříme. Pažitku jsem si předpřipravila. Vcelku stíhám. Člen milionářského týmu Herbalife, soudce, který nikdy neoblékl soudcovský talár, nestíhá. Nakonec na fotkách vidím, že to zvládl. Hotovo, upečeno. Nafotit. Brzy ráno jsem probírala FB. U jedné paní učitelky z hudebky jsem se inspirovala na skvělou, jemnou, vynikající buchtu. První vrstva tekuté těsto. Druhá vrstva tvaroh. Poklást meruňkami - měli tam povidla. Navrch moučka. Mňamina nejskvělejší. Rychle smočit do bazénu. Poledne. Honzík s vnučinkou. Snaška dorazí. Co dál! Dávám jim naložené krůtí. Malá bude s tatínkem grilovat. Brambory, zeleninu na páru. Zadělat na chlebíčky. Ó, povedly se.
Octopus maká všemi chapadly naráz vpředu, vzadu, všude.
- Babi, děda vzkazuje, že hřmí.
- Vyřiď dědovi, ať mi sem neposílá provokatéry.
Petroušek přikládá ruku k dílu. Cibule, okurky... Hotovo.
Už nehřmí. Padají kroupy. Průtrž. Rychle vybíhám sklidit žehlicí prkno, deky, sedáky. Všichni kmitáme. Jsme v kondici. :-)
Debužírujeme doma.
Myslím na maminku. Dovezla bych jí borůvky, meruňky, buchtu, měkký chlebík s medem. No jo, tak máme pečovatelku s kovidem. Ale nepíšou, jestli pracuje, jestli leží, jestli je v karanténě, jestli je bezpříznaková... A vždyť nosila roušku, tak o co jde?
https://twitter.com/Posledniskaut/status/1287420430329028608
Celý národ si dělá legraci; většina lidí už nenaskakuje na grafy, statistiky, tiskovky. Lžou, jako když tiskne. Ve světě se věci už hýbou, u nás korona, korona, korona dvacet! Hrozba roušek... Ticho po pěšině. Strašit do poslední chvíle ty, kteří se nechají. A ti, kteří se nenechají, prokoukli, jsou vtipní na Twitteru. Řehtám se nahlas. Aktuálně nakažených koronavirem je 3 479, o 1 775 méně než ráno. Naopak počet vyléčených od rána stoupl z 9 590 na 11 423. Jsme vtipný národ!
https://twitter.com/Posledniskaut/status/1287420430329028608
Ve světě už se mažou ojediněle studentské půjčky, hypotéky. Napojuje se Gesara. Nesara. A co u nás? Nosatí mažou lidem peníze z účtu. Paradoxní... Jsme svérázná kotlinka.
- Babi, pojď cvičit.
- Nejprve zameteme po kočičce jehličí.
- Dávám malé do ruky svítící vysavač, metu, luxuje.
- Babi, ale řekneme tatínkovi a dědečkovi, aby k nám nechodili,
jo?
Vím, že to ti dva lehce splní. Sportovní šílenci se nenechají rušit.
- V tom nám lehce vyhoví, ani jim to nemusíme říkat.
- Tatínku, my budeme cvičit, tak nás nerušte.
- No to ti mohu slíbit, to my vás nebudeme vyrušovat. Zůstaneme u dědy v pracovně.
Hledám pět Tibeťanů. Nechávám i výklad Jany Coppenolle. Cvičíme podle návodu, posloucháme, na co si dát pozor. Na co cvik je. Protože V. cvičí poctivě, vkládám CD Čtyři směry. Pohybová meditace na srdeční čakru. Harmonizuje propojení pravé a levé mozkové hemisféry, cítit se ve svém středu. Střídáme ruce, nohy a směr pohybu postupně na čtyři světové strany. Napřed vpřed (sever) pravou a levou rukou, nohou. Jsme jak malé bojovnice. Mám ji v zádech. Slyším nádech, a fuu! Od druhého kola cvičíme vedle sebe. Cvičení má čtyři fáze po sedmi minutách. Pohyby směřujeme postupně na všechny čtyři světové strany - sever, jih, východ a západ; sjednocujeme tak čtyři elementy - země, vody, ohně a vzduchu. Poslední čtvrtá fáze cvičení propojuje všechny pohyby do kruhu; malá je koordinovaná. Změnu pohybů hlásím vždy na začátku nové fáze. Chápe. Cvičí. V pauzičkách rychle napít. Ruce okolo pupíku - hary. Neseme energii do ledvin. Propereme a vyhodíme do země. Jdeme na druhé kolo. Někdo zvoní. Volám:
- Otevřít!
Muži nakukují; nenápadně. Hlavně nenápadně! Cvičíme na krásnou hudbu. Přebývající energii házíme na Jaroměř, na Orlické hory, na domov důchodců, na svět - celý svět ji potřebuje. Snaška přišla. Sedá. Pozoruje. Natočila nás. Jde ven. Neruší. Konec. Poslední fáze - doznívání. Oslavný tanec, jen leh na zádech, na břiše, jak je libo. Půjdeme pod třešeň.
- Co vy nám sem nakukujete?
- My pojedeme na fotbal.
- Jestli vás pustíme. Nevím jak ty, Honzíku, ale Péťa bude doma.
Snaška se připojuje:
- No, a Honza byl minulý týden, nikam nepůjde.
Řehtáme se.
- Než pojedete, dám vám borůvky se šlehačkou.
Nadšený souhlas. Buchta s tvarohem mizí. Odjíždějí.
A máme se pro sebe. Tři holky. Snacha nám pouští video z naší pohybové meditace. Obdivuje synchronicitu. I já. Pěkné. Žehlím. Večer. Už jsou zpátky.
- Jsme vás tu nechali moc dlouho pohromadě! To je nebezpečné.
Mouráček přišel na námluvy. Během dne něco slupne z venkovních misek připravených na noc pro ježky. Honí Micku. Plnou parou vběhla pod pergolu, on za ní. Za chvíli se odněkud Micka přiřítí a hup do boudy. Morák se zastaví před vchodem na kamenných schodech.
- Jdeš ven?
- Vypal!
- Pojď ven! Něco ti ukážu.
Vystřelí bílá packa. Morák dostal po papule. Nedá si pokoj. Vystřelí znovu bílá trestající tlapka. Znovu dostane. Přes druhou. Až spadl ze schůdků. Poraženecky se plíží do rybízů. Lehá. Micka kouká z okna boudičky.
Řehoníme se, máme kino. Koušou komáři. Chlad. Ptám se:
- Vyhráli?
- Kdo?
- Aspoň jedni blázni na hřišti.
- Vyhráli domácí.
- A s kým to hráli?
- S Dobruškou.
- Tak hlavně že jedni vyhráli! :-)
Už musí domů. Balíme deky, sedáky, polstry, sklízíme stůl. Až na tu bublinu s krákorán virem a na tu radilku, co udílela nechtěné rady - co si přát víc? Snad jen když ohlásí teplé dny, aby to dodrželi. :-)
Dobrou noc!