Neděle podruhé :-)
Tak konečně neděle. Ještě jednou. Včera jsem měla nedělní ráno; pokračovalo sobotou. Dnes repete. Klídek, pohoda. Normálně bych kvaltovala za maminkou. Kvůli šílenství fake korona bych hlídala čas 13.15 hod. Za oknem sluníčko. Slunce mého žití prozařuje dům zevnitř. Co chci víc?
- Budeme obědvat?
Jediná vada na neděli. Oběd musí být. Relativně včas.
- Ťuti, rozdělej kompot.
Zodpovědně opatrně rozdělává víčko od jahod a víčko od střešní.
- Peťuš, můžeš ho zlomit. Dám nové.
- Péťa je šikovný.
To na něm miluji. Jak rozkošně se umí pochválit.
Hezky zodpovědně rozdělil kompot do mističek. Mám ráda jíst s Peťulkou. Vždy rozhrnuje zeleninu se slovy: Mašo. Kde je mašo? Je tu mašo?
V pátek jsem mu podstrojila krůtí prsa. To jedl sám. Odpoledne nakouknul do mého pozdně obědového hrnečku.
- Co to máš?
- Pohankovou kaši. Moc dobrá. Vidíš, osladím si ji borůvkami a banánem.
- Brr. To je...
Po obědě jdeme nastříkat buxus. Hledám ty housenky. Ale vidím jen ožraná kvítka. Nikdy jsem neviděla buxus kvést. Asi kvetl. Škůdci konečky nejvíc chutnaly. Linda mě kontroluje.
- Mami, posbírali jste už housenky?
- Jj, už na to dnes jdeme.
Prohlížíme keř, hledáme housenky. Nic tu není. Oba keře ošetřuji fastem. Chvíli pleju. Zima jak v psírně. Zalejzám pod deku. Jdu odmáznout pár otevřených okének na ntb. Kymatica.
Jak moc jsem vyspalá se hned ukázalo. Začátek jsem si několikrát vrátila. Zbytečně. Oddala jsem se spánku.
- Telefon. Spím dál. Naspávám noc.
Je čas. Mám v plánu chvilenku zaúřadovat. Tvořím analýzku stavby těla. Volám na telefon. Tisknu výdaje. Petroušek po mně chce pro srovnání loňskou spotřebu plynu v maminčině domečku. Úřad je pro mě mor. Hledat faktury v šanonu, v počítači. Brrr.
- Peťuš, ještě že tě mám. Co bych si bez tebe počala! Tfuj, úřad.
- A někteří v úřadovně proplachtí životem.
Telefon. Ještě nová objednávka. Objednat. Přepočítat. Poslat výzvu k platbě.
Čtu na FB. Začala Prima pod CNN. Prý hnůj. Aha. Tak ještě že jsem to neviděla. Zdá se ale, že hvězdička prosvitá. Symboly Qanon...
Chystám Petrouškovi svačinu. Sleduji pokračování Emanuela Moravce. Přemýšlím o monetárním systému. Co se stane s vlastencem, když nemůže uživit své děti. Peníze. Co lidé udělají pro peníze. Věřil, že zachránil národ? Nechal se posednout mocí.
Mrknu do žumpy. 168 hodin. Nora - taky se nechala pohltit. Kolik to tu psali? Půl milionu měsíčně? Vyvalil se zase smrad. Ale za půl milionu, kdo by nemíchal šoufkem.
Marta Kubišová má nějaké výročí. Mám ráda její hlas i písničky. Rozlila si to u mě v době smrti Karla Gotta. Tolik jí pomohl finančně. Nikde se tím nechlubil. Ona to přiznala. Když umřela udavačka Chramostová, Marta se vyjádřila něco v tom smyslu, že ta jí bude chybět víc? Zapomněla... V medailonku vystupuje - taky jsem ho milovala. Ten, co složil ubohou píseň o Prezidentovi. Nevhodnou. Hutka. Jeho knihu Požár v bazaru mi před asi pětadvaceti lety přivezla kamarádka z Phy. prý ji dávali zadarmo. Už jsme někde jinde, Marto... Lidi z disentu mě neberou...
Před půlnocí opakují Vlak smrti. 30.4. Roztoky. Holešovice Bubny. Vězně odvádějí do nádražní haly; převlékají se do civilu. Asi tři Rusky odnesou na nosítkách. Odvezou tramvají... Tenhle dokument znám. Prožívám ho znovu. Olbramovice. Vlak s vězni. Vedlejší kolej. Šest dnů. Stříleli do něj. Transport se dává 7.5. do pohybu. České Budějovice. Vlasovci. Vlasov přešel k Němcům proti Stalinovi. Najednou pomáhají spojencům. - Vzpomínají přeživší vězni, pamětníci... 4000 vězňů, 1000 uprchlo, 200 nepřežilo, 2500 dojelo do Velešína... Nějak mi to součtem nevychází. Něco jsem popletla. Místní je ošetřovali na hřišti. I ty s tyfem. Vžívám se, co bych já donesla potřebným? Jídlo. Oblečení. Bála bych se nemocí?
Sedím v houpacím křesle u kamen. Po mnoha dnech jsem zatopila. Ráda se dívám do ohně. Micka sedí vedle mě. Prve zabušila na okno. Než jsem vstala, skoro si to rozmyslela. Asi kocour ve tmě...
Půlnoc. Zalívá mě klid, pohoda, mír, radost, štěstí. To už bych mohla jít spát.
Obyčejný den. Bez zážitků. Reminiscenční.
Dobrou noc!