Neděle - ralaxing bych ráda, Žofie chce cvičit ochočování
Neděle. V plánu žehlit, sepsat zajišťovací smlouvu UCC… Nic, chci relaxovat, ale kočka se mnou cvičí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-08-rano
Ráno. Vyspalá. Jdu do toho. A co kdybychom k obědu měli zemlbábu. Volám.
- Peťuš? Dal by sis?
- Tak mám koupit rohlíky?
Dvakrát třikrát do roka kupujeme bílé gumové. Když výjimečně sekám strouhanku z čerstvého rohlíku s česnekem a petrželovou natí, jde jen z kupovaných. Letos jsme myslím, rohlíky kupovali jednou na zelenou strouhanku na Velikonoce. Teď druhá příležitost.
- Peťuš, uměl bys koupit podzimní hroznové víno? Bílé a červené, ale jen čtyřicet padesát deka.
- A kde?
- To je jedno. V těch papírových pytlících. Sypu do nich skořápky od ořechů. Krásně se s tím zatápí.
- A co když ten pytel bude plný?
- Tak odtrhneš rožínku.
Za chvíli je tu. Deset rohlíků. Už mám umíchaný tvaroh s datlovým sirupem, citronovou kůrou, propláchnutými rozinkami, vanilkou a vanilkovým cukrem. Kameninový pekáč ze starého domu v pevnosti je rozehřátý, na dně plave rozpuštěné máslo. V něm se nádherně pečou buchty s kůrčičkou. Předci uměli.
Co to přivezl? Dva pytle krásného vína. Volám. Nebere. Asi plní službu světu a městu. Volá zpátky.
- Petroušku, kolik jsem ti říkala vína? Necelých půl kila.
- A kolik jsem přivezl?
- 675 g a 621 g. Kdo to s ní?
- Já.
- Ne. Můžeme sníst tolik, kolik se vejde do dlaně. Je tam hroznový cukr.
Teď čekám větu tak si to příště kup sama. Nepřišla.
- A proč jsi to nepřinesl v papírovém pytli?
- Já jsem vzal igeliťák, až vybereme kočkám kočkolit.
Myju ovoce v octové vodě. Víno je nádherné. Slaďoučké. Zobu. To je ono. Jak to máš u ruky, nedáš pokoj, dokud to nesníš. Pak ti roste břicho.
Za chvíli volá Linda.
- Jedeme k vám na oběd.
Myslela jsem si, že si dělají legraci.
- Ne, mamko, jedeme pro míchačku.
- Aha. Ale já mám plný pekáč zemlbáby.
- Ne, to ne.
Slyším i Petra, že ne. Hned mi to je jasné. Ona ho krmí sýrem, špenátem… A teď vším z jablek. Chlap potřebuje maso. Mému Petrouškovi doma říkali buchta. Je na knedlíky, buchty, zemlbábu… Tomu se občas sladkým zavděčíš.
- To nevadí, mám i masový oběd.
To, co včera Petr měl naservírovat Petrovi a sobě, zůstalo na dnes k obědu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-08-zofko-to-mrkas
Chystám oběd pro všechny. Akorát jsem vytáhla horký pekáč. Dům voní podzimem. Běžím pro zelené. Jim rozděluji brambůrky s masem, nám dobrotu z jablíček.
Nejprve líčím já, jak Péťa nakupoval. Druhý je na řadě on. Dozvídám se, že v Penny víno neměli, jen vaničky, jel do Kauflandu, ale tam bylo víno v bedýnkách na volno. Bez uložení v papírových hnízdech. Ale to mi prve neřekl. A teď přichází na řadu Petr, jak nakupoval on.
- Tak já jsem měl koupit věci na tak mrňavém papírku, že ten papírek nebyl ani vidět. Já si to píšu na A4.
Díváme se s Lindou na sebe. Víme proč. Nadskakuje nám bránice. Obrátíme každý papírek na druhou stranu. Ekologicky ho využijeme.
- Měl jsem koupit cukr moučku, tvaroh a hroznové víno. Koupil jsem v akci šunku 92 a 94%..
Linda oponuje.
- No jo, ale tam je odchylka až deset procent.
Až večer při psaní si nemohu vzpomenout, co to mimo těch tří objednaných věcí ještě koupil. Volám:
- Mami, přitáhl: 2x anglickou slaninu – 94%, 2x kuřecí šunku 92%, 2x debrecínku 90%, protože to bylo v akci. Ještě paprikáš – na 100 g masa 140 g, to je 70%.
- Jéžiši, to je nekvalita! Tam je škrobu, to jsou polysacharidy, jdou do břicha.
Z telefonu z dálky slyším:
- To já rád. :-)
Ptám se Péti:
- Peťuš, kolik je procent, když 100 g masa vyrobí ze 140 g masa:
Slyším z telefonu vzdálený Petrův hlas
- Sto!!
Zajíkám se smíchy. Péťa:
- Tak si to spočítej. To je tak 75%
- Aha. A jak se to počítá? Od toho mám tebe.
- Mami, a ještě koupil šunkový salám 90%
- Ježiši! To je humus.
- Víno v akci koupil poslední vaničku. Ale šunku 98% ani jednu, nebyla v akci. Poslala jsem ho pro tři věci, přinesl hrozně výhodný nákup.
- A co jste dnes dělali?
- Dávali jsme folii proti vlhkosti okolo sklepa. Příští týden ho bagr zahrne. Petr dozdí klenbu. Hotovo.
- A říkali jste si u toho S. na to?
Řehtáme se. To je Péťova mantra.
- Jo, říkali jsme si, že je to jako v Jaři.
U rekonstrukce chatičky jsem byla ve střehu, aby nekazil Petra v jeho pečlivosti svou větičkou S. na to!
- Mám v garáži ještě jablka. Petr se mě ptal, co s nimi budeme dělat. Uklidnila jsem ho, aby se nebál, že je sníme.
- To je šťastný, viď? Když on miluje mašo jako můj Petroušek.
Den protekl. Žehlicí prkno stojí. Žehlička na něm leží. Žofka si zkouší, co řeknu její chůzi po stole. Ječím. Seskakuje. Za okny tma. Víkend krásný. Procházím vzpomínky na FB.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-08-letos-i-v-roce-2017-ukazka-vycviku-dravcu
8. říjen 2017 ·
Dravci. Prý pejskař povídal sokolníkovi: Nebojte se, on mu nic neudělá. Sokolník opáčil - no, pejsek ne, ale tady ten dravec si troufne na kachnu, nemocný kus zvěře i na Vašeho psa. .-) Výr byl s námi na večerní mši. Cinkal rolničkou. Paní manželka měla na ruce nějakého hnědouše z ciziny; nevím, jak se jmenoval, ale je to právě ten, který si troufne i na naši Micku.
A to jsem netušila, že Micka - teď na konci října to budou tři roky - se nevrátí ze zahrady.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-08-hubertova-jizda-v-roce-2017-slavna-bohata
Irena Hrobská
8. říjen 2017 · Jaroměř ·
24. ročník Svatohubertských slavností Kuks
- po ohňostroji
Po ohňostroji, který byl mimochodem krásný, ačkoli příroda asi křičela, jsme dostaly pozvání na večeři příslušníků Řádu sv. Huberta. Bývalá sýpka, kde je už několik desetiletí vinárna, kam jsem jezdila na diskotéky se svým mužem a mými drahými přáteli Zlatkou, Pavlem, Mirkem, Vojtou... Všichni emigrovali, ale nezapomněli jsme na sebe, tak tato sýpka byla místem rautíku a milých setkání. Kdysi jsem se seznámila - už nevím kdy kde jak - s nynějším velmistrem řádu panem Janem Votavou. Pozval nás s Lindou tehdy na uvedení do velmistrovské funkce do chrámu sv. Ducha v HK. Byly jsme svědky obřadu. Včera jsme měly tu čest posedět s mnoha moudrými lidmi, včetně pana Pavla Bartoše, emeritního sbormistra a člena rady mistrů ŘSH, ale také se samotným velmistrem Votavou. Skvělá společnost, filosofická témata, legrace, dobré jídlo a pití. Pavel dovezl Valašskou rosu Slivovička, kterou nepiju, ale voněla po mandlích, hřála... Dostali jsme všichni otázku, jestli víme, nač je taková chlupatá ochrana. No, suspenzor to nebyl. Byla to důmyslná ochrana na halapartničku. Pavel si ji dal před své vousy: To je náhrada :-))) Neznámí milí lidé při loučení na odchodnou všem podali ruku, rozloučili se milými slovy. Krásná tečka. Tak zas za rok.
Na tenhle den mám na FB hodně vzpomínek. Taky komunikaci s jednou ne příliš ostrou pastelkou v penále. Moudří na mé upozornění o inverzních slovech pokývou a chápou.
Dávám krátkou nebo dlouhou kopii o slově úžasný, tedy hrozný, strašný, běsný. Tady je ta delší, kde to beru z jedné vody načisto s pravopisem číslovek řadových a kondicionálem abychom, kdybychom, abyste, kdybyste:
UŽAS = stsl. DĚS, BĚS, HRŮZA…
Slovo inverzní. Na bázi vědomí – chválíme, ale buňky si pamatují. Říká se tomu inverzní slovo. Záměna významů. Obrácené významy. Čeština má pro jeden význam mnoho synonym. (Angličtina to má naopak. Jedno slovo hodně významů.) prý existuje 28 synonym – báječný, krásný, nádherný, skvělý, unikátní, mimořádný, čarokrásný… zastavují nám myšlení, kreativitu. Snižují IQ. Tečka.
Tady je jasně vidět snižování IQ. Před víc jak třiceti lety jsme měli průměrné IQ okolo 110. Na VŠ bylo 120. Za třicet let toto číslo klesalo a za poslední rok dodělali IQ, EQ, vzdělanost, myšlení...
Tak ještě dám jeden příklad: Vsouvá se sem po latinismech, germanismech, rusismech - ty by dnes už vadily nejméně (stojánka apod.) množství, ale tady použiju slovo úžasné, protože hrozné, děsivé množství anglikanismů. Ale ono to leze i do pravopisu. Psaní adres, psaní číslovky řadové, časování sloves v kondicionálu. ... Milí, u nás se za číslovkou řadovou píše tečka a čte se v tom tvaru. Kdo neví, co je řadová, dostuduje nebo mnemotechnická pomůcka: To je ta, ke které cpete tý, tá, té!! Tedy 6 = šest, šestka. 6. = šestý, šestá, šesté, šestí. Žádné 6tý, 6-tý, 6 tý apod.
Abychom, kdybychom, abyste, kdybyste = SPRÁVNĚ.
Aby jsme, kdyby jsme, aby jste, případně aby jste, kdyby jste, případně kdybyjste, abyjste JE MIMO JAZYKOVOU NORMU!
A kdo toto nechápe a odmítá kontrolovat myšlenky, vzdělávat se a opakovat si pravidla pravopisu ze základní školy, kdo se čílí, když je přátelsky poučen, jděte laskavě jinam. Já se stále nebudu s někým dohadovat a donekonečna vysvětlovat. Dnes jsem si udělala mustr - nazvala jsem ho Úžas, abych ušetřila čas.
Méně chápaví mě přesvědčují, jak se jim slovo úžasný líbí, jak oni to myslí kladně a ble ble ble. Ve vzpomínkách vidím marnou diskuzi s dejme tomu znalcem mateřského jazyka; nebo odborníkem? To přeháním, často chodím nahlížet do pravidel. To mi říkal i spisovatel Miroslav Ivanov, že pravidla má v polici nad hlavou… Denně do nich nahlíží.
Irena Hrobská
8. říjen 2019 ·
Tady se musím smát. Poslal mi můj
inteligentní bývalý učeň. Čtu komenty... Vybírám:
Malinká Sabča Kristýna Nosková to je naše třídníJana Kopecká Kdyby jen projela komentáře na fb za jediný den, tak má na rok praciNěkdo pod to dal obrázek Karla Gotta s větičkou: To mě zabilo...
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-08-blby-blbym-zustane
A pak jedna blbina - to tedy zírám:
Marcí Králová Já píšu by jsme. Bychom se mi prostě blbě
píše. Tak si to napíšu podle sebe. I slovo chlapy se mi prostě líbí víc, než
chlapi. To mi přijde na chlapy prostě moc měkké. Zvyk no. I když vím, že to je blbě,
píšu to tak ráda, tak co? Nejsme ve Škole.
Irena Hrobská Ale měli bychom dodržovat pravidla. Na
křižovatce také nejedete na červenou, protože se Vám líbí víc než zelená.
Marcí Králová Irena Hrobská Já (obrázek srouly) na nějaké
debilní pravidla. Nejsem ve Škole. Psát si můžu co chci. Nikdo mi nebude
diktovat, co mám dělat. A jak psát.Irena Hrobská (Holčena stihla do jedné odpovědi nasekat tři
chyby.)
Irena Hrobská Marcí Králová To klidně můžete. A klíďo
bŕŕďo si změňte i výsledky násobilky. Mně je to u zadku, milá zlatá. A když
budete trvat na tom, že dvě plus tři jsou čtyři, je to Vaše volba. A taky
vizitka. Tak hezký den s prezentací blbosti!
Z FB od Davida Loma: Všechno zlo pochází z USA.
Škoda, že lidé nechtějí číst, poslouchat, chápat, přemýšlet, porovnávat. Ale s čím, když nemají v hlavě materiál...
https://www.youtube.com/watch?v=yWKC8xq2x6U
O zákonech, o mluvě, o neviditelných věcech, které se dějí lidem na světě, našim obyvatelům hodně v poslední době pro mě už srozumitelně hovoří Mojmír. Našel si k sobě skvělou partnerku Renatu s darem vysvětlovat logicky děje. Poslouchám to průběžně celý den. Nemohu se donaposlouchat. Ano. Souhlasím. Nasadili nám ohlávku. Jednou za sto let na světě poboří stavby, změní kulisy, zopakují nějaký mor, očkování… Teď to jde s lidstvem do tuhého. Buď NWO s digitální měnou, kterou ti dají, ale na konci měsíce zbytek vymažou, prvního dostaneš novou dávku, abys nemohl tvořit majetek, bohatství. Měnu ti prvního připíší, pokud máš kredity. Svět s patnáctiminutovými městy, sdílením majetku – ale jen za odměnu, jinak pod most; NWO s otrokářským robotím řádem. Nebo jdeme do Nové Země s QFS – kvantovým finančním systémem a tisíciletým mírem, spravedlivým zřízením. Já si vybírám druhou možnost. Kdo neví, račte si ťuknout na odkaz výše a zkusit poslouchat, a poslouchat a znovu, až pochopíte.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-08-pred-tremi-lety-2020
Poslouchám, jak jsme si s maminkou v dnešním dni v hrozné zimě roku 2020 zpívaly. Bylo mi smutno, že nesmíme na pokoj. I mně nebylo příjemno v bundičce. Maminku mi svezli v krátkých letních kalhotách. Zpíváme:
- Nemít, žádné…
- ...kamarády!
- Tomu já říkám neštěstí. Nemít prachy!
Maminka se směje:
- To je blbé.
I v té zimě špásovala. V ten den jsem jí přivezla nové beránkové bačkory. Vzala jsem o dvě čísla větší, abych jí noženku s ponožkami do bot narvala. Jak když mě osvítil duch svatý. Svezli mi ji v krátkých letních kalhotech a otevřených pantoflích. Zabalila jsem ji, zahřála. Nasadila bačkorky. Ještě teď se ošívám a dýchám zhluboka, abych nezařvala:
- Krávy jedny nebeské! Systéme, jdi do!
- Zažít krachy – nevadí. Mami, viď, co jsme zažily krachů…
Mamka souhlasí. Zpíváme, zdviháme vibraci… Maminku pozdvihuji. Připomínám jí Den armády dva dny před tím.
Prý jestli tam bačkory nechám. Určitě ne. Ty si budu vozit s sebou pro strýčka příhodu. To byly zlé časy pro maminku i pro mě. Přemýšlela jsem, jak si ji odvézt k nám. Ale nenasoukala bych ji do auta. Co s vozíkem. A jak ji u nás dostat z auta. Jak těžké!
Žofie zlobí. Zkouší. Nejdřív si bere propisovačku ze stolu. Ok. Zkus si na něj vylézt! Zkusila. Musím vstát, okřiknout, aby viděla reakci. Naznačit, že jí jdu dát přes zadel.
Usedám. Hop na konferenční stolek.
- Žofko!
Barovou židličku jsem schválně přisunula k varné desce. Odložila jsem na ni kamenínový pekáč se zbytkem zemlbáby. Ať si Žofka zkusí!
A ona si zkusila. Nevstoupila na desku. Pacinkami se opřela o oblouk židličky a ochutnala dobrotu z pekáče.
- Žofie! Jedeš!
Jede. Ale jen do další lumpárny.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-08-jeste-vys-rozbit-dalsi-lampu
Přemýšlí, okukuje, jak by nejlépe vyskočila na ty tři svítící tyče.
- Žofie!
Najednou rána
na zem. Zkusila si skočit na mě zezadu. Nevyšlo jí to. Spadla z gauče. Ihned zmizela. Ona ví! Ráno mi vyskočila na
záda, aby měla výhled.
Tak jsem to zas do deseti nestihla.
Dobrou noc!