Na Hromnice 02.02.2020 s PhDr. Vítovou, Helenou Heclovou
Ránko. Mobil huláká. Deset. Nemohu se probrat. Co je za den? Neděle. Jasně, vedlejší postel prázdná. Jako vždycky. Je v práci. Měla bych jet dopoledne za maminkou. Ty vorle, já chci ležet, válet se, spát, nic nedělat, nevařit, lenošit, odpočívat. Alou!
Hromnice. 02.02.2020. 33. den v roce. Do jeho konce 333 dní!
Takové číslo jsem ještě nikdy neviděla
Ranní rituály. Omrknu FB. Včera jsme sdílela dojemné videiko.
Парад Победы для одного ветерана - Přehlídka Vítězství pro jednoho veterána:
Pocta 97 letému veteránu 2. dílu války. Vyvedli staříka před dům. Posadili na židli. Mašírovaly před ním oddíly vojáků - radisté, tankisté, námořníci... Zdravili ho vojenským zdvihnutím paže. Dojemné. Sdílela jsem Moskvance Anželice. Loni tu stanovali za plotem na Brutalu. Jsme docela v čilé komunikaci. Čtu její zprávu.
Anzhelika
Bykova To je velmi důležité! Mám
prababičku, je jí 98 let, za války byla kapitánkou. Mám ji moc ráda a je mi
nejbližší z celé rodiny!
Mladá inženýrka. Slovanka. Loni na prvního máje TV Raptor přenášel přenos z Moskvy. Každý v nekonečném průvodu nesl fotku svého padlého z války. Někdo měl celou nástěnku...
Zalézám do postele. Přečtu si jednu dvě stránky z Ivaška. Večer u toho vždy usnu. Nakonec poslouchám přednášku p. Konvičky v Zábřehu...
Půl jedenácté. Musím. Vybrat pračku z noci. Vymáchat v octové vodě. Dnes budu věšet na vzduch. Zahrada mě zdraví. Kdykoli zapomenu, ona ne. Odpovídám jí na pozdrav. Krmítka plná. Divné. Není sníh. V tom to asi bude. Košík pro maminku čeká na chodbě. Mohla bych ho zapomenout. Když mám pěkně plné ruce, zákon schválnosti, u toho si nařizuji jednou rukou mp3, poslech minulého pořadu, boty, zvoní telefon.
- Lindo, beru si boty...
Šup, rozposlouchaný pořad v háprdepu. Jdu k autu. Vztekle ho hledám. Ne, z toho hafa nahrávek... Naskakuje mi tam Seth. Sethovy promluvy. Ne a ne se ho zbavit. Najíždím z movie na music. Ejhle. Krásný pořad ANS. PhDr. Vítová hovoří v prosinci o nastupujícím slunovratu, o kouzelných energiích. Letos slunovrat vyšel na neděli. Tři dny před ním usebrání se. To jsme tu, myslím, měli spor o armádu a její fci. Pozor na pusu, slova, skutky i dvanáctý den po slunovratu; letos vyšel zrovínka na Nový rok - kódování roku. Dr. Vítová se v překrásném slovansky naladěném prosincovém pořadu zmiňuje už o 19. lednu - Dni vody. Ten jsem náhodou zachytila. Voda v ten den - "vědci zjistili" - :-) :-) :-) má jiné vlastnosti... Živá voda. (Na zpáteční cestě pokračuji v rozposlouchané nádheře; naši čeští čerti jsou jiní než ti hnusní, odporní, strašidelní z ciziny... Před očima vidím hnusné masky rakouských nelidských roháčů...) Přecvak mp3 - vše zlé, pro něco dobré. Ten pořad už bych neslyšela. Frčím.
Někde jsem jak jedna, někde jsme jak dvě kjavy :-)
Už mají po obědě. Maminka je v teploučké malé původní jídelničce. Je jich tu asi pět. U stolu sedí v lehátku tichounká paní K. Kde je její letní energie? Kde je její komunikace? Sedí smutně, zařezaná. Udolaná. Utrápená. Usrkává z pítka čaj. Žádá mě o nový.
Běžím se zeptat paní Ivety. Vede mě do jídelny. Pro oči nevidím termosku s čajem. Mamince uvařila také horký. Děkuji zdvořile za ochotu.
Naléváme čaj. Paní K. ožila.
- Mami, jak často sem jezdím?
- Často.
- Jak často?
Chytrá. Vyhýbavá odpověď.
- Každý týden?
- Každý den.
- Musíš mi to připomínat, víš?
- Mami, vyfotíme se.
- Ať tam nejsme jak dvě...
A to si pamatuje. Moji větičku:
- Mami, jsme tam jak dvě kjavy.
Jdu pro květovaný hrneček. Ten jsem si zapomněla dát do košíku. Zalévám kafíčko. Mamince přišly vhod dva kousíčky štrůdle.
- Mami, dobrá?
- Moc dobrá.
- Tos mě naučila. Budeme luštit?
Přitaká. Přináším křížovky. Uvědomuji si, že jsem se doma vařit neučila. První kontakty s plotnou ve škole při vaření. Měla jsem to ráda. Dvě odpolední hodiny, asi jednou za čtrnáct dnů. Nejrpve do sešitu teorie. Další týden - příprava, každá skupinka vaření části menu; vybírali jsme peníze na suroviny. Každý asi dvě - max tři koruny. Tam jsem získávala základy. Doma mi bylo svěřeno oškrabat brambory, metlou ušlehat šlehačku, oloupat cibuli. Pamatuji se, jak šlehačka hrozně cákala.
- Mami, to nehoustne.
- Jen šlehej.
Seděla jsem na chodbě u dveří v chladnu. Šlehala do nekonečna. Od maminky mám recepty. Pak mi teprve v dospělosti radila. Pomáhala. Při studiu na VŠ mi pomáhala s dětmi. Pekla cukroví. Čeho si až dnes vážím: Vždy jsme si k ní přišla pro holčičky. Padla jsem unavená na gauč. Spala. Mezitím mi umyla kozačky, nakrémovala, vyleštila kartáčem. Maminka zlatá. Měla nade mnou rozprostřená svá ochranná křídla.
Luštíme. Připojuje se i paní K. Abych předešla žárlení, ptám se:
- Mami, pamatuješ, jak s námi v létě na terase paní K. luštila?
- No, a nevěděla to.
- Věděla.
- Ale až za chvíli.
Jsem ostražitá, aby mamka nevnímala paní K. jako vetřelce.
- Paní K., pamatujete, jak jste se drala na terasu a nechtěli vás pustit?
- Pamatuji.
Musím se smát. Babky nemají paměť, ale stále plavou kraulem.
- Truc na pět?
Mamka:
- To by bylo hovno.
- Mamko, ne trus. Truc!
Musím se řehtat. S jakou samozřejmostí...
- Český spisovatel Viktor?
Mamka:
- Dyk.
Paní K.:
- Hugo.
- Postranní část houslí?
Mamka:
- Lub.
- Terénní závod?
Paní K.:
- Motorcup.
- Jinak?
Mamka:
- Motocros.
- Věda?
Paní K.:
- Nauka.
- Smrštění?
Mamka:
- Smrsk. Nebo stah.
- Krutovládce?
Mamka:
- Nero.
- Jinak. Když někdo někoho trápí?
Mamka:
- Trapič.
Paní K.:
- Tyran.
- Označení mouky?
Mamka:
- Nul, nul.
Paní K.:
- Dvounulka.
Nejvíc propíraná, vymílaná mouka. Nejhorší! Maminka vždy tvrdila, že nejlepší. Volám Ivě. Zdraví se s maminkou.
- Mami, pamatuješ, že jsem u tebe včera byla? Měli jsme kafíčko.
- A určitě s sebou měla pejsíčka.
Mamka si matně vzpomíná...
- No jo, kafíčko. Pejsek...
V TV hraje Šlágr. Nechávám je poslouchat. Ať mají siestičku.
- Mami, zítra jsem tu jak na koni.
Pusa. Děkuji. Pečovatelky mají dnes trošku víc času na klienty. To by bylo fajn. Sedět s nimi, povídat. Pečovat. Nezávidím jim práci. Zvládají. Děkuji. DĚKUJI!
Stavím se v obchodě. Mířím na Lidl. Už dlouho jsem nebyla v Kauflandu. Dnes Kaufland. Poslední zlevněné borůvky. Hrstičku buráků. Cvaknu s obalem - 6.14 Kč. Bez obalu 5.35 Kč. Vážím je na volno. Docela velký rozdíl... Přičetli igeliťák, aniž by v igelitu byly. Divné. Čokoládové čočky na fondue. Před Vánocemi za šedesát. Blíží se doba expirace - květen. Tak za třicet. A přesto zisk. Kytku petržele. Vyhýbám se pultovému prodeji. Nechci vidět hokyně z pavlače. Procházím vchodem k pití. Hokyně mi mohou. Zamávat.
Petroušek už je doma z práce. Obědváme kuřecí vývar ze včera. Špaldové nudle mňam.
Petroušek se jde zavrtat.
- Co je ti?
- Divno. Nechci už druhé jídlo.
Dávám mu 2 guaranky. Mamince jsem dnes preventivně nechala osm tablet u sestřiček.
Zatápím. Lisuji prádlo. Venku začalo pršet. Rychle sebrat. Doposlouchávám Konvičkovu přednášku v Zábřehu. Všechna čest paní Heleně Heclové. Poslouchám její nový pořad na SV.
https://www.youtube.com/watch?v=FOxujWiyfe4
Polohy dobra a zla - Ženský a mužský princip a zvláštní prolnutí těchto vzorců.
Helena má dar slova. Dar vysvětlení. Trpělivost a klid. Zrovna tak jako dr. Vítová. Obě ženy probouzejí národ! Velezáslužné dílo! Děkujeme!
Volá Rita. Povídáme si. Vypráví mi divnosti, které nechtěla zveřejnit na FB. Hm. Jsou to věci mezi nebem a zemí. Málem mi vyhasl oheň. Petroušek je jako živý. Přikládá.
- Obcházela mě zima.
Je mu líp. Zítra má volno, energetik.
- Peťuš, a to se jako zítra probudím vedle tebe? Nebo zas bude postel prázdná?
- No, dalas mi úkoly. Pojedu koupit na vesnici brambory... Tak v deset už určitě v posteli nebudu.
- Peťuš, já taky ne. Ale kdybys byl co k čemu, tak přijedeš, hupsneš do postele, počkáš, až otevřu oči a budeš předstírat, že ses taky právě probudil. :-)
Špásujeme. Miluji ho. Skřivana. Vůbec nevím, jak to lícuje - sova a skřivan.
- Chtělas zašít tu halenku.
- Nesu mu svou novou klokanku. Páře se v entlu.
- Peťuš? Máš šedou nebo černou?
- Já mám všechno jsem zdatný opravář. Ty jsi zdatná devastérka.
Má pravdu. Pro radost. Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. Dělám jim občas radost. Semtam něco rozbiju, pokazím. Ať se čerti pudrujou! Jak mě naprogramovali, takovou mě mají. Potřebujete něco rozbít? S důvěrou se na mě obraťte.
Dobrou noc!