Neděle s rodinou. Tak to má být!! NWO to tak nechce.

Nedělenka. Sluníčko zastíněno. Jak je asi na horách? Vylezlo okolo poledne. Až pojedu za maminkou, zasvítí na mě bílá čepice Sněžky? Nezasvítí. Šedo. Kvalitně zapráškovali.  Pozoruji, co je pro ten den první zpráva. Většinou čtu něco hezkého na FB... Dnes první zpráva - zprávy na Dvojce.

Premiér letí na nějakou důležitou schůzku - pro koho důležitou? Proč se trmácí do horoucích pekel? Copak tam zas upečou o nás bez nás?

- "Cestou se premiér zastaví u českých vojáků na Sinajském poloostrově. Dohlížejí tam nad..." 

Ty vorle, co dělají čeští vojáci na Sinaji? To jsem netušila. Chjo. Hoši, co byste pro peníze nenasadili, že jo? Nebýt bank, hypoték, možná chtivosti, sloužili byste svému českému lidu. Myslím, tak se dřív přísahalo. Naši vojáčci u nás v pevnosti pochodovali, zpívali, úpěli pod botou mazáků. Za nizoučký žold. Za rok se z holubů stali ti nadřazenější... Nedostali se dlouho domů, třeba do Michaloviec. Muselo to být strašné. Dnes za relativně velké peníze se to určitě snáší líp. I ze Sinaje.

Další blaf:

- V Česku jsou víc v oblibě bezhotovostní platby.

Jo? No u mě ne v oblibě - ale hamounství mě nutí. Když Vám slíbí na kartě do září loňského roku pětistovku za útratu obnosu peněz měsíčně, nyní jen dvě stovky, jasně, že platím všechno kartou. Na dvou kartách po dvou stovkách měsíčně... Jasně, že chci platit v hotovosti. Jenže patřím k zástupu těch virtuálních pomatenců.

Další fáze bude: Kdo si nechá píchnout pod kůži čip - bude mít ty a ty výhody. A zas budou hlásit, co blbů se na to chytilo a přihlásilo.

A bankomaty. Přibylo jich prý pět  set nebo tisíc? Asi "jenom" set. Masáž podvědomí. Připravte se, že pokladní platit nebudeme. Podojíte vždy mrtvý bankomat sami.  

Tak to zrovna nebyly hezké první zprávy.

Pouštím si zvuk přírody. Voda, ptáci. 

Petroušek odněkud přijel:

- Tady to žije. Dobré ráno. Já to tu kontroluji, jestli ještě dýcháš. Dal jsem ti nabít baterii...

Můj milovaný ochránce. Vstává tak hodinu dvě po mém ulehnutí. Vždy se raduje, že už jsem vylezla. Já snídani, jemu svačinku .-)

Dvojka. Pořad Folklor žije - zestárla jsem. Dřív by mě ta hudba, to povídání nechaly klidnou. Dnes vnímám, poslouchám, přemýšlím. Tradice. Zvyky. Zapomenutá slova. Medová těsta. Paní říká:

- Někdo začal podle receptu zadělávat těsto na perník. Stálo tam: A teď dej na půl roku těsto do studena odpočinout.

Připomíná mi to Televarieté: Bohdalová ve scénce míchá, míchá vařečkou v míse jako u TV.

- Navažte mouku.

- No, mám.

- Přidejte tři vejce. Přidali jste? Jde vám to ztuha, že?

- No, mám. Dál!

To zvládnete. Pokračování příští týden. :-)

Když se narodilo dítě, zadělalo se perníkové těsto. A až na svatbu! se z něj pekly perníky... Předci. Řady duší z linie matky, otce, a rozdvojující se jak pramínky řeky... Dozadu, dozadu. Čím dál, tím moudřejší. Protože - naladění na přírodu. My dnes - naladění na wifi, mobily, počítače...

Telefon. Paní klientka - radíme se, smlouváme si termín. Mezitím pořad Okouzlení slovem. Luděk Munzar a František Novotný. Přenádherná loutnová znělka. 

https://dvojka.rozhlas.cz/pod-strechou-slov-7767564?player=on#player

 Pod střechou slov. Co může být střechou nad hlavou... Luděk vypráví, jak stavěl kdysi v Modřanech dům. Jak sháněl pozemek... Víc a víc ho mám ráda. Ceníme si lidí, věcí, až když je nemáme...

Jé, mám tu odpověď od paní Helenky Heclové. V noci jsem se jí ptala, kde mám vlastně tu Venuši já. Krásná odpověď: 

- Dobrý den, Irenko, máte v krásném prvním domu! Gratuluju :-)

- Tak to krásně děkuji, Helenko.

V noci jsem si to hledala.

https://osobni-horoskop.najdise.cz/

Jenže neumím v těch domech číst. V minulém pořadu četla mé dva dopisy. Tehdy mě to dojímalo k slzám. Asi ve 40. minutě... Ó, ještě jednou děkuji za zpětnou vazbu...

https://www.youtube.com/watch?v=C3DF4vdgN5g&t=2393s

Hledám včerejší pořad. Vyjel mi první díl. Tam si musím poslechnout o Venuši v mém prvním domě:

Venuše spojena s č. 8. Mám Venuše v prvním domě: Jsem velkou hodnotou. Mám se ráda. Oceňuji se. Pro druhé lidi jsem přitažlivá, sympatická, okouzlující, krásná. Budím důvěru. Prý se snažím v mírnější formě být hezká, okouzlovat. Mít se dobře. Ve vyšší formě - vyvinutější - snažím se zušlechťovat se. Velkým přáním lidí s Venuší v prvním domě je, že chtějí být kvalitními lidmi :-) Nejhlubší touha, cena je být rozvinutá osobnost s hloubkou, abych lidem něco přinášela, něco harmonického. Abych já sama byla pro lidi tím největším darem. Asi jo; prokousávám se dlouho učením všeho druhu; být pro svět univerzálnější. Víc souznět. Sedí to. Cítím, že lidé jsou šťastní, že ke mně přišli. Obohacuji je a oni to cítí. Dají mi zpětnou vazbu. Nesu hezkou energii, atmosféru; důležité je, že tahle samochvála není ego; lidé se cítí obdarovaní mou přítomností. Jupí, to jsem já! Příjemné! Snad se nechvástám :-)

- Jeď už! Baterii máš v autě.

Chtěla jsem jet do oběda. Ovoce, ovoce, ovoce. Plné srdce lásky, trošku v nůši na zádech jako přídavek. A komunikace. KOMUNIKACE. Bez nástěnky od kdy do kdy. Zkrátka mluvit s lidmi, nenechat je zavřít se do sebe. Což se mamce za deset dnů stalo. Ještě telefon synovečkovi. Letos padesátníkovi. Vezu mu kartu z telefonu. Nedává mi naději na obnovení smazaných obrázků. Telefonuji sestřičkám, že za chvilku mamku počkám dole v zimní zahradě. Kdyby ji oblékli, můžeme jít ven.

- Vždyť jste tu byla včera, tady je zákaz...

Jsem zaskočena. ABSURDITA!!! 

Za prvé: Včera jsem neohrožovala. Ani v pátek. Dnes už ano. A čím?!!

Za druhé: Od ředitele vím, že lidi mohou izolovaně se svými jít třeba do zahrady...

- Nepatlejte se v tom, za chvíli jsem tam.

Volá paní, jestli smí majolku, čím ji nahradit... Radím. Loučím se, musím odbočovat, ale mluvíme celou cestu. Chobotnice nejsem; musím ovládat kliku u dveří;  to s kabelkou, košíkem, termoskou, telefonem opravdu nezvládnu. Chybí mi jedno chapadlo.

Jsem tu. Zase nesmyslný katering v košíku. Nemožnost použít konvici, hrneček, utěrku... Kabelku, Termosku s vařicí vodou - plné ruce... 

- Mami!

- Tady jsem!! Kde seš tak dlouho? Čekám tu na tebe. Sama. 

- Mami, co nejrychleji jsem to uměla. Sama tu nejsi. Celou dobu tu s tebou sedí pečovatelka. 

Nemluvná pečovatelka ostentativně dává najevo rozmrzelost. Hezky mamku nafénovala. To jó. Za to díky. Ale doprošovat se komunikace a úsměvu nebudu.

Užíváme slunce. Mamka jen ve svetru, takže do zahrady ani náhodou, že jo? Ven je potřeba čepice, svetr, bunda, rukavice, deka... Zůstáváme ve sluníčkem vyhřáté krásné zimní zahradě. Užíváme se. Mluvíme s Lindou. Fotím. Maminka si najednou začne zpívat. Zvláštní. Projevuje radost. Když jsem husy pásala... Nevím, jak jí zpěv, a právě tahle písnička padla na mysl.

Přichází pečovatel (nemá mě rád). Vede paní s chodítkem. Velmi hezky ji ukazuje přes sklo zahradu. Až mě to zahřálo. Milé. Sjel s ní dolů; ukázal možnosti. Seznámil s prostředím. Jo, dík. Takhle to má vypadat. To je ten, který mi loni řekl, že už se mamince věnoval dlouho .-) 

- Potřebuju moc na záchod.

Bodejť by ne. Maliny,hruška, kafíčko, dezertík s ovocem... Borůvky jsem snědla já. Volám nahoru. Balím. Strojím se. Jedeme k výtahu. Mamka se orientuje. 

- Tady je někde záchod.

- Jj, mami. Dám tě.

Cink. Výtah. Pečovatelka. Že bych tu byla za obtížný hmyz? Systém drtí lidi. Systém se nechová dobře k lidem, kteří tu celý život tvořili hodnoty, budovali náš stát. K lidem kteří dali systému slouhy v podobě vojáků a rodiček. Buď voják, nebo dojná kojná. Systém, který brání dětem rozvíjet své rodiče, kontaktovat je v případě, když právě systém selhává. Systém umrtvuje. Nástěnky s chytrýma ručičkama a aktivitami jsou jen vnější dekorace.  Pro případnou kontrolu? Asi pro naivní a hloupé. To se tu už dávno nekoná. Jo, bylo to. Vyráběly se umělé kytky z krepáku na Velikonoce. Paní Lída tvořila... Libuška chodila s lidmi v létě ven. Zpívali v altánku. Pod kaštanem. 

Nestříháme, nezpíváme, necvičíme, děláme jinou práci. Psssst, to je ale tajné.

Loučím se. Někdo mi řekl:

- Nebojíš se, že se budou na mamce mstít?

Proč by to dělali?. Důvěřuji jim. Irenka, Dana, Simonka, Janinka, Věrka... Mladé dvě na mateřské - Ivanka, Irenka... Věřím. Pro mě stoprocentní lidé. Když se podělá, budou muset uklízet. Předpokládám, že mamka byla vysazena ve svém pokoji na záchod rovnou z výtahu. :-) 

Zítra se zruší hloupý nelogický zákaz návštěv. Nechápu. Všechny pečovatelky, kuchařky, uklízečky, sestry, personál jsou tak stoprocentně zdraví, že nerozšiřují bacily. Úsměvné. Tak to bych opravdu chtěla vidět, zažít, změřit. Zdá se, že z nás systém dělá voly. Bohudík, své IQ si ještě držím... Stále mám v hlavě větu zdravotní sestry:

- MŮŽETE BÝT BACILONOSIČ!!!

Můžu, ale nejsem. Co ti prskající, kteří se celý týden pohybovali na patrech :-) Točí se mi hlava. Motá a motá. Nemůže zpracovat myšlenku 100% zdraví. OK. :-) A to jsem četla včera parte 46 letého člověka. Umřel prý na chřipku. Asi oslabená imunita. Léky na cholesterol, na vysoký krevní tlak, na curkovku... Všechno je možné. Ano, věřím. Ale chřipková epidemie NENÍ! 

Volá Linda.

- Mami, poslouchala jsem včera v autě Tobogan. Musela jsem se smát. Cibulka tam nadhodil, že dumal celé dětství, co je kýbača. Někdo tam řekl, že neví, co je lemrouch.

- To vím! Poklekali a líbali lem roucha jeho. Náš němčinář, prof. Pasák, zvaný písmenko, se nám svěřil, že mu celé dětství vrtalo hlavou, co znamená jako šímy. Co jsou to ty šímy. (A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům :-) ) Já jsem taky začátek poslouchala v autě. Růžena Merunková... Pak jsme šli na masopust. Mně jeden cikán napsal odpověď na otázku: Kdo je autorem textu české části hymny pěknou odpověď. Asi mu někdo hodil nápovědu. Josef Kventantil. Rozuměj Josef Kajetán Tyl :-)

Telefon. Klientka.

- Ahoj hvězdo!

- Ahoj potřebuji manu.

- Jsem asi pět minut od domova. Jakou chceš příchuť? Chceš velkou vanilku nebo výraznou chuť jablka. Jablíčko se skořicí a karamelem už nemáme.

- Já jsem u Kuksu. Tak mi připrav to výrazné jablko.

Zprávy: Venezuela odmítla humanitární pomoc. Otevřena možnost ke svržení Madura. No jo, loutkovodiči se snaží. Měli by se trošku stydět. My vás vidíme. :-) Dali jste nám internet.

Další zpráva:

Topičův salon draží Šímův obraz. Vyvolávací cena 7 milionů. Hm, Josef Šíma se narodil v Jaroměři a myslím, že v roce 1971 umřel v Paříži... Rodák z našeho města... Sedm milionů za plátno. Svět se podělal. A to ještě asi není zas tolik...

Před domem šteluji v autě rok, měsíc, den, hodinu - o šest minut napřed. Musím přijít, pod čím to v menu hledám... A jak to dělám. Péťa mi ráno dobíjel baterii. Jé, přistál vedle mě. Kdepak lítal? Dobíjel i sobě. Ukazuje, že mohu zaparkovat...

Klientka. Vyřizujeme u plotu.

Jdu upéct chlebové bagetky. Teprve ráno jsem si rozkvasila kvásek. Mají přijít druzí mladí. Á, Honzík s V. už jsou tu.

- Kde máš Ditu?

- Ještě něco dodělává.

- Včera jste dostali naklepáno? Ale to bylo poprvé v téhle sezoně, ne? Pořád vyhráváte.

- No, nám už o nic nešlo.

Přesvědčuji mrně, že je zdravé. Že má lyžovat.

- Ale babičko, já jsem nemocná.

- V.,  mě to nezajímá, co ti kdo napovídal. Jsi zdravá.

Zlobím ji, uráží se. Je mi to fuk. Vím, že mě má ráda. Útočím. Znovu. Znovu. Když to teď beru, bylo to opět hezké, srdečné setkání. Dita dorazila. Připíjíme na Petrouškovo zdraví. Mažu bagetky česnekovo sýrovou.

- Kousni.

- Ne. 

- Jen kousni. 

- Babičko, pálí to, ale je to výborné.

- To vím. A taky vím, že to umíš sníst.

Kompot, bagetky s rybkou a cibulí. Obložené bagetky. Ovocný dezertík. V. je zděšena. Ještě neviděla rybu. Táhne k ní  tatínka. 

- Neboj se. Pohlaď ji po čumáčku. 

- Nééé.

Shodujeme se s Ditou - očividné rozpojení člověka s přírodou. Neviděla rybu v celku.

- Babičko, chtěla bych si s tebou povídat.

- Jj, jen to tu domažu.

- V. pamatuješ, jak jsem ti v adventu ukazovala toho mého spolužáka Jardu, jak ve školce vždycky po vzbuzení brečel a měl nudli u nosu?

- Jj, to si pamatuji.

- Tak si představ. Odešel ze světa. Už není mezi námi.

Nezasáhlo jí to. Ryba ji vyděsila víc. 

- Babičko, budeme cvičit?

- Jasně, budeme. Jen si vezmu růžové tepláky a tričko. 

Povídáme, dohadujeme se o zdraví, cvičíme. My tři holky zas už meleme páté přes deváté.  Hovořím o DD.

- Kolik si myslíš, že tam na noc slouží lidí?

- Kolik je tam klientů?

- Asi sto tři. Tři patra ve dvou křídlech a nové má ještě přízemí, tedy čtvrté.

- No, tak bych odhadla tak dvacítka?

- Děláš si legraci? Dva!!! Jsou tam plané poplachy. Jsou tam nemohoucí lidé. Jsou tam zmatení. V Kuksu mi někdo říkal, že kdysi před padesáti lety přijel k večeru za babičkou. Ten DD museli z nových hygienických důvodů zrušit. Na nádvoří se v mlze v podzimní podvečer ploužily stíny pomatených lidí... Aspoň se mohli hýbat. Tihle jsou na vozících. Ale slouží tu dva. Pečovatelka a sestra. Sestra pomáhá pečovatelce. V nejhorším by byl malér jak hrom!!! Ale ještě se tam nikdy nic nestalo!! Kdyby to na noc zavřeli a ráno v šest přišli přebalovat a krmit, nikdo by nic nezpozoroval. Dnes jsem četla, že vlak jel bez strojvedoucího. Služba celou noc chodí, hlídá, kontroluje... Nechtěla bych být v jejich kůži. Strašná práce. Náročná fyzicky i na hlavu.

- No to není možné! Představ si, že by to nebyl falešný...

- Dík, že nejsem kráva.

Předcvičuji. Pak zas V. předcvičuje. Protahujeme se. Devět.

- Chci domů.

- Už musíš. Už dávno jsi měla být v pelíšku. Dorotka už určitě spí. Pojď sbalíme věci a šup, šup, ať posílíš svou nervovou soustavu. Do postele. Jo, včera jsem zapomněla dát D. malý dáreček. Pojď si vybrat.

- Druhou malou pozornost příležitostně daruji druhé naší holčence.

Za týden moje holky. A holčeny, maminka potřebuje pomoci umýt babiččin domeček po malování... Děkuji předem. 

Dobrou noc!!! :-)