Neděle se zpěvem ptáků, sluncem, třešněmi a úplňkem

Neděle. Petroušek slouží. Papírek s úkoly připraven. Stejně ho splním jen zčásti. Moureček rozvalen na žhavé dlažbě. Pacénky vzhůru. chrpčí. Dlažba topí stále, i když venku začalo na chvíli léto.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-31-rano-v-zahrade-snidane-s-bylinkami

Jdu do zahrady. Kolik sena my jsme s Petrouškem už do sebe naládovali od března. Kopřivy, sedmikrásky, popenec, bršlice, smrkové výhonky… Do toho petrželová nať, libeček, pažitka, saláty, kedlubny, ředkvičky… A do toho od dubna fermentované sklenice zeleniny každý den. A květové limonády. Všechno zdroj energie, flavonoidů, zbytku minerálů a vitamínů, které v přírodě zbyly. Fermentovaná zelenina v sobě tvoří céčko. Důležitý antioxidant.

Před polednem vybíhám. Vůbec nevím, kam mě nohy ponesou. Kousek od domu fotím bordó akáty. Jak rychle kráčím, funím. Je mi záhadou, že jsem se ještě nevypracovala, abych dýchala klidně.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-31-vybehla-jsem-si-a-porad-funim

Hned na kraji cesty mezi garážemi proti mně slečna. Na rameni taštičku. I já jsem dnes měla mini taštičku Herbalife. Usmála se a pozdravila. To bylo pohlazení.

Proběhla jsem cyklostezku. Na konci mám ve zvyku se vyškrábat do prudkého asi dvoumetrového kopečku. Dnes se mi nechce. Obcházím obloučkem okolo laviček. Sedí tam starší paní. Drží se za žebro. Její manžel stojí nad ní.

- Co se vám stalo?

- Upadla.

- Jak se to stalo? Kde?

- Já jsem se kochala krajinou. Najednou tam byl sloupek.

Pán se ptá, kam ji povezou do nemocnice. Hradec, Náchod.

- Ve Dvoře nemají?

- Myslím, že mají.

- My tam máme auto.

- Odkud jste?

- Od Šumperka.

Už vidím alejí blikající sanitku. Loučím se. Do prčic! Kdyby. Nemoc kdyby aby se má hned vystrnadit. Ale kdyby lidi byli ukáznění, nemusely by sloupky zužovat průjezd mostem. Myslím na paní. Držela se za žebro, prý se nemůže postavit na nohu. Co pan manžel… Co kolo? Jak ho dostane do Dvora… Domů pojede sám. 

Běžím po schodech nahoru k hospodě. Bez myšlenkovitě scházím dolů k poli. Procházím svou čtvrtí. Víc a víc ráda sem chodím. Odbočuji ke škole. Polní cestou metoším na druhou stranu města. V lukách se zpomaluji. Prosím bezovou duši o květy. Černý bez – král přírody. Nabitý antioxidanty, flavonoidy, čistí krev, podporuje imunitu; spolehlivě nás vypotí, když na nás leze rýma. Lidé jedí kosmatici v těstíčku. Říkalo se, že před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni. Předkové ho nebrali jen jako medicínu. Považován za posvátný strom, v němž sídlí mocní ochranní duchové. Je to brána do jiných světů. Nikdy bychom ho neměli pokácet bez omluvy. Jinak si do domu pustíte smůlu a neštěstí. Nejsilnější magickou sílu mají květy za poledního sluníčka. To je právě teď. Občas zafouká vítr do zelených klasů. Pole se vlní. Na konci odbočují k městu. Po cestě proti mně dva cikánci tlačí čtyřkolku.

- Kluci, doufám, že nebudete ničit pole a louku.

Kluci jsou uctiví. Vypadají do patnácti. Ale jeden má sedmnáct. Druhý právě osmnáct. Vyzvídám, jestli jsou v učení. Ne. Domlouvám jim. Kluci poslouchají.

- A co děláte?

- No, tady zkoušíme tu čtyřkolku.

- To není práce.

- Já pomáhám strejdovi. Dělá zámkové dlažby.

To byl ten mladší. Ten starší žil v dětském domově. Na čtyřech místech. Poslední rok ve výchovném ústavu. Čím se provinil? Utíkal domů. Chápu. Nechápu, proč dítě, které utíká domů, musí mít trest. Co neumí, to se ve výchovném zařízení naučí. Kluk je hezký. Pěkně oblečený. Bydlí u rodičů. To taky nechápu. Byl v dětském domově a vrátil se k rodičům. Taky kam by se vrátil. Děti z DD jsou bezprizorné. Nemají nic. Stojí na prahu života jak holé mládě. 

- Já nastupuji do Kimberley.

- Tam se nadřeš.

- Já to vydržím.

Už spěchám. Vyzvídala bych dál. Řekli jsme si hodně věcí. Divné. Soucítím. Volají na mě!

- Hezký den!

- Kluci, taky!

Nějak hodně mi do cesty přicházejí cikáni. Jednu budu mít jako nájemkyni. Ty holčičky tehdy v březnu… Nějaký obrat.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-31-mangold-miluji

Mám náskok nad Péťou. Jeho auto uvidím po čtrnácté hodině. Běžím do skleníku pro mangold. Řežu libeček. Petroušek je nastydlý. Dostane brambory, uzené, hromadu zelí. Lezu na půdu pro pytel s bylinkami. Proliju ho čajem. A dám mu frekvence. Zahrada léčí. Ptačí zpěv. Pohled na stromy pro duši příznivý. Na květiny. Pobyt v zeleném chrámu povznášející. Chůze bosou nohou – to on neumí. Už je tu. Mám nachystáno. Chystáme sezení venku pod slunečníkem. Dnes ráno jsem slyšela, že salát se servíruje vlevo. Logicky. Jíš ho vidličkou. A kompot vpravo. Logicky. Jíš ho lžičkou. A tak mu to dávám k talíři. :-) 

Petroušek se točí okolo bazénu. Chci, aby si odpočinul. Nosím mu bylinkový čaj s medem a citronem. Pro něj něco připravím. Co on rád. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-31-jablecne-livanecky

Jablečné lívanečky - jsem našla asi před čtrnácti dny někde na FB.

Bleskové lívanečky:

1 velké jablko

Šťáva z ½ citronu

150 g jogurtu nebo kefíru

140 g hl. m.

30 g curku krupice a lžíce vanilkového

1 vejce

2 lžíce oleje (nedávám)

½ lžíce pr. d. p.

Nastrouháš jablko. Pokapeš citronovou šťávou. V misce rozšleháš do pěny vejce, 30 g cukru krupice, vsypala jsem vanilku. Někdo dá vanilkový cukr. Ne vanilinový. Ten je chemický. Vanilkový. Právě proto si kupuji vanilku, abych měla jistotu. Přidáš jogurt nebo kefír. Znovu prošlehat. Přisypat mouku a ½ lžíce pr. d. p. Propracuješ hladké těsto. Přidáš jablka. Polévkovou lžící na pánev sázíš menší placičky. Můžeš dát na papírový ubrousek.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-31-bylinne-vino

Na chvilku si sedám. Vturánu usínám. Úplněk vrcholí. Běžím pokračovat v práci. Měla bych si na papírek připsat své obligátní: Žehlit. Ale dnes ne. Podvečer. Slunce zmizelo. Beru květy bezu. Jdu do chaloupky.  Mám tam tři sedmičky bylinkového vína. Napadlo mě vrátit se pro med. Na bezové víno používám láhve s mokem, který by mi nechutnal. Včera jsem rozdělala zrovna dvě červená. Na ta musím mít naladění. Určitě se ladím už teď. V lahvích mám mátu, meduňku, květ bezu, jahody, med, citron. To bude dobrota.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-05-31-vecer

Venku se smouší. Petroušek jede pro nový klíček ke svému autu. Já zalévám. Pozoruji kočky. Kochám se zahradou. Mlsám třešně.

https://www.youtube.com/watch?v=yxniHzbyOOo

Pod psaním poslouchám povídání u Xavera. Georg Suchánek. Vydává knihu. Osmdesát pět let. Mám ráda jeho příhody. Někdo do komentářů píše – zase Xaverova Amerika. Jednou jsme to přežila. Mám ráda lidské příběhy.

Otevřeným oknem slyším déšť. Konečně!

Je čas.  

Dobrou noc!